Vítkovičtí hokejisté polykají tréninkové dávky a důkladně se připravují na přímý boj o mistrovský titul. Soupeře zatím ale neznají. Kanonýr semifinále Petr Vrána zhodnotil sérii s Pardubicemi a zmínil se i o nadcházejícím finále.
Vedle Romana Málka se během semifinále často skloňovalo i tvé jméno. Vítkovice nastříleli Pardubicím během pěti zápasů 15 branek a ty sám si jich dal 5. Čím si vysvětluješ, že se ti proti tomuto soupeři tak dařilo?
Nevím, čím to bylo, prostě mi ta série nějak sedla, ale nejenom mě. Ona sedla všem v týmu. Hráli jsme dobrý hokej a Pardubice jsou útočný mančaft, a tak možná byla na jejich obráncích vidět únava, nepřipadalo mi, že by na tom byli úplně nejlépe. Určitě nám to sedlo. Dali jsme pár gólů z přesilovek a vyšlo nám to. To, že jsem nějaké ty góly dal já, to se prostě stane. Příště to může být někdo jiný, podstatné je, že ty góly padly a že jsme postoupili.
Kdyby si měl shrnout semifinále, jak bys jej zhodnotil? Jaká byla série s Pardubicemi z tvého pohledu?
Začli jsme v Ostravě zápasy jedna jedna, takže byla vyrovnaná. Do Pardubic jsme jeli s tím, že tam chceme vyhrát alespoň jeden zápas. To třetí utkání bych neřekl, že jsme ovládli, nebo že jsme byli jasně lepší, ale více se nám dařilo a bylo to takové klidnější. Naproti tomu čtvrtý zápas vycházel lépe jim. My jsme se trápili a vyrovnali jsme až v závěru třetí třetiny, pak to vyšlo v prodloužení. Bylo to sice se štěstím, ale to k tomu patří. Za stavu tři jedna jsme jeli domů a věděli jsme, že to potřebujeme ukončit, abychom si odpočinuli a měli čas si odpočinout před finále. Zase, polovinu zápasu jsme byli lepší, ale oni během minuty to utkání zdramatizovali a šlo se na nájezdy. Série to byla určitě vyrovnaná, ale my jsme více využívaly naše šance a myslím, že jsme do toho dali i více srdíčka. Neříkám, že Pardubice nehrály srdcem, jen si myslím, že my jsme zatím šli více.
Který moment v semifinále bys označil jako klíčový z pohledu vašeho vítězství?
Čtvrtý zápas, ten druhý v Pardubicích. Bylo hodně důležité, že se nám ho podařilo vyhrát. Jet domů za stavu dva dva na zápasy by bylo asi o hodně nepříjemnější. Takhle jsme se vraceli za stavu tři jedna. Hlavně i ten způsob, jakým jsme to utkání zvládli, byl hodně rozhodující. Dvakrát jsme se vrátili do zápasu a v prodloužení to rozhodli. Myslím, že právě pro Pardubice to byl hodně nepříjemný a zlomový okamžik. Doma jsme se na to nabudili. Vedli jsme dva nula a to nám ještě jeden gól neuznali… Potom už jsme hráli líp, a i když se jim to podařilo srovnat, podle mě bylo vidět, že si za tím jdeme. Důležitých momentů bylo více, i ten první zápas v Pardubicích, vždyť tam jsme dlouho nevyhráli. Z mého pohledu byl ale rozhodující právě ten druhý duel u nich. Vrátili jsme se do zápasu a vyhráli ho. To nám pomohlo a je to zase asi srazilo.
Mezi semifinále a finále máte sedm dní bez zápasu. Je takové množství „volna“ výhodou nebo nevýhodou?
Záleží, jak se na to člověk podívá. My jsme měli pár nemocných a zraněných hráčů a v tom případě se pauza vždycky hodí. Někdy je samozřejmě lepší zůstat v tom zápasovém tempu a hrát co nejdřív. Ale teď v play off je každý dost obouchaný a myslím, že každá chvilka volna navíc je hodně znát. To, že máme sedm dní volna, ale neznamená, že nic neděláme. Tréninky jsou a my chodíme na led. Je to individuální, někomu to nevadí, ale já osobně, kdybych nebyl třeba tři dny v kuse na ledě, už je to dost. Takže pořád na sobě makáme, protože víme, že nás to nejdůležitější ještě čeká a někdy moc dní volna škodí. Sedm dní volna, někdy dobře, někdy špatně. Já myslím, že pro nás je to momentálně dobře, máme čas na doléčení se a na důkladnější přípravu na finále.
Jaká je aktuální nálada v kabině, radujete se ještě z vítězství v semifinále, nebo už se každý soustředí jen a jen na boj o titul?
Samozřejmě máme radost, že se nám povedlo postoupit do finále. Co si budeme nalhávat, finále je opravdu velký úspěch. Loni jsme se do finále taky dostali, ale bouchli jsme tam čtyři nula. Letos to nikdo nechce zažít, budeme se snažit hrát co nejlíp a nakonec to vyhrát, proto ten hokej hrajeme a o to jsme se celou tu sezonu snažili. Nálada je taková, že víme, co před námi je a každý ví, že to nebude lehké. Navíc ještě není jisté, proti komu budeme hrát a tím pádem se ještě nemůžeme úplně psychicky připravit, protože každý soupeř je trochu jiný. Ale atmosféra v kabině je dobrá, všichni se těšíme a už se opravdu začínáme soustředit na ten boj o titul.
Ani po šestém zápase druhé semifinálové dvojice zatím nevíte, na koho ve finále narazíte. Koho bys osobně preferoval ty, Třinec nebo Slavii?
Já nevím, já si myslím, že oba soupeři mají něco do sebe. Slavia bude určitě nepříjemný soupeř. Přestože byli bráni jako outsideři, dostali se do semifinále a tam Třinec hodně trápí, to už o něčem asi svědčí. Třinec má kvalitní mančaft a kdybychom hráli s nimi, tak nás čeká neuvěřitelná atmosféra jak tam, tak tady. Hokejově je to asi jedno. Co se týká jmen na papíře, tak Třinec je asi lepší mančaft než Slavia a možná než my, ale ve finále se na takové věci už nehraje. Když někdo postoupí do finále, tak má své kvality a takhle je to potřeba brát. Samozřejmě někdo by rád Slavii, někdo Třinec, ale já si myslím, že v konečném důsledku je to jedno. Oba to jsou kvalitní mančafty a tady už si člověk nevybere.
