Souboj v play off Ligy mistrů mezi Vítkovicemi a Nitrou nebude první velkou konfrontací obou klubů, ve které jde o hodně. Před osmadvaceti lety, v březnu 1988, svedly Vítkovice s Nitrou historicky první bitvu. Kvalifikaci o postup do I. ligy tehdy ovládli Ostravané a jejich někdejší kapitán Ladislav Svozil na vyhrocený souboj s národnostním podtextem zavzpomínal.
V roce 1988 se Vítkovice potkaly s Nitrou v první velké hokejové bitvě. V kvalifikaci o I. hokejovou ligu jste nakonec byli úspěšnější vy. Vy jste byl tehdy kapitán Vítkovic, jak na tuto sérii vzpomínáte?
Samozřejmě je to už hodně dávno. Určitě se mi ale vybaví to, že ta kvalifikace nebyla nic jednoduchého. My jsme vyhráli základní část Národní ligy a jako favorit jsme šli do kvalifikace. Ve Vítkovicích i v celé Ostravě byla cítit velká motivace a také tlak na to, abychom se po roce opět vrátili do první ligy. Nitra do zápasů šla bez tlaku, protože od ní se až tolik nečekalo. Měli tam tehdy velmi šikovného útočníka první formace Hrtúse, který byl jedním z nejlepších střelců Slovenské národní ligy a my měli tehdy za úkol si ho hlídat a eliminovat. Pokud jde o tu sérii samotnou, tak i když jsme ji vyhráli 3:0 na zápasy, tak samotná utkání byla hodně vyrovnaná. S ohledem zpět musím říct, že bylo pro nás klíčové, že jsme vyhráli hned ve třech zápasech, protože Nitra byla hodně houževnatý soupeř.
Současná OSTRAVAR ARÉNA, tehdejší Palác kultury a sportu, už stála, ale vy jste zápasy kvalifikace s Nitrou hráli na 
starém zimním stadionu Josefa Kotase, proč?
To nebyla věc jen kvalifikace. My jsme tehdy celou sezonu hráli na Kotasu. Říkalo se, že tehdejší ředitel železáren Vítkovice, ing. Peška tehdy po sestupu prohlásil, že než by se v Paláci měla hrát druhá liga, to ho raději pronajme cirkusu (úsměv). Takže celou sezonu jsme odehráli na Kotasu, včetně kvalifikace s Nitrou.
Vzhledem k tomu, že jste tehdy v celé sezoně doma jen jednou remizovali, a to včetně play off i kvalifikace, tak se prostředí zimáku Josefa Kotase osvědčilo, nemyslíte?
Starý Kotas měl svou atmosféru. Tehdy tam byli lidi naučení chodit. Sezony před tím, když se zápasy střídaly na Kotasu a v Paláci, tak na Kotas chodilo více lidí. Nevím proč. Když jsme hrávali v Paláci, tak přišly s bídou tři tisíce diváků, ale když se hrálo na Kotasu, tak minimálně kolem těch pěti, nebo šesti tisíc skoro vždy přišlo. Možná to bylo dostupností hromadné dopravy do centra města. Když na Kotasu lidi přišli, zařvali a zadupali do těch dřevěných desek na tribunách, tak tam výborná atmosféra a hostující mužstva sem jezdila nerada, a to myslím včetně té Nitry.
Zažil jste boj o titul i o návrat do ligy. Co bylo podle vás náročnější?
Pokud jde o tlak, je to asi stejné. Když jsme vyhráli titul v roce 1981, tak mužstvo mělo určitou vnitřní sílu, věřilo si. Když jsme pak v závěru soutěže předběhli Budějovice o dva body a věděli jsme, že každý zápas musíme vyhrát, abychom to dotáhli do konce, byl to obrovský tlak. Ale zvládli jsme to. V té druholigové sezoně 1987/1988 jsme základní část vyhráli téměř o dvacet bodů, v play off jsme tuším neztratili ani jeden zápas a pak šli teprve do kvalifikace. Všichni od nás čekali, že to úspěšně zvládneme. Najednou jsme museli.
Byla série s Nitrou hodně vyhecovaná?
Co si budeme povídat, národnostní otázka do toho hodně promluvila. Slováci si do celostátní ligy chtěli dotlačit další mužstvo a my jsme jim stáli v cestě. My cítili velkou zodpovědnost za českou stranu a samozřejmě především za sebe, protože jsme věděli, že Vítkovice patří do nejvyšší soutěže. Nešli jsme do toho s lehkým srdcem, tlak na nás byl velký.
Uteklo osmadvacet let a Vítkovice znovu stojí proti Nitře, tentokrát je v sázce postup do další fáze Ligy mistrů. Vy jste v minulé sezoně trénoval ostravské mužstvo a máte i zkušenosti ze Slovenska. Jakou očekáváte tuto sérii, která začne v úterý v Ostravě?
Určitě to nebude jednoduché. Když jsem na Slovensku proti Nitře hrál, tak jsem zažil zápasy u nich. V Nitře na stadionu je bouřlivé, až nepřátelské prostředí. Nečeká nás nic lehkého. Jejich stadion je trochu atypický, oproti tomu, na co jsme zvyklí. Hlavně pro gólmany to tam může být kvůli osvětlení a odrazům od mantinelů hodně nezvyklé. Je potřeba si uvědomit, že proti nám nestojí žádný slabý soupeř. Nitra je úřadující mistr Slovenska. V Lize mistrů dokázala vyhrát základní skupinu, při čemž dvakrát porazila Plzeň. Mužstvo mají konsolidované, určitě neoslabili. Bude to hodně těžké.
Co podle vás může hrát největší roli?
Hokejové schopnosti jsou samozřejmost, ale podle mě v tomto střetnutí mezi Vítkovicemi a Nitrou to bude také hodně o podpoře z hlediště. Jak už jsem řekl, v Nitře bývá skoro vždy plno a pro hosty hodně nepříjemné prostředí. Jejich fandové jezdí i ven, víme, že se jich několik stovek chystá i do Ostravy na ten první zápas. Proto doufám a věřím, že i naši vítkovičtí fandové nevezmou tuhle sérii na lehkou váhu a přijdou naše kluky podpořit. Na našem stadionu bychom měli mít domácí prostředí my.
Kvalifikace o I. Celostátní hokejovu ligu 1988
TJ Vítkovice – TJ Plastika Nitra 3:0 na zápasy
18. března 1988
TJ Vítkovice – TJ Plastika Nitra 2:1 (1:1, 1:0, 0:0)
Branky: Plánovský, Kotala – Zeman. Rozhodčí: Zavarský – Potsch, Unzeitig. Vyloučení: 6:3. Bez využití. Diváci: 3 900.
TJ Vítkovice: Cagaš – Gulda, Plánovský, Flašar, A. Tomášek, Tejkl, Vavrečka – P. Prorok, Svozil, Velinský – Hulva, Kotala, Petr Holubář – Chabroň, Fabián, Mikulenka
Plastika Nitra: Bartko – Horváth, Lepeš, HOrčičák, Košťál, Pajolhauer – Hrtús, Kolečáni, Sládeček – Vasilko, Zeman, Civáň – Úlehla, Bereš, Kadet
22. března 1988
TJ Plastika Nitra – TJ Vítkovice 2:4 (1:2, 0:1, 1:1)
Branky: Kolečáni, Zeman – Hulva, Mikulenka, Kotala, Svozil. Rozhodčí: Gergely – Benek, Šulla. Vyloučení: 2:7. Využití: 1:0. Diváci: 4 100.
25. března 1988
TJ Vítkovice – TJ Plastika Nitra 6:3 (3:0, 1:2, 2:1)
Branky: 7. Fabián, 11. Velinský, 18. Petr Holubář, 29. Mikulenka, 50. Svozil, 51. Petr Holubář – 27. Zeman, 40. Béreš, 41. Sládeček. Rozhodčí: Šutka – Brunclík, Rouspetr. Vyloučení: 9:8. Využití: 2:0. Diváci: 2 194.
TJ Vítkovice: Cagaš – Gulda, Planovský, Flašar, A. Tomášek, Tejkl, Vavrečka – Prorok, Svozil, Velinský – Hulva, Kotala, Petr Holubář – Chabroň, Fabián, Mikulenka
TJ Plastika Nitra: Bartko (od 18. Kubuš) – Hovrávth, Opitz, Horčičák, Gošťál, Sépeš, Pajolhauser – Hrtús, Kolečáni, Sládeček – Vasilko, Zeman, Civáň – Úlehla, Kodet, Béreš
Střídačka Vítkovic v posledních okamžicích 3. zápasu s Nitrou i zaplněná tribuna OZS Josefa Kotase vyhlížejí výhru nad slovenským celkem a návrat do nejvyšší hokejové soutěže.
