Nebylo to ani 24 hodin poté, co přijel do Ostravy a už v generálce na extraligovou sezonu nastoupil v utkání v dresu Vítkovic proti Olomouci. Karlovarského odchovance Vojtěcha Poláka těsná prohra mrzela, ale nepřeceňuje ji. Na centru první útočné formace se sehrával s novými spoluhráči a věří, že mu to v modro-bílých barvách půjde.
Jak hodnotíš svou premiéru v modro-bílém vítkovickém dresu?
Dobrý, ale nebylo to ještě úplně ono. Déle jsem nehrál. Super, že jsem si mohl zahrát, rozehrát se. Bylo to všechno hodně rychlé, protože do Vítkovic jsem přijel večer před zápasem. Bylo to rychlé, dobré. Máme ještě pár dní a to, abychom všechno vypilovali, abych se sžil s týmem, zvykl si taky trošku. Pokud jde o hru, máme na čem pracovat. Škoda, že jsme nevyhráli, při mé premiéře, je to sice přátelák, ale bylo by to hezké. A tak nevadí, první ostrý zápas bude sedmnáctého, tak vyhrajem sedmnáctého.
Bylo pro tebe těžké naskočit do zápasu po tak dlouhé pauze?
Ono to nikdy není úplně lehké, trénovat můžete, jak chcete, ale zápas je vždycky jiný. Já jsem trénoval dobře, pak jsem chodil na led se Sokolovem, kterému bych taky chtěl poděkovat, protože to tam bylo super a pomohli mi. Zápas – dobrý. Myslím ale, že jsme měli i dost šancí na to, abychom tam ten jeden vítězný gól dali. Ale nestalo se. Byla to generálka, máme pořád na čem pracovat. Budeme se zlepšovat, já se taky budu zlepšovat. Myslím, že to bude dobrý. Jsou tady dobří kluci v kabině, okolo mančaftu jsou fajn lidi, takže věřím, že to bude dobrý.
Jak se vlastně zrodila tvá výpomoc Vítkovicím?
Agent mi volal, jestli nechci jít pomoct do Vítkovic, že se tady zranili nějací hráči. Říkám – OK. Já v té době neměl angažmá, takže jsem měl radost, že budu moct přijít tady pomoct, budu dělat maximum, abych skutečně pomohl a aby se mnou byli spokojení, abych já byl spokojený. Doladili se nějaké detaily, já druhý den skočil do auta a přijel jsem.
Nějaká jiná alternativa, jiné angažmá, se nerýsovaly?
Já o tom asi nechci až tak podrobně mluvit. Samozřejmě agent jedná po celou dobu. Teď jsem tady ve Vítkovicích a je jedno, co mohlo nebo nemohlo být. Já se soustředím na Vítkovice. Tady je ta dohoda na měsíc a já se soustředím tady na každý trénink, každý den, každý zápas, abych udělal maximum pro tady ten tým. Co bude dál, uvidíme.
S ohledem na to, že jsi hrál v zámoří, v Rusku i ve Finsku, přesun z Karlových Varů přes Česko do Vítkovic tě asi nijak neodrazoval, nestrašil, je to tak?
Nestrašil. Já mám Ostravsko rád. Mám tady plno kamarádů, počínaje Davidem Moravcem a dalšími – nechci na nikoho zapomenout – prožil jsem tady hodně. Hrál jsem v Třinci tři roky, do Ostravy jsem při tom hodně jezdil. Takže jestli to tak můžu říct, jdu do známého prostředí. Plno kluků v kabině znám taky, takže tady problém taky není, jen se sžít a sehrát. Věřím, že to bude v pohodě a budeme vyhrávat. Já miluju vítězství, nenávidím prohry. Zápas s Olomoucí mě mrzí, ale OK, stalo se, čert to vem, necháme to minulosti a jdeme dál.
Jak hodnotíš svou premiéru v modro-bílém vítkovickém dresu?
Dobrý, ale nebylo to ještě úplně ono. Déle jsem nehrál. Super, že jsem si mohl zahrát, rozehrát se. Bylo to všechno hodně rychlé, protože do Vítkovic jsem přijel večer před zápasem. Bylo to rychlé, dobré. Máme ještě pár dní a to, abychom všechno vypilovali, abych se sžil s týmem, zvykl si taky trošku. Pokud jde o hru, máme na čem pracovat. Škoda, že jsme nevyhráli, při mé premiéře, je to sice přátelák, ale bylo by to hezké. A tak nevadí, první ostrý zápas bude sedmnáctého, tak vyhrajem sedmnáctého.
Bylo pro tebe těžké naskočit do zápasu po tak dlouhé pauze?
Ono to nikdy není úplně lehké, trénovat můžete, jak chcete, ale zápas je vždycky jiný. Já jsem trénoval dobře, pak jsem chodil na led se Sokolovem, kterému bych taky chtěl poděkovat, protože to tam bylo super a pomohli mi. Zápas – dobrý. Myslím ale, že jsme měli i dost šancí na to, abychom tam ten jeden vítězný gól dali. Ale nestalo se. Byla to generálka, máme pořád na čem pracovat. Budeme se zlepšovat, já se taky budu zlepšovat. Myslím, že to bude dobrý. Jsou tady dobří kluci v kabině, okolo mančaftu jsou fajn lidi, takže věřím, že to bude dobrý.
Jak se vlastně zrodila tvá výpomoc Vítkovicím?
Agent mi volal, jestli nechci jít pomoct do Vítkovic, že se tady zranili nějací hráči. Říkám – OK. Já v té době neměl angažmá, takže jsem měl radost, že budu moct přijít tady pomoct, budu dělat maximum, abych skutečně pomohl a aby se mnou byli spokojení, abych já byl spokojený. Doladili se nějaké detaily, já druhý den skočil do auta a přijel jsem.
Nějaká jiná alternativa, jiné angažmá, se nerýsovaly?
Já o tom asi nechci až tak podrobně mluvit. Samozřejmě agent jedná po celou dobu. Teď jsem tady ve Vítkovicích a je jedno, co mohlo nebo nemohlo být. Já se soustředím na Vítkovice. Tady je ta dohoda na měsíc a já se soustředím tady na každý trénink, každý den, každý zápas, abych udělal maximum pro tady ten tým. Co bude dál, uvidíme.
S ohledem na to, že jsi hrál v zámoří, v Rusku i ve Finsku, přesun z Karlových Varů přes Česko do Vítkovic tě asi nijak neodrazoval, nestrašil, je to tak?
Nestrašil. Já mám Ostravsko rád. Mám tady plno kamarádů, počínaje Davidem Moravcem a dalšími – nechci na nikoho zapomenout – prožil jsem tady hodně. Hrál jsem v Třinci tři roky, do Ostravy jsem při tom hodně jezdil. Takže jestli to tak můžu říct, jdu do známého prostředí. Plno kluků v kabině znám taky, takže tady problém taky není, jen se sžít a sehrát. Věřím, že to bude v pohodě a budeme vyhrávat. Já miluju vítězství, nenávidím prohry. Zápas s Olomoucí mě mrzí, ale OK, stalo se, čert to vem, necháme to minulosti a jdeme dál.
