Slovenský útočník Peter Húževka ukončil hokejovou kariéru v dresu Žiliny. S Vítkovicemi se radoval ze stříbra 2011 a současně také svým gólem v sérii předkola 2013 s Českými Budějovicemi rozhodl historicky nejdelší hokejový zápas hraný na českém území.
Není to tak dávno, co vytáhlý slovenský útočník Peter Húževka brázdil český extraligový led v dresu Vítkovic. S ostravským týmem dosáhl púchovský rodák hned ve svém prvním roce v české Extralize – 2010/2011 – na stříbrné medaile. Mistrovskou radost si užil v Košicích v roce 2009.
Poslední sezony hájil barvy Žiliny, v jejímž zeleno-žlutém dresu se také s koncem této sezony ve svých 43 letech rozloučil i s aktivní kariérou.
Pětadvacátá sezona v seniorském hokeji tak byla pro sympatického slovenského obra tou poslední. „V mém věku je to už o zdraví, momentálně se cítím dobře, ale za dva týdny to může být horší. Doktor mi nedoporučuje pokračovat. Bavil jsem se s o tom s manželkou a řekl si, že už stačilo,“ zmínil Húževka v rozhovoru pro Žilinský večerník.
Do pamětí vítkovických fanoušků se zaryl nejen v rámci finálové jízdy v roce 2011, ale především také v roce 2013, kdy v posledním pátém zápase rozhodl ve třetím prodloužení sérii předkola play off mezi Vítkovicemi a Českými Budějovicemi ve prospěch Ostravanů. Peter Húževka na ledě českobudějovického Mountfieldu rozhodl v čase 113:51 – dodnes se jedná o historicky nejdelší zápas sehraný na českém, potažmo československém území.
Rozlučku mu uspořádali kamarádi, měl v tom prsty i další ze slovenských legionářů ve vítkovickém dresu, útočník Rudolf Huna, ale především i jeho žena. „Říkal jsem, že nechci žádné oslavy, ale to je jako hrách na stěnu házet,“ usmál se Húževka. Na rozloučenou dostal speciální dres se svou podobiznou a koláž fotografií od útlého dětství až po konec kariéry, ve které nechyběly ani fotografie z působení ve Vítkovicích, které zajišťoval právě někdejší spoluhráč Huna.
Loučení pro něj bylo emotivní. „Nestydím se za slzy, k hokeji emoce patří. Plakal jsem i v Česku, když jsme s Vítkovicemi prohráli ve finále Extraligy. Teď to byla nesmírná vděčnost za lidi, kteří mi hodně pomohli a vyjádřili uznání. Vnitřně si toho moc cením.“
„Svoje sny jsem si splnil, tím největším bylo dostat se na MS. K tomu jsem hrál do 43 let hokej, což jiní hráči jen tak nezažili. Byla to pěkná jízda, nic mě nemrzí,“ vyznává se Húževka. Jeden moment ale přece trošku zmínil: „Škoda, že jsme se Rudou Hunou nemohli zúčastnit oslav 90. výročí vítkovického hokeje. Stejně jako ostatní bývalí hráči jsme byli pozvaní, ale hráli jsme ligu na Slovensku a nemohli jsme tak do Ostravy dojet, škoda, rádi bychom se potkali se všemi bývalými spoluhráči ze stříbrného týmu a užili si tu slávu,“ dodává.
Není to tak dávno, co vytáhlý slovenský útočník Peter Húževka brázdil český extraligový led v dresu Vítkovic. S ostravským týmem dosáhl púchovský rodák hned ve svém prvním roce v české Extralize – 2010/2011 – na stříbrné medaile. Mistrovskou radost si užil v Košicích v roce 2009.
Poslední sezony hájil barvy Žiliny, v jejímž zeleno-žlutém dresu se také s koncem této sezony ve svých 43 letech rozloučil i s aktivní kariérou.
Pětadvacátá sezona v seniorském hokeji tak byla pro sympatického slovenského obra tou poslední. „V mém věku je to už o zdraví, momentálně se cítím dobře, ale za dva týdny to může být horší. Doktor mi nedoporučuje pokračovat. Bavil jsem se s o tom s manželkou a řekl si, že už stačilo,“ zmínil Húževka v rozhovoru pro Žilinský večerník.
Do pamětí vítkovických fanoušků se zaryl nejen v rámci finálové jízdy v roce 2011, ale především také v roce 2013, kdy v posledním pátém zápase rozhodl ve třetím prodloužení sérii předkola play off mezi Vítkovicemi a Českými Budějovicemi ve prospěch Ostravanů. Peter Húževka na ledě českobudějovického Mountfieldu rozhodl v čase 113:51 – dodnes se jedná o historicky nejdelší zápas sehraný na českém, potažmo československém území.
Rozlučku mu uspořádali kamarádi, měl v tom prsty i další ze slovenských legionářů ve vítkovickém dresu, útočník Rudolf Huna, ale především i jeho žena. „Říkal jsem, že nechci žádné oslavy, ale to je jako hrách na stěnu házet,“ usmál se Húževka. Na rozloučenou dostal speciální dres se svou podobiznou a koláž fotografií od útlého dětství až po konec kariéry, ve které nechyběly ani fotografie z působení ve Vítkovicích, které zajišťoval právě někdejší spoluhráč Huna.
Loučení pro něj bylo emotivní. „Nestydím se za slzy, k hokeji emoce patří. Plakal jsem i v Česku, když jsme s Vítkovicemi prohráli ve finále Extraligy. Teď to byla nesmírná vděčnost za lidi, kteří mi hodně pomohli a vyjádřili uznání. Vnitřně si toho moc cením.“
„Svoje sny jsem si splnil, tím největším bylo dostat se na MS. K tomu jsem hrál do 43 let hokej, což jiní hráči jen tak nezažili. Byla to pěkná jízda, nic mě nemrzí,“ vyznává se Húževka. Jeden moment ale přece trošku zmínil: „Škoda, že jsme se Rudou Hunou nemohli zúčastnit oslav 90. výročí vítkovického hokeje. Stejně jako ostatní bývalí hráči jsme byli pozvaní, ale hráli jsme ligu na Slovensku a nemohli jsme tak do Ostravy dojet, škoda, rádi bychom se potkali se všemi bývalými spoluhráči ze stříbrného týmu a užili si tu slávu,“ dodává.
