Návrat po zranění si Patrik Bartošák představoval jinak. I když první polovina utkání vyšla Vítkovickým na jedničku, vedli v derby o tři branky a reprezentační gólman si držel čisté konto. Soupeř se ovšem nadechl k obratu a i přes několik skvělých zákroků Bartošáka Třinec čtyřmi brankami skóre zápasu otočil.
Patriku v zápase jste vedli 3:0, měli i několik dalších slibných šancí. Kde jste to ztratili? Takových zápasů moc není…
To není, no. Mě připadá, že jsme trošku přestali hrát. Do té doby jsme hráli aktivně, hráli jsme jim do těla, napadali a tlačili na ně. Dá se říct, že do té doby si v zápase ani nečichli. Dali jsme na 3:0, neproměnili nějaký poloúnik, tak bych to řekl. A od té doby jsme se zavřeli u nás v pásmu. Nebo možná ani ne u nás v pásmu, ale měli jsme střední pásmo. Nic ve předu ani v zadu. S takovým týmem jako je Třinec prostě nemůžeme přestat hrát. Tohle oni umí trestat, předvedli to na ledě nejlepšího týmu v Liberci a předvedli to ještě i se šťastným koncem u nás. Myslím si, že kdybychom tlačili a hráli jsme to co první třetinu a půl, tak to skóre by bylo vyšší. Přijde mi, jako bychom se báli vyhrát.
Klíčovým momentem byla ta dvojnásobná přesilovka na začátku třetí třetiny?
Samozřejmě tam byly nějaké nešťastné vyhození puku za oslabení 5 na 4, ale to se prostě stane. On to určitě Šidlo (Petr Šidlík) nechtěl udělat jak to udělal. Ale i když jsme dostali ten gól na 3:2 tak zkušené týmy si nesmí dovolit povolit a dále hrát svou hru. A nehrát takovým stylem aby se stalo co se stalo. Ne že se během dalších 17 minut objeví jejich hráč sám před brankou několikrát, to asi není úplně košer. Neříkám, že to byl zlomový moment zápasu, nebo klíčová situace. Spíše bych řekl, že od tohoto momentu jsme to měli zase nakopnout a hrát to co hrát máme.
Po tom gólu na 3:2 Marcinko trefil horní tyčku, to už možná bylo takové varování. Byl sis jistý, že to nebyl gól?
To jsem si vůbec nebyl jistý, to jsem už myslel, že to byl gól. Podíval jsem se jen za sebe a bylo to naštěstí kousek před čárou. Řekl bych, že tam jsem se bál hodně a doufal jsem, že to nebude gól. Ve výsledku to vlastně bylo jedno, protože ten gól dali asi o 5 minut později.
Po tom inkasovaném gólu jste se tedy začali bát nebo jak bys to nazval?
Připadá mi, že jsme se prostě začali bát vyhrát od toho našeho gólu na 3:0. Měli jsme tam jednu šanci, ale od té doby jsme neměli nic. A to ani vepředu, ani vzadu. Připadá mi jako bychom se z nich doslova… podělali. Báli jsme se to dotáhnout do vítězného konce nebo nevím jak to jinak říci.
Jak se ti chytalo po zranění a návratu do branky?
Ale jo, dobře. Ono když je člověk, zrovna já s tím jak chytám a jak to prožívám, v tom adrenalinu, tak jsem to necítil. Samozřejmě teď když se člověk uklidní a sedne si v kabině, tak to začíná trošku bolet. Ale v tom zápase jsem nic necítil, chytalo se mi co se týče po fyzické stránce výborně.
Kdy jsi věděl, že půjdeš proti Třinci do brány?
Asi ve středu nebo ve čtvrtek. Už jsem to zkoušel na ledě jestli to půjde nebo ne. Šlo to, ale spíše než ve středu až ve čtvrtek jsem si říkal, že nastoupím. Že jsem už natolik zahojený, abych do té brány mohl skočit.
Do konce základní části je ještě několik zápasů, může se to zamotat. Přesto je šance, že byste mohli narazit právě na Třinec. Co bys řekl na tuhle čtvrtfinálovou sérii?
Já bych byl rád, protože ty zápasy mají atmosféru. Chodí diváci, lidi to zajímá a mluví se o tom. Samozřejmě by to byla hodně těžká série, ale já bych to určitě uvítal.
