Roman Ryšánek převzal z pozice hlavního trenéra rozjetou juniorku po Jakubu Petrovi. Pod jeho vedením tým dokázal vyhrát základní část, nadstavbu i skupinu o play off. Na finále ale už nedosáhl. Mladí Vítkovičtí skončili na třetím místě, což všichni vnímají jako velký úspěch, i když všichni toužili po mnohem cennějším kovu.
Vy jste tým převzal v průběhu sezony, na jejímž konci je bronzová tečka. Jak vy hodnotíte ročník, ve kterém juniorka pod vaším vedením dosáhla na medailové umístění?
Pro mě je to určitě úspěch. Já jsem přišel k týmu z mladšího dorostu v rozběhnuté sezoně, kdy tým už měl jasně rozjetý program, který fungoval. Čili nebylo to lehké, do tohohle rozjetého vlaku naskočit. My jsme samozřejmě chtěli dojít dál, vyřazení v semifinále nás i mě osobně hodně mrzelo a mrzí.
Vyřazení v semifinále s Mladou Boleslaví bylo hodně smolné…
Těžko nyní s odstupem několika dnů budeme řešit, co se dalo udělat jinak, co se mělo udělat jinak, co se udělalo špatně, co dobře. Bohužel tak to je. Pro mě je to i v tomto směru obrovské ponaučení, v jistých věcech, které bych ale nerad konkrétněji rozebíral, protože to je interní věc týmu. Prostě bylo hodně těžké ukočírovat závěr, protože do něj promluvilo hodně věcí, které se až tak netýkaly hry.
Můžete alespoň tu poslední poznámku trochu rozvést?
V prvé řadě bych chtěl říct, že tihle kluci měli na to, aby se dostali do finále a zasloužili si to finále. Jak by to dopadlo v něm, to je druhá věc, ale minimálně jsme do něj měli postoupit. To, že se to nepovedlo, bych také přičetl, jak se říká, hlavám. Kolem týmu byla taková ta atmosféra, jako by ty zápasy byly jen formalitou. Prohrál se první zápas, ten nezvládli nějací jedinci, dál to komentovat nebudu. Druhý zápas jsme jednoznačně vyhráli a všichni jsme se najednou jakoby viděli ve finále. Jenže přijel soupeř, který neměl, co ztratit a bylo ho více vidět, slyšet, co si budeme povídat. Opět jsme vedli dva nula, opět jsme to ztratili, to jsou fakta utkání, ale podstatné.
Co jste si tedy po tom posledním utkání řekli, jaká byla nálada v kabině?
Tam se pak hodně těžko hledala slova. Všichni moc chtěli a vlastně i pomýšleli na finále. Někteří z nás měli i slzy v očích, protože se to nepovedlo. My jsme hledali spíše povzbudivá slova. Spousta hráčů možná může mít výhrady, že třeba nedostali tolik příležitostí, ale to je druhá věc. My jsme během play off měli hodně široký kádr, bylo těžké dát dohromady sestavu, protože jsme měli přetlak. Nicméně zápasy, ve kterých jsme šlapali a makali, tak v těch jsme byli výborní. Jenže jak už jsem říkal, a taky jsem to hráčům neustále připomínal, všechno je to o hlavě. Play off je zcela jiná soutěž, hraje se v emocích, pod tlakem, každá chyba rozhodne a ti kluci si to musejí v hlavách srovnat. Jestliže se hráč bude rozčilovat a nechá se rozptylovat drobnostmi, tak se nesoustředí na výkon, a to je pak chyba.
Juniorka je nejvyšším stupínkem mládežnického programu, pak už je na řadě mužský hokej, A-mužstvo. Máte v týmu budoucí adepty extraligového hokeje?
Já myslím, že ano, potenciál v tom týmu určitě je. Je ale nyní, v tomto věku, potřeba si stanovit priority. Možná v juniorce už je to jak se říká za minutu dvanáct. Člověk si musí v hlavě uvědomit, co chce dělat a podle toho se také zařídit a přistupovat k tomu. Škola-hokej, nebo hokej-škola, to jde, ale pak už v tomhle věku přicházejí další možnosti, příležitosti a je na každém tom hráči, co si vybere. Ale když si vybere, tak by se tomu měl věnovat maximálně, protože pokud bude svou koncentraci dělit, tak potom bude průměrný, a to ve všem – v hokeji, ve škole, v práci – nebude nadprůměrný. Talentované hráče v týmu máme, ale teď je důležité ten talent rozvíjet a jít ještě dál, protože dávno už jen talent sám o sobě nestačí.
Naposledy, když jste vedl vítkovickou juniorku, jste si na krk pověsil zlatou medaili. Teď je to po šesti letech bronz. Jak to vnímáte vy osobně?
Už jsem řekl, že je to úspěch. Jako hráč jsem byl dvakrát ve finále stříbrný. V juniorce jsem se zlata dočkal, teď mám bronz. Je to pěkné, ale pořád vím a všichni to víme, že tenhle tým mohl získat i více.
