Návrat do minulosti (4): Vítkovické premiéry se slavnými soupeři

Datum publikování:22. 4. 2020

Nahlédněte s naším seriálem pod pokličku historie hokejových Vítkovic. Příběhy populární i ty méně známé. Tradice našeho klubu je velká a jak se říká – opakování je matka moudrosti. Ve čtvrtém díle si připomeneme premiérové zápasy Vítkovic s věhlasnými i zahraničními soupeři první poloviny 20. století.

Jak vítkovický hokej v první polovině 30. let nabíral na síle, kvalitě i významu, nenechaly na sebe dlouho čekat první zápasy s opravdu velkými a zvučnými soupeři. Drtivá většina dnes známých velkoklubů ale byla tehdy buď marginálního významu, nebo neexistovala vůbec. Pro ostravské publikum byly atraktivní souboje s jinými týmy, které na druhou stranu zase již možná dnes neexistují.

Podívejme na premiéry se slavnými soupeři a další významné debuty pohledem vítkovického hokeje. Vybrali jsme ovšem období jen do roku 1949, kdy se Vítkovice po první šestileté odmlce vrátily do nejvyšší soutěže. Premiéry se současnými extraligovými soupeři naťukneme jen okrajově.

Vraťme se zpět do 30. let 20. století. Víme, už z našich předchozích dílů, že prvním soupeřem týmu Viléma Rokyty, ať už pod hlavičkou SK Moravská Ostrava, nebo SSK Vítkovice byl pokaždé městský rival SK Slovan Moravská Ostrava. Logicky, když ve městě fungovaly v letech 1928 a 1929 na určité úrovni vlastně jen tyto české kluby. Pomineme-li nultou sezonu 1928/1929 v barvách SKMO, už ročník 1929/1930 pod hlavičkou SSK Vítkovice nabídl zajímavé duely. Předně vynikal valentýnský souboj s Troppauer EV, byť na opavském ledě.

Troppauer EV byl tým opavských Němců, na přelomu 20. a 30. let jeden z nejlepších v celém Československu. Prohra 1:20 pro Vítkovice byla krutou, ale reálnou věcí, protože kvalita opavského výběru byla opravdu úplně jinde. Na začátku 30. let byl vůbec obecně německý hokej na lepší úrovni, než český. Němci ovšem v rámci Československa hráli vlastní soutěž s dalšími německými celky, s českými se potkávali jen v rámci exhibičních utkání. Dá se tedy hovořit, že se jednalo o zápasy mezinárodní (mezi dvěma národy), ovšem ne mezistátní (protože hrály národy v rámci jednoho československého státu). Bruslařský sport byl v německých sportovních oddílech pěstován už před první světovou válkou, hojně, čímž získal určitý náskok. Proto není divu, že hned v sezoně 1929/1930 se Vítkovice kromě duelů s opavskými Němci střetli ještě s týmy WEC Freiwaldau (Němci z dnešního města Jeseník) či s EV Gratz (neplést se současným rakouským Graz 99, jedná se o náš Hradec nad Moravicí).

Sezona 1929/1930 přinesla i debut na soutěžním poli. V záplavě spíše exhibičních, přátelských a propagačních zápasů se Vítkovice dočkaly i prvního duelu o body, jako nováček Hanácké župy hockeyové (regionální soutěže pro střední a severní Moravu a Slezsko) se utkaly s městským rivalem Slovanem, utkání skončilo bezbrankovou remízou.

Den po Vánocích 1930 přišla premiéra dnes nejatraktivnějšího derby. Vítkovice na svém ledě 27. prosince 1930 přivítaly SK Třinec, předchůdce dnešního HC Oceláři Třinec. Výhra 1:0 pro Ostravany. Na velké vzájemné bitvy si ovšem tito soupeři museli ještě počkat.

Na Silvestra 1930 se Vítkovice poprvé také vypravily do Prahy, prvním soupeřem z hlavního města jim ale byl německý oddíl DEHG Prag, který svá slavná léta zažil před první světovou válkou a ve 30. letech už byl pouze regionálním městským amatérským týmem. Vítkovice zvítězily 2:0.

Vzhledem k tomu, že mezi lety 1930 a 1932 rostly hokejové týmy na hranici severní Moravy a Slezska jako houby po dešti, bylo nutné vymezit novou regionální soutěž. Hanácká župa už nemohla čítat tolik týmů a hlavně z Olomouce je uřídit. Proto vznikla Slezská župa hockeyová se sídlem v Ostravě. Oddělení soutěže – za souhlasu orgánů Hanácké župy – proběhlo 26. listopadu 1931 v klubové místnosti SK Slovan Moravská Ostrava v restauraci Na společenstvu, dnešní Spolek na Nádražní ulici v Ostravě. Zakládajícími kluby byly: SK Slovan MO, Ostravská Slavia, SK Ostravica (Frýdek-Místek), SK Třinec, KČT Lazy, SK Orlová a SSK Vítkovice, byť se zástupce Vilém Rokyta nemohl shromáždění přímo zúčastnit. Výsledkem tedy byla nová regionální soutěž, do které spadaly i Vítkovice. Svou premiéru v nové soutěži odehrály na vlastním ledě 7. ledna 1932 proti SK Orlová a zaznamenaly vítězství 6:0.

Sezona 1931/1932 přinesla i další dvě premiéry. Poprvé se Vítkovice utkaly se slovenským týmem, když 19. února na svém ledě přivítaly celek SK Žilina a zvítězily 1:0. Sezonu pak uzavřel i první mezistátní zápas Vítkovic.

1. ligový zápas a první měření sil mezi Vítkovicemi a Spartou Praha. 3. ledna 1937 ve Vítkovicích, vpravo vítkovický útočník Vilém Kubečka – autor historicky první branky československé ligy

Poslední únorový den roku 1932 přivítaly Vítkovice ve svém Sportovním pavilonu rakouského mistra Pötzleinsdorf SK. Šampion zvítězil 7:1. Celek z předměstí Vídně, který byl založen už v roce 1922 a právě v roce 1932 se stal mistrem Rakouska, přičemž ovšem v každém ročníku svého působení bral cenný kov, nejhůře byl třetí. Sluší se dodat, že od roku 1933 nesl jméno EKE Engelmann Wien, následně posbíral ještě dalších 5 mistrovských titulů, ovšem po existenčních problémech v 50. letech ukončil v roce 1957 definitivně činnost.

V ročníku 1932/1933 se Vítkovice poprvé utkaly se západočeským týmem. Premiéra v Plzni ovšem neznamenala první měření sil s dnešní Škodou Plzeň. Šlo o tým tenisového oddílu I. ČLTK Plzeň. Sluší se zmínit, že šlo o družstvo, které patřilo mezi týmy z Čech, vyjma pražských, k nejlepším a pravidelně bojovalo o účast ve finále mistrovství republiky. Oba celky se rozešly smírně 1:1.

V sezoně 1933/1934 odehrály Vítkovice na tu dobu neuvěřitelných 26 zápasů! Napjatá sezona přinesla další mezistátní konfrontaci, když se na Pavilonu představil rumunský Telefon-Club Bucarrest a odjel s porážkou 0:2. Tento ročník byl ale přelomový hlavně v tom, že se Vítkovice zařadily mezi československou elitu. Po vítězstvích ve Slezské župě a ve finále Mistrovství Země Moravskoslezské se poprvé utkaly s HC Poprad, jako nejlepším slovenským týmem a ve dvouutkání po výhrách 1:0 a 3:1 se staly mistrem Země Moravskoslezské a také se tím kvalifikovaly do finále mistrovství ČSR. Tady na Ostravany čekaly dvě velké premiéry, byť na ledě soupeřů. Nejprve přátelské utkání na Štvanici proti LTC Praha, které skončilo vzácnou remízou 2:2 (nechceme nijak snižovat kvality Vítkovic, nicméně LTC zřejmě v tomto utkání nastoupilo v nekompletní sestavě, protože kompletní LTC poráželo všechny české celky rozdílem dvou až tří tříd, takže remíza 2:2 musela být buď dílem velké náhody rovnající se zázraku, nebo jednoduše nastoupily do utkání pod hlavičkou A-mužstva LTC řada hráčů z B-týmu). Semifinálový boj jako premiéra se Slavií Praha 3. března 1934 na Štvanici vyzněl jasně pro sešívané – 4:0. Zázrak se tak nekonal a Vítkovice skončily před branami zápasu o československý titul (ve kterém pak LTC rozdrtilo Slavii 6:0).

Domácí premiéra s pražským I. ČLTK 29. 12. 1940

Rok 1937, velká republiková premiéra, kdy se začala hrát regulérní československá hokejová liga. Celostátní, ne formou regionálních úrovní, ale opravdově 10 týmů, 9 zápasů, jeden mistr. I pro Vítkovice a Ostravu řada debutů. Takže popořadě: 3. ledna 1937 první ligový zápas, první ligový zápas doma, první střetnutí se Spartou Praha, první ligový gól, první ligový bod za remízu 1:1. To na jedno sportovní odpoledne celkem stačí. Dále 19. ledna 1937 první ligové čisté konto Vítkovic po výhře 3:0 nad Troppauer EV (zda jej ale vychytal Botko či Vorel, to se nepodařilo dohledat). Dále premiéry proti týmům Mladá Boleslav (24. 1. 1937) a České Budějovice (26. 1. 1937). Jestliže jsme u první konfrontace s LTC v přátelském utkání v roce 1934 pochybovali o kompletnosti pražského celku, pak se sluší dodat, že první ligový zápas Vítkovic s LTC skončil v Praze 31. ledna 1937 výhrou LTC 10:0.

V následujícím ročníku pak Vítkovice přidaly dalšího nového soupeře, v rámci Československé ligy se střetly s dalším tehdy slavným pražským týmem I. ČLTK a to konkrétně 19. ledna 1938, a padly 0:5.

Z dalších let se sluší připomenout debut s Královým Polem, jedním ze dvou předních brněnských celků v lednu 1940 v rámci svazového poháru. A s prvními střetnutími s dnes již zaběhnutými celky se roztrhl pytel až po druhé světové válce. Druhého brněnského rivala SK Židenice vyzvaly Vítkovice v sezoně 1945/1946. V sezoně 1947/1948 se to debuty jen hemžilo – první duel s ŠK Bratislava (dnešní Slovan), proti reprezentaci – konkrétně Polska a taky proti Kanaďanům, byť z Anglie, Harringay Greyhounds.

Sezona 1948/1949 pak poprvé nabídla měření sil s Pardubicemi a ve Zlíně.

Tým Sokol Vítkovické Železárny v roce 1949 před přátelským utkání ve Zlíně, tehdy již Gottwaldově

Když pak Vítkovice zpečetily svůj návrat do nejvyšší soutěže a od roku 1949 hrály opět první ligu, dočkaly se v následujících letech prvních bitev s dalšími zvučnými soupeři, což ale byl realita doby, zvlášť, když v letech 1949 až 1953 patřily Vítkovice skutečně ke špičce československého hokeje a posbíraly ve čtyřech letech čtyři cenné kovy včetně mistrovského titulu.