Příchod do Vítkovic beru jako novou etapu a začátek něčeho nového, říká Jan Hruška

Další útočnou posilou v souboru trenérů Trličíka, Svozila a Klesly je zkušený brněnský forvard Jan Hruška. Do utkání s Libercem naskočil po velice kratičké aklimatizaci v Ostravě, ovšem už v pátek čeká tým Vítkovic další domácí souboj tentokrát s hradeckým Mountfieldem.

Honzo, premiéru ve Vítkovicích jste si asi maloval jinak, že?

No… dostali jsme slušnou lekci v produktivitě. Tam jsme dostali snad čtyři góly v přesilovce. Ani se nedá říct, že by to sehráli super. Byly tam samozřejmě asi nějaké chyby, ale každá střela šla do víka a za dvě minuty bylo v podstatě po zápase. Těžké.

Co to udělá s mančaftem, kdy se během necelých čtyř minut změní skóre z 1:1 na 1:5?

Pořádně to s vámi zamává. Přijede první tým tabulky a my se nacházíme tam, kde se nacházíme. První třetina dávala nějakou naději, že zápas může být hratelný, může být vyrovnaný. A během dvou minut je to 1:5. To se potom těžko… nechci říct hledá motivace, ale těžko se na tom ledě něco vymýšlí a předvádí. Samozřejmě ten lídr se dostane do úplně jiné pohody, a pak už jste to viděli.

V první třetině jste měli dvě nebo tři tyčky. To psychice asi zrovna dvakrát nepomůže, co?

Je to pozitivní, že jsme si vytvořili nějaké šance. Ale samozřejmě se hraje na góly, ne na tyčky. Pozitivní to je v tom, že jsme si něco vytvořili, na druhou stranu Liberec dal na začátku třetiny tři, čtyři góly a bylo vymalováno.

Jak jsi zatím poznal Vítkovice, svůj nový mančaft. Co jak se zatím jeví alespoň za tu chvíli, co tady jsi?

No, jsem tady možná čtyři hodiny i s cestou. (úsměv) Takže opravdu teď nechci nikde nic hodnotit. To mi určitě nepřísluší. Já doufám, že se zvedneme a navážeme na první a třetí třetinu. Určitě budeme bojovat v dalších zápasech a doufám, že tyhlety výpadky, které nás potkaly dneska, se nám stávat nebudou. Věřím jen v to pozitivní.

Dorazil jsi tedy až dnes před utkáním?

Přesně tak, dneska. Bylo to takové hektičtější, ale to se prostě nedá nic dělat. Včera jsem byl ještě k tomu mimo domov, mimo Brno, takže jsem se ještě ráno vracel rychle domů pro věci. Zabalil jsem si a rovnou jsem jel na zápas. Trochu hektičtější, ale nic co by se nedalo zvládnout.

Dá se říct, jak se ta výměna Vítkovic s Brnem upekla?

To se asi říct nedá, tohle ví manažeři a samozřejmě tady ti lidi kolem. Jen jsem se dozvěděl, že budu hrát tady a teď jsem rád, že tady můžu být s klukama a doufám, že přinesu něco, co nám pomůže to tady udržet a uhrát co nejlepší umístění.

Přicházíš z týmu, který chce hrát o titul do týmu, kde se bude zřejmě hrát jen o záchranu. Bylo to pro tebe těžké?

Je potřeba na tímto nepřemýšlet. Na jednu stranu, i když to bude znít blbě: furt je o co hrát. Jestli o titul, ne o záchranu, každý tým má nějaký cíl. Teď je tady cíl to urvat a s tím se budu každý den probouzet, stejně jako ostatní kluci, že tenhle cíl musíme splnit.

A prvotní pocit, když ti oznámili že jdeš do Vítkovic?

Znovu, to je otázka spíše na manažera. Já to musím prostě vzít, tak jak to přišlo. Ono to zní možná zvláštně, ale takhle to v hokeji opravdu chodí. Jednou hrajete tam a pak přijde jeden telefon a jste o sto padesát kilometrů jinde. Ale když jsem byl malý nebo mladší, tak jsem si tenhle sport nebo druh obživy vybral a věděl jsem do čeho jdu. Takže nic s čím bych nepočítal, nebo co by mě mělo zaskočit.

Nebudu ti chybět spoluhráči jako Tomáše Plekanec nebo Martin Erat?

Tady jsou zase jiní. Ale samozřejmě, že jsem v tom kolektivu byl dlouho a mám tam spoustu kamarádů. Nikdo nechce odejít z prostředí, které zná jako své boty. Ale je to zase nějaká nová etapa, začátek něčeho nového, něco zajímavého. Může to být vytržení z nějakého stereotypu, zkusit něco nového. Já se na to prostě těším, zase potkat nové lidi, novou… jak se teď říká, organizaci. Dneska se mi podařilo před utkáním poznat i Vítkovice, protože mě trošku zradila i navigace, tak jsem tady pojezdil. Něco tedy z Vítkovic už znám a nejdu do úplně neznámého. (úsměv)

Výměny k hokeji sice patří, ale ty jsi ji dostal ke včerejším narozeninám. Stalo se ti někdy, že jsi to dostal zabaleno právě v tento den?

Nestalo. To se možná nestalo ještě nikomu, že budu úplně první. Tohle je vlastně můj druhý extraligový tým, takže s čistým svědomím můžu říct, že tohle je má premiéra.