Výbuch emocí a radosti po postupu přes Olomouc do čtvrtfinále byly na trenérovi Vítkovic Miloši Holaňovi znát. Podařil se ten prvotní cíl – posunout výsledky týmu po roce zase o stupínek výše. Předkolo je úspěšně za modro-bílými, ale hra nekončí. Teď je před nimi výzva v podobě favorizovaného Třince a atraktivního derby!
Trenére, náročnou sérii s Olomoucí jste zvládli, postoupili jste do čtvrtfinále. Kde jste vzali síly na to, aby se vám to navzdory všem okolnostem v tom pátém rozhodujícím zápase podařilo?
To se musíte asi zeptat hráčů. Ale určitě to byla dobrá připravenost, dobře nastavená hlava a samozřejmě také plná hala – diváci, kteří nás prakticky donutili ten pátý zápas zvládnout a vyhrát. Já si pamatuji slova Vládi Vůjtka, který mi kdysi řekl, že když vyhráváš třetí třetiny, tak máš mužstvo dobře kondičně připraveno. Tak doufám, že to bude právě v tom.
Když se to vezme kolem a kolem, tak Olomouc vlastně v pátém zápase ani nevstřelila branku, šla do vedení, ale po vašem vlastním gólu. Z čeho to pramenilo, cítil jste nervozitu ze svého mužstva?
Tak ten začátek… Kluci věděli, že bude vyprodáno, nebo skoro vyprodáno, byl to rozhodující zápas, takže určitá nervozita na našich hokejkách byla. První dvě třetiny jsme se z toho nemohli nějak otřepat. Ale pak si na to kluci zvykli, řekli jsme si něco v kabině – že hokej je pořád stejný, jestli je v hale deset tisíc diváků nebo je prázdná. Ono se nám to vlastně potvrdilo loni, kdy jsme zase hráli předkolo, ale ten poslední krok v pátém zápase jsme doma neudělali. Letos se nám to podařilo, jsme za to obrovsky šťastní a rádi, že před vlastním publikem a v tak fantastické atmosféře jsme to zvládli.
Sérii ovlivnily vnější vlivy – viróza ve vaší kabině. Jak se vám pak četla vyjádření některých hráčů Olomouce, kteří vaše zdravotní problémy zpochybnili a označili za spíše taktickou hru?
No, já bych hlavně těmhle hráčům, co to zpochybnili, chtěl vzkázat: Já jsem člověk, který si v životě ohledně zdravotního stavu něco zažil a v životě bych si nedovolil s něčím takovým polemizovat nebo spekulovat. Ať si do svědomí sáhnou tihle kluci, kteří o tom něco mluví a znehodnocují to. My jsme prošli obrovskou virózou, procházíme jí pořád. Spousta hráčů je mimo sestavu, látali jsme to i před zápasem. Někdy ty trojky a dvojice obranné nezůstaly pohromadě. Bylo to velice těžké. Ale to odhodlání těch hráčů bylo veliké. Samozřejmě, někdo na to reaguje jinak, na ty horečnaté stavy. Všichni kluci chtěli hrát a ti, co mohli hrát, do toho šli a toho já si obrovsky vážím.
Nastalé problémy jste řešili povoláním hráčů z první ligy, jako například Illéš, Bitten, Guman, Dostálek…
Díky těmto hráčům jsme měli o něco širší kádr. Jsou to sice hráči z první ligy, ale já bych nechtěl snižovat hodnotu hráčů z první ligy. Ti, co tu šanci dostali – zvláště Sam Bitten, který splnil roli hlídače Davida Krejčího, v uvozovkách – postavili se k tomu čelem. Mužstvo je vzalo, jsme tu pohromadě. Věříme, že nás to posílilo vevnitř. Věřím, že i to, že jsme si tady těmito sra*kami, s prominutím, prošli a prošli jsme si jimi vítězně, ten tým posílilo.
Zmínil jste Sama Bittena a jeho roli vůči Davidu Krejčímu. Krejčí byl hlavní postavou soupeřovy sestavy. Připravovali jste se na něj vyloženě speciálně?
My jsme se samozřejmě připravovali na Olomouc jako na celek. Ale věděli jsme, že David je klíčová postava a o něj se musíme postarat. Měl jsem i různé názory ze svého odborného okolí ohledně toho, jestli je vůbec v dnešním moderním hokeji možné, aby se hrála osobní obrana. Ty názory se různily, ale já jsem se nakonec rozhodl, že do toho půjdu, protože mám s tím zkušenost jako trenér. Nemusí se to vždy povést – výhoda je v domácích zápasech, kdy máte výhodu dostřídávání a můžete na přítomnost daného hráče reagovat. Není jednoduché uhlídat Davida v situaci pět na pět a samozřejmě úplně jiné to je v přesilovce. Takže ty pokyny byly jinačí. Ale já bych chtěl ocenit, stejně jako jsem to po zápase ocenil před celou kabinou, práci Sama Bittena. On nemá velké zkušenosti s velkým hokejem, s extraligou vůbec. V Porubě hrál, ale někdy i jen čtyři minuty. Já jsem hledal hráče, který by dokázal tuhle roli splnit, aby byl šikovný při soubojích jeden na jednoho, aby dokázal bruslit s takovým hráčem, jako je David, aby i věděl, kdy má s hráčem jet, ale kdy nemusí. K tomu jen zmíním úsměvnou historku, kterou jsem zažil ve Zvolenu, kdy jsme hráli osobní obranu na Zigi Palffyho a ten byl tak chytrý, že si najížděl neustále do útočného pásma a my kvůli tomu byli prakticky pořád v ofasjdu, protože ten můj určený kluk s ním jezdil a nesledoval hru, neuvědomoval si, že jede do ofsajdu. Na to jsem taky upozorňoval, aby nás tím David Krejčí nevykolejil. Ale velký kredit Samovi. Roli splnil, na to kolik má let. Toho si strašně cením.
Zajímavý je určitě i příběh brankáře Stezky, který obstál v těžké zkoušce premiérového play off v extralize, souhlasíte?
Je to parádní příběh. Ten kluk opravdu play off nikdy nechytal. Je to jeho první kompletní sezona v extralize. Na začátku vůbec nebylo jasné, jestli bude chytat jedničku nebo dvojku. Měli to s Dolíkem nastavené na stejné linii, potom ho přechytal, potom měl nějaké slabší období, ale závěr nebo momentálně je ve vynikající formě. A to i přes to, že jej postihla těžká viróza, jeho i celou jeho rodinu. Během dvou tří dnů do sebe nasypal, co mohl – vitamíny, léky. A chtěl chytat. Chtěl hrát. I s tím hendikepem do toho šel. A mužstvo to vidělo a možná mu i tím chtělo více pomoci vzadu. On to potom mančaftu vrátil výbornými výkony.
Za zmínku jistě stojí, že v závěru série jste rozdělil útok Lakatoš – Hruška – Krenželok. byl to risk, ale vyšel. Souhlasíte?
No, já už jsem to chtěl udělat loni v sérii s Brnem. Nedařilo se nám je ale přetlačit. Měl jsem to v hlavě i v sezoně. A rozhodl jsem se asi v pravý moment, protože to zafungovalo. Někdy to nezafunguje, ale tentokrát ano. Vycítil jsem nějak, že Laky by měl hrát s rychlejším křídlem. Já to samozřejmě nechci nějak více rozebírat, protože je před námi série s Třincem… Prostě v ten daný moment je trenér po takovém rozhodnutí buď vítěz nebo looser. A já asi v tomto případě budu vítěz, protože to složení se nám povedlo. Na druhé straně to byla i nutnost, protože nám vypadl Lindberg a zase se to posunulo. Ta chemie a možná i ten cit ke složení útoků se nám teď povedly.
A teď už je na řadě série čtvrtfinále a v něm Třinec. Jak se na tuto výzvu těšíte?
Strašně moc se těším. Je sice pravdou, že jsme si postupem splnili nějaký takový svůj sen – posunout naše výsledky oproti loňsku o level výše. Loni se nám to předkolo nepodařilo, a tak letos jsme chtěli alespoň o ten stupínek výše. To se podařilo. To je ale za námi. S jídlem roste chuť. Není to o tom, že jsme postoupili z předkola a teď už to dohrajeme. Vůbec. Jdeme hrát, jdeme se o to rvát. Chceme hrát nepříjemný hokej tak, jak byla vyrovnaná série s Olomoucí.
Jak to bude se složením mužstva, dají se očekávat nějaké návraty z marodky pro čtvrtfinále?
Na jednu stranu jsem během série s Olomoucí prozradil více ze zdravotního stavu mužstva, ale nyní se zase vracím k tradičnímu scénáři play off. Chápu, že tyto informace očekávají fanoušci, ale očekává je a sleduje je i soupeř, proto o tom nemůžu hovořit. To, v jaké sestavě nastoupíme do zápasů, se všichni dozví až před daným zápasem.
Derby, Třinec, jaké to může být a jaké to bude?
Proti kvalitnímu soupeři, ale velice korektní a férový hokej, bez záludností. Třinec je favorizované mužstvo, ale my se o to jdeme porvat. Je určitě výhoda, že nemusíme moc cestovat. Máme jeden den pauzu – což teda úplně moc nechápu, nedává mi to logiku, abychom hráli hned tak brzo, ale tak ta pravidla jsou nastavená. Čeká nás favorit, ale znovu se na to připravíme a do boje půjdou ti, kteří budou chtít bojovat. Za nás. Za Vítkovice.
Třinec, to je obrovská síla. Jaké plány na tuto sérii chystáte, co může být klíčové?
My hlavně nesmíme být vylučovaní. Přesilovky Třince, to je smrtící. O tom se nebudeme bavit. Je to ale místní derby, známe se dlouho. Myslím, že je povzbudivé, že jsme s nimi dokázali v sezoně vyhrát. To by nám mohlo vlít zdravou krev do žil. Jdeme se o to porvat.
Trenére, náročnou sérii s Olomoucí jste zvládli, postoupili jste do čtvrtfinále. Kde jste vzali síly na to, aby se vám to navzdory všem okolnostem v tom pátém rozhodujícím zápase podařilo?
To se musíte asi zeptat hráčů. Ale určitě to byla dobrá připravenost, dobře nastavená hlava a samozřejmě také plná hala – diváci, kteří nás prakticky donutili ten pátý zápas zvládnout a vyhrát. Já si pamatuji slova Vládi Vůjtka, který mi kdysi řekl, že když vyhráváš třetí třetiny, tak máš mužstvo dobře kondičně připraveno. Tak doufám, že to bude právě v tom.
Když se to vezme kolem a kolem, tak Olomouc vlastně v pátém zápase ani nevstřelila branku, šla do vedení, ale po vašem vlastním gólu. Z čeho to pramenilo, cítil jste nervozitu ze svého mužstva?
Tak ten začátek… Kluci věděli, že bude vyprodáno, nebo skoro vyprodáno, byl to rozhodující zápas, takže určitá nervozita na našich hokejkách byla. První dvě třetiny jsme se z toho nemohli nějak otřepat. Ale pak si na to kluci zvykli, řekli jsme si něco v kabině – že hokej je pořád stejný, jestli je v hale deset tisíc diváků nebo je prázdná. Ono se nám to vlastně potvrdilo loni, kdy jsme zase hráli předkolo, ale ten poslední krok v pátém zápase jsme doma neudělali. Letos se nám to podařilo, jsme za to obrovsky šťastní a rádi, že před vlastním publikem a v tak fantastické atmosféře jsme to zvládli.
Sérii ovlivnily vnější vlivy – viróza ve vaší kabině. Jak se vám pak četla vyjádření některých hráčů Olomouce, kteří vaše zdravotní problémy zpochybnili a označili za spíše taktickou hru?
No, já bych hlavně těmhle hráčům, co to zpochybnili, chtěl vzkázat: Já jsem člověk, který si v životě ohledně zdravotního stavu něco zažil a v životě bych si nedovolil s něčím takovým polemizovat nebo spekulovat. Ať si do svědomí sáhnou tihle kluci, kteří o tom něco mluví a znehodnocují to. My jsme prošli obrovskou virózou, procházíme jí pořád. Spousta hráčů je mimo sestavu, látali jsme to i před zápasem. Někdy ty trojky a dvojice obranné nezůstaly pohromadě. Bylo to velice těžké. Ale to odhodlání těch hráčů bylo veliké. Samozřejmě, někdo na to reaguje jinak, na ty horečnaté stavy. Všichni kluci chtěli hrát a ti, co mohli hrát, do toho šli a toho já si obrovsky vážím.
Nastalé problémy jste řešili povoláním hráčů z první ligy, jako například Illéš, Bitten, Guman, Dostálek…
Díky těmto hráčům jsme měli o něco širší kádr. Jsou to sice hráči z první ligy, ale já bych nechtěl snižovat hodnotu hráčů z první ligy. Ti, co tu šanci dostali – zvláště Sam Bitten, který splnil roli hlídače Davida Krejčího, v uvozovkách – postavili se k tomu čelem. Mužstvo je vzalo, jsme tu pohromadě. Věříme, že nás to posílilo vevnitř. Věřím, že i to, že jsme si tady těmito sra*kami, s prominutím, prošli a prošli jsme si jimi vítězně, ten tým posílilo.
Zmínil jste Sama Bittena a jeho roli vůči Davidu Krejčímu. Krejčí byl hlavní postavou soupeřovy sestavy. Připravovali jste se na něj vyloženě speciálně?
My jsme se samozřejmě připravovali na Olomouc jako na celek. Ale věděli jsme, že David je klíčová postava a o něj se musíme postarat. Měl jsem i různé názory ze svého odborného okolí ohledně toho, jestli je vůbec v dnešním moderním hokeji možné, aby se hrála osobní obrana. Ty názory se různily, ale já jsem se nakonec rozhodl, že do toho půjdu, protože mám s tím zkušenost jako trenér. Nemusí se to vždy povést – výhoda je v domácích zápasech, kdy máte výhodu dostřídávání a můžete na přítomnost daného hráče reagovat. Není jednoduché uhlídat Davida v situaci pět na pět a samozřejmě úplně jiné to je v přesilovce. Takže ty pokyny byly jinačí. Ale já bych chtěl ocenit, stejně jako jsem to po zápase ocenil před celou kabinou, práci Sama Bittena. On nemá velké zkušenosti s velkým hokejem, s extraligou vůbec. V Porubě hrál, ale někdy i jen čtyři minuty. Já jsem hledal hráče, který by dokázal tuhle roli splnit, aby byl šikovný při soubojích jeden na jednoho, aby dokázal bruslit s takovým hráčem, jako je David, aby i věděl, kdy má s hráčem jet, ale kdy nemusí. K tomu jen zmíním úsměvnou historku, kterou jsem zažil ve Zvolenu, kdy jsme hráli osobní obranu na Zigi Palffyho a ten byl tak chytrý, že si najížděl neustále do útočného pásma a my kvůli tomu byli prakticky pořád v ofasjdu, protože ten můj určený kluk s ním jezdil a nesledoval hru, neuvědomoval si, že jede do ofsajdu. Na to jsem taky upozorňoval, aby nás tím David Krejčí nevykolejil. Ale velký kredit Samovi. Roli splnil, na to kolik má let. Toho si strašně cením.
Zajímavý je určitě i příběh brankáře Stezky, který obstál v těžké zkoušce premiérového play off v extralize, souhlasíte?
Je to parádní příběh. Ten kluk opravdu play off nikdy nechytal. Je to jeho první kompletní sezona v extralize. Na začátku vůbec nebylo jasné, jestli bude chytat jedničku nebo dvojku. Měli to s Dolíkem nastavené na stejné linii, potom ho přechytal, potom měl nějaké slabší období, ale závěr nebo momentálně je ve vynikající formě. A to i přes to, že jej postihla těžká viróza, jeho i celou jeho rodinu. Během dvou tří dnů do sebe nasypal, co mohl – vitamíny, léky. A chtěl chytat. Chtěl hrát. I s tím hendikepem do toho šel. A mužstvo to vidělo a možná mu i tím chtělo více pomoci vzadu. On to potom mančaftu vrátil výbornými výkony.
Za zmínku jistě stojí, že v závěru série jste rozdělil útok Lakatoš – Hruška – Krenželok. byl to risk, ale vyšel. Souhlasíte?
No, já už jsem to chtěl udělat loni v sérii s Brnem. Nedařilo se nám je ale přetlačit. Měl jsem to v hlavě i v sezoně. A rozhodl jsem se asi v pravý moment, protože to zafungovalo. Někdy to nezafunguje, ale tentokrát ano. Vycítil jsem nějak, že Laky by měl hrát s rychlejším křídlem. Já to samozřejmě nechci nějak více rozebírat, protože je před námi série s Třincem… Prostě v ten daný moment je trenér po takovém rozhodnutí buď vítěz nebo looser. A já asi v tomto případě budu vítěz, protože to složení se nám povedlo. Na druhé straně to byla i nutnost, protože nám vypadl Lindberg a zase se to posunulo. Ta chemie a možná i ten cit ke složení útoků se nám teď povedly.
A teď už je na řadě série čtvrtfinále a v něm Třinec. Jak se na tuto výzvu těšíte?
Strašně moc se těším. Je sice pravdou, že jsme si postupem splnili nějaký takový svůj sen – posunout naše výsledky oproti loňsku o level výše. Loni se nám to předkolo nepodařilo, a tak letos jsme chtěli alespoň o ten stupínek výše. To se podařilo. To je ale za námi. S jídlem roste chuť. Není to o tom, že jsme postoupili z předkola a teď už to dohrajeme. Vůbec. Jdeme hrát, jdeme se o to rvát. Chceme hrát nepříjemný hokej tak, jak byla vyrovnaná série s Olomoucí.
Jak to bude se složením mužstva, dají se očekávat nějaké návraty z marodky pro čtvrtfinále?
Na jednu stranu jsem během série s Olomoucí prozradil více ze zdravotního stavu mužstva, ale nyní se zase vracím k tradičnímu scénáři play off. Chápu, že tyto informace očekávají fanoušci, ale očekává je a sleduje je i soupeř, proto o tom nemůžu hovořit. To, v jaké sestavě nastoupíme do zápasů, se všichni dozví až před daným zápasem.
Derby, Třinec, jaké to může být a jaké to bude?
Proti kvalitnímu soupeři, ale velice korektní a férový hokej, bez záludností. Třinec je favorizované mužstvo, ale my se o to jdeme porvat. Je určitě výhoda, že nemusíme moc cestovat. Máme jeden den pauzu – což teda úplně moc nechápu, nedává mi to logiku, abychom hráli hned tak brzo, ale tak ta pravidla jsou nastavená. Čeká nás favorit, ale znovu se na to připravíme a do boje půjdou ti, kteří budou chtít bojovat. Za nás. Za Vítkovice.
Třinec, to je obrovská síla. Jaké plány na tuto sérii chystáte, co může být klíčové?
My hlavně nesmíme být vylučovaní. Přesilovky Třince, to je smrtící. O tom se nebudeme bavit. Je to ale místní derby, známe se dlouho. Myslím, že je povzbudivé, že jsme s nimi dokázali v sezoně vyhrát. To by nám mohlo vlít zdravou krev do žil. Jdeme se o to porvat.
