VZPOMÍNKA: Před 10 lety šel k zemi zimní stadion Ledňáček

Tréninková hala, kterou využívala hlavně mládež. Druhá krytá umělá ledová plocha v Ostravě vůbec. Místo, kde své první krůčky dělali mistři světa, olympijští vítězové, ale i jejich fandové. Zimní stadion Ledňáček byl zbourán právě před deseti lety – 20. srpna 2010. Zůstala spousta krásných vzpomínek. Bez patosu, bez nostaligie, bez fanfár ani smutečních písní. Těžká technika dorazila k vytipovanému objektu, ocelové nůžky a rypadla se zahryzla do konstrukce. Nejprve šla k zemi klenutá střecha, pak i to ostatní. Za dva dny bylo hotovo. Někdejší klíč k úspěchů vítkovické hokejové líhně a místo radosti stovek a tisíců hokejových žáčků a pozdějších úspěšných hráčů, zimní stadion Ledňáček, bylo srovnáno se zemí. Bylo 20. srpna 2010.  

Zimáček tak akorát útulný

Interiér zimního stadionu Ledňáček v roce 2005

Každý to dobře znal, prošlo se branou ocelových vrat pod průchodem jednopatrové budovy hotelu. Po levé straně lákal vchod do známé restaurace Fandy, po pravé straně krátká ulička, úzká tak akorát na otevření dveří. A pak už jste byli pod klenutou střechou, cítili onu směsici pachů – syrového ledu, chladu, trochu z výfukových plynů rolby, potu, někde vzadu možná i horkého čaje. Na vzdálenější straně jen střídačky, na straně vchodu podél mantinelů pár řad dřevených lavic. Za vzdálenější branou sklad techniky a výjezd rolby na led i před stadion, za bránou na vchodové straně klubovna, nad kterou se tyčila výsledková tabule. Zimáček tak akorát. Útulný, taková ta stará škola. Nebylo to místo, kde by se sváděly boje o mistrovský titul mužů, ale každý při vstupu pocítil zajímavé mrazení v zádech. Ať to byl už slavný hokejista světového formátu, nejmenší žáček, kterého čeká jeden z prvních tréninků nebo fanoušek ostravského hokeje, který se buď přišel podívat na nové naděje, nebo si sám šel zkusit své hokejové dovednosti přímo na ledě.  

Druhá hokejová hala Ostravy pro mládež

Výstavba Ledňáčku v polovině 60. let 20. století

Zimní stadion Josefa Kotase už stál dobrých 20 let. Jedna krytá umělá ledová plocha už ale v polovině 60. let nemohla stačit zájmu ani potřebám ostravského hokeje. Vítkovice potřebovaly rozšířit základnu, vychovávat hokejisty ve velkém. A tak se zrodil nápad. Nebyla to akce města, nýbrž Vítkovických železáren, patronátního podniku vítkovického hokeje. Na svém pozemku na hranici Vítkovic a Zábřehu, za prostorami nového ředitelství VŽKG byla postavena druhá krytá hokejová hala. Pouze kluziště a nic víc. Pro tréninkové potřeby a hlavně pro mládež. Stadion byl pojmenován romanticky Ledňáček, frajírci mu zkráceně říkali Ledňák. Byla tam zima, na druhou stranu od té doby mohli vítkovičtí hokejisté, i ti nejmenší chodit na led pravidelně už v letních měsících. Hodiny na ledě se sčítaly a byly ku prospěchu výchově mladých talentů. V roce 1967 tak měla Ostrava nově dvě kryté hokejové haly, ve stejném roce, kdy se například Jihlava dočkala teprve zastřešení svého ligového stánku. Od roku 1967 se areál Ledňáčku rozrostl postupně o jednopatrovou přístavbu hotelu a také o budovu s restaurací Fandy, která navíc nabízela i další prostory pro šatny.  

Desítky reprezentantů

Stačí se jen letmo zamyslet. Všichni, kdo začali s hokejem ve Vítkovicích po roce 1967, dělali na Ledňáčku své první hokejové krůčky. A i ti, kteří přišli později. Jmenovat každého by vydalo na dlouhý soupis. Stačí zmínit, že od uvedení do provozu zde trénovalo i A-mužstvo, takže například mistrovský kádr 1981 zde piloval své dovednosti a taktiku do bojů o ligové zlato a vlastně v každé sezoně se našlo období, kdy na Ledňáčku kromě mládeže trénoval ligový a později extraligový tým. A to i v době, kdy přes cestu vyrostl Palác kultury a sportu. Kolikrát se kolemjdoucím nebo pasažérům tramvaje naskytl pohled na dvě desítky extraligových hráčů, jak v kompletní výstroji jen v pantoflích a v bruslích na hokejce přecházejí přes cestu na trénink na Ledňáček?

A-mužstvo Vítkovic absolvovalo v roce 1978 předsezonní focení právě na Ledňáčku (výše), stejně jako například v roce 1982 (níže)

Ledňáček byl místem, kde vítkovičtí hokejisté dělali své první hokejové krůčky, spousta z nich zde nastartovala veleúspěšné kariéry

Ledňáček byl rovněž domovem pro žákovská a mládežnická mužstva Vítkovic

   

Hojně využívaný veřejností

Ledňáček ale nebyl uzavřeným světem. Veřejná bruslení, pronájmy veřejnosti, to vše patřilo ke koloritu stadionu. Stadion byl hojně využíván širokou veřejností, o čemž svědčí, že amatérské hokejové týmy zde pravidelně hrávaly i v nočních hodinách. Pronájmy v 1 hodinu ráno, ve 3 ráno, nebo od 5 ráno nebyly výjimkou ani na začátku 21. století.

Na Ledňáčku se hrávala řada zápasů amaterských klubů, ale také například utkání někdejší Staré Gardy Vítkovic či hokejového týmu Staré Bělé. Tato utkání bývala zvlášť navštěvovaná i fanoušky

Za zmínku jistě stojí projekt Beer Arena, kdy se v průběhu mistrovství světa 2004 proměnil Ledňáček v jeden velký výčep a kde na rozmrzlé ploše mohli fanoušci z celého světa posedět, dát si pivo a občerstvit se  

Poslední léta

Z maximálního vytížení do úplného útlumu. Taková byla cesta Ledňáčku. Ještě v sezoně 2004/2005 jel stadion naplno. Ale už měl své roky a pravda, ono přecházení z velké haly na Ledňáček, nebo v případě tréninků žáčků na Paláci obráceným směrem, nebylo vnímáno jako zcela komfortní. Od roku 2005 se začala stavět tréninková hala – Multifunkční hala přímo u tehdejší ČEZ ARÉNY. Po jejím dokončení se všechna žákovská a mládežnická družstva Vítkovic přesunula tam. Od sezony 2005/2006 už byl Ledňáček využíván jen sporadicky a převážně veřejností. V roce 2007 pak došlo k jeho zakonzervování a čekal na svůj osud. V roce 2010 se uzavřel, 20. srpna 2010 byl srovnán se zemí.

Smutné obrázky z demolice stadionu Ledňáček z 20. 8. 2010 - foto Pavel Sonnek a Miroslav Kucej

Nebyl takovým bájným místem jako legendární Kotas, ale pro vítkovický hokej a pro celý ostravský sport byl stadion Ledňáček rovněž velice důležitý. Vzpomínky těch, kteří zde hráli, pracovali, fandili a znali jej, zůstanou.