Zlatý triumf seniorské reprezentace na olympiádě v Naganu nemohl ani zažít, ale společně se svými spoluhráči z reprezentace do 17 let po triumfu na olympijském festivalu v Sarajevu vzpomínky na rok 1998 oživil. Šestnáctiletý útočník Ivan Ivan – syn někdejšího bombera Marka Ivana – se vrátil do kabiny juniorky se zlatou medailí a věří, že podobný úspěch by mohl zopakovat i mládežnický tým Vítkovic v extraligové sezoně.
V dresu české reprezentace do 17 let ses zúčastnil Evropského olympijského festivalu v Sarajevu a vrátil ses se zlatou medailí. Vnímali jste svůj úspěch, jako triumf na opravdové velké olympiádě?
Ano, určitě. Brali jsme to vážně a hodně to pro nás všechny znamenalo. Trochu jsme i vtipkovali, že je to naše malé Nagano.
Jak probíhal olympijský turnaj, který jste ovládli?
Vše začalo už tréninkovým kempem ve Slaném, kde jsme se ale sešli jen půlka týmu, jelikož druhá půlka byla tou dobou ve Švédsku. Pak jsme se přesunuli do Sarajeva, tam nás čekalo slavnostní zahájení, pak jeden trénink a hned na úvod nás čekali hodně silní Rusové.
A hned na úvod jste velice mile překvapili…
To ano, vlastně jsme Rusy snad ani k ničemu vážnějšímu nepustili. Vyhráli jsme 2:1. Hráli jsme výborně týmově, v tom byl náš úspěch.
Další zápas jste hráli proti Švýcarům.
Ano, výsledek 3:0 asi hovoří za vše. Byl to náš zápas, který jsme si užili a nedali Švýcarům šanci.
O prvenství jste bojovali možná překvapivě s Bělorusy, ale zvládli jste to, jaký to byl zápas?
Myslím, že nikdo nečekal, že by Bělorusové mohli být tak dobří. Nastoupili na nás hodně zostra, napadali strašně rychle. Pak jsme se ale semkli, zlomili jsme vývoj utkání a nakonec jsme to zlato ubojovali, což je skvělé.
Zmínil jsi, že jste si triumf v Sarajevu překřtili na své Nagano. Co bylo vaší největší devízou, byla to ta týmovost, podobně jako u seniorské reprezentace v roce 1998?
Určitě. Týmovost, bojovnost. Konkrétně i v zápase s Bělorusy jsme měli obrovské množství zblokovaných střel. Ve třetí třetině se nám pak podařilo dát dva góly, otočit to a vyhrát 2:1.
Boj o zlato mezi Čechy a Bělorusy. Čekalo se to vůbec? Kdo byl největším favoritem před turnajem?
Určitě Rusové, protože přijeli s týmem, se kterým tento rok vyhráli zlato v Kanadě. Hodně se čekalo i od Finů, kteří také přiletěli v silné sestavě.
Čím si tedy ty sám vysvětluješ, že se vám podařil zlatý úspěch právě na úkor Rusů?
Myslím, že nás konkrétně Rusové v tom prvním zápase podcenili. My jsme nastoupili koncentrovaně, sebevědomě, to asi nečekali. My měli v první třetině deset střel, oni sotva čtyři. Pak až začali hrát, ale my už jsme byli v tempu a dařilo se nám to držet. Určitě bych zase zmínil týmovost. Oni na konci hráli bez brankáře, ale vlastně ani jedna z jejich střel nešla na naši bránu, vše jsme zblokovali.
Jak se dařilo na turnaji konkrétně tobě?
Jo, tak myslím, že to šlo. První zápas jsem se rozkoukával, protože jsem dva týdny nehrál. V zápase se Švýcarskem už si ale myslím, že naše lajna hrála dobře, měli jsme i šance, jen jsem je neproměnil. Ve finále jsme nikdo nečekali, že na nás Bělorusové tak nastoupí, takže jsme se s tím určitou dobu dost prali. Ve třetí třetině jsme je ale už k ničemu nepustili. Herně myslím, že to z mé strany nebylo špatné, bohužel jsem neproměnil šance, takže jsem zůstal bez gólu.
Radost ze zlatého úspěchu je ale jistě mnohem cennější. Je to pro tebe největší úspěch dosavadní kariéry?
Určitě ano. Já jsem toho v kariéře zase tolik nezažil, takže určitě je tohle zlato největší úspěch (pousměje se).
V reprezentaci jsi docela často. Současná sedmnáctka ukázala i na olympijském festivalu svou sílu. Myslíš, že by se vašemu ročníku mohlo dařit i v budoucnu i v kategorii osmnáctek a dál?
Doufám, že jo, moc si to přeju. Máme silný tým a jsme parta, nikdo si tam na nic nehraje, každý táhneme za jeden provaz. To je hodně důležité. Nikdo nedává najevo, že někdo hraje extraligu a jiný ne. V týmu jsou výborní kluci, hlavně brankář Bednář, který už chytá ve Varech i dospělou extraligu.
Jak tvůj zlatý reprezentační triumf přijali spoluhráči ve vítkovické juniorce?
Gratulovali mi už na dálku. Samozřejmě jsem si vyslechl pár poznámek, že jsem olympionik, ale to bylo v legraci.
Bude tě zlatá medaile něco stát z pohledu klubové kasy?
Zatím mi nikdo nic neřekl, takže snad… (usměje se)
Ve vítkovické juniorce hraješ od začátku sezony, tým se drží nahoře, má úspěšně našlápnuto do play off. Jak to vypadá z tvého pohledu?
Myslím, že hrajeme velice dobře. A to i přesto, že nemáme v týmu skoro žádné hráče ročníku 99. Aktuálně jsme druzí a pokud vyhrajeme všechny zápasy, které nám zbývají, tak do skupiny o play off jdeme ze druhého místa. Pak si myslím, že máme velké šance, možná i na titul, protože jsme schopní hrát vyrovnané zápasy i se Spartou i se Salcburkem.
Optimismus vládne v kabině, slova o titulu, myslíte, že to může vyjít?
Uděláme pro to maximum.
V dresu české reprezentace do 17 let ses zúčastnil Evropského olympijského festivalu v Sarajevu a vrátil ses se zlatou medailí. Vnímali jste svůj úspěch, jako triumf na opravdové velké olympiádě?
Ano, určitě. Brali jsme to vážně a hodně to pro nás všechny znamenalo. Trochu jsme i vtipkovali, že je to naše malé Nagano.
Jak probíhal olympijský turnaj, který jste ovládli?
Vše začalo už tréninkovým kempem ve Slaném, kde jsme se ale sešli jen půlka týmu, jelikož druhá půlka byla tou dobou ve Švédsku. Pak jsme se přesunuli do Sarajeva, tam nás čekalo slavnostní zahájení, pak jeden trénink a hned na úvod nás čekali hodně silní Rusové.
A hned na úvod jste velice mile překvapili…
To ano, vlastně jsme Rusy snad ani k ničemu vážnějšímu nepustili. Vyhráli jsme 2:1. Hráli jsme výborně týmově, v tom byl náš úspěch.
Další zápas jste hráli proti Švýcarům.
Ano, výsledek 3:0 asi hovoří za vše. Byl to náš zápas, který jsme si užili a nedali Švýcarům šanci.
O prvenství jste bojovali možná překvapivě s Bělorusy, ale zvládli jste to, jaký to byl zápas?
Myslím, že nikdo nečekal, že by Bělorusové mohli být tak dobří. Nastoupili na nás hodně zostra, napadali strašně rychle. Pak jsme se ale semkli, zlomili jsme vývoj utkání a nakonec jsme to zlato ubojovali, což je skvělé.
Zmínil jsi, že jste si triumf v Sarajevu překřtili na své Nagano. Co bylo vaší největší devízou, byla to ta týmovost, podobně jako u seniorské reprezentace v roce 1998?
Určitě. Týmovost, bojovnost. Konkrétně i v zápase s Bělorusy jsme měli obrovské množství zblokovaných střel. Ve třetí třetině se nám pak podařilo dát dva góly, otočit to a vyhrát 2:1.
Boj o zlato mezi Čechy a Bělorusy. Čekalo se to vůbec? Kdo byl největším favoritem před turnajem?
Určitě Rusové, protože přijeli s týmem, se kterým tento rok vyhráli zlato v Kanadě. Hodně se čekalo i od Finů, kteří také přiletěli v silné sestavě.
Čím si tedy ty sám vysvětluješ, že se vám podařil zlatý úspěch právě na úkor Rusů?
Myslím, že nás konkrétně Rusové v tom prvním zápase podcenili. My jsme nastoupili koncentrovaně, sebevědomě, to asi nečekali. My měli v první třetině deset střel, oni sotva čtyři. Pak až začali hrát, ale my už jsme byli v tempu a dařilo se nám to držet. Určitě bych zase zmínil týmovost. Oni na konci hráli bez brankáře, ale vlastně ani jedna z jejich střel nešla na naši bránu, vše jsme zblokovali.
Jak se dařilo na turnaji konkrétně tobě?
Jo, tak myslím, že to šlo. První zápas jsem se rozkoukával, protože jsem dva týdny nehrál. V zápase se Švýcarskem už si ale myslím, že naše lajna hrála dobře, měli jsme i šance, jen jsem je neproměnil. Ve finále jsme nikdo nečekali, že na nás Bělorusové tak nastoupí, takže jsme se s tím určitou dobu dost prali. Ve třetí třetině jsme je ale už k ničemu nepustili. Herně myslím, že to z mé strany nebylo špatné, bohužel jsem neproměnil šance, takže jsem zůstal bez gólu.
Radost ze zlatého úspěchu je ale jistě mnohem cennější. Je to pro tebe největší úspěch dosavadní kariéry?
Určitě ano. Já jsem toho v kariéře zase tolik nezažil, takže určitě je tohle zlato největší úspěch (pousměje se).
V reprezentaci jsi docela často. Současná sedmnáctka ukázala i na olympijském festivalu svou sílu. Myslíš, že by se vašemu ročníku mohlo dařit i v budoucnu i v kategorii osmnáctek a dál?
Doufám, že jo, moc si to přeju. Máme silný tým a jsme parta, nikdo si tam na nic nehraje, každý táhneme za jeden provaz. To je hodně důležité. Nikdo nedává najevo, že někdo hraje extraligu a jiný ne. V týmu jsou výborní kluci, hlavně brankář Bednář, který už chytá ve Varech i dospělou extraligu.
Jak tvůj zlatý reprezentační triumf přijali spoluhráči ve vítkovické juniorce?
Gratulovali mi už na dálku. Samozřejmě jsem si vyslechl pár poznámek, že jsem olympionik, ale to bylo v legraci.
Bude tě zlatá medaile něco stát z pohledu klubové kasy?
Zatím mi nikdo nic neřekl, takže snad… (usměje se)
Ve vítkovické juniorce hraješ od začátku sezony, tým se drží nahoře, má úspěšně našlápnuto do play off. Jak to vypadá z tvého pohledu?
Myslím, že hrajeme velice dobře. A to i přesto, že nemáme v týmu skoro žádné hráče ročníku 99. Aktuálně jsme druzí a pokud vyhrajeme všechny zápasy, které nám zbývají, tak do skupiny o play off jdeme ze druhého místa. Pak si myslím, že máme velké šance, možná i na titul, protože jsme schopní hrát vyrovnané zápasy i se Spartou i se Salcburkem.
Optimismus vládne v kabině, slova o titulu, myslíte, že to může vyjít?
Uděláme pro to maximum.
