Životní jubileum v podobě 70. narozenin slaví v sobotu 3. června vítkovická legenda, ikonický hráč, dlouholetý boss vítkovického klubu a jeho čestný prezident František Černík. Celý HC VÍTKOVICE RIDERA své největší osobnosti přeje hodně zdraví a štěstí!
František Černík slaví životní jubileum a Vítkovice s ním. Přesně před 70 lety, 3. června 1953 se v Novém Jičíně narodil do rodiny Černíků syn František, který se v následujících letech a dekádách stal jedním z nejlepších a nejuznávanějších hokejistů a poté jednou z ústředních postav českého hokeje v jeho zlaté éře. Po celou dobu jeho srdce bije pro modro-bílé barvy. Vítkovice, to byly a jsou život Františka Černíka.
Slavný útočník.
Reprezentační kapitán.
Lídr Vítkovic v jeho druhé zlaté generaci.
Hráč NHL.
Manažer vítkovického klubu.
Manažer české reprezentace v období zisku 6 světových titulů a vítězství olympijského zlata.
Prezident vítkovického klubu.
Čestný prezident a legenda Vítkovic, jehož dres visí pod stropem vítkovického paláce.
Františka Černíka není nutné představovat, stačí jen tento stručný výpis jeho mnohem bohatší kariéry a bohatšího působeni v celém českém a československém hokejovém hnutí.
A pomineme-li sportovní a pracovní stránku věci, pak je František Černík také věčným optimistou. Šprýmařem, který nikdy nepokazil a nepokazí žádnou legraci, ale před kterým se každý musí mít na pozoru, protože kanadské žertíky a vtípky jsou mu vlastní stejně jako byla v dobách největší slávy jeho pověstná bruslařská rychlost a šikovnost s hokejkou.
Pod vedením trenérů Eduarda Remiáše a Jindřicha Schobera – mistrů z roku 1952 – svůj talent rychle rozvíjel. Své vrstevníky převyšoval. Byl rychlý, hbitý, jako pravák měl skvělou práci holí, s pukem to uměl, dával branky. Nebylo náhodou, že už v 16 letech jej trenér Ladislav Štemprok začal zvát na tréninky A-mužstva Vítkovic. Ke zmíněným atributům přidal i odolnost, nebojácnost.
Na začátku 70. let už patřil jednoznačně k těm, kteří táhli vítkovické mužstvo směrem k návratu do I. ligy. Pod vedením jeho idolu Vlacha se to také v roce 1973 povedlo.
Ve svých jedenadvaceti letech byl František Černík pevným základem týmu a s 15 vstřelenými góly se společně s Radovanem Čížkem dělil o druhé místo v tabulce střelců Vítkovic. Rok poté svůj výkon zopakoval a v sezoně 1975/1976 už byl s 18 zásahy nejlepším střelcem Vítkovic. Tolik jen start kariéry.
Ruku v ruce s úspěchy na klubové scéně přicházely i úspěchy v reprezentačním dresu. Medaile sbíral už v mládeži, vrchol zažil u seniorské reprezentace. V roce 1976 se stal mistrem světa!
Historicky prvním mistrem světa z Vítkovic.
V nedalekých Katovicích mělo zlato ze světového i evropského šampionátu o to větší punc slávy. Nechyběl ani na premiérovém ročníku Kanadského poháru, kdy se zámořští profesionálové poprvé postavili v soutěži ostatním reprezentacím a málem z toho byla senzace, když Čechoslováci měli vítězství v poháru na dosah.
Pouhé dva roky chyběl František Černík v kabině Vítkovic. Mezi lety 1976 a 1978 musel na vojnu do Dukly Jihlava. I na Vysočině dával na odiv své kvality. Na jaře 1978 byl téměř na poslední chvíli nominován do reprezentace pro pražské mistrovství světa a tam se stal opravdovou superhvězdou. V nezapomenutelném zápase se Sovětským svazem dal nejlepšímu brankáři světa Vladislavu Treťjakovi hattrick, národní mužstvo zvítězilo 6:4! Škoda jen, že nakonec Čechoslováci nedosáhli na zlaté medaile.
Po vojně se vrátil do Vítkovic a společně s celým týmem zahájil výstup na hokejový Olymp. Bronz 1978 byl předkrmem. Mistrovský titul 1981 hlavním chodem. V průběhu sezony doplnil v první formaci duo Fryčer – Svozil. V rozhodujícím posledním zápase v Gottwaldově dal vítěznou branku bombou z kruhu a definitivně tím rozhodl o zlatu pro Vítkovice! V mistrovské sezoně nastřílel 25 gólů.
Po odchodu starších borců převzal František Černík celkem logicky kapitánské céčko. A to nejen ve Vítkovicích, ale i v reprezentaci. S vítkovickým dresem se po zisku tří medailí rozloučil v roce 1984. Na olympiádě v Sarajevu byl blízko uskutečnění zlatého snu. Doma se Vítkovicím podařilo odvrátit hrozbu boje o záchranu. Tehdy také jako první vítkovický hráč dostal povolení odejít hrát do NHL. Zamířil do Detroitu. V zámoří odehrál jednu sezonu a hráčskou kariéru završil v Německu a Rakousku.
To už ale opět volaly jeho Vítkovice. Okamžitě rovnýma nohama vstoupil do funkcionářské role a vítkovický hokej vedl od roku 1988 až do roku 2016! Pak se stal čestným prezidentem.
Téměř třicet let stál u kormidla ostravského hokeje. Během jeho éry Vítkovice nikdy nesestoupily z nejvyšší soutěže. Čtyřikrát bojovaly o mistrovský titul. Na krátký čas se postavil i na střídačku extraligového mužstva – v závěru sezony 1994/1995 kdy pomáhal s Ladislavem Svozilem odvracet hrozbu baráže. Vítkovický hokej se pod vedením Františka Černíka dokázal vypořádat se změnou politického systému u nás a zvládl přerod ve fungující sportovní klub moderního pojetí.
Funkcionářsky působil i u reprezentace a v nejvyšších postech Českého svazu ledního hokeje. Byl členem realizačních a organizačních týmů nejúspěšnějšího období českého hokeje. U čeho byl? Zlato z olympiady v Naganu 1998, zlato z MS 1999, 2000, 2001 a 2010. Do roku 2012 působil i jako místopředseda ČSLH.
V roce 2016 předal kormidlo vítkovického hokeje svému nástupci Aleši Pavlíkovi. Jako čestný prezident ale nadále fandí a pohybuje se v klubu svého srdce, jehož je současně největší hvězdou celé brzy již pětadevadesátileté historie. Při oslavách 90 let založení klubu vystoupal dres Františka Černíka s číslem 9 pod strop vítkovického paláce jako teprve čtvrtý v historii.
František Černík slaví životní jubileum a Vítkovice s ním. Přesně před 70 lety, 3. června 1953 se v Novém Jičíně narodil do rodiny Černíků syn František, který se v následujících letech a dekádách stal jedním z nejlepších a nejuznávanějších hokejistů a poté jednou z ústředních postav českého hokeje v jeho zlaté éře. Po celou dobu jeho srdce bije pro modro-bílé barvy. Vítkovice, to byly a jsou život Františka Černíka.
Slavný útočník.
Reprezentační kapitán.
Lídr Vítkovic v jeho druhé zlaté generaci.
Hráč NHL.
Manažer vítkovického klubu.
Manažer české reprezentace v období zisku 6 světových titulů a vítězství olympijského zlata.
Prezident vítkovického klubu.
Čestný prezident a legenda Vítkovic, jehož dres visí pod stropem vítkovického paláce.
Františka Černíka není nutné představovat, stačí jen tento stručný výpis jeho mnohem bohatší kariéry a bohatšího působeni v celém českém a československém hokejovém hnutí.
A pomineme-li sportovní a pracovní stránku věci, pak je František Černík také věčným optimistou. Šprýmařem, který nikdy nepokazil a nepokazí žádnou legraci, ale před kterým se každý musí mít na pozoru, protože kanadské žertíky a vtípky jsou mu vlastní stejně jako byla v dobách největší slávy jeho pověstná bruslařská rychlost a šikovnost s hokejkou.
První mistr světa, legenda číslo 1
František Černík
Narozen: 3. června 1953 v Novém Jičíně
Post: útočník, manažer, prezident klubu
Odchovanec: Baník Ostrava
Ve Vítkovicích: 1964 – 1976, 1978 – 1984 (hráč). 1988 – 2004 (generální manažer). 2004 – 2016 (prezident klubu), od 2016 čestný prezident klubu
V reprezentaci: 1975 – 1984 (151 zápasů, 42 gólů)
Největší úspěchy
Mistr světa 1976
Mistr Evropy 1976
Stříbro ZOH 1984
Vicemistr světa 1978, 1982, 1983
Bronz z MS 1981
Finalista Kanadského poháru 1976
Mistr Československa 1981
Vicemistr Československa 1983
Bronzový medailista 1979
Postup do I. ligy 1973
Člen klubu hokejových střelců – 274 gólů (232 liga, 42 reprezentace)
Kdekoli na světě se řekne „Legenda Vítkovic“, okamžitě se každému musí vybavit jako první jediné jméno: František Černík. Jeden z nejlepších hokejistů československé historie, ostravský a vítkovický patriot, mistr světa a samozřejmě dlouholetý boss modro-bílého klubu. Je těžké vměstnat všechny zásluhy a úspěchy Františka Černíka do krátkého sumáře. Ve výčtu osobností vítkovického hokeje hraje František Černík prim, a to jak z pohledu hráče, tak z pozdější funkcionářské role. František Černík se narodil v Novém Jičíně, ale celý svůj život byl a je hrdým Ostravákem. S hokejem začínal obdobně jako jeho vrstevníci, amatérsky, na veřejném bruslení, v zimě na rybníku v Porubě. V deseti letech si to ale namířil do organizovaného sportu a přihlásil se do žákovského mužstva Baníku Ostrava. Vítkovice tehdy hrály nejvyšší soutěž, Baník byl v nižších soutěžích a malý kudrnatý hokejový aspirant považoval snahu zkusit hokej v "těch velkých Vítkovicích" za přece jen velkou troufalost. Zkusil to tedy v menším Baníku. Jeho velkým idolem byl Miroslav Vlach, který tehdy hrál v životní formě a oblékal dres Vítkovic, možná i díky tomu, ale především díky svým výkonům se po roce hraní v Baníku přesunul do slavnějšího a věhlasnějšího klubu. Do Vítkovic.
Pod vedením trenérů Eduarda Remiáše a Jindřicha Schobera – mistrů z roku 1952 – svůj talent rychle rozvíjel. Své vrstevníky převyšoval. Byl rychlý, hbitý, jako pravák měl skvělou práci holí, s pukem to uměl, dával branky. Nebylo náhodou, že už v 16 letech jej trenér Ladislav Štemprok začal zvát na tréninky A-mužstva Vítkovic. Ke zmíněným atributům přidal i odolnost, nebojácnost.
Na začátku 70. let už patřil jednoznačně k těm, kteří táhli vítkovické mužstvo směrem k návratu do I. ligy. Pod vedením jeho idolu Vlacha se to také v roce 1973 povedlo.
Ve svých jedenadvaceti letech byl František Černík pevným základem týmu a s 15 vstřelenými góly se společně s Radovanem Čížkem dělil o druhé místo v tabulce střelců Vítkovic. Rok poté svůj výkon zopakoval a v sezoně 1975/1976 už byl s 18 zásahy nejlepším střelcem Vítkovic. Tolik jen start kariéry.
Ruku v ruce s úspěchy na klubové scéně přicházely i úspěchy v reprezentačním dresu. Medaile sbíral už v mládeži, vrchol zažil u seniorské reprezentace. V roce 1976 se stal mistrem světa!
Historicky prvním mistrem světa z Vítkovic.
V nedalekých Katovicích mělo zlato ze světového i evropského šampionátu o to větší punc slávy. Nechyběl ani na premiérovém ročníku Kanadského poháru, kdy se zámořští profesionálové poprvé postavili v soutěži ostatním reprezentacím a málem z toho byla senzace, když Čechoslováci měli vítězství v poháru na dosah.
Pouhé dva roky chyběl František Černík v kabině Vítkovic. Mezi lety 1976 a 1978 musel na vojnu do Dukly Jihlava. I na Vysočině dával na odiv své kvality. Na jaře 1978 byl téměř na poslední chvíli nominován do reprezentace pro pražské mistrovství světa a tam se stal opravdovou superhvězdou. V nezapomenutelném zápase se Sovětským svazem dal nejlepšímu brankáři světa Vladislavu Treťjakovi hattrick, národní mužstvo zvítězilo 6:4! Škoda jen, že nakonec Čechoslováci nedosáhli na zlaté medaile.
Po vojně se vrátil do Vítkovic a společně s celým týmem zahájil výstup na hokejový Olymp. Bronz 1978 byl předkrmem. Mistrovský titul 1981 hlavním chodem. V průběhu sezony doplnil v první formaci duo Fryčer – Svozil. V rozhodujícím posledním zápase v Gottwaldově dal vítěznou branku bombou z kruhu a definitivně tím rozhodl o zlatu pro Vítkovice! V mistrovské sezoně nastřílel 25 gólů.
Po odchodu starších borců převzal František Černík celkem logicky kapitánské céčko. A to nejen ve Vítkovicích, ale i v reprezentaci. S vítkovickým dresem se po zisku tří medailí rozloučil v roce 1984. Na olympiádě v Sarajevu byl blízko uskutečnění zlatého snu. Doma se Vítkovicím podařilo odvrátit hrozbu boje o záchranu. Tehdy také jako první vítkovický hráč dostal povolení odejít hrát do NHL. Zamířil do Detroitu. V zámoří odehrál jednu sezonu a hráčskou kariéru završil v Německu a Rakousku.
To už ale opět volaly jeho Vítkovice. Okamžitě rovnýma nohama vstoupil do funkcionářské role a vítkovický hokej vedl od roku 1988 až do roku 2016! Pak se stal čestným prezidentem.
Téměř třicet let stál u kormidla ostravského hokeje. Během jeho éry Vítkovice nikdy nesestoupily z nejvyšší soutěže. Čtyřikrát bojovaly o mistrovský titul. Na krátký čas se postavil i na střídačku extraligového mužstva – v závěru sezony 1994/1995 kdy pomáhal s Ladislavem Svozilem odvracet hrozbu baráže. Vítkovický hokej se pod vedením Františka Černíka dokázal vypořádat se změnou politického systému u nás a zvládl přerod ve fungující sportovní klub moderního pojetí.
Funkcionářsky působil i u reprezentace a v nejvyšších postech Českého svazu ledního hokeje. Byl členem realizačních a organizačních týmů nejúspěšnějšího období českého hokeje. U čeho byl? Zlato z olympiady v Naganu 1998, zlato z MS 1999, 2000, 2001 a 2010. Do roku 2012 působil i jako místopředseda ČSLH.
V roce 2016 předal kormidlo vítkovického hokeje svému nástupci Aleši Pavlíkovi. Jako čestný prezident ale nadále fandí a pohybuje se v klubu svého srdce, jehož je současně největší hvězdou celé brzy již pětadevadesátileté historie. Při oslavách 90 let založení klubu vystoupal dres Františka Černíka s číslem 9 pod strop vítkovického paláce jako teprve čtvrtý v historii.
HC VÍTKOVICE RIDERA blahopřeje Františku Černíkovi k jeho 70. narozeninám. Všichni členové klubu přejí srdečně hodně zdraví a štěstí a elánu do dalších let!
