Hlavní trenér a GM Jakub Petr se ohlédl za první polovinou základní části a také nakousl ožehavá témata posledních dní, aby připomenul reálnou situaci vítkovického celku, který i přes určité těžkosti dokáže na sportovním poli držet krok s nejbohatšími extraligovými kluby.
První půlka základní části je za vámi, aktuálně máte na kontě 41 bodů, jste na hraně první šestky s týmy jako Sparta nebo Kometa...
Druhá čtvrtina se hodně podobala té první, kdy nám vyšel začátek, ale v závěru se tolik nedařilo. Já jsem před sezonou říkal, že chci, abychom byli konzistentní a hráli bez větších výkyvů, a to se nám zatím bohužel nedaří. Přijde vlna euforie, kdy je i hokej podle našich představ a plánů a pak přijde série porážek. V obou čtvrtinách se to opakovalo.
Čím to?
To je otázka. Teď ve druhé čtvrtině přišla série nešťastných zápasů, vlastně posledních deset dní, kdy po porážce na Kometě přišly dva zápasy, které jsme ztratili v koncovce a to mužstvem asi podstatně zamávalo.
Po psychické stránce...
Ano. Samozřejmě je to věc, na kterou my trenéři musíme mužstvo a jednotlivé hráče připravit. Je to metoda cukru a biče, je otázka, kdy si trenéři můžeme dovolit přitáhnout, kdy je naopak nutné povolit. Nezříkám se zodpovědnosti, že v tomto ohledu jde ten pokles i za mnou, ale všichni jsme přesvědčení, že by dva ztracené zápasy s námi neměly takto zamávat. Zbytečně jsme se z toho, co jsme si nahráli, dostali pod tlak.
Paradoxní je, že se vám nejvíce dařilo v době, kdy se kabinou prohnala viróza, že?
Právě. V době, kdy jsme horko těžko lepili sestavu a kdy někteří hráči nastupovali se sebezapřením až po nasazení léků, se nám podařilo si nahrát body, sbírat je pravidelně. Mužstvo si to tehdy za svůj přístup zasloužilo. A teď jsme si tyhle body zbytečně ztratili a dostali se tam, kde momentálně jsme, což je samozřejmě škoda.
Z tohoto pohledu vám aktuální reprezentační pauza přišla vhod, nemyslíte?
No, po delší době opravdu reprezentační pauzu vítáme. Tým dostal dvoudenní volno a pak je to – bez ohledu na předchozí zápasy – opět o tvrdé práci a o poctivém tréninku. Je potřeba ze sportovního hlediska potrénovat a dobít baterky, abychom se dobře připravili na to období, které nás čeká kolem Vánoc a pak po novém roce. To bude rozhodující.
V nedělním zápase jste opět hodně lepili sestavu, ačkoli se vrátil z marodky Rostislav Olesz, tak jste nastoupili jen s jedenácti útočníky. Naskýtá se otázka, proč jste nevyužili pomoc hráčů z Poruby?
To je to, co se nám moc nepovedlo. Jozef Baláž už s předstihem odjel na sraz slovenské reprezentační dvacítky. Na soupisce máme Tomáše Jáchyma, který je ale momentálně na listině zraněných. Další variantou bylo využít hráče z Poruby, uvažovali jsme o Hudečkovi, jako o centru čtvrté formace, ale ten se den před tím v Kladně zranil. Takže vše došlo k tomu, že jsme do zápasu s Litvínovem šli jen se třemi centry. To ovšem ale nebyla příčina naší porážky, toho jsme si vědomi.
Po pěti porážkách v řadě to asi není nic příjemného...
Je to tak, jak to je. Příjemné to není. Já jsem ale přesvědčený, že tým se s tím dokáže poprat. Máme dostatek hráčů, kteří, podobnou situaci už třeba i zažili, takže zkušenosti na to máme. Věřím, že se během pauzy dáme dohromady jak po fyzické, tak po psychické stránce a zase se vrátíme do toho lepšího období, které jsme už v této sezoně zažili.
Je psychická stránka věci aktuálně důležitým tématem?
Jak už jsem řekl, ta dvě ztracená utkání v koncovce s Hradcem a Boleslaví se asi dost v tomto směru podepsaly. My jsme si po utkání s Litvínovem sedli v kabině a celou věc několik desítek minut rozebírali. Ne vždy je ideální, když trenér vletí do kabiny jako velká voda a jen se křičí. Hromobití by bylo zbytečné a trenér by měl poznat ten okamžik, kdy zvýšit hlas a kdy naopak ne. Řekli jsme si k tomu své a teď věříme spíše na tvrdou práci a tvrdý trénink. Víme, co nás ve hře trápí a pořád dokola omílat to, co už jsme několikrát zmiňovali, není na místě. Sami o tom víme, zaměřujeme se na to a také na to, abychom po pauze do rozhodujících zápasů mohli jít s čistou hlavou.
Stranou nemůže zůstat otázka na složení kádru. Během první poloviny sezony došlo k řadě změn v kádru. Jak to vypadá aktuálně? Dá se očekávat v brzké době nějaké posílení mužstva, ať už v obraně, nebo v útoku?
Já můžu zodpovědně říci, a víme to sami a ví to i kluci v kabině, že tento aktuální kádr se s nastalou situací musí poprat sám. Byl tam odchod Marka Hrbase, už tolikrát propíraný a zmiňovaný v médiích i mezi fanoušky. K tomu už jsem své řekl. Ale je potřeba si uvědomit, že z naší strany teď nepřijdou nějaké melagomanské nákupy, nebo nějaké závody v posilování. Samozřejmě došlo k nějakému finančnímu vyrovnání ze strany ruského celku za Marka Hrbase, ale podstatné je si uvědomit, že to nejsou peníze pro nás do klubu navíc. Situace je taková. Už jsem to několikrát zmiňoval, že máme poskládáno mužstvo s ohledem na naše možnosti. Je tam mnoho mladých kluků, kteří zažívají své první, řekněme druhé sezony na seniorské úrovni. Nechci, aby to znělo jako výmluva, ale tak to je. Nás trenéry i za dané situace baví pracovat s těmi mladými hráči, baví nás pracovat na jejich rozvoji, což se samozřejmě může vítkovickému hokeji v budoucnu dost významně vrátit.
Ostatní celky kolem vás i na špici ale i tak nadále posilují o velice zvučná jména a zkušené hráče...
Víme, že to naše fanouškovská obec vnímá a my to vnímáme taky. Ale my se s ohledem na naši situaci těchto závodů účastnit nebudeme, nemůžeme. Musíme vnímat náš rozpočet, který máme, musíme vnímat nadále ty závazky z předešlých sezon, které nelze jen tak přehlédnout, ale musejí se dořešit. Bylo by určitě dobré vědět, že nemalou zásluhu na tom, že můžeme hrát alespoň s takovým týmem, jaký máme. Velkou zásluhu na tom má současný majitel klubu, který od doby, kdy klub převzal, přinesl ze svého privátního sektoru, prakticky z vlastní kapsy, desítky milionů korun k dofinancování rozpočtu, aby dorovnal podmínky pro udržení alespoň takového kádru, jaký máme v současnosti. Víme o tom, že i to nás finančně drží nad vodou, protože realita by za jiných okolností byla úplně jiná. Já vím, že fanoušci by rádi slyšeli, že přivedeme hráče vysokého kalibru a hvězdy, ale bohužel zodpovědně musím přiznat, že to se v nejbližších dnech a zřejmě ani v dalším průběhu sezony nestane. Tím ale chci také říct, že naše aktuální mužstvo může být konkurenceschopné, což už dokázalo. Ale i my vnímáme a můj kolega Pavel Trnka už to několikrát zmínil, že co se týká nákupu hráčů, tak nemáme nějaké extra podmínky, takže se přetahované o hvězdná jména účastnit nemůžeme. To, co můžeme, je se semknout, dát se dohromady a společně zabojovat a ukázat, že to můžeme zvládnout i s takto mladým, ale bojovným a odhodlaným kádrem.
Čili to, na co chcete sázet, je to takzvané vítkovické srdce, je to tak?
Chápu, že naši fanoušci vidí, jak ostatní kolem nás přivádějí nové a nové hráče a rádi by tohle viděli i u nás. Já si myslím, že i náš tým má svou kvalitu a každým zápasem se naši mladší hráči ohrávají. Je jasné, že se na to každý bude dívat optikou posledních pěti zápasu, které jsme prohráli, a to po ne zrovna líbivých výkonech. Chápu to, být fanouškem, asi bych to vnímal stejně. Trenérsky je to pro nás nyní další výzva, stejně jako je pro nás výzvou pracovat s tímhle kádrem. Vezměme v potaz, že máme hráče, kteří přes svůj mladý věk či minimum zkušeností dostávají hodně příležitostí, hodně ice-time, a to se odrazí v jejich progresu, což se Vítkovicím může v budoucnu vrátit. Je to vidět na Šimonu Stránském, Danu Krenželokovi, Tomáši Černém, vlastně i Patriku Zdráhalovi. Dostávají prostor, ohrávají se ve svých prvních až druhých extraligových sezonách a posouvají se. To samé platí o těch nejmladších – Baláž, Toman, Pytlík – ti dostávají mnohem více prostoru, než se před sezonou čekalo a než by vůbec dostávali v jiných klubech. Vím, že by nás fanoušci rádi viděli na špici s vytuněným kádrem, ale my v téhle situaci nejsme a pojďme to brát jako fakt. Známe případy jiných klubů, nejen hokejových, i z našeho nejbližšího okolí, které neudržely nervy, do zběsilých nákupů hráčů bez adekvátního finančního zázemí se pustily a znamenalo to téměř zánik těchto klubů a dlouholeté zadlužení a zatížení rozpočtů za hranicí únosnosti. Touto cestou rozhodně jít nechceme. Máme fixní rozpočet, jehož výše je mi osobně v pozici GM známá a s ním pracujeme, za jeho hranice nepůjdeme. Já jsem na druhé straně rád, že veškeré závazky vůči hráčům a realizačnímu týmu jsou plněny včas. Máme to štěstí, že se tak děje a že máme takové podmínky, protože víme a fanoušci to vědí taky, že jsou kluby a organizace, které v tomto směru mají veliké problémy. U nás tomu tak není, tým má patřičný servis a nemusí řešit další, až existenční věci, než je hokej. Na nás na trenérech nyní je, abychom se s týmem o to porvali a vrátili se do míst, kde bychom se všichni rádi viděli.
Po reprezentační přestávce vás před Vánocemi čeká výroční utkání k oslavě 90 let založení klubu. Jak se na to těšíte?
Bude to velká oslava vítkovického hokeje. Nejen současnosti, ale především toho, čeho se tady v tomto klubu za těch 90 let dosáhlo. Bude to také velká oslava legendy našeho klubu i celého československého hokeje Františka Černíka. My, ze sportovního hlediska, jsme se tomu zatím moc nevěnovali, protože zápasů šlo hodně za sebou a výsledkově jsme nebyli v takové pozici, abychom řešili něco, co teprve přijde, nicméně každý to vnímá. Chceme k oslavě přispět adekvátním výkonem a výsledkem. Výroční zápas s tradičním rivalem. Fanouškům přejeme, ať si to užijí, ať přijdou podpořit tuhle oslavu.
První půlka základní části je za vámi, aktuálně máte na kontě 41 bodů, jste na hraně první šestky s týmy jako Sparta nebo Kometa...
Druhá čtvrtina se hodně podobala té první, kdy nám vyšel začátek, ale v závěru se tolik nedařilo. Já jsem před sezonou říkal, že chci, abychom byli konzistentní a hráli bez větších výkyvů, a to se nám zatím bohužel nedaří. Přijde vlna euforie, kdy je i hokej podle našich představ a plánů a pak přijde série porážek. V obou čtvrtinách se to opakovalo.
Čím to?
To je otázka. Teď ve druhé čtvrtině přišla série nešťastných zápasů, vlastně posledních deset dní, kdy po porážce na Kometě přišly dva zápasy, které jsme ztratili v koncovce a to mužstvem asi podstatně zamávalo.
Po psychické stránce...
Ano. Samozřejmě je to věc, na kterou my trenéři musíme mužstvo a jednotlivé hráče připravit. Je to metoda cukru a biče, je otázka, kdy si trenéři můžeme dovolit přitáhnout, kdy je naopak nutné povolit. Nezříkám se zodpovědnosti, že v tomto ohledu jde ten pokles i za mnou, ale všichni jsme přesvědčení, že by dva ztracené zápasy s námi neměly takto zamávat. Zbytečně jsme se z toho, co jsme si nahráli, dostali pod tlak.
Paradoxní je, že se vám nejvíce dařilo v době, kdy se kabinou prohnala viróza, že?
Právě. V době, kdy jsme horko těžko lepili sestavu a kdy někteří hráči nastupovali se sebezapřením až po nasazení léků, se nám podařilo si nahrát body, sbírat je pravidelně. Mužstvo si to tehdy za svůj přístup zasloužilo. A teď jsme si tyhle body zbytečně ztratili a dostali se tam, kde momentálně jsme, což je samozřejmě škoda.
Z tohoto pohledu vám aktuální reprezentační pauza přišla vhod, nemyslíte?
No, po delší době opravdu reprezentační pauzu vítáme. Tým dostal dvoudenní volno a pak je to – bez ohledu na předchozí zápasy – opět o tvrdé práci a o poctivém tréninku. Je potřeba ze sportovního hlediska potrénovat a dobít baterky, abychom se dobře připravili na to období, které nás čeká kolem Vánoc a pak po novém roce. To bude rozhodující.
V nedělním zápase jste opět hodně lepili sestavu, ačkoli se vrátil z marodky Rostislav Olesz, tak jste nastoupili jen s jedenácti útočníky. Naskýtá se otázka, proč jste nevyužili pomoc hráčů z Poruby?
To je to, co se nám moc nepovedlo. Jozef Baláž už s předstihem odjel na sraz slovenské reprezentační dvacítky. Na soupisce máme Tomáše Jáchyma, který je ale momentálně na listině zraněných. Další variantou bylo využít hráče z Poruby, uvažovali jsme o Hudečkovi, jako o centru čtvrté formace, ale ten se den před tím v Kladně zranil. Takže vše došlo k tomu, že jsme do zápasu s Litvínovem šli jen se třemi centry. To ovšem ale nebyla příčina naší porážky, toho jsme si vědomi.
Po pěti porážkách v řadě to asi není nic příjemného...
Je to tak, jak to je. Příjemné to není. Já jsem ale přesvědčený, že tým se s tím dokáže poprat. Máme dostatek hráčů, kteří, podobnou situaci už třeba i zažili, takže zkušenosti na to máme. Věřím, že se během pauzy dáme dohromady jak po fyzické, tak po psychické stránce a zase se vrátíme do toho lepšího období, které jsme už v této sezoně zažili.
Je psychická stránka věci aktuálně důležitým tématem?
Jak už jsem řekl, ta dvě ztracená utkání v koncovce s Hradcem a Boleslaví se asi dost v tomto směru podepsaly. My jsme si po utkání s Litvínovem sedli v kabině a celou věc několik desítek minut rozebírali. Ne vždy je ideální, když trenér vletí do kabiny jako velká voda a jen se křičí. Hromobití by bylo zbytečné a trenér by měl poznat ten okamžik, kdy zvýšit hlas a kdy naopak ne. Řekli jsme si k tomu své a teď věříme spíše na tvrdou práci a tvrdý trénink. Víme, co nás ve hře trápí a pořád dokola omílat to, co už jsme několikrát zmiňovali, není na místě. Sami o tom víme, zaměřujeme se na to a také na to, abychom po pauze do rozhodujících zápasů mohli jít s čistou hlavou.
Stranou nemůže zůstat otázka na složení kádru. Během první poloviny sezony došlo k řadě změn v kádru. Jak to vypadá aktuálně? Dá se očekávat v brzké době nějaké posílení mužstva, ať už v obraně, nebo v útoku?
Já můžu zodpovědně říci, a víme to sami a ví to i kluci v kabině, že tento aktuální kádr se s nastalou situací musí poprat sám. Byl tam odchod Marka Hrbase, už tolikrát propíraný a zmiňovaný v médiích i mezi fanoušky. K tomu už jsem své řekl. Ale je potřeba si uvědomit, že z naší strany teď nepřijdou nějaké melagomanské nákupy, nebo nějaké závody v posilování. Samozřejmě došlo k nějakému finančnímu vyrovnání ze strany ruského celku za Marka Hrbase, ale podstatné je si uvědomit, že to nejsou peníze pro nás do klubu navíc. Situace je taková. Už jsem to několikrát zmiňoval, že máme poskládáno mužstvo s ohledem na naše možnosti. Je tam mnoho mladých kluků, kteří zažívají své první, řekněme druhé sezony na seniorské úrovni. Nechci, aby to znělo jako výmluva, ale tak to je. Nás trenéry i za dané situace baví pracovat s těmi mladými hráči, baví nás pracovat na jejich rozvoji, což se samozřejmě může vítkovickému hokeji v budoucnu dost významně vrátit.
Ostatní celky kolem vás i na špici ale i tak nadále posilují o velice zvučná jména a zkušené hráče...
Víme, že to naše fanouškovská obec vnímá a my to vnímáme taky. Ale my se s ohledem na naši situaci těchto závodů účastnit nebudeme, nemůžeme. Musíme vnímat náš rozpočet, který máme, musíme vnímat nadále ty závazky z předešlých sezon, které nelze jen tak přehlédnout, ale musejí se dořešit. Bylo by určitě dobré vědět, že nemalou zásluhu na tom, že můžeme hrát alespoň s takovým týmem, jaký máme. Velkou zásluhu na tom má současný majitel klubu, který od doby, kdy klub převzal, přinesl ze svého privátního sektoru, prakticky z vlastní kapsy, desítky milionů korun k dofinancování rozpočtu, aby dorovnal podmínky pro udržení alespoň takového kádru, jaký máme v současnosti. Víme o tom, že i to nás finančně drží nad vodou, protože realita by za jiných okolností byla úplně jiná. Já vím, že fanoušci by rádi slyšeli, že přivedeme hráče vysokého kalibru a hvězdy, ale bohužel zodpovědně musím přiznat, že to se v nejbližších dnech a zřejmě ani v dalším průběhu sezony nestane. Tím ale chci také říct, že naše aktuální mužstvo může být konkurenceschopné, což už dokázalo. Ale i my vnímáme a můj kolega Pavel Trnka už to několikrát zmínil, že co se týká nákupu hráčů, tak nemáme nějaké extra podmínky, takže se přetahované o hvězdná jména účastnit nemůžeme. To, co můžeme, je se semknout, dát se dohromady a společně zabojovat a ukázat, že to můžeme zvládnout i s takto mladým, ale bojovným a odhodlaným kádrem.
Čili to, na co chcete sázet, je to takzvané vítkovické srdce, je to tak?
Chápu, že naši fanoušci vidí, jak ostatní kolem nás přivádějí nové a nové hráče a rádi by tohle viděli i u nás. Já si myslím, že i náš tým má svou kvalitu a každým zápasem se naši mladší hráči ohrávají. Je jasné, že se na to každý bude dívat optikou posledních pěti zápasu, které jsme prohráli, a to po ne zrovna líbivých výkonech. Chápu to, být fanouškem, asi bych to vnímal stejně. Trenérsky je to pro nás nyní další výzva, stejně jako je pro nás výzvou pracovat s tímhle kádrem. Vezměme v potaz, že máme hráče, kteří přes svůj mladý věk či minimum zkušeností dostávají hodně příležitostí, hodně ice-time, a to se odrazí v jejich progresu, což se Vítkovicím může v budoucnu vrátit. Je to vidět na Šimonu Stránském, Danu Krenželokovi, Tomáši Černém, vlastně i Patriku Zdráhalovi. Dostávají prostor, ohrávají se ve svých prvních až druhých extraligových sezonách a posouvají se. To samé platí o těch nejmladších – Baláž, Toman, Pytlík – ti dostávají mnohem více prostoru, než se před sezonou čekalo a než by vůbec dostávali v jiných klubech. Vím, že by nás fanoušci rádi viděli na špici s vytuněným kádrem, ale my v téhle situaci nejsme a pojďme to brát jako fakt. Známe případy jiných klubů, nejen hokejových, i z našeho nejbližšího okolí, které neudržely nervy, do zběsilých nákupů hráčů bez adekvátního finančního zázemí se pustily a znamenalo to téměř zánik těchto klubů a dlouholeté zadlužení a zatížení rozpočtů za hranicí únosnosti. Touto cestou rozhodně jít nechceme. Máme fixní rozpočet, jehož výše je mi osobně v pozici GM známá a s ním pracujeme, za jeho hranice nepůjdeme. Já jsem na druhé straně rád, že veškeré závazky vůči hráčům a realizačnímu týmu jsou plněny včas. Máme to štěstí, že se tak děje a že máme takové podmínky, protože víme a fanoušci to vědí taky, že jsou kluby a organizace, které v tomto směru mají veliké problémy. U nás tomu tak není, tým má patřičný servis a nemusí řešit další, až existenční věci, než je hokej. Na nás na trenérech nyní je, abychom se s týmem o to porvali a vrátili se do míst, kde bychom se všichni rádi viděli.
Po reprezentační přestávce vás před Vánocemi čeká výroční utkání k oslavě 90 let založení klubu. Jak se na to těšíte?
Bude to velká oslava vítkovického hokeje. Nejen současnosti, ale především toho, čeho se tady v tomto klubu za těch 90 let dosáhlo. Bude to také velká oslava legendy našeho klubu i celého československého hokeje Františka Černíka. My, ze sportovního hlediska, jsme se tomu zatím moc nevěnovali, protože zápasů šlo hodně za sebou a výsledkově jsme nebyli v takové pozici, abychom řešili něco, co teprve přijde, nicméně každý to vnímá. Chceme k oslavě přispět adekvátním výkonem a výsledkem. Výroční zápas s tradičním rivalem. Fanouškům přejeme, ať si to užijí, ať přijdou podpořit tuhle oslavu.
