V zadních řadách by měl svou buldočí povahou tvrdit muziku, ale i pomoci kombinaci. Čtyřiadvacetiletý obránce Petr Šidlík přišel do Vítkovic z rodné Jihlavy, okamžitě se tady zabydlel a s nadšením vyhlíží start extraligové sezony.
Do Vítkovic jsi přišel až v průběhu letní přípravy, zapojil ses až v době, kdy vyjelo mužstvo na led. Jak probíhala jednání o tvém příchodu?
Z mého pohledu se to oficiálně upeklo hodně rychle. Letní přípravu jsem si dělal sám s kondičním trenérem, mezitím měly Vítkovice soustředění a makaly v týmu. S trenéry jsem byl ale v kontaktu déle, ta jednání probíhala několik týdnů. V té době se řešil ještě Roman Polák, ten pak odešel do NHL, takže mě trenéři kontaktovali a vše bylo dotaženo snad během tří dnů.
V minulé sezoně jsi působil v Jihlavě, která ale sestoupila. Je obvyklou praxí, že kvalitní hráči většinou do nižší soutěže nejdou, ale najdou si angažmá v extralize. Byly Vítkovice tvou jedinou možností?
Vítkovice nebyly jediný extraligový klub, se kterým jsem byl v kontaktu. Zájem projevily tři, čtyři kluby. Ale trenéry Petra a Trnku znám oba z reprezentace. Bylo mi to tady takové nejsympatičtější. Nejvíc jsem se osobně přikláněl k vítkovické možnosti. A když to vyšlo, měl jsem radost.
Vítkovicím se v minulé sezoně nadmíru dařilo, ale Jihlava pro ně byla černou můrou. Vnímal jsi to tehdy, dokážeš říct, čím to bylo, že tým z top 4 měl s vámi takové problémy?
Nevím. S kýmkoli jsem se bavil, ať už s hráči ze Sparty, nebo jinde, kde mám známé. Tak se všichni shodovali na tom, že jsme je trápili. Jenže nám chyběly body. Jihlava hrála vyrovnané zápasy, ale prohráli jsme – jedna dva, tři čtyři, prostě těsně, o gól. To se pak samozřejmě odrazilo i v psychice a možná i vinou toho Dukla sestoupila, když se nad tím zamyslím s odstupem času. Pokud jde o zápasy s Vítkovicemi, tak jsem se o tom teď bavil s klukama a říkali mi, že moc nevěděli, jak na nás, že jsme jim dělali problémy. Možná to bylo tím, že jsme hodně lítali, byli jsme hodně bojovný tým. Kluci z toho prý byli nešťastní a říkali, že po zápasech s Jihlavou mívali i nepříjemné pohovory, no (úsměv). Ale to k hokeji patří. Ne každý tým sedne každému soupeři.
Je ta „lítavost“ a bojovnost, jak říkáš, to čím, by ses chtěl prezentovat i v dresu Vítkovic?
Určitě. Na tomhle stavím svůj hokej. Snažím se být agresivní v obranném pásmu, snažím se rozehrávat puky. Má hra je založená na tom, abych byl agresivní. Rád odebírám puky. Nemám dva metry, abych mohl hitovat každého hráče, ale snažím se být agresivní. A myslím, že i bruslení mám dobré, takže jsem rád v pohybu.
Nejsi jediný bývalý hráč Dukly v dresu Vítkovic. Potkali jste se také se švédským zadákem Erikem de la Rose...
Pro mě bylo super, že je tady. Já tady ve Vítkovicích znám pár kluků z reprezentace. Známe s Danem Dolejšem ještě z výběrů, ten je z Humpolce, takže taky Vysočina. I tak jsme se ale pár let neviděli a bylo fajn, že tady byl a je i Erik. V Jihlavě jsme se bavili furt – musel jsem překládat – takže jsem měl radost, že i tady ve Vítkovicích jsme se potkali.
Příprava jde do finální fáze, sezona se blíží. Výsledkově to zatím asi není úplně to, co byste si přáli, že?
Já nevím. Já osobně třeba na výsledky v přípravě vůbec nehledím. Pro mě je důležitější, jak se cítím já, jak plníme to, co po nás herně trenéři chtějí. Osobně si myslím, že právě z pohledu plnění herního systému to začíná jít opravdu do finále a začíná to být ono. Výsledkově to možná tak není, ale to jsou věci, které se dají odstranit. Mě osobně systém hry obrovsky sedl. Samozřejmě pro lidi i pro klub by bylo opticky lepší, kdyby se vyhrávalo a my v přípravě měli z jedenácti zápasů třeba deset výher. Ale i tak by to byly výhry za nula bodů. Sezona startuje 14. září, tam se počítají body.
Zmínil jsi, že příprava je pro tebe hlavně o tom, jak se člověk cítí. Takže jak se cítíš? Jdeš do sezony pozitivně?
Jasně. Když to vezmu zeširoka, tak minulá sezona pro mě byla asi tou nejhorší a nejnepovedenější v mé dosavadní kariéře. Takže jsem se obrovsky těšil na to, co bude tady ve Vítkovicích. Hraje se tady kombinační hokej, to v Jihlavě nebylo. Tam jsme museli vše hrát co nejjednodušeji. Tady si dáme puk, hrajeme kombinačněji, to mi vyhovuje. Mám samozřejmě, co zlepšovat, ale na sezonu se těším a rozhodně to není o tom, že bych do sezony šel po prohraných zápasech v přípravě nějak pod psychickou dekou, to určitě ne.
V minulosti jsi nehrál jen za Jihlavu, ale působil jsi v Chomutově, v Karlových Varech... To jsou kluby s výborným zázemím nových arén. Jak vnímáš prostředí tady ve Vítkovicích?
Přiznejme si, že vítkovická aréna je starší, než ve Varech, nebo v Chomutově. Ale servis, zázemí, lidi v realizačním týmu, to je asi nejlepší, co jsem zatím zažil. Tady mi to opravdu sedlo. I nálada a atmosféra v kabině mi sedly. Hned mi to tady přirostlo k srdci, i město. Těšil jsem se a po téhle stránce je to tady super.
Zmínil jsi město, jak se ti žije v Ostravě a jak se ti tady líbí?
Už mám konečně byt. První týdny jsem bydlel na hotelu, ale teď bydlím na Karolíně, je nás tam kolem více kluků. Takže jsem vlastně v centru dění a je to výborné. Je to všude kousek. Teď se mi tady stěhuje i přítelkyně. Byl jsem v Chomutově, ve Varech, to jsou všechno malá města, i Jihlava. Ostrava je oproti tomu velkoměsto, je to jiné a momentálně je to super.
Do Vítkovic jsi přišel až v průběhu letní přípravy, zapojil ses až v době, kdy vyjelo mužstvo na led. Jak probíhala jednání o tvém příchodu?
Z mého pohledu se to oficiálně upeklo hodně rychle. Letní přípravu jsem si dělal sám s kondičním trenérem, mezitím měly Vítkovice soustředění a makaly v týmu. S trenéry jsem byl ale v kontaktu déle, ta jednání probíhala několik týdnů. V té době se řešil ještě Roman Polák, ten pak odešel do NHL, takže mě trenéři kontaktovali a vše bylo dotaženo snad během tří dnů.
V minulé sezoně jsi působil v Jihlavě, která ale sestoupila. Je obvyklou praxí, že kvalitní hráči většinou do nižší soutěže nejdou, ale najdou si angažmá v extralize. Byly Vítkovice tvou jedinou možností?
Vítkovice nebyly jediný extraligový klub, se kterým jsem byl v kontaktu. Zájem projevily tři, čtyři kluby. Ale trenéry Petra a Trnku znám oba z reprezentace. Bylo mi to tady takové nejsympatičtější. Nejvíc jsem se osobně přikláněl k vítkovické možnosti. A když to vyšlo, měl jsem radost.
Vítkovicím se v minulé sezoně nadmíru dařilo, ale Jihlava pro ně byla černou můrou. Vnímal jsi to tehdy, dokážeš říct, čím to bylo, že tým z top 4 měl s vámi takové problémy?
Nevím. S kýmkoli jsem se bavil, ať už s hráči ze Sparty, nebo jinde, kde mám známé. Tak se všichni shodovali na tom, že jsme je trápili. Jenže nám chyběly body. Jihlava hrála vyrovnané zápasy, ale prohráli jsme – jedna dva, tři čtyři, prostě těsně, o gól. To se pak samozřejmě odrazilo i v psychice a možná i vinou toho Dukla sestoupila, když se nad tím zamyslím s odstupem času. Pokud jde o zápasy s Vítkovicemi, tak jsem se o tom teď bavil s klukama a říkali mi, že moc nevěděli, jak na nás, že jsme jim dělali problémy. Možná to bylo tím, že jsme hodně lítali, byli jsme hodně bojovný tým. Kluci z toho prý byli nešťastní a říkali, že po zápasech s Jihlavou mívali i nepříjemné pohovory, no (úsměv). Ale to k hokeji patří. Ne každý tým sedne každému soupeři.
Je ta „lítavost“ a bojovnost, jak říkáš, to čím, by ses chtěl prezentovat i v dresu Vítkovic?
Určitě. Na tomhle stavím svůj hokej. Snažím se být agresivní v obranném pásmu, snažím se rozehrávat puky. Má hra je založená na tom, abych byl agresivní. Rád odebírám puky. Nemám dva metry, abych mohl hitovat každého hráče, ale snažím se být agresivní. A myslím, že i bruslení mám dobré, takže jsem rád v pohybu.
Nejsi jediný bývalý hráč Dukly v dresu Vítkovic. Potkali jste se také se švédským zadákem Erikem de la Rose...
Pro mě bylo super, že je tady. Já tady ve Vítkovicích znám pár kluků z reprezentace. Známe s Danem Dolejšem ještě z výběrů, ten je z Humpolce, takže taky Vysočina. I tak jsme se ale pár let neviděli a bylo fajn, že tady byl a je i Erik. V Jihlavě jsme se bavili furt – musel jsem překládat – takže jsem měl radost, že i tady ve Vítkovicích jsme se potkali.
Příprava jde do finální fáze, sezona se blíží. Výsledkově to zatím asi není úplně to, co byste si přáli, že?
Já nevím. Já osobně třeba na výsledky v přípravě vůbec nehledím. Pro mě je důležitější, jak se cítím já, jak plníme to, co po nás herně trenéři chtějí. Osobně si myslím, že právě z pohledu plnění herního systému to začíná jít opravdu do finále a začíná to být ono. Výsledkově to možná tak není, ale to jsou věci, které se dají odstranit. Mě osobně systém hry obrovsky sedl. Samozřejmě pro lidi i pro klub by bylo opticky lepší, kdyby se vyhrávalo a my v přípravě měli z jedenácti zápasů třeba deset výher. Ale i tak by to byly výhry za nula bodů. Sezona startuje 14. září, tam se počítají body.
Zmínil jsi, že příprava je pro tebe hlavně o tom, jak se člověk cítí. Takže jak se cítíš? Jdeš do sezony pozitivně?
Jasně. Když to vezmu zeširoka, tak minulá sezona pro mě byla asi tou nejhorší a nejnepovedenější v mé dosavadní kariéře. Takže jsem se obrovsky těšil na to, co bude tady ve Vítkovicích. Hraje se tady kombinační hokej, to v Jihlavě nebylo. Tam jsme museli vše hrát co nejjednodušeji. Tady si dáme puk, hrajeme kombinačněji, to mi vyhovuje. Mám samozřejmě, co zlepšovat, ale na sezonu se těším a rozhodně to není o tom, že bych do sezony šel po prohraných zápasech v přípravě nějak pod psychickou dekou, to určitě ne.
V minulosti jsi nehrál jen za Jihlavu, ale působil jsi v Chomutově, v Karlových Varech... To jsou kluby s výborným zázemím nových arén. Jak vnímáš prostředí tady ve Vítkovicích?
Přiznejme si, že vítkovická aréna je starší, než ve Varech, nebo v Chomutově. Ale servis, zázemí, lidi v realizačním týmu, to je asi nejlepší, co jsem zatím zažil. Tady mi to opravdu sedlo. I nálada a atmosféra v kabině mi sedly. Hned mi to tady přirostlo k srdci, i město. Těšil jsem se a po téhle stránce je to tady super.
Zmínil jsi město, jak se ti žije v Ostravě a jak se ti tady líbí?
Už mám konečně byt. První týdny jsem bydlel na hotelu, ale teď bydlím na Karolíně, je nás tam kolem více kluků. Takže jsem vlastně v centru dění a je to výborné. Je to všude kousek. Teď se mi tady stěhuje i přítelkyně. Byl jsem v Chomutově, ve Varech, to jsou všechno malá města, i Jihlava. Ostrava je oproti tomu velkoměsto, je to jiné a momentálně je to super.
