Galerie legend se rozšíří! V pátek zamíří pod strop dres Františka Černíka

Výroční utkání k oslavě 90 let založení vítkovického klubu, ale také pocta a ocenění Františku Černíkovi. Famózní útočník, dlouholetý vítkovický boss, současný čestný prezident HC VÍTKOVICE RIDERA se dočká vyvěšení svého dresu s číslem 9 pod strop OSTRAVAR ARÉNY před úvodním buly pátečního duelu mezi Vítkovicemi a Spartou. Od této chvíle budou pod stropem haly čtyři dresy.  

Číslo 1 – Josef Mikoláš

23. ledna 1938 ve Frýdku – 20. března 2015 v Ostravě Post: brankář Odchovanec: PZ Ostrava Ve Vítkovicích: 1956 – 1965 a 1968 - 1970 V reprezentaci: 1960 – 1964 (29 zápasů) Největší úspěchy: Mistr Evropy 1961 Vicemistr světa 1961 Bronzový medailista 1963 Bronzový medailista Československa 1958 Josef Mikoláš – samorost, který navzdory těžkým zdravotním problémům v dětství se stal sportovním vzorem pro generace dalších brankářů. Hrával hokej i fotbal. S brankářinou začínal v Pracovních zálohách Ostrava, kde si neskutečného talentu menšího, ale hbitého a hlavně nebojácného brankáře všimli zástupci ligových Vítkovic. V mladém brankáři našli prakticky okamžitě oporu, kterou tolik potřebovali po odchodu gólmana mistrů Nachmilnera. Josef Mikoláš se stal okamžitě miláčkem publika a zbraní Vítkovic. Zůstal vždy „skromným synkem“ z Ostravska. I když byl oporou reprezentace a nejlepším ligovým brankářem, stále fáral na dole Šalamoun a živil se především jako strojvedoucí důlní lokomotivy. K nejzářivějším momentům jeho kariéry patří nezapomenutelné MS 1961, kde vychytal první výhru Československa nad SSSR a stal se vicemistrem světa a mistrem Evropy. Vynikal také tím, že odmítal chytat v masce a když v roce 1970 přišla povinnost pro brankáře nosit masku nebo helmu s košem, raději ukončil aktivní kariéru.  

Číslo 4 – Jan Kasper

21. září 1932 v Soběšovicích – 4. března 2005 v Ostravě Post: obránce, trenér Odchovanec: SK Viktoria Zárubek Ve Vítkovicích: 1960 – 1968 (hráč), 1974/1975 (trenér) V reprezentaci: 1955 – 1963 (86 zápasů, 14 gólů) Největší úspěchy: Mistr Evropy 1961 Vicemistr světa 1961 Bronzový medailista MS 1955, 1957, 1963 Mistr Československa 1955, 1956, 1957, 1958, 1960 Bronzový medailista Československa 1959 Tvrďák z ostravské kolonie Zárubek začal s hokejem v téměř mateřském celku Viktoria Zárubek. Z něj se začátkem 50. let stal direktivně Baník Ostrava, to už ale černý kudrnatý a fyzicky skvěle disponovaný zadák oblékal vojenský dres ÚDA Praha a odtud se stal jednou z hlavních defenzivních zbraní nově direktivně vzniklého policejního celku Rudá Hvězda Brno. Na jihu Moravy posbíral pět mistrovských titulů a stal se také jednou z opor reprezentace. V roce 1960 ale vyslyšel volání rodné Ostravy. Vítkovice po sestupu mobilizovaly všechny ostravské hokejisty, aby se tým vrátil do nejvyšší soutěže. Kasper neváhal. Přišel do Vítkovic a do poloviny 60. let tvrdil muziku v modro-bílém dresu VŽKG. Nechyběl ani na slavném MS 1961, kam se z druholigových Vítkovic dostal i společně s brankářem Mikolášem a útočníkem Vlachem. Neoblomný, tvrdý bek, postrach útočníků soupeře. Až šestiletá druholigová anabáze měla za následek, že se ve svém věku rozloučil s aktivní kariérou. Stal se trenérem, chvíli vedl i ligové A-mužstvo, ale svůj největší přínos po kariéře aktivního hráče našel ve výchově mládeže.  

Číslo 11 – Miroslav Vlach

19. října 1935 v Českém Těšíně – 8. prosince 2001 v Ostravě Post: křídelní útočník, trenér Odchovanec: OKD Ostrava Ve Vítkovicích: 1956 – 1967 (hráč), 1970 - 1974 (trenér) V reprezentaci: 1954 – 1964 (95 zápasů, 71 gólů) Největší úspěchy: Mistr Evropy 1961 Vicemistr světa 1961 Bronzový medailista ZOH 1964 Bronzový medailista MS 1957, 1959, 1963 Bronzový medailista Československa 1958 Nejlepší útočník MS 1963 Návrat do I. ligy 1973 - trenér Místo narození – Český Těšín, ale jinak Ostravák jako poleno. Patriot. Vynikající sportovec, hokejista. Skvělý člověk. Miroslav Vlach byl sám k sobě asi až příliš přísný, možná zbytečně poslouchal hlas svého srdce. Pokud by tak nedělal, mohl mít na svém kontě řadu mistrovských titulů v jiných klubech. Když on ale byl věrný jen těm svým Vítkovicím... Pravda, s organizovaným hokejem začal v Baníku, vojnu si odbyl v Tankistovi Praha a pak už jeho kroky zamířily do Vítkovic, kterým zachoval přízeň v časech dobrých i zlých, odevzdával jim své maximum až do smrti. Střelec bronzového gólu z MS 1959 v Praze, nejlepší útočník MS 1963, samozřejmě vicemistr světa a mistr Evropy 1961, olympionik, ale stále tělem i duší Vítkovičák. Nikdy nepřijal nabídku od jinud, nešel ani do Brna, ani do Prahy, ani do Bratislavy, nikam. Pořád oblékal modro-bílý dres. Za svou věrnost byl odvděčen ovacemi fanoušků, kteří jej zbožňovali. Byl hvězdou, ale bez hvězdných manýrů, skromný, srdečný, přátelský. Jen na čas ve své kariéře opustil Vítkovice, to když na sklonku kariéry zkusil zahraniční angažmá. Hned po něm se ale vrhnul na dráhu trenéra a přišel v čas přiložit ruku k dílu. Vítkovice hrály šestou sezonu ve druhé lize a byl to právě Mirek Vlach, který z pozice trenéra vrátil ostravskému celku nejvyšší soutěž v roce 1973. Ještě jednu sezonu trénoval A-mužstvo a nováček neměl problém se záchranou, naopak, málem zasáhl do boje o nejvyšší příčky. Jenže stres a vše okolo se podepsaly na zdravotním stavu. Po srdeční příhodě se Mirek Vlach raději vzdal ligového trénování. Ale na Vítkovice nezanevřel nikdy.  

Číslo 9 – „nováček“ František Černík

3. června 1953 v Novém Jičíně Post: útočník, manažer, prezident klubu Odchovanec: Baník Ostrava Ve Vítkovicích: 1964 – 1976, 1978 – 1984 (hráč). 1988 – 2004 (generální manažer). 2004 – 2016 (prezident klubu), od 2016 čestný prezident klubu V reprezentaci: 1975 – 1984 (151 zápasů, 42 gólů) Největší úspěchy: Mistr světa 1976 Mistr Evropy 1976 Stříbro ZOH 1984 Vicemistr světa 1978, 1982, 1983 Bronz z MS 1981 Finalista Kanadského poháru 1976 Mistr Československa 1981 Vicemistr Československa 1983 Bronzový medailista 1979 Postup do I. ligy 1973 Člen klubu hokejových střelců – 274 gólů (232 liga, 42 reprezentace) Výčet úspěchů hovoří sám za sebe. František Černík je největší legendou vítkovického hokeje v celé jeho historii a nezdá se pravděpodobné, že by jej někdo předstihl. Jeho dres si zasloužil viset pod stropem arény už dávno, ale přirozená skromnost rodáka z Nového Jičína jemu samotnému nedovolovala z pozice klubového bosse vyznamenat sebe samotného. Až nyní přišel ten správný okamžik a dres s klubovým číslem 9 (protože v reprezentaci to byla čtrnáctka) míří do galerie nesmrtelných. František Černík své první hokejové krůčky dělal na rybnících v Porubě. Hokej na klubové scéně okusil poprvé v deseti letech v žákovském družstvu Baníku, ale jen dva roky trvalo, než následoval kroky svého velkého idolu Miroslava Vlacha a přestoupil do Vítkovic, kterým ostatně stejně jako Vlach, až na vojenskou službu v Jihlavě, zůstal v československém měřítku neotřesitelně věrný. Velký talent, který k ligovému hokeji přičichl už v 16 letech. Brzy lídr ofenzivy. První vítkovický mistr světa z roku 1976. Mnohonásobný reprezentant. Tahoun mužstva, osobnost. Vítkovický kapitán reprezentace, jen málo jej dělilo od olympijského zlata. Jediný střelec hattricku nepřekonatelnému sovětskému brankáři Vladislavu Treťjakovi na mezinárodní scéně v Praze 1978 během MS. Mistr s Vítkovicemi 1981. František Černík jako hráč odvedl pro Vítkovice obrovský kus práce, zasloužil si za to uvolnění do NHL, odehrál sezonu v Detroitu a pak také zkoušel štěstí v Německu. Rovnýma nohama se v roce 1988 po návratu vrhl na práci funkcionáře a vydržel u ní téměř třicet let. Za jeho vedení Vítkovice zvládly těžký přerod, osamostatnění se v 90. letech, přechod na funkční sportovní organizaci bez podpory státního gigantu. Pětkrát během jeho období klub bojoval o mistrovský titul, leč ani jednou se to nepovedlo. Každopádně to, čím jsou Vítkovice dnes, by těžko byly, kdyby nebylo Františka Černíka.