Foto: Petr Kotala
Kanonýr Peter Mueller byl během čtvrtfinále tak trochu držen mimo dosah médií, která zápas co zápas toužila po rozhovoru, aby připomněla, že Mueller byl v předchozích sezónách oporou brněnského celku. Hvězda ostravského týmu před novináře předstoupila až po závěrečném utkání série, ve které Mueller zaznamenal šest bodů za tři góly a tři asistence. A co víc, všechny tři jeho góly byly vítězné!
Petere, jaký je to pocit vstřelit dva vítězné góly ve dvou po sobě jdoucích zápasech a rozhodnout po postupu?
Je to skvělý pocit! Byla to bitva mezi chlapy, mezi týmy. Musíme Kometě přiznat kredit za to, jak tvrdě hráli a bojovali. Ale my se nevzdávali, stále jsme tlačili. Jsme rádi za výsledek, a že jsme se prosadili v přesilové hře, protože naše přesilové hry nebyly takové, jaké jsme je chtěli mít. Ten gól byl hodně důležitý.
V přesilových hrách jste měli v téhle sérii problémy, ale konečně se to podařilo zlomit. Velká úleva?
Jo, ale říkám si, kdy jindy to prolomit? Nedařilo se, aby se to překlopilo na naši stranu. Stále jsme se ale drželi systému a dělali vše, co bylo v našich silách. Byla to otázka času.
Bylo to pro tebe zvláštní rozhodnout utkání na ledě Komety, navíc, když na trestné lavici seděl Petr Holík, který příliš často nefauluje? 
Není žádným tajemstvím, že během celého roku bylo spoustu spekulací a řešilo se, co se to v létě stalo. Byla to velká novina a nakonec jsme se potkali ve čtvrtfinále play off. Holík nedělá příliš mnoho faulů, jsem si jistý, že ho to hrozně mrzí, ale jsem teď na druhé straně, takže jsem rád za přesilovou hru a za možnost ukončit sérii. Byla tady skvělá atmosféra a já jsem na kluky hrdý, že jsme to tady zvládli a jdeme dále.
Není to tak dávno, co tě tady všichni oslavovali, ale teď tomu tak není. Myslíš, že za to může i to, že jsi oslavoval góly?
Nosil jsem ten dres čtyři roky a tohle město bylo čtyři roky mým domovem, ale můj nový domov je teď v Ostravě. Fanoušci i celý klub mě přijal s otevřenou náručí. Před prvním zápasem, který jsem tady odehrál, mě přivítali potleskem, což bylo krásné. Poznal jsem tady něco, na co budu vzpomínat po zbytek života, ale jak víte, celé je to o hře, o postupu do dalšího kola. To, že jsme dali gól, bylo skvělé pro nás, ale pro ně zklamáním takže jsem určitě nečekal, že by mi tady někdo fandil.
Tohle ale nemusí být vítkovický strop, že ne?
Určitě ne, tohle byl první kopec, na který jsme museli vyšplhat. Soustředíme se teď na další sérii. Je to velká chvíle pro klub. Celou sezonu se o něco snažíme a není to jen tato jedna série. Musíme se po této sérii dát dohromady a soustředit se na tu další.
Preferoval bys raději hradecký Mountfield nebo Spartu?
V tuhle chvíli je to jedno. Tak jako tak narazíme na kvalitní tým. Kometa po základní části tuším osmá a svedli jsme s ní dobrý souboj. Takže je úplně jedno koho dostaneme. Musíme do toho dát všechno.
Petere, jaký je to pocit vstřelit dva vítězné góly ve dvou po sobě jdoucích zápasech a rozhodnout po postupu?
Je to skvělý pocit! Byla to bitva mezi chlapy, mezi týmy. Musíme Kometě přiznat kredit za to, jak tvrdě hráli a bojovali. Ale my se nevzdávali, stále jsme tlačili. Jsme rádi za výsledek, a že jsme se prosadili v přesilové hře, protože naše přesilové hry nebyly takové, jaké jsme je chtěli mít. Ten gól byl hodně důležitý.
V přesilových hrách jste měli v téhle sérii problémy, ale konečně se to podařilo zlomit. Velká úleva?
Jo, ale říkám si, kdy jindy to prolomit? Nedařilo se, aby se to překlopilo na naši stranu. Stále jsme se ale drželi systému a dělali vše, co bylo v našich silách. Byla to otázka času.
Bylo to pro tebe zvláštní rozhodnout utkání na ledě Komety, navíc, když na trestné lavici seděl Petr Holík, který příliš často nefauluje?
Není žádným tajemstvím, že během celého roku bylo spoustu spekulací a řešilo se, co se to v létě stalo. Byla to velká novina a nakonec jsme se potkali ve čtvrtfinále play off. Holík nedělá příliš mnoho faulů, jsem si jistý, že ho to hrozně mrzí, ale jsem teď na druhé straně, takže jsem rád za přesilovou hru a za možnost ukončit sérii. Byla tady skvělá atmosféra a já jsem na kluky hrdý, že jsme to tady zvládli a jdeme dále.
Není to tak dávno, co tě tady všichni oslavovali, ale teď tomu tak není. Myslíš, že za to může i to, že jsi oslavoval góly?
Nosil jsem ten dres čtyři roky a tohle město bylo čtyři roky mým domovem, ale můj nový domov je teď v Ostravě. Fanoušci i celý klub mě přijal s otevřenou náručí. Před prvním zápasem, který jsem tady odehrál, mě přivítali potleskem, což bylo krásné. Poznal jsem tady něco, na co budu vzpomínat po zbytek života, ale jak víte, celé je to o hře, o postupu do dalšího kola. To, že jsme dali gól, bylo skvělé pro nás, ale pro ně zklamáním takže jsem určitě nečekal, že by mi tady někdo fandil.
Tohle ale nemusí být vítkovický strop, že ne?
Určitě ne, tohle byl první kopec, na který jsme museli vyšplhat. Soustředíme se teď na další sérii. Je to velká chvíle pro klub. Celou sezonu se o něco snažíme a není to jen tato jedna série. Musíme se po této sérii dát dohromady a soustředit se na tu další.
Preferoval bys raději hradecký Mountfield nebo Spartu?
V tuhle chvíli je to jedno. Tak jako tak narazíme na kvalitní tým. Kometa po základní části tuším osmá a svedli jsme s ní dobrý souboj. Takže je úplně jedno koho dostaneme. Musíme do toho dát všechno.
