Slovenský útočník Rastislav Dej se poprvé v dresu Vítkovic postavil proti svému někdejšímu klubu z Hradce Králové. Po utkání ale mnoho radosti zažívat nemohl. Ostravané padli 0:2 a počtvrté za sebou zůstali bez bodu.
Návrat na hradecký led asi nebyl takový, jaký by sis představoval, jak jsi viděl tento zápas?
Není to moc pozitivní. My jsme do Hradce přijeli hrát aktivně a především bojovně. To se nám přece jen dařilo, ale máme problém s tím, že nedáváme prostě góly. Potřebujeme se odpíchnout, potřebujeme se dostat do vedení, myslím, že by nám to strašně pomohlo.
Je tedy pro vás problém dotahovat vedení soupeře?
To zase ne. Neříkám, že když dostaneme první gól, že se složíme. To ne. My bojujeme dál, snažíme se, dohráváme souboje. Nikdo z nás nemůže říct, že jsme do toho nedali všechno. Ale musíme se především chytit gólově. Hlavně my útočníci, pomoci tak týmu. Když se dostaneme do vedení první, určitě se nám bude hrát lépe a budeme my ten, kdo bude kontrolovat zápas.
Hradci jste nevstřelili gól, ale především ve druhé třetině jste si ani nevytvořili mnoho šancí…
Ano. Přitom paradoxně druhou třetinu jsme začali dobře, aktivně. Jenže pak přišla tři vyloučení na naší straně. Do toho se pak těžko vrací. Na fauly si musíme dát pozor. Hradec má kvalitní přesilovky, klíčoví hráči se tak potom dostali do tempa. Tahle prohra je obrovská škoda. Musíme jít dál a k té bojovnosti přidat i efektivitu.
Čtyři zápasy jste nebodovali a nyní vás čeká těžký domácí dvojzápas. Uvědomujete si, že jste v nelehké situaci, nebo jak to vnímáte?
Ano. V hokeji se to ale stává. Takové momenty dolehnou na každý tým. Nás mrzí, že jsme zrovna nyní v této situaci, ale zase nemůžeme dát hlavy dolů nebo se z toho složit. Zápasy jdou v rychlém tempu po sobě a jak rychle jsme se dostali do výsledkové mizérie, tak stejně rychle se z toho můžeme oklepat doma. Půjde to bojovným výkonem a zlepšenou efektivitou. Jen tak se můžeme dostat na tu správnou vlnu, kam chceme. Je to o tom, abychom dále bojovali, nevěšeli hlavy. Hokej je takový, jednou takový, jindy zase jiný. Pořád bojujeme, ale není to všechno, musí přijít góly. Bez toho bodovat nelze.
Návrat na hradecký led asi nebyl takový, jaký by sis představoval, jak jsi viděl tento zápas?
Není to moc pozitivní. My jsme do Hradce přijeli hrát aktivně a především bojovně. To se nám přece jen dařilo, ale máme problém s tím, že nedáváme prostě góly. Potřebujeme se odpíchnout, potřebujeme se dostat do vedení, myslím, že by nám to strašně pomohlo.
Je tedy pro vás problém dotahovat vedení soupeře?
To zase ne. Neříkám, že když dostaneme první gól, že se složíme. To ne. My bojujeme dál, snažíme se, dohráváme souboje. Nikdo z nás nemůže říct, že jsme do toho nedali všechno. Ale musíme se především chytit gólově. Hlavně my útočníci, pomoci tak týmu. Když se dostaneme do vedení první, určitě se nám bude hrát lépe a budeme my ten, kdo bude kontrolovat zápas.
Hradci jste nevstřelili gól, ale především ve druhé třetině jste si ani nevytvořili mnoho šancí…
Ano. Přitom paradoxně druhou třetinu jsme začali dobře, aktivně. Jenže pak přišla tři vyloučení na naší straně. Do toho se pak těžko vrací. Na fauly si musíme dát pozor. Hradec má kvalitní přesilovky, klíčoví hráči se tak potom dostali do tempa. Tahle prohra je obrovská škoda. Musíme jít dál a k té bojovnosti přidat i efektivitu.
Čtyři zápasy jste nebodovali a nyní vás čeká těžký domácí dvojzápas. Uvědomujete si, že jste v nelehké situaci, nebo jak to vnímáte?
Ano. V hokeji se to ale stává. Takové momenty dolehnou na každý tým. Nás mrzí, že jsme zrovna nyní v této situaci, ale zase nemůžeme dát hlavy dolů nebo se z toho složit. Zápasy jdou v rychlém tempu po sobě a jak rychle jsme se dostali do výsledkové mizérie, tak stejně rychle se z toho můžeme oklepat doma. Půjde to bojovným výkonem a zlepšenou efektivitou. Jen tak se můžeme dostat na tu správnou vlnu, kam chceme. Je to o tom, abychom dále bojovali, nevěšeli hlavy. Hokej je takový, jednou takový, jindy zase jiný. Pořád bojujeme, ale není to všechno, musí přijít góly. Bez toho bodovat nelze.
