Proti svému bývalému týmu se Rastislav Dej prosadil díky dorážce a k brance přidal ještě jednu asistenci. Pro 29-letého forvarda to byla šestá branka v sezoně a i ve značně omlazené sestavě dokázaly Vítkovice poprvé v sezoně porazit silný Mountfield.
Rasťo, jak těžké bylo se připravit na mančaft, se kterým jste v sezoně už třikrát prohráli ještě se skóre 3:12. Vy jste stihl nějaké ty předchozí zápasy?
Já jsem stihl dva zápasy proti Hradci. Je pravda, že se nám proti Hradci moc nedařilo a soupeř nás moc k ničemu nepouštěl. Snad jen s výjimkou toho prvního domácího zápasu a první třetiny, kdy jsme byli jasně lepší. Ale dnes jsme si říkali, že to musíme zlomit a co musíme od začátku zápasu hrát.
Co vám tedy trenéři naordinovali?
Že se musí do hry dostat všechny čtyři lajny a hrát na doraz. Na krásu bychom je asi neporazili. Když se podíváte na Hradec tak tam ta kvalita je. My musíme uspět proti takto kvalitním týmům zejména bojovností. Což se nám taky podařilo, za což jsem rád.
Je to tak, prosadily se rovnoměrně všechny formace. To je určitě plus…
Ano ano, je to přesně tak. Musím pochválit úplně všechny od brankáře, obránců až přes útočníky. Dvě třetiny jsme hráli myslím výborně, s lehkostí v útoku a poctivě do obrany. A když už měl Hradec šance, Bartes nás skvěle podržel. Ve třetí třetině jsme se už logicky snažili hrát trochu takticky. Po těch dvou gólech, které jsme rázem dostali, byla na střídačce nechci říct panika, ale věřili jsme, že takový zápas můžeme dotáhnout do vítězného konce. Něco jsme si k tomu i řekli, aby nebyla panika za stavu 3:2 a konečně se nám v sezoně podařilo Hradec porazit. Opravdu za výhru můžeme vděčit bojovnému výkonu celého týmu.
V poslední třetině říkáte takticky, ale možná se trochu zdálo, že už taháte nohy. Nebyl to trochu důsledek toho nabitého programu a zahraničního turnaje?
To si nemyslím. My jsme se trochu stáhli a Hradec do nás chodil v plné rychlosti. Byli jsme ve stojce a nebyli tak aktivní jako první dvě třetiny. Možná se z toho můžeme poučit, něco si k tomu určitě řekneme, ale je to asi logické. Nedá se celý zápas úplně hrabat naplno, šedesát minut … jako, dá se. (úsměv) Ale dnes jsme to zahráli takto a přineslo to úspěch. Že bychom nějak tahali nohy, to si nemyslím. Logicky zvýšili aktivitu a my jsme mohli bránit tříbrankový náskok.
Z hlasu jde slyšet, že se o vás pokouší nějaká viróza. Jak se hrálo osobně vám?
Ale v pohodě. Člověk se snaží trochu dopovat vitamíny v tomto chřipkovém období. Musíme se s tím popasovat, nedělal bych z toho nějakou tragédii.
A co ta parádička z nouze na konci. Tam jste to jak zamýšlel?
Sem tam jsem to už zkoušel na tréninku, škoda že mi trochu utekl puk. Nějak skákal a jindy by měla střela jinou kvalitu. (smích) Zkusil jsem to a kdo nezkouší, nedá gól. Jako zase nebyla to žádná extra střela. Víceméně jsem to na gólmana jen nahodil, ale zkusil jsem to.
Byla to tedy chtěná věc?
Ano, vyplynulo to takto ze hry. Ale já už to vícekrát zkoušel, nebylo to něco, že by mě to blesklo zrovna v tento moment.
Co by vám na to řekl Patrik Rybár, kdyby se podařilo vstřelit gól. A co říkali spoluhráči v kabině?
To nevím, co by Patrik říkal, to se musíte spíše zeptat jeho. Já bych byl určitě rád, to si pište. A kluci v kabině? Jen tak jsme prohodili pár srandiček, ale nijak více jsme to nerozebírali.

