Spengler Cup očima fanoušků Vítkovic

Ani na 87. ročníku Spengler Cupu nezůstali hokejisté HC VÍTKOVICE STEEL bez podpory svých ostravských fanoušků. Předseda Fanclubu HC VÍTKOVICE STEEL Tomáš Martínek prozrazuje, jaký vypadá nejprestižnější hokejový turnaj planety z pohledu českého fanouška.

„Když jsme jeli do Davosu, trochu jsme nevěděli co od toho očekávat a také, jaká bude atmosféra. Ale i když jsem nebyl na turnaji až do konce, atmosféra byla vynikající a to, jak se tam fanoušci bavili mi přijde neuvěřitelné. Bylo by to na delší povídání, ale když člověk vidí mladé i staré, v dresech i bez dresu a to z nejrůznějších koutů světa se spolu bavit, dávat pivo, fandit a zpívat spolu, to až člověku naskakuje husí kůže. Hlavně v Eisdome, jakémsi pivním stanu hned vedle Vaillant Areny, byla nálada, dá se říci jako na mistrovství světa, kde se potkávají fanoušci z nejrůznějších koutů Evropy. Osobně jsem byl na fotbalových či hokejových turnajích nebo zápasech i v zahraničí, ale nikde turnaj nebrali lidé tak prestižně jako v Davosu. Ovšem i ze strany organizátorů je turnaj až na pár maličkostí špičkově veden a mediálně prezentován, takže má opravdu velký zvuk. Proto jsem byl, dá se říci hrdý, že už třetím rokem reprezentují Česko právě Vítkovice.“

„Na Spengler Cup letos dorazily čtyři auta, tedy čtyři skupinky vítkovických fanoušků a to na různý počet dní podle osobních možností. Například my jsme měli ubytování třicet kilometrů od centra Davosu, což nebylo tak hrozné. Po zápase jsme se dostali na hotel kolem půlnoci, noční cesta horskými serpentinami byla hodně zajímavá. Během prvního dne nasněžilo asi půl metru sněhu, takže to turnaji dokreslilo vánoční a takovou víceméně slavnostní atmosféru. Cesta z Ostravy do Švýcarska byla sice dlouhá a únavná, ale nikomu z nás to nevadilo a bylo moc fajn zakřičet si vítkovické chorály a pokřiky na takovém turnaji. Po zápase Vítkovic s Davosem se k našemu pokřiku "Vítkovice" dokonce přidal celý domácí kotel, takže i toto dokresluje přátelskou atmosféru na turnaji. Až do letoška jsem si myslel, že je to víceméně obyčejný turnaj v krásném prostředí Alp a pro bohaté osoby vyhledávaném Davosu. Ona to je ale hlavně zábava pro lidi a ti se tam bavit skutečně umějí.“

„A co by mohlo být takovou perličkou z pohledu fanouška, kterou v našich končinách neuvidíme? Určitě jsme byli všichni udiveni systémem, jak pořadatelé doslova vhánějí fanoušky na sektor pro stání. Aby se využil maximálně prostor sektoru a lidé byli na sobě natlačeni co nejtěsněji, pouštějí se fans už hodinu a půl před utkáním a to po jednotlivých řadách. Pořadatelé natáhnou na celou délku sektoru lano a postupně zaplňují první řadu. Až je zaplněna, posunou lano o řadu výše a dělají to stejně až pod strop haly. Kdo o přestávce odejde ze svého místa se občerstvit nebo si ven zakouřit, své místo už nenajde. My jsme na utkání s Davosem šli hodinu před zápasem a i tak jsme byli už v polovině celého sektoru. Druhou zajímavostí je způsob kupování si občerstvení přímo na tribuně na stání. Jak si koupit pivo a neodejít ze svého místa? Jednoduše dolů mávnete na obsluhu u stolu s občerstvením, ukážete že chcete například dvě piva a pošlete po lidech směrem dolů pod sektor peníze. Obsluha pošle opět po fanoušcích vaše piva a vrácené peníze nahoru a vše vám dojde přímo do rukou. U nás si tohle ani nedovedu představit. Dát bankovku o hodnotě zhruba pěti tisíc korun neznámým lidem, ty kolují například přes dalších dvacet lidí a vše vám dorazí tak jak má. Místním to přijde jako úplně běžná věc, u nás bych si na to netroufl.“