Ve čtyřech zápasech proti Pardubicím mohl čtyřikrát slavit vstřelený gól. Útočník Tomáš Svoboda se v prvním zápase předkola uvedl dvěma přesnými trefami. Po zápase ale kladl důraz hlavně na diskuzi v kabině, která po nepovedené první třetině nasměrovala Vítkovice až k prvnímu a hodně vysokému vítězství.
V prvním utkání jste Pardubice doslova přejeli, ty sám ses na tom podílel dvěma góly. Co vedlo k tomu obratu z nula dva na osm dva?
Já jsem rád, za ty góly, ale spíš, k tomu utkání – začátek byl od nás mizerný, nezačali jsme vůbec dobře. Pět minut před koncem třetiny jsme si už na střídačce něco řekli, že musíme začít jinak, dohrát dobře tu třetinu a od druhé na ně vlétnout. Podařilo se nám dát kontaktní gól a do druhé třetiny jsme tak šli jen s jednogólovou ztrátou.
Jak to, že jste tu první třetinu, v podstatě zaspali?
Nebyli jsme uvolnění, bylo to hodně křečovité. Z našeho pásma jsme chtěli rozvážet puky a dělali u toho zbytečné chyby. Díky tomu se Pardubice dostaly do tempa a prvních patnáct minut nás opravdu přehrávaly. U nich v pásmu byly dvě rýhy v ledu a v našem pásmu úplně rozježděný led. Bylo potřeba se uklidnit, nebýt z ničeho vybláznění.
Každopádně vy jste si ale v první třetině připsali také hodně důležitě ubráněné oslabení, přece jen jste hráli čtyři minuty v početní nevýhodě a kdyby Pardubice odskočily na tři góly, bylo by to asi jiné…
Jasně, asi by bylo. Takové věci rozhodují, oni ten gól nedali. My jsme do konce třetiny dali kontaktní gól, což byla pro nás vzpruha a bylo to stěžejní směrem k dalšímu vývoji.
V kabině muselo být hodně bouřlivo po té nepovedené první třetině. Po přestávce jste byli jako vyměnění a Pardubice jste rozstříleli pěti brankami během jedenácti minut. Co jste si řekli?
Tu první třetinu jsme si v šatně dost vyříkali. Řekli jsme si, že jsme se dostali tam, kam jsme chtěli a není, čeho se bát, že není kam spadnout. Samozřejmě, kdybychom vypadli, sezona by skončila, což by bylo strašně škoda, ale myslím to tak, že teď můžeme jít jen nahoru, takže není, z čeho mít strach. To jsme si vyříkali. Vyčistili jsme hlavu, možná to z nás spadlo, ten úvod a už to šlo. Těch pět gólů samozřejmě utkání rozhodlo.
Ve vítkovickém dresu se ti proti Pardubicím daří, ve čtyřech zápasech jsi dal čtyři góly. Jsi odborníkem na tohoto soupeře?
Tak to asi ne, nevím, v čem to je. Nepídím se po tom. Jsem rád, že mi to tam padá, dali jsme osm gólů, ale musíme si přiznat, že to nic neznamená. Je jedno, jestli vyhrajete jedna nula, nebo osm nula. Série se hraje na počty vítězství. My máme jedno, ale je hlavně důležité jít s čistou hlavou a s maximálním nasazením do čtvrtečního zápasu.
Očekáváte tedy od druhého utkání jiný vývoj?
Já myslím, že Pardubice, pokud chtějí zabojovat o postup, musí u nás uhrát jeden zápas, oni to vědí. Já myslím, a všichni to cítíme, že ve čtvrtek to bude o hodně těžší zápas, než byl ten první. Utkání jdou rychle po sobě, týmy vědí, co na sebe hrát, takže o to těžší to bude, nemůžeme soupeře ničím převratným překvapit. Pro nás to bude určitě mnohem těžší.
Nicméně po prvním utkání musíte počítat i ztráty, Lukáš Klok po střetu u mantinelu nedohrál a vypadal hodně otřesně. Víš, jak je na tom?
Já jsem byl zrovna na ledě a puk šel na moji stranu, takže jsem přímo ten střet neviděl. Nechci to tedy vůbec hodnotit. Klokana jsem pak viděl, jak jede na střídačku, bylo vidět, že vůbec neví, kde je a kde stojí. Takže to s ním nevypadalo dobře, ale nejsem doktor a nechci dělat nějaké diagnózy. Neviděl jsem to, ale mezi sebou jsme si řekli, že se dá čekat, že Pardubice přidají na tvrdosti, aby s tím zápasem něco udělaly. Řekli jsme si, že si musíme dát pozor.
V zápase z tebe konkrétně vyřazovala pohoda, dokonce jsi jednu chvíli laškoval u plexiskla s nehrajícím Janem Káňou, který ti symbolicky z tribuny podával tyčinku…
Samozřejmě já beru tyhle zápasy ve vší vážnosti, ale mám to strašně rád, je to vypjaté, bojuje se o všechno. Strašně jsem se těšil, až to začne. Výsledek byl takový, jaký byl, tak jsem si to na pár vteřin mohl dovolit, takovouhle věc.
Co ty osobně říkáš na atmosféru, stadion v Porubě je malý, ale kulisa dokáže být hodně bouřlivá?
Já to mám rád, když jsou diváci blízko hře. Proto jsem si třeba oblíbil i anglickou fotbalovou ligu, protože lidi jsou přímo u hry. Tady je to podobné, podpora je více cítit. Nabitý zimák, i když s menší kapacitou, je opravdu znát. Jsem rád, že bylo vyprodáno, proto ten hokej hrajeme.