Vítkovice vstoupily do Tatranského poháru porážkou. V pikantním duelu s maďarským Miskolcem byly sice herně lepší, ale produktivita a hlavně efektivita stála na straně týmu kanadského kouče Grega Hanlona. Ostravané přijali porážku od Miskolce s roztrpčením a jako ponížení.
Exotickým soubojem s maďarským celkem, přijatým do slovenské nejvyšší soutěže, odstartovali hokejisté Vítkovic svou účast na jedenasedmdesátém ročníku Tatranského poháru v Popradě. Ostravané proti týmu, vedenému kanadským koučem Glenem Hanlonem, nenechali odpočívat žádnou z opor. Po zranění se do hry vrátil i zadák Ivan Baranka.
První dějství působilo obecně rozpačitým dojmem. Herní kvalita byla na straně Vítkovic, ale hráči Miskolce rozhodně nepůsobili, že by led a puk viděli poprvé v životě. Dokázali minimálně opticky a pohybem zahrozit. Na ne příliš kvalitním ledě nebylo možné příliš kombinovat, a tak přechod přes střední pásmo byl z obou stran velice rychlý a většina hry se uskutečňovala v útočných, respektive obranných pásmech. Vítkovice měly ze hry více a vytvořili si i více gólových šancí, ve 4. minutě zvonil na břevno Baranka, v 6. minutě ujel Szturc a následně mohl z pokračujícího tlaku i dorážet. Maďaři si vypracovali v podstatě jedinou větší šanci, ale dokázali ji zužitkovat. Roland Hajos napřáhl na modré čáře a Lada Balasz těsně před bránou tak mistrně tečoval puk, že Patrik Bartošák neměl šanci – 1:0. Ostravané chtěli ještě do přestávky srovnat, v závěrečné minutě první periody se jim podařilo dokonce kotouč dostat do brány, ale sudí gól neuznali pro posunutí brány.
Od začátku druhé třetiny bylo znát, že maďarské mužstvo se snaží více méně bránit a kontrolovat výsledek. Psychická výhoda byla na jejich straně. Ostravané byli pod tlakem. Ale dokázali jej ustát, i když to chvílemi bylo s obtížemi. Okénka v útočné hře modro-bílých byli „lední medvědi“ ochotni trestat, ve 25. minutě ujeli v přečíslení dvou proti jednomu. Zakončoval Kiss, ale Bartošák byl připraven. V polovině utkání se Vítkovičtí mohli dočkat vytouženého srovnání, po buly v útočném pásmu se puk odrazil před Rastislava Deje, před ním už byla jen volná brána, ale slovenský forvard minul. A tak vyrovnání přišlo až v závěrečných sekundách druhé periody, během přesilové hry. Jan Schleiss napálil kotouč na bránu, Adorjan vyrazil, ale Rostislav Olesz pohotově dorážel do volného prostoru – 1:1.
Za nerozhodného stavu mělo být třetí dějství vítkovickou kořistí. Ostravané byli o krok napřed, herně. Velice aktivní byla opět formace Rostislava Olesze, která se dokázala nebezpečně udržet v pásmu. Strhnout vedení na vítkovickou stranu mohl ve 46. minutě Samson Mahbod, který ujel obraně Jegesmedvék, ale v zakončení zkusil kličku do bekhendu, která mu na hrbolatém ledě nevyšla přesně, jak měla. Modro-bílí měli navrch a z tlaku si vynutili přesilovou hru, dokonce půlminuty výhodu 5 na 3, ale nezužitkovali ji. V pokračující hře pěti proti čtyřem navíc inkasovali. Magosi dokázal prolomit blok a ujet s kotoučem, nastřelil na Bartošáka a dojíždějící Mark Miskolczi úspěšně dorážel puk do klece – 2:1. Vítkovicím zbývalo 9 minut na to, s výsledkem něco udělat. V závěru samozřejmě přišla hra bez brankáře, ale v ní nešťastný faul. I tak to modro-bílí zkusili opět v power play a znovu to byl Miskolczi, kdo pečetil výhru Jegesmedvék – 3:1.
Po skončení utkání následovaly ještě pomocné nájezdy. V nich Vítkovice uspěly a alespoň díky tomu si připsaly jeden bod do tabulky základní skupiny Tatranského poháru
Tatranský pohár 2018
Exotickým soubojem s maďarským celkem, přijatým do slovenské nejvyšší soutěže, odstartovali hokejisté Vítkovic svou účast na jedenasedmdesátém ročníku Tatranského poháru v Popradě. Ostravané proti týmu, vedenému kanadským koučem Glenem Hanlonem, nenechali odpočívat žádnou z opor. Po zranění se do hry vrátil i zadák Ivan Baranka.
První dějství působilo obecně rozpačitým dojmem. Herní kvalita byla na straně Vítkovic, ale hráči Miskolce rozhodně nepůsobili, že by led a puk viděli poprvé v životě. Dokázali minimálně opticky a pohybem zahrozit. Na ne příliš kvalitním ledě nebylo možné příliš kombinovat, a tak přechod přes střední pásmo byl z obou stran velice rychlý a většina hry se uskutečňovala v útočných, respektive obranných pásmech. Vítkovice měly ze hry více a vytvořili si i více gólových šancí, ve 4. minutě zvonil na břevno Baranka, v 6. minutě ujel Szturc a následně mohl z pokračujícího tlaku i dorážet. Maďaři si vypracovali v podstatě jedinou větší šanci, ale dokázali ji zužitkovat. Roland Hajos napřáhl na modré čáře a Lada Balasz těsně před bránou tak mistrně tečoval puk, že Patrik Bartošák neměl šanci – 1:0. Ostravané chtěli ještě do přestávky srovnat, v závěrečné minutě první periody se jim podařilo dokonce kotouč dostat do brány, ale sudí gól neuznali pro posunutí brány.
Od začátku druhé třetiny bylo znát, že maďarské mužstvo se snaží více méně bránit a kontrolovat výsledek. Psychická výhoda byla na jejich straně. Ostravané byli pod tlakem. Ale dokázali jej ustát, i když to chvílemi bylo s obtížemi. Okénka v útočné hře modro-bílých byli „lední medvědi“ ochotni trestat, ve 25. minutě ujeli v přečíslení dvou proti jednomu. Zakončoval Kiss, ale Bartošák byl připraven. V polovině utkání se Vítkovičtí mohli dočkat vytouženého srovnání, po buly v útočném pásmu se puk odrazil před Rastislava Deje, před ním už byla jen volná brána, ale slovenský forvard minul. A tak vyrovnání přišlo až v závěrečných sekundách druhé periody, během přesilové hry. Jan Schleiss napálil kotouč na bránu, Adorjan vyrazil, ale Rostislav Olesz pohotově dorážel do volného prostoru – 1:1.
Za nerozhodného stavu mělo být třetí dějství vítkovickou kořistí. Ostravané byli o krok napřed, herně. Velice aktivní byla opět formace Rostislava Olesze, která se dokázala nebezpečně udržet v pásmu. Strhnout vedení na vítkovickou stranu mohl ve 46. minutě Samson Mahbod, který ujel obraně Jegesmedvék, ale v zakončení zkusil kličku do bekhendu, která mu na hrbolatém ledě nevyšla přesně, jak měla. Modro-bílí měli navrch a z tlaku si vynutili přesilovou hru, dokonce půlminuty výhodu 5 na 3, ale nezužitkovali ji. V pokračující hře pěti proti čtyřem navíc inkasovali. Magosi dokázal prolomit blok a ujet s kotoučem, nastřelil na Bartošáka a dojíždějící Mark Miskolczi úspěšně dorážel puk do klece – 2:1. Vítkovicím zbývalo 9 minut na to, s výsledkem něco udělat. V závěru samozřejmě přišla hra bez brankáře, ale v ní nešťastný faul. I tak to modro-bílí zkusili opět v power play a znovu to byl Miskolczi, kdo pečetil výhru Jegesmedvék – 3:1.
Po skončení utkání následovaly ještě pomocné nájezdy. V nich Vítkovice uspěly a alespoň díky tomu si připsaly jeden bod do tabulky základní skupiny Tatranského poháru
Tatranský pohár 2018
