Roberts Bukarts si tlak okolí nepřipouští: Budu se soustředit na sebe a svou hru!

Největší letní posila, lotyšský kanonýr. Taková jsou očekávání veřejnosti od útočníka Robertse Bukartse. Sám devětadvacetiletý forvard si ale tlak na sebe nepřipouští. Při svém prvním rozhovoru po přesunu do Vítkovic odpovídal klidně, trpělivě a hovořil o minulé sezoně, přesunu z Třince do Sparty a pak do Ostravy i o své pozici v modro-bílém celku.

Jak se zrodil tvůj přesun do Vítkovic? Byl jsi součástí jednání a vybral sis ostravský klub, nebo jsi byl v podstatě jen informován o tom, že opouštíš Spartu a budeš hrát ve Vítkovicích?

V prvé řadě říkám, že věřím v Boha a věřím, že lidské bytosti jsou schopny mít a dělat, co chtějí, ale Bůh má s každým z nás své plány a ty se dříve nebo později stanou skutečností. Po minulé sezoně jsem podepsal dvouletý kontrakt se Spartou. Pak ale Sparta změnila majitele, přišel nový management a jednoho dne mi oznámili, že mě vytrejdují, nebo lépe řečeno uvolní, dají na hostování do Ostravy. A samozřejmě v ten moment je člověk trochu…

 

… překvapený?

Překvapený úplně ne. Jde o to, že když podepíšete dvouletý kontrakt, máte nějaké plány, ale najednou se vše změní. Každopádně to ale neznamená, že nejsem šťastný, že jsem ve Vítkovicích. Naopak. Kluci tady, tým, trenéři mě tady velice mile přivítali, je to tady dobré, na vysoké úrovni. Takže nic nebrání tomu, abych se mohl těšit na novou sezonu, která, věřím, bude dobrá.

 

Z toho co říkáš, vyznívá, že pro tebe nebyla žádná jiná možnost, než jít ze Sparty do Vítkovic. Je to tak?

Ne, jen Vítkovice.

 

Minulou sezonu jsi odstartoval v Třinci, pak ses přesunul do Sparty. Jaká ta sezona pro tebe byla? Moc snadná asi ne, souhlasíš?

Nemůžu říct, že to byla nějak těžká nebo nepovedená sezona, obecně. Tak nějak vše začalo před rokem na mistrovství světa, které jsem odehrál se zraněním. Kvůli tomu jsem se během léta nemohl připravovat tak, jak bych si představoval a jak bylo potřeba. Musel jsem doléčovat, musel jsem chodit na rehabilitace, příprava proto nebyla dobrá. Přitom, když jsem přišel do Třince, věděl jsem, že budu mít menší ice-time než ve Zlíně, že budu hrát přesilovky na jiné pozici, než jsem byl zvyklý. I tak myslím, že jsem po celý rok hrál dobře. Pravdou je, že jsem se trápil v zakončení, často jsem trefoval tyče nebo naopak netrefil odkrytou branku. Když se ale podíváme na statistiky… Říká se, že když uděláte třicet kanadských bodů za sezonu, jste dobrý. Já v minulé sezoně udělal 26 kanadských bodů. Myslím, že dost ovlivňuje fakt, že od té doby, co jsem v Česku, jsem vždy vstřelil 20 a více gólů, tedy kromě té poslední sezony. Na tuhle metu jsem hrdý a jsem rád, že jsem si stanovil nějakou laťku, díky které ode mě mají všichni velká očekávání.

 

Jak jsi tedy vnímal fakt, že tě Třinec vytrejdoval do Sparty za Petra Vránu?

V polovině sezony došlo k určitým změnám v mém životě a mě se naskytla možnost odejít do Brna. Toho jsem chtěl využít, ale Třinec mě do Brna uvolnit nechtěl. Pak přišla možnost odejít do Sparty, ale ani tam mě Třinec původně pustit nechtěl. Až asi po měsíci přišla jednání o možnosti výměny za Vránu. Pak až se celý přesun uskutečnil. Po sezoně jsem se mohl vrátit do Třince a oni mě i chtěli zpět, ale já s tím nesouhlasil.

 

Raději ses rozhodl podepsat kontrakt ve Spartě?

Ano. Ta možnost tady byla, takže jsem ji využil.

 

Na mistrovství světa na Slovensku jsi byl po skončení extraligové sezony hodně vidět. Hodnotíš šampionát jako povedený?

Víte, z pohledu týmu to určitě nebylo tak dobré, jako třeba před dvěma lety, kdy jsme se dostali do čtvrtfinále. Porazili jsme týmy, které jsme podle papírových předpokladů měli porazit, ale s velkými týmy nám to nešlo. Například se Švédy jsme hráli 5:5, ale museli jsme odvolat brankáře, protože jsme potřebovali vyhrát za plný počet bodů, ale nepovedlo se a my zůstali bez bodu. Ale tak Lotyšsko se snaží zvedat. Máme trenéra Boba Hartleye, který má vysoké ambice. Učí nás a driluje v tom, abychom byli především psychicky odolnější, lepší a jet na mistrovství světa ne s tím, že si zahrajeme s elitou a vyhrajeme dva zápasy, ale že tam jedeme s tím, že budeme ve čtvrtfinále. Myslím, že každý velký tým, který proti Lotyšsku hrál, to sám poznal.

 

Vraťme se zpět na českou scénu. Oblékal jsi dresy Zlína, Třince, Sparty, což jsou objektivně asi největší soupeři a rivalové pro Vítkovice. Poznal jsi, že zápasy ve Vítkovicích nebo proti Vítkovicím jsou o něco odlišné?

Abych řekl pravdu, tak jsem to moc nevnímal. Ale mohu říct, že hrát proti Vítkovicím bylo vždy obtížné, speciálně v Ostravě. Vítkovice byly po celou dobu týmem, který tvrdě makal a vždy jsem věděl, ať už jsem hrál kdekoli, a nebyl jsem sám v týmu, že Vítkovice nedají nic zadarmo. Vždy tam bylo vědomí, že pokud se nám, jako soupeři, podaří uspět proti Vítkovicím, bude to těžká práce. Vědomí, že můžeme bodovat, ale že to nebude snadná cesta za všemi body. Vždy to bylo těžké hrát proti Vítkovicím a ve Vítkovicích.

 

Hokejová veřejnost tě vnímá jako největší letní posilu Vítkovic. Vnímáš sám na sobě nejvyšší očekávání směrem ke svému působení v Ostravě? Jsi na to připraven?

Víte, tvoří se tady nový tým. Odešlo deset hráčů, jsou tady noví hráči, řada mladých hráčů. Samozřejmě já jsem ve Vítkovicích kvůli tomu, že organizace ode mě čeká nejlepší výsledky a také to, že ti, kdo se mnou bude hrát ve formaci, budou úspěšní a že se nám bude společně dařit a potáhneme tým. Já se ale na takové věci nesoustředím. Soustředím se na to, abych byl zdravý, abych co nejvíce pomáhal týmu svou hrou. Nepřemýšlím nad nějakým tlakem, který může teoreticky na mě být vytvořen. Je to jen o tom skočit na led, hrát a nepřipouštět si žádný tlak, žádná očekávání okolí. Jen hrát jak nejlépe umíte, dát tomu ze sebe všech sto procent. A jediné, na čem bude v sezoně pak bude záležet je, bude pohled na tabulku týmů.

 

A co ty sám od sezony čekáš?

Zakončit sezonu v top 6.

 

To nezní špatně…

To je jediný cíl, který můžete mít. Který kdokoli, kdo hraje Extraligu, může mít. Pokud nemáte takový cíl a nejdete s takovým cílem do sezony, nejste psychicky dostatečně silný.