Titul pro Vítkovice vybojoval v dospělosti i v mládeži, pomáhal týmu s návratem do nejvyšší soutěže, v 70. letech byl členem legendární útočné trojice a v neposlední řadě dlouhé tři dekády vychovával nejlepší vítkovické hráče současnosti. Miloš Holaň starší slaví v sobotu 70. narozeniny! HC VÍTKOVICE RIDERA přeje vše nejlepší, hodně zdraví a hodně životního elánu.
Sedmdesátku by mu nikdo nehádal. Energie má na rozdávání, humoru jakbysmet, v životním elánu a také kondici by předčil leckoho o desítky let mladšího. Miloš Holaň starší slaví v sobotu kulaté jubileum, 70. narozeniny. Vítkovice své hráčské i trenérské legendě přejí jen to nejlepší.
Půl století se aktivně věnoval hokeji. Nejprve jako hráč. Sportovně nadaný rodák ze Studénky byl čirým vítkovickým odchovancem, byť první krůčky – jak tehdy bývalo zvykem – dělal sám v zimě na přírodním ledě, ideálně na zamrzlých rybnících v okolí Studénky. Hokej nebyl jediným jeho koníčkem, věnoval se i jiným sportům, především národní házené, ze které si do hokeje přenesl do té doby ne moc známý trik.
Do Vítkovic – k organizovanému hokeji – se dostal v 60. letech. V roce 1966 slavil Miloš Holaň se svými parťáky dorostenecký titul. Pod trenérem Ladislavem Staňkem tehdy rostl nejen on, ale řada dalších, později velkých osobností vítkovické historie. Po dvouleté vojenské službě v Dukle Trenčín se v roce 1971 vrátil do Vítkovic.
Pod zlatou medaili sezony 1980/1981 se Miloš Holaň i přes svůj tehdy pokročilý hokejový věk významně podepsal. Jeho doménou byly především zvládnuté samostatné nájezdy, trumf sezony, kdy byly zrušeny remízy a utkání právě často rozhodovaly ve vítkovickém případě penalty. V boji muže proti muži – exekutora proti brankáři – užíval Miloš Holaň často takzvané vykláněčky, naznačení pohybu ramen, ale zcela jiný směr zakončení střely, onen trik přenesený z házené.
V medailové sbírce Miloše Holaně chybí jen stříbro. Rok po mistrovském úspěchu se tehdy třiatřicetiletý forvard rozloučil s klubem svého srdce, na krátko. Po krátkém působení ve Zlíně a v Žilině ukončil v roce 1984 hráčskou kariéru, ale v hokeji pokračoval.
Novou misí se Miloši Holaňovi staršímu stala trenéřina. Přesněji řečeno výchova mladých vítkovických talentů. Nikdy nesahal ani netoužil sahat po postech u A-týmu, práce s mládeží jej zcela naplňovala. Pod jeho rukama vyrostly desítky hokejistů, méně slavných, ale i těch nejslavnějších. Sám nejraději vždy mezi své nejslavnější „žáky“ počítá Jana Výtiska, Zbyňka Irgla nebo Lukáše Krenželoka. Faktem ovšem je, že každý hráč, který prošel vítkovickou hokejovou školou v období let 1985 – 2012, prošel školou Miloše Holaně. Tím ale určitě nejslavnějším jeho vlastním odchovancem, byl a je syn Miloš Holaň. Dodnes jsou Holaňové jedinou vítkovickou dvojicí otec-syn, která vybojovala hráčský mistrovský titul (byť syn Miloš v Dukle Trenčín). Mladší Miloš se potatil, po skončení hráčské kariéry se vrhnul také na trenéřinu.
Miloš Holaň starší byl jako trenér neméně úspěšný, než hráč. Na svém kontě má bezpočet medailí nejvyšších žákovských soutěží a v neposlední řadě také nejeden žákovský titul. Je tak trochu nefér, že v jeho poslední sezoně nedosáhl jím vedený mladší dorost v republikovém finále na medaili, skončil těsně čtvrtý. Miloš Holaň byl jako trenér ke svým svěřencům důsledný, když to situace vyžadovala, uměl být i tvrdý a nekompromisní, ovšem ne přehnaně. Snažil se hráče naučit odolávat všem hokejovým nástrahám, jak fyzickému tak psychickému tlaku. To byl jeden z hlavních atributů jeho trenérských úspěchů. Hráči, kteří v mládežnických kategoriích prošli týmem Miloše Holaně, na něj ve většině případů vzpomínají velice pozitivně, a to i ti, kteří v pozdějším věku na hokej zanevřeli a ve svém životě se věnují zcela jinému zaměstnání. Miloš Holaň starší se věnoval výchově vítkovických hokejistů téměř třicet let. Po sezoně 2011/2012 ale pověsil na hřebík i své brusle a odešel do hokejového důchodu.
Miloš Holaň starší
Narozen: 7. 9. 1949 ve Studénce
Post: útočník / trenér mládeže
Odchovanec: Vítkovice
Ve Vítkovicích: 1971 – 1982 (hráč), 1985 – 2012 (trenér mládeže)
Největší úspěchy
Mistr Československa 1981
Bronzový medailista Československa 1979
Postup do I. ligy 1973
Přeborník Československa v dorostu 1966
Několikanásobný mistr Česka v žákovských kategoriích
Sedmdesátku by mu nikdo nehádal. Energie má na rozdávání, humoru jakbysmet, v životním elánu a také kondici by předčil leckoho o desítky let mladšího. Miloš Holaň starší slaví v sobotu kulaté jubileum, 70. narozeniny. Vítkovice své hráčské i trenérské legendě přejí jen to nejlepší.
Půl století se aktivně věnoval hokeji. Nejprve jako hráč. Sportovně nadaný rodák ze Studénky byl čirým vítkovickým odchovancem, byť první krůčky – jak tehdy bývalo zvykem – dělal sám v zimě na přírodním ledě, ideálně na zamrzlých rybnících v okolí Studénky. Hokej nebyl jediným jeho koníčkem, věnoval se i jiným sportům, především národní házené, ze které si do hokeje přenesl do té doby ne moc známý trik.
Do Vítkovic – k organizovanému hokeji – se dostal v 60. letech. V roce 1966 slavil Miloš Holaň se svými parťáky dorostenecký titul. Pod trenérem Ladislavem Staňkem tehdy rostl nejen on, ale řada dalších, později velkých osobností vítkovické historie. Po dvouleté vojenské službě v Dukle Trenčín se v roce 1971 vrátil do Vítkovic.
Vítkovický útok 70. let: Zleva - Vladimír Stránský, Miloš Holaň, Zbyněk Neuvirth
Ostravané se na začátku 70. let pohybovali ve druhé lize. Příliv nové mladé krve byl pro tým životně důležitý. Miloš Holaň okamžitě vytvořil se spoluhráči Vladimírem Stránským a Zbyňkem Neuvirthem údernou vítkovickou sílu, která naháněla soupeřům strach a domácím fanouškům dělala radost téměř celých deset let! Na centru formace Stránský – Holaň – Neuvirth zažil útočník s číslem 17 doby největší slávy. Návrat do nejvyšší soutěže v roce 1973, stabilizaci kádru a pozice v I. lize v polovině 70. let, bronzový úspěch sezony 1978/1979 a samozřejmě především mistrovský titul v roce 1981.Pod zlatou medaili sezony 1980/1981 se Miloš Holaň i přes svůj tehdy pokročilý hokejový věk významně podepsal. Jeho doménou byly především zvládnuté samostatné nájezdy, trumf sezony, kdy byly zrušeny remízy a utkání právě často rozhodovaly ve vítkovickém případě penalty. V boji muže proti muži – exekutora proti brankáři – užíval Miloš Holaň často takzvané vykláněčky, naznačení pohybu ramen, ale zcela jiný směr zakončení střely, onen trik přenesený z házené.
V medailové sbírce Miloše Holaně chybí jen stříbro. Rok po mistrovském úspěchu se tehdy třiatřicetiletý forvard rozloučil s klubem svého srdce, na krátko. Po krátkém působení ve Zlíně a v Žilině ukončil v roce 1984 hráčskou kariéru, ale v hokeji pokračoval.
Novou misí se Miloši Holaňovi staršímu stala trenéřina. Přesněji řečeno výchova mladých vítkovických talentů. Nikdy nesahal ani netoužil sahat po postech u A-týmu, práce s mládeží jej zcela naplňovala. Pod jeho rukama vyrostly desítky hokejistů, méně slavných, ale i těch nejslavnějších. Sám nejraději vždy mezi své nejslavnější „žáky“ počítá Jana Výtiska, Zbyňka Irgla nebo Lukáše Krenželoka. Faktem ovšem je, že každý hráč, který prošel vítkovickou hokejovou školou v období let 1985 – 2012, prošel školou Miloše Holaně. Tím ale určitě nejslavnějším jeho vlastním odchovancem, byl a je syn Miloš Holaň. Dodnes jsou Holaňové jedinou vítkovickou dvojicí otec-syn, která vybojovala hráčský mistrovský titul (byť syn Miloš v Dukle Trenčín). Mladší Miloš se potatil, po skončení hráčské kariéry se vrhnul také na trenéřinu.
Miloš Holaň starší byl jako trenér neméně úspěšný, než hráč. Na svém kontě má bezpočet medailí nejvyšších žákovských soutěží a v neposlední řadě také nejeden žákovský titul. Je tak trochu nefér, že v jeho poslední sezoně nedosáhl jím vedený mladší dorost v republikovém finále na medaili, skončil těsně čtvrtý. Miloš Holaň byl jako trenér ke svým svěřencům důsledný, když to situace vyžadovala, uměl být i tvrdý a nekompromisní, ovšem ne přehnaně. Snažil se hráče naučit odolávat všem hokejovým nástrahám, jak fyzickému tak psychickému tlaku. To byl jeden z hlavních atributů jeho trenérských úspěchů. Hráči, kteří v mládežnických kategoriích prošli týmem Miloše Holaně, na něj ve většině případů vzpomínají velice pozitivně, a to i ti, kteří v pozdějším věku na hokej zanevřeli a ve svém životě se věnují zcela jinému zaměstnání. Miloš Holaň starší se věnoval výchově vítkovických hokejistů téměř třicet let. Po sezoně 2011/2012 ale pověsil na hřebík i své brusle a odešel do hokejového důchodu.
Miloš Holaň na střídačce jako trenér mládeže, na snímku v poslední aktivní sezoně v roce 2012
Sedm let je Miloš Holaň starší na zaslouženém hokejovém odpočinku. Prý mu práce v hokeji nechybí, ale jeho časté návštěvy na domácích zápasech Vítkovic, vždy bouřlivé, ale smíchem provázené debaty o hokejové minulosti, současnosti i budoucnosti ale tak trochu svědčí o opaku. Miloš Holaň starší je nadále věrný Vítkovicím a Vítkovice jsou věrné jemu. Všichni členové organizace HC VÍTKOVICE RIDERA přejí Miloši Holaňovi staršímu k jeho 70. narozeninám vše nejlepší, hodně zdraví a stále stejně životního elánu, jaký má dosud.Miloš Holaň starší
Narozen: 7. 9. 1949 ve Studénce
Post: útočník / trenér mládeže
Odchovanec: Vítkovice
Ve Vítkovicích: 1971 – 1982 (hráč), 1985 – 2012 (trenér mládeže)
Největší úspěchy
Mistr Československa 1981
Bronzový medailista Československa 1979
Postup do I. ligy 1973
Přeborník Československa v dorostu 1966
Několikanásobný mistr Česka v žákovských kategoriích
Otec a syn Milošové Holaňové jako vítkovické legendy při oslavách 100 let Československé republiky v říjnu 2018
Zajímavost: Je otcem Miloše Holaně mladšího (vítěz ankety Zlatá hokejka 1993, mistr Československa 1992). Společně se synem Milošem jsou ve Vítkovicích dosud jedinou dvojicí otec – syn, která dosáhla na mistrovský titul Prošli mu pod rukama: Miloš Holaň starší vychoval řadu výborných vítkovických odchovanců, např.: Jan Výtisk, Zbyněk Irgl, Lukáš Krenželok aj. Člen legendárního útoku Vítkovic 70. a 80. let Stránský – Holaň - Neuvirth
