Play off: Po Spartě Třinec, Moravskoslezsko počtvrté hokejovým bojištěm

Počtvrté v historii se ve vyřazovacích bojích rozhoří válka mezi Vítkovicemi a Třincem. Čtvrtfinálový duel mezi modro-bílými a červeno-bílými slibuje obrovské napětí, emoce a napěchované Arény, jak tomu ostatně bylo i při předešlých sériích v historii.

Poprvé se spolu oba týmy utkaly 27. prosince 1930, na scéně nejvyšší soutěže se střetly až 13. října 1995, záhy na to, 30. března 1998 se mezi nimi rozhořela první série play off. Ve středu 20. března 2019 rozehrají Vítkovice a Třinec svou čtvrtou vzájemnou bitvu ve vyřazovacích bojích. Navzdory bohatší a úspěšnější historii se Ostravané museli v minulosti sklonit před slezským rivalem. Jak tomu bude ve čtvrtfinále 2019, ve kterém jsou Třinečtí dle papírových předpokladů i podle umístění v tabulce jasnými favority?

I když Vítkovice v posledních kolech základní části ztratily účast v šestce a tím přišly o přímý postup do čtvrtfinále, mezi nejlepší osmičkou extraligových celků, které si to spolu rozdají o mistrovský titul, nechybí. „Je to sice dál, ale zato horší cesta,“ zní fráze z filmu Sněženky a machři, kterou Vítkovičtí po vypadnutí z šestky přijali za svou. V předkole play off se postavili Spartě a nebýt zakolísání ve třetím duelu, vymazali by pražského favorita 3:0 na zápasy. Už v době, kdy série začínala, věděli Ostravané, že v případě úspěchu vyzvou jako sedmý celek tabulky druhý Třinec. Moravskoslezské derby viselo ve vzduchu, jen jej postupem přes rivala z hlavního města potvrdit. Vítkovičtí zpečetili předkolo v pátek na ledě O2 Arény a historicky čtvrtá play off bitva mezi nimi a třineckými Oceláři může začít.

 

Čtyři výhry, tolik je potřeba zkompletovat k postupu do semifinálové úrovně. Třinec skončil druhý v tabulce, což jej privileguje z pohledu papírových předpokladů. I vzájemná bilance ze základní části favorizuje Slezany, kteří ze čtyř utkání vyhráli tři. Staré pravidlo ale říká, že derby nemá favorita, nesčetněkrát se to už potvrdilo. Navíc, do čtvrtfinálového boje zasáhne i fakt, že zatímco Třinec nehrál zápas více, jak týden, Vítkovice odehrály čtyři vypjaté zápasy. Pro oba to může být na jedné straně výhoda, ale i nevýhoda. Třinec nemusí být rozehraný, ale zase může mít více sil. U Vítkovic to může být obráceně, ze zápasového tempa nevypadli, ale kolik sil si vybrala čtyřzápasová bitva se Spartou? Jisté v tuto chvíli je, že čtvrtfinále mezi moravskoslezskými rivaly slibuje to nejatraktivnější, co si může hokejový fanoušek v regionu přát.

Vzájemné střety obou celků v play off nejsou tak časté, jde tedy spíše o exkluzivní záležitost. Napěchované haly, vyhrocené emoce, ambice obou týmů, rivalita fanoušků, Moravskoslezsko na nohou. To je evergreen už v základní části a v play off vše nabírá na intenzitě. Bylo tomu tak v březnu 1998 v semifinále, 2003 ve čtvrtfinále i v dubnu 2011 v přímém boji o titul. Bohužel, z pohledu ostravského celku mají všechny tři série společného jmenovatele, kterým je postup Třince, ale také fakt, že ani jednou nevyhrál čistou sérii, tedy, že Vítkovice vždy uhrály alespoň jedno utkání ve svůj prospěch. Než ve středu na ledě WERK ARÉNY odstartuje čtvrtfinále 2019, připomeňte si tři dosud odehrané série minulosti.

 

HISTORICKÁ BILANCE

HC VÍTKOVICE RIDERA – HC Oceláři Třinec

 

Celková bilance: 110 – 37 – 10 – 5 – 9 – 49 – 279:312

Bilance v play off: 16 – 2 – 2 – 0 – 0 – 11 – 28:55

(zápasy – výhry – výhry PP či SN – remízy – prohry PP či SN – prohry – skóre)

 

Dosud odehrané série play off mezi Vítkovicemi a Třincem

 

Semifinále 1998 – HC Vítkovice – HC Železárny Třinec 2:3 (6:5, 0:4 – 1:3, 4:1 – 1:4)
  • Semifinále 1998 přineslo historickou premiéru. Vůbec poprvé se v play off spolu střetly týmy Vítkovic a Třince. Obě haly, jak vítkovický palác, tak třinecký zimní stadion, byly v pětizápasové bitvě napěchovány až pod střechu fanoušky. Emotivní tehdy ještě železářské derby bylo poznamenáno nešťastným faulem Vítězslava Škuty na třineckého Kaděru, po kterém se mezi týmy, fanoušky i kluby strhla velká vlna nenávisti. Slezané měli ve vyhrocené sérii plné šarvátek, osobních a mediálních útoků, ale také dramatického hokeje více štěstí. Celé Ostravsko a rozhraní Moravy a Slezska byly na nohou, opravdové hokejové šílenství. Vítkovice vyhrály doma úvodní zápas 6:5, jenže ve druhém padly 0:4, v Třinci pak prohrály 1:3, aby si výhrou 4:1 vynutily rozhodující páté utkání. Napěchovaný Palác kultury a sportu ale slavit nemohl, hosté vyhráli 4:1 a celou sérii 3:2 na zápasy. Za povšimnutí jistě stojí fakt, že trenér Vůjtek v prvním utkání protočil do té doby téměř jasnou jedničku Martina Pruska za mladého Jiřího Trvaje, který pak zase dostal prostor i ve druhém utkání, ale nakonec se mezi tři tyče vrátil zkušenější Prusek.

 

 

Čtvrtfinále 2003 – HC Oceláři Třinec – HC Vítkovice 4:2 (3:2, 1:2 – 0:1 SN, 7:0 – 1:0 – 6:2)
  • Pro čtvrtfinále byla jasná dvojice, opět po pěti letech moravskoslezské derby Vítkovice – Třinec, ovšem s tím rozdílem, že lépe postaveným bili Slezané, na jejichž ledě boj začínal. Ostravané měli bohužel nevýhodu jen jedné elitní a pravidelně se prosazující formace, kterou byla první pětka Moravec – Burger – Kaděra – Černošek – Philipp. Produktivní pětice sama o sobě ale nemohla ustát tíhu čtvrtfinále, zvláště poté, co se zranil obránce Radek Philipp. Slezané moc dobře věděli, že právě na těchto mužích stojí výkon týmu a dobře si je hlídali. Vítkovice nejprve v Třinci prohrály 2:3, druhý den zvítězily 2:1 a naději všem vlil do žil první zápas na ostravské půdě. Ten byl koncertem obran a hlavně brankářů. Po 70 minutách zápasu svítilo na ukazateli skóre stále 0:0. Musely rozhodnout nájezdy, v nich byl úspěšný Burger i Moravec, za Třinec se netrefil nikdo, a tak se Vítkovice ujaly vedení v sérii 2:1. Slezané se ale pomstili neskutečným způsobem, vyhráli v Ostravě 7:0. V Třinci velkou vyrovnanou bitvu rozhodl vítkovický hráč ve službách červeno-bílých, Zdeněk Pavelek. Šesté utkání mohlo poslat do semifinále Třinec, nebo vrátit do hry Vítkovice. V Ostravě ale ten den nikdo nejásal, Vítkovice prohrály 2:6 a sezona pro ně předčasně skončila.

 

 

Finále 2011 – HC Oceláři Třinec – HC VÍTKOVICE STEEL 4:1 (5:2, 2:0 – 4:1, 4:5 SN – 5:1)
  • Celá republika sledovala, jak o titul hrají podruhé za sebou Vítkovice, tentokrát s Třincem, v neuvěřitelném derby. Bohužel rozjetí Slezané byli k neudržení. První zápas na svém ledě vyhráli 5:2. Ve druhém Vítkovice šly soupeři tvrdě po krku, 58 minut trval bezbrankový stav, jenže pak dostal puk za Málkova záda se štěstím důrazný Varaďa a v následné power play pečetil Třinec výhru 2:0. V Ostravě byl v té době neskutečný zájem o hokej, kdyby měla Aréna kapacitu 30 000 diváků, ani to by nestačilo. Moravskoslezské derby táhlo a v neskutečně bouřlivé atmosféře se sehrál třetí zápas. Uspěli zase Třinečtí, tentokrát 4:1 a jejich fandové už pomalu slavili mistrovský titul. Čtvrté utkání nabídlo snad nejdramatičtější a nejkrásnější duel sezony. Neuvěřitelně vyrovnané utkání strhnul na stranu Vítkovic v 35. minutě Húževka a domácí vedli. Třinec však ve třetí třetině dvěma góly obrátil vývoj utkání a v útrobách haly se už vše začalo chystat k dekorování nových extraligových mistrů. 30 sekund před třetí sirénou našlápl podél mantinelu nejlepší nováček extraligové sezony Jan Káňa, nastřelil kotouč na bránu a odraz brankáře Hamerlíka naservíroval Lukáši Klimkovi nejdůležitější gól kariéry. Stav 4:4 nezměnilo ani prodloužení. V elektrizující atmosféře vítkovického stánku došlo na nájezdy. K prvnímu se překvapivě postavil Ondrej Šedivý, který bez milosti skóroval a proměnil halu v jásající kotel. Třinečtí neodpověděli. Matador Ujčík také nájezd zakončil gólem a když ani Radek Bonk neskóroval, mohly Vítkovice slavit historicky první finálové vítězství na svém ledě. Jenže to bylo z pohledu ostravské radosti vše. Pátý duel v Třinci patřil domácím. Vítkovičtí jen srovnali na 1:1, ale pak už Ocelářům vycházelo vše, na co sáhli. Velice emotivní byl zápas pro Viktora Ujčíka, který musel po rozmíšce s Davidem Květoněm do kabin a nemohl tak zasáhnout do zbytku existenčního zápasu o šance na titul. Třinec vyhrál 5:1 a na svém ledě převzal pohár pro mistra extraligy. Po roce si hráči ve vítkovických dresech pověsili na krk stříbrné medaile, které však pro všechny měly příchuť zlata. Vítkovickou sezonu ocenili i třinečtí fandové, kteří se spontánně připojili k pokřiku vítkovických fanoušků a vyvolali vicemistry, se kterými před sezonou nikdo nepočítal.