Vladimír Vůjtek starší slaví a celá vítkovická rodina s ním. Člen síně slávy Českého hokeje, vicemistr světa, dvojnásobný mistr i bronzový medailista ruské Superligy, trojnásobný vicemistr Česka, bronzový medailista extraligy, reprezentační trenér, dlouholetý vítkovický kapitán, hráčská i trenérská opora ostravského celku slaví v úterý 17. května krásné 75. narozeniny.
Pane Vůjtku, slavíte půlkulaté a velice krásné jubileum. Jak se cítí Vladimír Vůjtek jako pětasedmdesátiletý?
Já bych v prvé řadě chtěl říci, že se na pětasedmdesát ještě určitě necítím. Samozřejmě zdraví už není takové, jako za mlada, ale přece jen jsem ještě v pohybu, zajdu si na tenis. Snažím se hýbat, chodit mezi sportovce. Takže určitě se na to číslo necítím.
Tenis hrajete dlouho a pravidelně, ale jako bývalý hokejový hráč a trenér, jak je to s bruslemi? Kdy jste naposledy stál na ledě?
Abych pravdu řekl, je to už dávno. Pořádně ještě, když jsem vedl národní mužstvo, takže v roce 2016. A pak ještě krátce, když jsem ve Vítkovicích působil ve funkci trenérského konzultanta a na měsíc jsem zaskakoval za Kubu Petra, zatímco on byl jako trenér dvacítek na mistrovství světa. Takže v lednu 2017 jsem opravdu naposledy stál na bruslích a na ledě. Pak jsem skončil s trénováním a tím pádem jsem odložil i brusle. Pokud jde o sport, tak teď opravdu jen ten tenis.
U hokeje jste působil dlouhé a dlouhé roky. Nejprve jako hráč, později jako trenér, nakonec ještě do roku 2019 jste působil ve Vítkovicích jako senior konzultant. Od té doby jste už nyní skutečně jen fanoušek, nebo vás to k hokeji ještě nějak profesně táhne?
Jo, je to tak. Teď už jsem skutečně jen fanda. Chodím se dívat na ligové zápasy. Na domácí samozřejmě na stadion, venkovní sleduju u televize.
Vítkovice jsou vaším mateřským celkem. Jak jste hodnotil jejich uplynulou sezonu?
Já myslím, že sehrály spoustu dobrých zápasů. Nakonec i play off byly krásné. Ať už s Olomoucí, nebo pak ve čtvrtfinále s Třincem. Samozřejmě Třinec byl favorit, ale hodně jsme jim ztížili a myslím, že ta série byla velice dobrá.
Jste častým, pravidelným hostem vítkovických zápasů přímo v hledišti ostravského paláce. Jak vy sám osobně prožíváte zápasy Vítkovic? Vnořil jste se zcela do role fanouška a dáváte do utkání na tribuně emoce, nebo stále si držíte svůj profesní přístup a více hru sledujete jako hráč a trenér?
Řekl bych, že spíše z toho profesionálního hlediska. Na tribuně už se tolik nerozčiluji. Už se na to dívám optikou diváka, snad si můžu dovolit říci – odborného diváka.
Jedna věc je samozřejmě vztah ke klubu, ale druhá stránka hokeje i vaší kariéry je reprezentační. Se Slovenskem jste bojoval ve finále mistrovství světa, vedl jste i český národní tým. Aktuálně se hraje ve Finsku světový šampionát. Jaké dojmy ve vás prozatím zanechal?
Mistrovství se teprve rozbíhá, takže by bylo předčasné z něj vyvozovat nějaké závěry nebo říkat nějaké prognózy. Hokej se vyvinul. Je jiný, než byl za mé éry a obecně se za posledních pět šest let ještě dost změnil. Šlo to úplně jiným směrem. Jinak se trénuje, jinak se kombinuje. Dnes v podstatě střední pásmo neexistuje, jen se to všechno protečovává a jezdí se rovinky nahoru dolů. Kdo toho více odjezdí a ujezdí, ten vyhrává.
Naťukl jste současné pojetí hokeje. Jaký hokej se vám osobně nejvíce zamlouvá nebo zamlouval? Je to ten současný, nebo z dob, kdy jste sám hrál, případně později? Kdy se podle vašeho osobního názoru hrál nejhezčí hokej?
Já myslím, že nejhezčí hokej se hrál v devadesátých letech a možná ještě v první dekádě jedenadvacátého století, někdy do roku 2012. Pak už to přešlo do takového drilu, povinného bruslení nahoru dolů. Ti kluci jsou dneska silní, jsou silnější, než byli tenkrát. Ale ten hokej pro mě dnes není tak pěkný, jako byl tenkrát. Není teď tolik kombinací, je tam spíše bruslení, střílení z každé pozice, najíždění do brány, dorážení. A kdo je v tomhle silnější, ten vyhrává.
Dnes je váš den, jak oslavíte ty půlkulaté narozeniny?
Já jsem se při sedmdesátce rozhodl, že to je má poslední větší oslava. Říkám si, že po sedmdesátce už toho není moc co oslavovat. Takže si to oslavíme sami doma v rodinném kruhu a maximálně s pár nejbližšími známými, ale nic velkého už nechystám.
Každopádně i tak jsou vaše narozeniny velkým dnem i pro celou vítkovickou hokejovou rodinu, takže za všechny Vítkovické dovolte, abychom vám popřáli vše nejlepší a hlavně hodně zdravíčka!
Děkuji a všechny pozdravuju!
Vladimír Vůjtek st.
Narozen: 17. května 1947 v Klimkovicích
Post: střední útočník, trenér
Odchovanec: Vítkovice
Ve Vítkovicích: 1966 – 1979 (hráč). 1985 – 1987, 1989 – 1994, 1996 – 1999, 1999/2000, 2004 – 2006 (trenér). Od 2016 (senior konzultant)
V reprezentaci: 2015/2016 (trenér)
Pane Vůjtku, slavíte půlkulaté a velice krásné jubileum. Jak se cítí Vladimír Vůjtek jako pětasedmdesátiletý?
Já bych v prvé řadě chtěl říci, že se na pětasedmdesát ještě určitě necítím. Samozřejmě zdraví už není takové, jako za mlada, ale přece jen jsem ještě v pohybu, zajdu si na tenis. Snažím se hýbat, chodit mezi sportovce. Takže určitě se na to číslo necítím.
Tenis hrajete dlouho a pravidelně, ale jako bývalý hokejový hráč a trenér, jak je to s bruslemi? Kdy jste naposledy stál na ledě?
Abych pravdu řekl, je to už dávno. Pořádně ještě, když jsem vedl národní mužstvo, takže v roce 2016. A pak ještě krátce, když jsem ve Vítkovicích působil ve funkci trenérského konzultanta a na měsíc jsem zaskakoval za Kubu Petra, zatímco on byl jako trenér dvacítek na mistrovství světa. Takže v lednu 2017 jsem opravdu naposledy stál na bruslích a na ledě. Pak jsem skončil s trénováním a tím pádem jsem odložil i brusle. Pokud jde o sport, tak teď opravdu jen ten tenis.
U hokeje jste působil dlouhé a dlouhé roky. Nejprve jako hráč, později jako trenér, nakonec ještě do roku 2019 jste působil ve Vítkovicích jako senior konzultant. Od té doby jste už nyní skutečně jen fanoušek, nebo vás to k hokeji ještě nějak profesně táhne?
Jo, je to tak. Teď už jsem skutečně jen fanda. Chodím se dívat na ligové zápasy. Na domácí samozřejmě na stadion, venkovní sleduju u televize.
Vítkovice jsou vaším mateřským celkem. Jak jste hodnotil jejich uplynulou sezonu?
Já myslím, že sehrály spoustu dobrých zápasů. Nakonec i play off byly krásné. Ať už s Olomoucí, nebo pak ve čtvrtfinále s Třincem. Samozřejmě Třinec byl favorit, ale hodně jsme jim ztížili a myslím, že ta série byla velice dobrá.
Jste častým, pravidelným hostem vítkovických zápasů přímo v hledišti ostravského paláce. Jak vy sám osobně prožíváte zápasy Vítkovic? Vnořil jste se zcela do role fanouška a dáváte do utkání na tribuně emoce, nebo stále si držíte svůj profesní přístup a více hru sledujete jako hráč a trenér?
Řekl bych, že spíše z toho profesionálního hlediska. Na tribuně už se tolik nerozčiluji. Už se na to dívám optikou diváka, snad si můžu dovolit říci – odborného diváka.
Jedna věc je samozřejmě vztah ke klubu, ale druhá stránka hokeje i vaší kariéry je reprezentační. Se Slovenskem jste bojoval ve finále mistrovství světa, vedl jste i český národní tým. Aktuálně se hraje ve Finsku světový šampionát. Jaké dojmy ve vás prozatím zanechal?
Mistrovství se teprve rozbíhá, takže by bylo předčasné z něj vyvozovat nějaké závěry nebo říkat nějaké prognózy. Hokej se vyvinul. Je jiný, než byl za mé éry a obecně se za posledních pět šest let ještě dost změnil. Šlo to úplně jiným směrem. Jinak se trénuje, jinak se kombinuje. Dnes v podstatě střední pásmo neexistuje, jen se to všechno protečovává a jezdí se rovinky nahoru dolů. Kdo toho více odjezdí a ujezdí, ten vyhrává.
Naťukl jste současné pojetí hokeje. Jaký hokej se vám osobně nejvíce zamlouvá nebo zamlouval? Je to ten současný, nebo z dob, kdy jste sám hrál, případně později? Kdy se podle vašeho osobního názoru hrál nejhezčí hokej?
Já myslím, že nejhezčí hokej se hrál v devadesátých letech a možná ještě v první dekádě jedenadvacátého století, někdy do roku 2012. Pak už to přešlo do takového drilu, povinného bruslení nahoru dolů. Ti kluci jsou dneska silní, jsou silnější, než byli tenkrát. Ale ten hokej pro mě dnes není tak pěkný, jako byl tenkrát. Není teď tolik kombinací, je tam spíše bruslení, střílení z každé pozice, najíždění do brány, dorážení. A kdo je v tomhle silnější, ten vyhrává.
Dnes je váš den, jak oslavíte ty půlkulaté narozeniny?
Já jsem se při sedmdesátce rozhodl, že to je má poslední větší oslava. Říkám si, že po sedmdesátce už toho není moc co oslavovat. Takže si to oslavíme sami doma v rodinném kruhu a maximálně s pár nejbližšími známými, ale nic velkého už nechystám.
Každopádně i tak jsou vaše narozeniny velkým dnem i pro celou vítkovickou hokejovou rodinu, takže za všechny Vítkovické dovolte, abychom vám popřáli vše nejlepší a hlavně hodně zdravíčka!
Děkuji a všechny pozdravuju!
