Banner Promo

Vítkovice vs. Sparta 1993: 25 let od epického federálního finále

Datum publikování:

Poslední ročník společné československé ligy, vyvrcholení doslova epických rozměrů, boj o titul, intriky v pozadí, emoce, střety, patriotismus. Finále Federální hokejové ligy 1993 přineslo možná až nebývalou bitvu mezi tradičními rivaly Vítkovicemi a Spartou. Ve středu 28. března je to přesně čtvrt století od hořkého, ale nezapomenutelného konce výjimečné sezony Ostravanů.

 

Překotná doba začátku 90. let byla zvláštní, v pozitivních i negativních směrech. Kdo ji nezažil, těžko pochopí. Polistopadové politické změny se promítaly do dění ve všech sférách života, sport nevyjímaje. Letos je to přesně 25 let, co jedna velká kapitola hokejových dějin skončila. Rozpadem Československa vzala za své i společná soutěž. Jubilejní 50. ročník, v těch dnech zvané, Federální hokejové ligy ale nabídl mnoho dramatických soubojů a především nebývale vyhrocenou finálovou tečku o poslední titul Mistra Československa.

 

Vítkovice černým koněm soutěže

Vítkovice se do nejvyšší soutěže vrátily před sezonou 1988/1989 a po třech letech etablování se chtěly pokusit zaútočit na místa mezi elitou. Semifinále v roce 1992 bylo příslibem. Před ročníkem 1992/1993 se navíc z vojny vrátil neuvěřitelně ofenzivně disponovaný zadák Miloš Holaň – jako čerstvý ligový mistr z Trenčína. Dorostla i další generace mladých hráčů, kteří si řekli o své místo a vše držela parta ostravských patriotů. Trenér Vladimír Vůjtek měl k dispozici výborný tým, který ač před sezonou mnohými podceňovaný, už od prvních kol dával celé hokejové veřejnosti znát, že se s ním musí počítat.

 

Nepolapitelný Miloš Holaň

V životní formě hrál obránce Miloš Holaň, který se vrátil z vojny v Dukle Trenčín jako čerstvý mistr ligy. Tehdy dvaadvacetiletý bek se stal velice rychle základním stavebním kamenem vítkovického týmu i výsledků. Stal se nejlepším hokejistou sezony a dodnes je jediným vítkovickým držitelem trofeje Zlatá hokejka. „Tato sezona mi vyšla nad očekávání. Zúročil jsem všechny zkušenosti, které jsem nasbíral v Trenčíně. Skutečností ovšem je, že jsem dost dřel. Ve Vítkovicích jsem pak zapadl do výborného mužstva. Když mi to pak v průběhu sezony šlo, věřil jsem, že i já, i tým můžeme skončit vysoko,“ vzpomínal na svou přelomovou sezonu s odstupem Miloš Holaň.

 

Parta ostravských patriotů

Vítkovičtí měli, kromě výborného Holaně, ve svém středu řadu velice zkušených hráčů – Romana Ryšánka, Jana Vavrečku, Lumíra Kotalu, Martina Smetáka, Aleše Flašara, Aleše Badala, Petra Foltu. Bránu Vítkovic střežila dvojice Michal Hlinka – Tomáš Vašíček. Mladí hráči se o své slovo také přihlásili, Daniel Kysela, Vítězslav Škuta, Roman Šimíček, Jan Peterek, ti všichni byli už v sezoně 1992/1993 velmi platnými hráči.

 

Produktivita = 4. místo po základní části

V průběhu čtyřicetikolové základní části se Vítkovice pomalu, ale jistě propracovávaly k čelním pozicím v tabulce. Ligu ovládala dvojice Litvínov – Sparta. Vítkovice se do popředí dostaly díky výborně zvládnuté druhé polovině dlouhodobé soutěže a díky lepšímu skóre se propašovaly i před České Budějovice na čtvrté místo, zajišťující přímý postup do čtvrtfinále ligy. V Ostravě už zase začal stoupat zájem o hokej, výborně hrající tým v čele s ofenzivně laděnou obranou – Vítkovice nastřílely během 40 zápasů 174 branek, nejvíce z celé ligy, průměr činil 4,35 gólu na utkání – vše spojeno s návratem do nejvyšších pater, to byla lákadla, na která ostravští fandové slyšeli. Klobouk dolů samozřejmě před 27 góly Miloše Holaně ve 39 zápasech, ale stranou nesmí zůstat ani fakt, že nejlepším střelcem i nejproduktivnějším hráčem Vítkovic v základní části se stal kapitán Roman Ryšánek, ve 39 zápasech nastřílel 28 gólů a s dalšími 25 asistencemi posbíral 53 kanadských bodů! V celkovém hodnocení skončil společně s litvínovským Čalounem na 4. místě.

 

Rozpačitý začátek play off s Kladnem

V roce 1993 se ještě všechny série play off hrály na tři vítězná utkání. Vítkovice si čtvrtým místem pojistily přímý postup do čtvrtfinále. Z osmifinále se k nim kvalifikovalo Kladno – hodně houževnatý soupeř. A ostravský favorit se zprvu opravdu trápil. O semifinalistovi měl rozhodnout až poslední rozhodující 5. zápas, ten ale Vítkovičtí zvládli bravurně, rozdrtili poldovku 9:1!

 

Domácí výhoda nevýhodou, aneb semifinále s Litvínovem

Rok se s rokem sešel a Vítkovice byly opět v semifinále FHL. Vzhledem k tomu, že mezi čtyři nejlepší celky se probojovaly první čtyři týmy základní části, postavili se Ostravané vítězi dlouhodobé soutěže Litvínovu. Kdo čekal, že pro ně bude nevýhodou začínat venku, ten se mýlil. Semifinále naservírovalo souboj zvratů a bylo památné tím, že nepřálo domácím týmům. Začínalo se v Litvínově. a Vítkovičtí si po dvou zápasech vezli domů dvě výhry. „Pokud by mi někdo před sérií řekl, že povedeme 2:0 na zápasy, vysmál bych se mu! A nejen to! Do očí bych mu řekl, ať se hokejem nezabývá, protože mu nerozumí,“ řekl trenér Vladimír Vůjtek, tak neuvěřitelný výsledek to byl. O třetí duel, který mohl být posledním a pro Vítkovice postupovým, byl v Ostravě neskutečný zájem. Na černém trhu se vstupenky prodávaly za 200 korun, stačí jen připomenout, že lístek do sektoru C tehdy regulérně stál 10 korun. Bohužel historický postup do finále play off se pro Vítkovice nekonal. V obou zápasech vyhráli po neuvěřitelných přestřelkách (8:7 v prodloužení a 5:4 na nájezdy) Litvínovští a vynutili si pátý rozhodující duel na svém ledě. V beznadějně vyprodaném stadionu, nesoucí dnes jméno tehdejšího trenéra Litvínova, však neslavili domácí, Vítkovičtí se po dvou prohrách zvedli a poprvé v historii se posunuli do finále play off.

 

Vítkovické brankářské rošády

Ostravský tým po celou sezonu výborně šlapal co do hry v poli. Rozhodně nelze říci, že by brankáři Michal Hlinka a Tomáš Vašíček neodváděli dobrou práci, ale v průběhu celého ročníku se potkali s řadou zranění i nešťastných náhod. Například Tomášem Vašíčkem nešťastně inkasovaný vlastní gól z vyhraného buly se do jisté míry mohl podepsat pod to, že jinak výborně chytající gólman byl před vlastním publikem nervóznější, zvláště, když přišla plná hala a tribuny bouřily. Do toho také zranění Hlinky. „V jednu chvíli jsme v play off museli dokonce povolat druhého brankáře z Havířova, protože jsme prostě neměli jinou možnost,“ přiznal trenér Vladimír Vůjtek. Ostravskému klubu se nakonec málem povedla přestupová bomba. „V Německu už měl po sezoně Petr Bříza. Tehdy se přitom ze zahraničí mohlo přijít do týmu i během play off, už jsme byli dohodnutí, Petr dokonce s námi absolvoval i rozbruslení v Litvínově před jedním ze semifinále, ale po obědě si vše rozmyslel,“ vzpomínal kouč Vůjtek. Brankáři Břízovi podle všeho došlo, že by v případě postupu do finále mohl narazit na svou Spartu a proti ní bojovat o titul, což mu bylo proti srsti, posila se nekonala.

 

Jak to začalo, tak to končí: Vítkovice proti Spartě

V lednu 1937 začala společná československá hokejová liga soubojem Vítkovice – Sparta, v březnu 1993 společná soutěž stejným duelem končila. Finále Praha versus Ostrava. V obou týmech patrioti a takřka odchovanci. Už před sérií bylo jasné, že půjde do tuhého. A taky, že šlo.

 

Vítkovice zaskočily Spartu na jejím ledě

Vítkovice postoupily přes Litvínov, jejich soupeř – pražská Sparta – porazil také v pětizápasovém semifinále předchozího mistra z Trenčína. Pražané začali na svém ledě výhrou 5:3, ale už v tomto zápase zjistili, že se jim postavil těžký soupeř. Druhý duel, o poznání opatrnější, se stal kořistí Vítkovic. Za stavu 1:1 doslova uhranul vyprodanou Sportovní halu svou pumelicí v prodloužení Svatopluk Hermann, Ostravané zvítězili 2:1 a vraceli se domů za vyrovnaného stavu série 1:1.

 

Promluvily intriky? Byly Vítkovice v Praze otráveny?

Po prvních dvou zápasech se ale leckdo z vítkovické výpravy nemohl vyvarovat podivných dojmů. Úvod historicky prvního finále Vítkovic byl zvláštní. Ostravané byli ubytováni v Penzionu Balabán, kousek od Ruzyně a potkala je řada náhod. Například v celém objektu netekla voda, nešel elektrický proud, rekonstrukční práce probíhaly naplno hlavně v noci a brzy nad ránem. Nejpodstatnější ale bylo, že při pobytu v Praze dostali vítkovičtí hokejisté ze stravy těžké žaludeční potíže, se kterými museli nastupovat k odvetným zápasům v Ostravě. Zajímavé na tom všem bylo, že s podobnými problémy, se střevními potížemi včetně, se potýkali také hokejisté Zlína a Trenčína – předešlí soupeři Sparty v sériích play off.

 

 

V Ostravě domácí bojovali především se zdravím

Palác kultury a Sportu byl při historicky prvním finále napěchován až pod střechu. O problémech Vítkovic se až tak nevědělo a Ostrava tak za stavu 1:1 na zápasy věřila v mistrovskou radost. Bohužel dvě shodné prohry 4:5 znamenaly konec zlatému snu. Vítkovičtí pověsili na krk stříbrné medaile, ale na vytoužený pohár nedosáhli. Vítkovičtí ale více, než s pražským soupeřem, bojovali doslova a do písmene sami se sebou. „Hrajete o titul, vyvrcholení celé sezony a místo toho, abyste měli kabinu plnou odhodlaných a připravených bojovníků, máte kluky, kteří se sotva drží na nohou. Miloš Holaň, který byl v té sezoně jedním z nejlepších, dokonce před zápasy v Ostravě musel na kapačky, aby byl vůbec schopen hrát,“ připomenul po letech trenér Vůjtek. V dezolátním stavu Vítkovičtí vzdorovali, ale nemohli Sparťany porazit.

 

Hořké stříbro

Ten pocit zklamání a křivdy byl ve všech. Někteří hráči Vítkovic si dokonce po dekorování sundávali stříbrné medaile z krku. Ne, že by si jich nevážili, ale pro ně bylo jen zlato a věděli, že jej měli nadosah. Radostné křepčení Sparťanů rozlítilo i plné tribuny ostravského paláce a dalo dost práce přesvědčit rozzuřené fanoušky, aby po skončení čtvrtého zápasu nevtrhli na led. Celou kulisu vyhrocených zápasů dokládá i fakt, že mistrovský pohár se přímo na střídačce Sparty objevil už v průběhu posledního zápasu. Ovšem s odstupem času je finále 1993 jedním z nejpamátnějších, byť hořkých, momentů v historii Vítkovic i celého českého hokeje.

 

1. finále play off – 23. března 1993

SPARTA-VÍTKOVICE 5:3 (2:0, 1:2, 2:1)

Branky: Kročák, Sup, Geffert, Vykoukal, Zelenka-Holaň, Ryšánek, Badal. Rozhodčí: Vokurka Brázdil, Halas. Vyloučení: 3:5. Využití: 1:2. Diváků: 14 000. Zápasy: 1:0.

 

 

2. finále play off – 24. března 1993

SPARTA-VÍTKOVICE 1:2 PP (0:0, 1:1, 0:0 – 0:1)

Branky: Kročák-Piskoř, Hermann. Rozhodčí: Bolina-Český, Kolísek. Vyloučení: 2:3. Využití: 0:0. Oslabení: 0:0. Diváků: 13 200. Zápasy: 1:1.

 

 

3. finále play off – 27. března 1993

VÍTKOVICE-SPARTA 4:5 (1:1, 2:3, 1:1)

Branky: Hermann 2, Vavrečka, Sikora-Geffert, Kverka, Rousek, Pázler, Hrbek. Rozhodčí: Vokurka-Barvíř, Stehlík. Vyloučení: 2:3, navíc Flašar (V) na 5 minut., Gadus (S) na 10 minut. Využití: 0:1. Diváků: 9 600. Zápasy: 1:2.

 

 

4. finále play off – 28. března 1993


VÍTKOVICE-SPARTA 4:5 (1:1, 2:1, 1:3)

Branky: Hermann, Holaň, Badal, Piskoř-Sup, Táborský, Geffert, Pázler, Zelenka. Rozhodčí: Bolina-Brázdil, Halas. Vyloučení: 7:7, navíc Flašar (V) do konce utkání. Využití: 0:1. Oslabení: 1:0. Diváků: 9 500. Zápasy: 1:3.

 

Zklamání už částečně ustoupilo do pozadí. Vítkovice se v roce 1993 staly posledními vicemistry společné, československé Federální Hokejové Ligy.

 

SSK Vítkovice 1992/1993

Brankáři: Michal Hlinka, Tomáš Vašíček, Volf
Obránci: Miloš Holaň ml., Aleš Flašar, Jan Vavrečka, Miroslav Javín, Daniel Kysela, Patrik Rimmel, Vítězslav Škuta, Filip Konštacký
Útočníci: Roman Ryšánek, Lumír Kotala, Petr Folta, Martin Smeták, Aleš Badal, Roman Šimíček, Jan Peterek, Michal Piskoř, Petr Sikora, Svatopluk Hermann, Pavel Šebesta, Karel Horný, Kamil Koláček, Petr Fabián, Luděk Krayzel, Marek Monczmann, Aleš Pavlík, Václav Varaďa, Petr Rozum, Vladimír Michálek.
Trenéři: Vladimír Vůjtek a Zbyněk Neuvirth.

 

NADCHÁZEJÍCÍ ZÁPAS

POSLEDNÍ ZÁPAS

Tabulka A tým 2023/2024

PozTýmZVVPPPPB
7Bílí Tygři Liberec5224342182
8Mountfield HK52168111775
9HC VÍTKOVICE RIDERA5218582172
10HC Olomouc5216762368
11HC Energie Karlovy Vary5214832761