Jako hráč stál na začátku i na konci druhé zlaté generace Vítkovic. Jako trenér pomáhal růst novým nadějím. Ve čtvrtek 13. března oslavil 70. narozeniny Jaroslav Vlk.
Pamětníci ten útok ze sebe vyrazí okamžitě a i ti, kteří druhý mistrovský titul Vítkovic nezažili, mají v mysli vyraženo trio Fryčer – Svozil – Vlk. Křídlo nejúdernější formace ostravského hokeje konce 70. a začátku 80. let Jaroslav Vlk oslavil 13. března jubileum v podobě 70. narozenin.
Jaroslav Vlk byl čistokrevným vítkovickým odchovancem. Nezačínal v žádném z blízkých klubů, ani jej do týmu nepřivedl scouting trenéra-architekta Štemproka. Ostravský rodák si proklestil cestu na vrchol sám a prakticky po celou kariéru zůstal věrný svým Vítkovicím a v 70. a 80. letech nechyběl u žádného z historických momentů.
Už v žákovském a dorosteneckém věku ukazoval, jak dobrým hokejistou může být. Jak se stát opravdovým hokejovým mistrem jej učil v dorostu trenér Zdeněk Návrat – mistr s Vítkovicemi 1952 a pětinásobný šampion v dresu Brna. Doba byla trochu jiná, ale přesto se na Jaroslava Vlka část odborníků dívala pro menší vzrůst přes prsty.
Centimetry, které mu chyběly ve výšce, ale dokázal nahrazovat rychlostí, hbitostí, technickým umem. Také proto si jej už v sedmnácti letech vytáhl do A-mužstva trenér Miroslav Vlach. Jako benjamínek, v roce 1973, byl u historického návratu Vítkovic do nejvyšší soutěže. To už měl za sebou úspěšné vystoupení na ME juniorů v Leningradě, kde patřil k nejlepším hráčům bronzové reprezentace.
V týmu Vítkovic, který vybojoval ligovou příslušnost, sice ještě nepatřil k oporám a příležitostí dostal pro svůj věk logicky méně, nicméně součástí týmu byl. Úspěch mohl oslavit i se svým starším bratrem Radomírem, který ale nedošel ve Vítkovicích tak daleko, jako cílevědomější Jaroslav. Jeho čas nastal od druhé poloviny 70. let.
Vojna v Dukle Trenčín jej obohatila. V roce 1976 se vrátil do Ostravy, to už do týmu přišli také Miroslav Fryčer a Ladislav Svozil a nový hvězdný útok spatřil světlo světa. Téměř čtyři sezony válcovali vítkovičtí mladíci konkurenci. Lajna Fryčer – Svozil – Vlk naháněla strach i Slovanu s legendárními bratry Šťastnými. Samozřejmě největší úspěch přišel v roce 1981, hon na mistrovský titul odstartovala tradiční spolupráce, jenže uprostřed sezony se úderná formace pro malichernost a osobní spor rozpadla. Vše zlé je ale k něčemu dobré. Jaroslav Vlk se posunul do formace k Miloši Říhovi a právě jejich spolupráce přinesla zlatou tečku v Gottwaldově. Po nervózním začátku a inkasované brance to byli Vlk s Říhou, kteří dokázali z brankoviště vyrovnat a nasměrovat Vítkovice za zlatým vítězstvím a druhým titulem.
Jaroslav Vlk ve Vítkovicích sestavil kompletní sbírku medailí, bronz 1979, zlato 1981 i stříbro 1983. Těžké zápasy o záchranu prožil v polovině 80. let už jako kapitán. Po odchodu Františka Černíka do NHL převzal v roce 1984 céčko na drese a po sestupu 1985 slavil o rok později úspěšný návrat. To byla labutí píseň jeho hráčské kariéry ve Vítkovicích. Dva roky ještě působil v zahraničí, dokonce v Jugoslávii, aby pak pověsil aktivní kariéru na hřebík.
Jaroslav Vlk měl herní předpoklady pro úspěchy i na mezinárodním poli. Technické křídlo bylo vždy vyhledávaným hokejovým artiklem. Bohužel v mezistátních zápasech se k němu často obrátila štěstěna zády, a tak nakonec na své konto zapsal pouhých osm reprezentačních startů, ve kterých vstřelil jen jeden gól. O to více ale byl věrný modro-bílým vítkovickým barvám a byl tím velice populární mezi ostravskými fandy.
Po skončení hráčské kariéry si ale od hokeje potřeboval odpočinout. Pět let se hokeji vůbec nevěnoval, ale nakonec se k němu vrátil, v pozici trenéra. Trénoval mládež v Porubě i ve Vítkovicích, od nejmenších až po nejstarší. V lednu 2018 pověsil i trenérskou kariéru na hřebík a odešel do důchodu. Dnes stále patří k aktivním příznivcům Vítkovic, a i když žije mimo Ostravu, na zápasy si občas udělá čas a každopádně svým následovníkům drží palce na dálku.
HC VÍTKOVICE RIDERA PŘEJE JAROSLAVU VLKOVI VŠE NEJLEPŠÍ A HODNĚ ZDRAVÍ K JEHO ŽIVOTNÍMU JUBILEU
Jaroslav Vlk
13. března 1955 v Ostravě
Post: křídelní útočník, trenér
Odchovanec: Vítkovice
Ve Vítkovicích: 1972 – 1974, 1976 - 1986 (hráč). 2008 - 2018 (trenér)
V reprezentaci: 1980 (8 zápasů, 1 gól)
Největší úspěchy:
Mistr Československa 1981
Vicemistr Československa 1983
Bronzový medailista 1979
Bronzový medailista ME juniorů 1973
Návrat do I. ligy 1973 a 1986
