Zájem VÍTKOVIC? Na nic jiného jsem už nečekal, hlásí František Řehák

Jaké jsou tvoje první dojmy z nového klubu a města?

Paráda! Doteď jsem bydlel na Landeku, kde mi vedení pomohlo najít ubytování, ale včera jsem už stihl nastěhovat do nového bytu. Z kabiny a týmu jsem nadšený. Je nás tady zatím asi polovina týmu, ale myslím si, že mě přijali dobře. Tréninky jsou výživné. S klukama makáme, což se mi líbí.

Jakou ostravskou lokalitu sis pro bydlení vybral?

Nakonec jsem vybral lokalitu trošku mimo město, a to Krásné Pole. Mimo hokej mám rád, že se můžu jít projít nebo proběhnout do lesa. Je tam klid a na stadion to mám zhruba patnáct minut, takže jsem rád.

Stihl jsi už trochu poznat město?

Město jsem ještě nestihl prozkoumat. Byl jsem asi třikrát ve městě na kávu. Zatím mě nejvíc okouzlil stadion, zázemí a těším se, až to v sezoně vypukne.

Jak probíhal tvůj přestup do Vítkovic? Byl jsi rozhodnutý hned, nebo to bylo na delší přemýšlení?

Byl jsem rozhodnutý hned. Dalo by se říct, že po sezoně jsem čekal, jak se to vyvrbí ve Švýcarsku. Jednal jsem s Klotenem, ale když jsem viděl, že na moji pozici přivádí nové hráče, tak mi bylo jasné, že to nedopadne. Ohlásil jsem se tedy českému agentovi, že bych se chtěl vrátit do Česka. Ten si v první chvíli myslel, že se chci vrátit co nejblíže Praze, ale já jsem mu řekl, že budu rád za každou nabídku, která mi bude dávat smysl. Chtěl jsem jít do klubu, kde mi dají šanci se ukázat a kde budu moci týmu pomoci tím, jaký jsem typově hráč. Po týdnu se mi ozval pan Varaďa, který mě znal z minulosti z přípravy reprezentace do dvaceti let, kde jsme se potkali v kempu před domácím mistrovstvím světa, které se konalo shodou okolností v Ostravě. Zavolali jsme si, nastínil mi, co a jak, řekl mi, že o mě mají s panem Krátoškou zájem a mi dávalo smysl, že si tady v týmu můžu vybojovat roli, ve které se můžu zlepšovat. Na nic jiného jsem nečekal a rovnou jsem agentovi řekl, že bych chtěl hrát za VÍTKOVICE. Už jen kvůli tomu, co oba trenéři dokázali.

Jiný tým tedy ve hře nebyl?

Něco jsem tam ještě měl, ale šlo spíše o náznaky a musel bych vyčkávat, což jsem nechtěl. Přišla nabídka VÍTKOVIC a rozhodl jsem se tak, že nemá cenu čekat na něco jiného. Po sezoně se tady udělala trochu přestavba týmu, někteří hráči odešli, takže mi to dávalo smysl. Je to pro mě nový začátek, nikdy jsem extraligu nehrál, takže si myslím, že je to to nejlepší, co mě mohlo v tuto chvíli potkat.

Byla po sezoně nějaká možnost pokračování ve Švýcarsku? I třeba v nějakém jiném týmu než v Klotenu, který jsi zmínil?

V té nejvyšší lize se mi ozvaly ještě dva kluby, které ale chtěl vyčkávat. Hráče jako jsem já by chtěli podepisovat ideálně až červenci, což by pro mě znamenalo, že bych neměl jistotu budoucnosti, byl bych do té doby bez výplaty a musel bych se připravovat sám. Do druhý ligy už se mi nechtělo, do budoucna mi to nedávalo smysl. Dokázal jsem si, že na tu nejvyšší soutěž mám, pokud dostanu pořádnou šanci. Dal jsem si k sobě pozitiva a negativa a vyšlo mi z toho, že nejlepší bude vrátit se zpět do Česka. Těšil jsem se i na rodinu. Ve Švýcarsku jsem byl jedenáct let, naučil jsem se jazyk, hokej mě taky něco naučil. Teď bych to chtěl prodat v Česku a zdokonalovat se v extralize.

Byl tvůj návrat do Česka ve hře už i v minulých letech?

Minulý rok to bylo docela téma. Během sezony mě jeden extraligový tým oťukával, ale Olten mě nakonec neuvolnil, protože to bylo před play off. Byl to pro mě takový první náznak, že by o mě mohl být po sezoně v extralize zájem a že by ten návrat domů mohl klapnout.

Vraťme se zpět k VÍTKOVICÍM. Jak hodnotíš zázemí klubu? Jaké je třeba ve srovnání se Švýcarskem?

Ve Švýcarsku jsou týmy, které mají výborné zázemí, ale také týmy, které mají co zlepšovat. Líbí se mi tady vstup ke kabině, kde je velké logo klubu. Wellness, které budeme mít od pondělí k dispozici jsem ještě neviděl. Jsou tam týmy, které saunu, bazének nebo ledové kádě k dispozici vůbec nemají. Co jsem poznal pak ve druhé lize, tak to se nedá vůbec srovnávat. Posilovna je parádní, kousek máme atletický stadion, kabina je velká a prostorná, takže určitě si není na co stěžovat, ba naopak. K dispozici máme i střelnici, takže tady je opravdu vše, co hráč ke zdokonalování potřebuje.

Jak hodnotíš letní přípravu v novém prostředí? Bylo něco jinak oproti tomu, na co jsi byl zvyklý? Jak vlastně probíhá příprava cizince ve Švýcarsku?

Já jsem si ve Švýcarsku vyzkoušel obojí. V době, kdy jsem tam ještě studoval, jsem měl týmovou přípravu. Měl jsem ale také ročníky, kdy jsem si platil kondičního trenéra doma v Praze. Většinou to tam probíhá podobně jako v Česku. Polovina hráčů trénuje pohromadě a cizinci nebo zkušenější hráči si dělají přípravu sami. Liší se to. Každý kondiční trenér má jiné metody tréninku. Tam si to hodně vedli přímo kondiční trenéři, tady spíše funguje komunikace mezi kondičním trenérem a hlavním koučem s asistentem. Oni vědí, co po nás budou chtít v sezoně a tomu je uzpůsobený trénink. Ve Švýcarsku se trénovalo tvrdě a každý trenér měl své metody.

Říkáš, že ve Švýcarsku se trénovalo tvrdě. Jakou úroveň mají tréninky ve VÍTKOVICÍCH? Dostáváte do těla hned ze startu nebo byl nástup do přípravy pozvolný?

Od prvního dne tvrdě makáme a zátěž se každým týdnem zvyšuje. Nezačali jsme hned pěti dny tréninku, ale přípravu jsme začínali středou, čtvrtkem a pátkem. Další týden jsme jeli od pondělí do čtvrtka a tento týden jedeme celý. Od prvního tréninku jedeme naplno. To je podle mě i to, co od nás budou trenéři vyžadovat také na ledě, abychom měli zakódováno, že každý trénink se jede naplno. Dokud můžeš, tak jedeš a když nemůžeš, tak ještě přidáš. (směje se) Nejsem překvapený, čekal jsem to, ale jedeme opravdu tvrdé tréninky. Individuálně jsem vždycky trénoval tvrdě a troufnu si říct, že když kolem sebe člověk vidí kluky, kteří dřou, tak ho to přiměje ze sebe vydat ještě více a tím se posouvat a zlepšovat.

S jakými osobními cíli vstupuješ do nadcházející sezony?

Do sezony jdu určitě s pokorou a nedávám si žádné ambiciózní cíle, které by mě měly svazovat. Máme široký kádr, takže v první řadě si chci vybojovat roli, ve které můžu ukázat jaký jsem hráč a plnit roli, kterou ode mě budou trenéři očekávat. Samozřejmě chci pomoci týmu góly a v předbrankovém prostoru. Z týmového hlediska mám vysoké cíle, ale určitě je zatím brzy na to vyhlašovat nějaké odhady. Já osobně rád vyhrávám, nesnáším prohry, takže nejlepším cílem je vyhrát co nejvíce zápasů a hokej mě naučil, že nejlepší je opravdu jít zápas od zápasu a snažit se pokaždé vyhrát.

Ve Švýcarsku jsi nebyl českým potažmo vítkovickým fanouškům tolik na očích. Jaký je tvým pohledem František Řehák hokejista a co od něho můžeme čekat a jakou hrou se budeš prezentovat?

To je dobrá otázka (směje se). Vždycky jsem se snažil přizpůsobit týmu, ve kterém jsem působil. Jako mladý jsem začínal ve čtvrté lajně, pár zápasů jsem dostával i té top formaci. Snažil jsem se být nepříjemný hráč, chodil jsem před branku a do prostorů, kde to bolí. Zároveň si ale troufnu říct, že mám dobrou střelu, tak toho chci v mé hře více využívat. Hrával jsem převážně na pozici centra, ale poslední sezony jsem odehrál na křídle, což je pro mě výhoda, že dokážu hrát na obou postech. Základem ale je, že nevypustím jediné střídání a hraji neustále naplno. To mám zaryté v hlavě a myslím si, že díky tomu jsem i dostal příležitost v té nejvyšší švýcarské lize. Jsem týmový hráč a snažím se na ledě dělat věci, do kterých se jiným hráčům třeba tolik nechce.

Znal jsi už někoho z kabiny před přestupem? Jak tě kluci přijali?

V podstatě je to tady pro mě samá novinka. Z kluků jsem znal jenom Petra Hausera a z reprezentačních výběrů Honzu Bambulu.

Volný čas trávíš s přítelkyní nebo máš v týmu parťáka, se kterým poznáváš Ostravu?

Jsem sám, přítelkyni nemám, to mě třeba teprve čeká (pousměje se). Hodně času trávím s Hauzym a s Brůničem. Občas zajdeme na jídlo, po tréninku na oběd nebo na večeři. Teď spolu sledujeme mistrovství světa. Když máme dvoufázové tréninky tak spíše jen regenerujeme, takže se zajdeme projít nebo do města na kafe. Teď toho času není tolik.

Takže už sis našel oblíbenou kavárnu?

Zatím ne. Byli jsme na Masarykově náměstí nebo v Nové Karolině. Oblíbenou ještě hledám, takže tipy uvítám.