Produktivní sezona a povedené výkony v Dukle Trenčín pomohly útočníku Josefu Mikyskovi vrátit se do české Extraligy. Pětadvacetiletý rodák z Frýdlantu a odchovanec libereckého hokeje se těší na svůj restart v naší nejvyšší soutěži a v neposlední řadě cítí hrdost, že na něj ukázaly Vítkovice. Důvěru jim chce splatit.
Jsi odchovancem Liberce, působil jsi i v Českých Budějovicích, v Německu, naposledy ve slovenské Dukle Trenčín. Co tě přimělo k přesunu do Vítkovic?
Já jsem četl, že se v klubu mění vedení a že se to tady celé překopalo nebo překopává. Je pravda, že na konci sezony mě nenapadlo, že bych sem mohl jít, protože v Trenčíně jsem bojoval o to, abych se do Čech vrátil. Pak se ovšem možností jít do Vítkovic objevila, byla to velice konkrétní a seriózní nabídka. Agent mi říkal, že mě trenéři chtějí, že je to vzájemná shoda celého vedení, takže jsem to vzal a vážím si toho, že můžu být ve Vítkovicích.
Návrat do Čech se ti podařilo realizovat i díky velice produktivní sezoně na Slovensku (53 zápasů – 55 bodů; 14 gólů + 41 asistencí). Byl jsi spokojený se svými výkony?
Já jsem začal přípravou, ve které jsem nenechal nic náhodě a makal jsem naplno. Po celou sezonu jsem hrál v lajně s Aldersonem, který nyní jde do Mladé Boleslavi. Sedli jsme si celá lajna. Měl jsem dostatek prostoru na ledě a ty body se pak ukázaly. Jsem rád, že jsem roli prvního centra v Trenčíně zvládl.
Vzhledem k tomu, kolik bodů jsi na Slovensku nasbíral, nelákaly tě jiné extraligové kluby?
Nějaké okýnka tam byly, ale tak všichni víme, co se teď děje ve světě a já byl strašně rád, že mám na stole jasnou a konkrétní nabídku z Vítkovic. Věděl jsem, do čeho jdu a že mi to může vyhovovat, takže jsem přijal Vítkovice a ostatní už neřešil.
Do přípravy s týmem ses zapojil až později, co bylo důvodem?
Já jsem přijel na první sraz mužstva, ale tři dny před tím mi u zubaře trhali osmičky, bohužel rána se mi dobře nezahojila, takže jsem musel znovu k zubaři a ještě mít delší klid. Ale upřímně, už mě to doma vůbec nebavilo. Už jsem chtěl sledovat. Viděl jsem na Instagramu a Facebooku Vítkovic, jak tam pořád přibývají videa a fotky z tréninků a říkal jsem si. „Sakra, já už tam chci taky být!“ Minulý týden jsem stihl ještě dva tréninky a teď od tohoto týdne už jsem kompletně v přípravě s týmem.
A jak si zatím ve Vítkovicích zvykáš?
Jo, tak parta je tady dobrá. Je tady pár kluků, co už znám z dřívějška, protože jsme stejný ročník. Všechno šlape. Zatím jsem zažil těžkou posilovnu a docela dost se běhá, což mi vyhovuje a myslím, že mi to i dost pomůže.
V Trenčíně jsi hrál prvního centra. Máš už představu, jaká by mohla být tvá role ve Vítkovicích?
Je to o tom, věřit si. I když pokora musí být, nesmí tam být ale žádná přehnaná skromnost. Já za sebe chci hlavně ukázat, že něco umím, to co jsem ukázal v Trenčíně. Samozřejmě vím, protože Extraligu už jsem hrál, že je to jiný level, ale chci si v prvé řadě vybudovat místo v základní sestavě a nebýt do počtu, ale pomoci Vítkovicím, abychom byli úspěšní a hráli dobrý konstruktivní útočný hokej.
S Trenčínem jste měli sezonu velice dobře rozjetou, je to tak?
Je, ano. My jsme se dostali do první šestky, v ní jsme hráli o play off. Pomalu jsme se chystali na play off, budovali si pozici a najednou dvě kola před play off nám řekli, že sezona končí, no. Zapracovávalo se tam hodně mladých trenčínských kluků, takže všechno bylo na dobré cestě.
Právě vzhledem k tomu, že v Trenčíně zrušením sezony zůstala tvá práce nedokončena, nebude to pro tebe extra motivace navíc, přenést si to do nového působiště a pokud možno navázat ve Vítkovicích na to, kde jsi v Trenčíně předčasně skončil?
Samozřejmě. Po základní části se člověk těší na play off a my v něm mohli velice příjemně překvapit. Bohužel ta situace, která je ale dnes v celém světě – to všichni víme – nám to neumožnila. Takže bych to rád teď předvedl tady ve Vítkovicích. Důležité je, aby chodili v Ostravě fanoušci, aby se jim náš hokej líbil a já věřím, že dostat se do play off bude první cíl, který splníme a pak půjdeme dál.
Sám jsi zmínil, že čeká Extraliga je trochu jiné úrovně než slovenská nejvyšší soutěž. Nemáš obavy, že bude potřeba více času na adaptaci v tuzemské elitní lize?
Takhle, já jsem přesvědčený, že v těch nejlepších šesti týmech na Slovensku je kvalita. A pokud jde o mě, tak jestliže je člověk od začátku s týmem, trénuje, začíná s tréninky na ledě, pak hraje přípravná utkání, tak se do toho člověk plynule dostane. Problém v tomhle nevidím. Doufám, že to zvládnu.
Jsi odchovancem Liberce, působil jsi i v Českých Budějovicích, v Německu, naposledy ve slovenské Dukle Trenčín. Co tě přimělo k přesunu do Vítkovic?
Já jsem četl, že se v klubu mění vedení a že se to tady celé překopalo nebo překopává. Je pravda, že na konci sezony mě nenapadlo, že bych sem mohl jít, protože v Trenčíně jsem bojoval o to, abych se do Čech vrátil. Pak se ovšem možností jít do Vítkovic objevila, byla to velice konkrétní a seriózní nabídka. Agent mi říkal, že mě trenéři chtějí, že je to vzájemná shoda celého vedení, takže jsem to vzal a vážím si toho, že můžu být ve Vítkovicích.
Návrat do Čech se ti podařilo realizovat i díky velice produktivní sezoně na Slovensku (53 zápasů – 55 bodů; 14 gólů + 41 asistencí). Byl jsi spokojený se svými výkony?
Já jsem začal přípravou, ve které jsem nenechal nic náhodě a makal jsem naplno. Po celou sezonu jsem hrál v lajně s Aldersonem, který nyní jde do Mladé Boleslavi. Sedli jsme si celá lajna. Měl jsem dostatek prostoru na ledě a ty body se pak ukázaly. Jsem rád, že jsem roli prvního centra v Trenčíně zvládl.
Vzhledem k tomu, kolik bodů jsi na Slovensku nasbíral, nelákaly tě jiné extraligové kluby?
Nějaké okýnka tam byly, ale tak všichni víme, co se teď děje ve světě a já byl strašně rád, že mám na stole jasnou a konkrétní nabídku z Vítkovic. Věděl jsem, do čeho jdu a že mi to může vyhovovat, takže jsem přijal Vítkovice a ostatní už neřešil.
Do přípravy s týmem ses zapojil až později, co bylo důvodem?
Já jsem přijel na první sraz mužstva, ale tři dny před tím mi u zubaře trhali osmičky, bohužel rána se mi dobře nezahojila, takže jsem musel znovu k zubaři a ještě mít delší klid. Ale upřímně, už mě to doma vůbec nebavilo. Už jsem chtěl sledovat. Viděl jsem na Instagramu a Facebooku Vítkovic, jak tam pořád přibývají videa a fotky z tréninků a říkal jsem si. „Sakra, já už tam chci taky být!“ Minulý týden jsem stihl ještě dva tréninky a teď od tohoto týdne už jsem kompletně v přípravě s týmem.
A jak si zatím ve Vítkovicích zvykáš?
Jo, tak parta je tady dobrá. Je tady pár kluků, co už znám z dřívějška, protože jsme stejný ročník. Všechno šlape. Zatím jsem zažil těžkou posilovnu a docela dost se běhá, což mi vyhovuje a myslím, že mi to i dost pomůže.
V Trenčíně jsi hrál prvního centra. Máš už představu, jaká by mohla být tvá role ve Vítkovicích?
Je to o tom, věřit si. I když pokora musí být, nesmí tam být ale žádná přehnaná skromnost. Já za sebe chci hlavně ukázat, že něco umím, to co jsem ukázal v Trenčíně. Samozřejmě vím, protože Extraligu už jsem hrál, že je to jiný level, ale chci si v prvé řadě vybudovat místo v základní sestavě a nebýt do počtu, ale pomoci Vítkovicím, abychom byli úspěšní a hráli dobrý konstruktivní útočný hokej.
S Trenčínem jste měli sezonu velice dobře rozjetou, je to tak?
Je, ano. My jsme se dostali do první šestky, v ní jsme hráli o play off. Pomalu jsme se chystali na play off, budovali si pozici a najednou dvě kola před play off nám řekli, že sezona končí, no. Zapracovávalo se tam hodně mladých trenčínských kluků, takže všechno bylo na dobré cestě.
Právě vzhledem k tomu, že v Trenčíně zrušením sezony zůstala tvá práce nedokončena, nebude to pro tebe extra motivace navíc, přenést si to do nového působiště a pokud možno navázat ve Vítkovicích na to, kde jsi v Trenčíně předčasně skončil?
Samozřejmě. Po základní části se člověk těší na play off a my v něm mohli velice příjemně překvapit. Bohužel ta situace, která je ale dnes v celém světě – to všichni víme – nám to neumožnila. Takže bych to rád teď předvedl tady ve Vítkovicích. Důležité je, aby chodili v Ostravě fanoušci, aby se jim náš hokej líbil a já věřím, že dostat se do play off bude první cíl, který splníme a pak půjdeme dál.
Sám jsi zmínil, že čeká Extraliga je trochu jiné úrovně než slovenská nejvyšší soutěž. Nemáš obavy, že bude potřeba více času na adaptaci v tuzemské elitní lize?
Takhle, já jsem přesvědčený, že v těch nejlepších šesti týmech na Slovensku je kvalita. A pokud jde o mě, tak jestliže je člověk od začátku s týmem, trénuje, začíná s tréninky na ledě, pak hraje přípravná utkání, tak se do toho člověk plynule dostane. Problém v tomhle nevidím. Doufám, že to zvládnu.
