Ladislav Svozil o smrti parťáka Fryčera: Nejlepší, se kterým jsem hrál

Ve druhé polovině 70. let to byla vítkovická dvojčata. Přízrak, dva mladíci, ani ne dvacetiletí, kteří táhli ostravský klub a uměli se bavit na ledě i mimo něj. Jako bráchové, v úspěchu i v průšvizích. Ladislav Svozil byl s Miroslavem Fryčerem velký parťák, nečekaná smrt spoluhráče jej zasáhla o to bolestněji. Kdy jste se dozvěděl zprávu o smrti Mirka Fryčera a co to s vámi udělalo? Začal bych tím, že se mi rozhodně nehovoří lehce. Já jsem se to dozvěděl odpoledne, prakticky souběžně s tím, kdy ta informace začala být veřejnou a vybíhat všude možně na internetu. Hned mi naběhla husí kůže… nepříjemná situace… ani se mi nechce mluvit. Odešel další z naší mistrovské party, jeden kamarád, ke kterému jsem měl hrozně blízko. Naše cesty se několikrát rozešly, pak sešly a mě jen strašně mrzí, že teď, když už jsme byli sobě zase blíž, neměli jsme na sebe tolik času. Hrozně mě to mrzí, protože teď už to nedoženeme.   Co se vám vybaví, když zavzpomínáte na ty doby druhé poloviny 70. let ve spojení se jménem Mirek Fryčer? Nejlepší kamarád. Geniální spoluhráč. Myslím, že s lepším spoluhráčem jsem nikdy nehrál. Na ledě jsme si vyhovovali téměř poslepu, chemie fungovala. Já nechci nikoho shazovat z mých dalších spoluhráčů, ať už z Vítkovic, nebo z národního mužstva, ale Mirek byl nejlepší hokejista, se kterým jsem kdy hrál… a… (těžce oddechne). Vaše cesty se rozešly v létě 1981, kdy se Miroslav Fryčer odhodlal k emigraci. Vy jste přitom byl jedním z prvních, ne-li jediný, kdo o tom ještě tady v Československu věděl, je to tak? Já jsem se to dozvěděl asi dva nebo tři dny před tím, než Vítkovice vyrazily na ten zájezd do Švýcarska, ze kterého pak Mirek utekl. Seděl jsem doma, měl jsem nohu v sádře. My oba jsme měli podepsané smlouvy do NHL. Holt já jsem se rozhodl zůstat, protože jsem tehdy měl půlroku nechodící sádru a navíc mi ten rok zemřel táta, takže jsem úplně nevěděl, jak na tom i po sportovní stránce budu. Tehdy se ty naše cesty rozešly. My jsme se pak několikrát potkali ještě v bývalé Jugoslávii.

Miroslav Fryčer (vlevo) na oslavě 60. narozenin parťáka Ladislava Svozila (uprostřed), společně s Františkem Černíkem (vpravo). Trio ve složení Fryčer - Svozil - Černík ve druhé polovině sezony 1980/1981 dovedlo Vítkovice ke druhému mistrovskému titulu. V roce 2017 si kamarádi i na prahu šedesátky uměli ze sebe udělat legraci. Foto: Mojmír Krecl

  Sledoval jste jeho kariéru v NHL, udělal tam obrovský úspěch, byl prvním Čechem v All Stars Game… V nějakém kontaktu jsme byli, konzultovali jsme to. Volali jsme si. On protelefonoval po nějakém zápase i celou noc, kdy já jsem o půlnoci už šel spát a alespoň moje tehdejší žena si s ním povídala a já pak ráno vstával už na trénink a oni ještě telefonovali. Kontakt opravdu byl. Já… nevím, co říct. Je to smutné, když takhle kamarádi odcházejí.   Sledoval jste i ty jeho výsledky? Šlo to vůbec? V tehdejší době to bylo složitější, než dnes. Dneska člověk zapne jeden kanál, druhý kanál, dívá se na přímé přenosy z NHL, všude se o všem píše, videa, highlighty. To samozřejmě tehdy nebylo, internet žádný nebyl, nic nefungovalo, jako teď. Alespoň jsme poslouchali Hlas Ameriky, hltali jsme jakékoli zprávy, které se sem alespoň částečně dostaly.   Vaše cesty se zase sešly až po sametové revoluci? My jsme se potkali dokonce i v Německu. Teď nevím, v kterém klubu jsem byl, on byl ve Freiburgu, takže jsme k sobě měli blízko a já za ním občas zajel, nebo on za mnou. Byli jsme častěji v kontaktu, potkávali jsme se. Ale paradoxně teď, kdy jsme k sobě měli nejblíže, tak naše kontakty vázly, což je škoda.   Když pomineme sportovní stránku, jaký byl Mirek člověk? Otevřený. Možná někdy až moc, protože měl často problémy s tím, co si myslel a co říkal. Ale myslím, že v této svobodné době už neměl žádné problémy. Byl to přímý a otevřený člověk, můj velký parťák.