Foto: Petr Kotala
Zápas s Olomoucí vzal gólově na svá bedra kanadský forvard Rob Flick. Nejprve ve 26. minutě otevřel skóre proměněným brejkem a pak necelých 22 sekund před třetí sirénou zlomil remízový stav 1:1. Formace Bondra – Flick – Kalus začíná vypadat velice slibně.
Robe, dva góly ze dvou – vypadá to, že ses v zápase s Olomoucí vžil do role hrdiny utkání…
No, nevím (usměje se). Myslím, že naše lajna byla v tomto utkání obecně silná. První třetina byla taková rozkouskovaná, puky odskakovaly všude. Ale postupem času jsme si vypravovali několik slibných úniků a brejků, které vycházely z našeho dobrého forčekingu. Myslím, že ten zápas se nám povedl jako lajně, ne jako mně osobně jednotlivci.
Necelá půlminuta do konce, vaše formace v útoku a je z toho rozhodující gól. Jak se to před bránou všechno seběhlo?
Marek byl silný na puku, i když za ním byli dva hráči. Udělal to dobře, nechal se nahnat k bráně, čímž uvolnil trochu prostoru před ní. Sehrál to dobře a přihrávka se mu povedla přesně na mou hůl. Puk trochu poskakoval, takže má první myšlenka byla zkusit jej trochu srovnat, ale nešlo to, takže jsem se rozhodl poslat to na gólmana a bylo v tom i trochu štěstí, že puk zapadl přesně tam, kam měl, když byl brankář už dole.
Vypadá to, že trenéři, nebo vy ve formaci jste našli velice dobrou chemii. Souhlasíš?
Jednoznačně. Vypadá to dobře. My jsme s Markem Kalusem hráli už v minulé sezoně a myslím, že jsme našli mezi sebou velice dobrou chemii. Vyhovíme si. Že jsem zůstal vedle něj i nyní je jen dobře, protože už se známe, víme o svých pohybech, o svém myšlení. Víme, jak chceme hrát – jednoduše, tvrdě, dobře napadat, bojovat o puky a být efektivní. Myslím, že tenhle zápas s Olomoucí byl toho ukázkou. Věděli jsme o sobě, dobře jsme se tlačili do útoku. Rado Bondra je další urostlý hráč v naší formaci. Zapadl k nám dobře.
Mluvíš o fyzickém pojetí hry, o tvrdosti, ale nezdá se, že by vám bruslení dělalo nějaký problém, naopak, dosud jste se v přípravě prezentovali jako formace i dost bruslivým výkonem, dá-li se to takto říci.
I to k tomu patří. Jsme velcí, tvrdí a umíme i do toho šlápnout. To nám pomáhá. Když se dokážete rychle dostat k soupeři, rychle jej dostat pod tlak, využijete svou velikost a získáte buď kotouč nebo dokončíte hit. A jsme také silní na puku. Často se dokážeme dostat do blízko brejkovým situacím, které pak mohou rozhodovat. Už jen zbývá ještě více štěstí před bránou v zakončení a budeme ještě úspěšnější.
Je hezké, že se vám daří, ale stále se ještě bavíme o přípravě. Co je potřeba udělat pro to, abyste si vydařenou spolupráci i efektivitu přenesli do sezony a tam ji i udrželi?
Musíme hrát pořád rychle, pořád naplno, pořád jednoduše. Najít si nějaký rytmus, ve kterém to budeme schopní uhrát. Pak se budeme cítit ještě lépe a bude nám to více vyhovovat i v sezoně.
Robe, dva góly ze dvou – vypadá to, že ses v zápase s Olomoucí vžil do role hrdiny utkání…
No, nevím (usměje se). Myslím, že naše lajna byla v tomto utkání obecně silná. První třetina byla taková rozkouskovaná, puky odskakovaly všude. Ale postupem času jsme si vypravovali několik slibných úniků a brejků, které vycházely z našeho dobrého forčekingu. Myslím, že ten zápas se nám povedl jako lajně, ne jako mně osobně jednotlivci.
Necelá půlminuta do konce, vaše formace v útoku a je z toho rozhodující gól. Jak se to před bránou všechno seběhlo?
Marek byl silný na puku, i když za ním byli dva hráči. Udělal to dobře, nechal se nahnat k bráně, čímž uvolnil trochu prostoru před ní. Sehrál to dobře a přihrávka se mu povedla přesně na mou hůl. Puk trochu poskakoval, takže má první myšlenka byla zkusit jej trochu srovnat, ale nešlo to, takže jsem se rozhodl poslat to na gólmana a bylo v tom i trochu štěstí, že puk zapadl přesně tam, kam měl, když byl brankář už dole.
Vypadá to, že trenéři, nebo vy ve formaci jste našli velice dobrou chemii. Souhlasíš?
Jednoznačně. Vypadá to dobře. My jsme s Markem Kalusem hráli už v minulé sezoně a myslím, že jsme našli mezi sebou velice dobrou chemii. Vyhovíme si. Že jsem zůstal vedle něj i nyní je jen dobře, protože už se známe, víme o svých pohybech, o svém myšlení. Víme, jak chceme hrát – jednoduše, tvrdě, dobře napadat, bojovat o puky a být efektivní. Myslím, že tenhle zápas s Olomoucí byl toho ukázkou. Věděli jsme o sobě, dobře jsme se tlačili do útoku. Rado Bondra je další urostlý hráč v naší formaci. Zapadl k nám dobře.
Mluvíš o fyzickém pojetí hry, o tvrdosti, ale nezdá se, že by vám bruslení dělalo nějaký problém, naopak, dosud jste se v přípravě prezentovali jako formace i dost bruslivým výkonem, dá-li se to takto říci.
I to k tomu patří. Jsme velcí, tvrdí a umíme i do toho šlápnout. To nám pomáhá. Když se dokážete rychle dostat k soupeři, rychle jej dostat pod tlak, využijete svou velikost a získáte buď kotouč nebo dokončíte hit. A jsme také silní na puku. Často se dokážeme dostat do blízko brejkovým situacím, které pak mohou rozhodovat. Už jen zbývá ještě více štěstí před bránou v zakončení a budeme ještě úspěšnější.
Je hezké, že se vám daří, ale stále se ještě bavíme o přípravě. Co je potřeba udělat pro to, abyste si vydařenou spolupráci i efektivitu přenesli do sezony a tam ji i udrželi?
Musíme hrát pořád rychle, pořád naplno, pořád jednoduše. Najít si nějaký rytmus, ve kterém to budeme schopní uhrát. Pak se budeme cítit ještě lépe a bude nám to více vyhovovat i v sezoně.
