Zemřel Ladislav Staněk, kapitán mistrů 1952

Vítkovický hokej truchlí, ztratil jednu ze svých legend. Bývalý útočník, kapitán mužstva, pozdější trenér a funkcionář Ladislav Staněk ve středu ráno zemřel. Před třemi týdny mu přitom ve stoje tleskala ČEZ ARÉNA při oslavě jeho 90. narozenin.

 

Tragická zpráva zastihla všechny ve středu po poledni. Pan Ladislav Staněk, bývalý vynikající hokejista, kapitán mužstva, jež získalo v roce 1952 historicky první mistrovský titul pro Vítkovice a pozdější trenér a funkcionář zemřel v nemocnici v Bílovci. Bylo mu 90. let.

 

Ladislav Staněk se v posledním roce svého života potýkal se zdravotními problémy, které ovšem nic nesebraly z jeho duševní vitality. Bohužel i tak musel v létě vyměnit svůj byt za nemocniční pokoj v léčebně dlouhodobě nemocných v Bílovci. V úterý 18. října oslavil 90. narozeniny, dva dny před tím, v neděli 16. října jej potleskem přivítala ČEZ ARÉNA a k jeho významnému jubileu přišli gratulovat členové vedení HC VÍTKOVICE STEEL společně se současným kapitánem vítkovického A-mužstva. Tehdy si bohužel Ladislav Staněk vyslechl naposledy ovace tribun.

 

 

Ze života Ladislava Staňka

 

Ladislav Staněk se narodil 18. října 1921 v Hrušově, tehdejší vsi za hranicí Ostravy. V útlém mládí se začal věnovat hokeji, ale také fotbalu a v obou sportech vynikal. V pozdějším věku se ale naplno začal věnovat ledovému sportu a dosáhl v něm obrovských úspěchů jak osobních, tak klubových.

 

V roce 1941 se dostal do reprezentačního výběru Moravy pro zápas Čechy – Morava, který se hrál v Ostravě. V té době o něj začali projevovat zájem kluboví činovníci tehdejšího ČSK Vítkovice. Hrušov už jeho kvalitám Ladislava Staňka v podstatě nevyhovoval a začátkem ledna 1944 přišla ona osudová chvíle. 9. ledna 1944 se oficiálně stal hráčem Vítkovic, jejichž dres poté sundal až s koncem hráčské kariéry v roce 1960. Od roku 1944 byl Ladislav Staněk nedílnou součástí vítkovického hokeje a zažil s ním ty nejradostnější hokejové chvíle, ovšem i ty méně radostné. Staněk se stal prakticky okamžitě jedním z nejlepších hráčů a stavebních kamenů vítkovického týmu.

 

Rok 1949 byl pro Ladislava Staňka jedním z nejúspěšnějších. Tehdy totiž poprvé oficiálně oblékl dres československé reprezentace. V mezistátním utkání proti Polsku byl Staněk jedním ze čtyř prvních vítkovických hokejistů, kteří kdy oblékli dres se lvíčkem na prsou, respektive s nápisem ČSR. Reprezentace posílená o kvartet Staněk, Vašat, Remiáš a Blažek vyhrála 7:2!

 

Rok 1950 mohl být dalším osudovým předělem v životě Ladislava Staňka, ovšem osud k němu byl milostivý a pravidlo o tom, že vše zlé je k něčemu dobré, se v tomto případě potvrdilo. Ladislav Staněk měl nakročeno do reprezentace a vypadalo to, že by si mohl zahrát v kádru obhájců mistrovského titulu už na světovém šampionátě 1950 v Londýně. Komunistický aparát, znám svým kádrováním, však přihlédl ke štvavě a nenávistně napsanému posudku. Pomluvný kádrový posudek jej však zachránil. Reprezentace do Londýna neodletěla a drtivá většina kádru byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena k dlouholetým trestům v žalářích a uranových dolech.

 

Ladislava Staňka ale tento osud naštěstí minul a on sám se jako vítkovický hráč mohl radovat se svými spoluhráči z dalšího ligového stříbra. Staněk navíc v té době platil, vedle hrajícího trenéra Vladimíra Bouzka, za přirozenou autoritu v mužstvu a samozřejmě za jednoho z klíčových hráčů, není tak žádným překvapením, že na svůj rukáv natáhl pásku s kapitánským céčkem (jak bylo v tehdejší době v hokeji zvykem).

 

Sezona 1951/1952 zapsala vítkovický hokejový klub do dějin a z Ladislava Staňka udělala historicky prvního kapitána ligových mistrů z Ostravy. Přitom Ladislav Staněk byl jednou z klíčových postav. Vítkovice získaly titul jen díky lepšímu skóre, neboť ve finálové skupině měly s ATK Praha shodně po osmi bodech. Vysoké vítězství nad Chomutovem jim přiřklo ligové zlato o více než jeden rozdílový gól v poměru branek, ovšem onen rozhodující, téměř tedy mistrovský vítězný gól, vstřelil právě Ladislav Staněk.

 

V roce 1953 se v mezistátní exhibici utkal výběr Československa s výběrem Švédska, ovšem ne pod hlavičkami národních reprezentací. Československé mužstvo tvořil základ z Vítkovic a doplnili jej tři hráči Brna. V tomto utkání vznikla asi nejslavnější fotografie hráčské kariéry Ladislava Staňka. Momentka nazvaná „Staněk mezi šesti Švédy“ zachycuje osamoceného vítkovického útočníka hluboko v útočném pásmu soupeře obklopeného všemi švédskými hráči.

 

Ve druhé polovině 50. let platil Ladislav Staněk za zkušeného lídra vítkovického mužstva, za jednu z ústředních postav vítkovického klubu, který se kromě dění na ledě začal velice rychle orientovat i v provozních záležitostech klubu, což pomalu začalo naznačovat, že v budoucnu by mohl zasednout do funkcionářského křesla.

 

V roce 1957 vedl vítkovické mužstvo na poznávacím a populárně-osvětovém turné po Číně. Konec aktivní kariéry se blížil, i když ještě bylo potřeba stihnout poslední medailový úspěch. Bronz sezony 1957/1958 byl poslední medailí, ke které Ladislav Staněk dovedl Vítkovice jako kapitán. Pak přišla přechodná sezona 1958/1959, kdy se Staněk stal hrajícím trenérem. Ročník 1959/1960 začal jen jako trenér, jenže mužstvu se nedařilo a Staněk se společně s Bubníkem rozhodli pokusit se ligu v Ostravě zachránit. Nastoupili do posledních devíti zápasů, ale nestačilo to. Přišel nešťastný pád do druhé ligy, po kterém Ladislav Staněk pověsil aktivní kariéru nadobro na hřebík. Ve 39 letech a po 16 sezonách se rozloučil s vítkovickým dresem.

 

Přišlo krátké havířovské intermezzo. V letech 1961 až 1963 se Ladislav Staněk jako trenér podílel na zrodu havířovského hokejového klubu. Pak se vrátil do Vítkovic, aby v sezoně 1965/1966 vyhrál s vítkovickým dorostem krajský přebor a úspěšně zvládl kvalifikaci do dorostenecké ligy.

 

Vítkovické A-mužstvo v 60. letech balancovalo na hranici první a druhé ligy. Pro sezonu 1966/1967 se do nejvyšší soutěže vrátilo a novým trenérem po Miloslavu Blažkovi byl jmenován právě Ladislav Staněk. Bohužel mužstvo ligu hrálo jen jeden rok, aby se na dlouhých šest let propadlo do druhé ligy. Staněk vedl tým ještě v sezonách 1967/68 a 1968/69, kdy byl trenérem svému velkému kamarádovi, brankáři Josefu Mikolášovi, který se vrátil z angažmá v Chomutově. Týmu se ani jednou nepodařilo postoupit a po sezoně jej vystřídal Ladislav Štemprok.

 

Na začátku sedmdesátých let usedl do křesla funkcionáře a jako čestný člen výboru TJ VŽKG Ostrava a později TJ Vítkovice zažil s klubem návrat do nejvyšší soutěže, postupné budování mistrovského kádru, mistrovský titul 1981 až po sestup z poloviny 80. let.

 

 

                                   

 

                            Ladislav Staněk – 18. 10. 1921 – 9. 11. 2011 

 

 

 

HC VÍTKOVICE STEEL truchlí nad smrtí pana Ladislava Staňka a zároveň vyjadřuje co nejupřímnější soustrast všem rodinným příslušníkům a nejbližším přátelům.

 

 

 

Poslední rozloučení s legendou vítkovického hokeje Ladislavem Staňkem proběhne v pondělí 14. listopadu 2011 v obřadní síni hřbitova v Ostravě – Vítkovicích od 15 hodin.