Návrat do minulosti (2): Sportovní Pavilon – domov (1929 – 1947)

Nahlédněte s naším seriálem pod pokličku historie hokejových Vítkovic. Příběhy populární i ty méně známé. Tradice našeho klubu je velká a jak se říká – opakování je matka moudrosti. Ve druhém díle se podíváme na Sportovní Pavilon ve Vítkovicích, domov vítkovického hokeje do výstavby legendárního stadionu Josefa Kotase. Neméně významný domov.

Byl to vlastně jediný stánek hokejových Vítkovic na území obvodu – obce Ostrava-Vítkovice. Ani současná OSTRAVAR ARÉNA, ani legendární Zimní stadion Josefa Kotase totiž neleží na území Vítkovic. Jen Sportovní Pavilon, na kterém se z hokejových Vítkovic stal nejlepší tým celého regionu, na kterém Ostrava poprvé ochutnávala prvoligové boje.

Úvod druhého dílu série po stopách vítkovické minulosti zmiňuje, že opakování je matka moudrosti. Tak si pojďme zopakovat a připomenout, že Sportovní Pavilon ve Vítkovicích nebyl prvním domovem současného vítkovického hokejového klubu. Že tým kolem Viléma Rokyty – zakladatele, brankáře, trenéra, kapitána, mecenáše – začal původně v roce 1928 působit pod hlavičkou SK Moravská Ostrava a také na jeho hřišti, kde si zřídil kluziště. To se nacházelo v místech dnešního Domu kultury města Ostravy, u sadu Milady Horákové, který tehdy byl městským hřbitovem a podle toho se hřišti a vlastně i kluzišti přezdívalo U krematoria. Po roce působení v organizaci SKMO se ale tým musel stěhovat, hledal nové místo.

Našel jej ve Vítkovicích a v nich i svou novou identitu. V roce 1929 se tým Viléma Rokyty přesunul na kluziště Sportovního Pavilonu SSK Vítkovice. Budova s hřištěm na dnešní Lidické ulici v sadu Jožky Jabůrkové stojí dodnes. Byla postavena v roce 1923 a od roku 1924 zde vítkovický sportovní klub zřizoval kluziště. Právě tady se hokejový tým Viléma Rokyty usídlil, změnil název z SK Moravská Ostrava na SSK Vítkovice a bylo to.

Vítkovický tým na Pavilonu v roce 1930

Hokej přitom diváky hodně táhnul. Hřiště je spíše hokejových rozměrů, což oproti velikosti fotbalového placu byla pro fanoušky a diváky vítaná změna. V létě se zde hrával tenis, později, a to až do dnešních dnů, házená. V zimě mistři ledaři postříkali hřiště vodou a vytvořili jedno z nejlepších kluzišť v regionu. Stále šlo o přírodní kluziště. Vzhledem k tomu, že kromě sportovních událostí hostil Pavilon i kulturní akce, bylo nad ním už od začátku rozvěšeno osvětlení, a tak už od svých prvních momentů mohl vítkovický klub hrávat zápasy večer, za umělého osvětlení.

Vzrůstající zájem o hokej si žádal své a Pavilon byl modernizován. Především před první ligovou sezonou. Do roku 1937 byly kolem kluziště vystavěny tribuny pro téměř 5 000 diváků a také zajištěno nové výkonné osvětlení. Zde se hrál historicky první ligový zápas 3. ledna 1937 mezi Vítkovicemi a Spartou. Zájem o hokej byl v té době obrovský a kromě klasických tribun využívali diváci dokonce i stromy přilehlého sadu, takže sledovali zápasy z ptačí perspektivy, hráči zase vzpomínali, že fandové rozvěšení po stromech připomínali bonbony z vánočních stromků.

Plné hlediště za vítkovickým týmem ve Sportovním Pavilonu v roce 1938

Pavilon nabízel výborné zázemí. Dvoupatrová správní budova skýtala ve svých útrobách na tu dobu komfortní šatny. Ne všem se ale ve Vítkovicích zavděčili. Šatny byly v patře a dolů na ledovou plochu se muselo chodit po točitých schodech. To se velice nelíbilo hvězdě prvorepublikového hokeje, nejlepšímu hokejistovi Československa první poloviny 20. století Josefu Malečkovi, který zde sehrál v dresu slavného LTC Praha nejeden zápas. Hodně si stěžoval a kritizoval, že on musí do šatny po schodech a dokonce vyhrožoval, že nebude hrát.

Chvíle odpočinku při tréninku – fotografie prozrazuje vybavení kluziště: tehdy běžné nízké mantinely a klasické lavičky na střídačce

Ostravští hráči a fanoušci ale Pavilon milovali. Po utkání se hráči občerstvovali v restauraci u Veslého, která je součástí správní budovy. Fandové z celé Ostravy i okolí si pochvalovali, že přímo před Pavilonem byla zastávka místní dráhy, dnes bychom řekli tramvaje, takže se sem dalo pohodlně dostat i z odlehlejších koutů města i z jeho středu.

Ačkoli Ostrava volala po stadionu s umělou ledovou plochou – s mražením – už od trapasu s hostováním kanadského celku Sudbury Wolves v roce 1939 (kdy obleva přes noc zrušila atraktivní zápas s Vítkovicemi), pro Vítkovické byl Pavilon domovem až do roku 1948. Od října 1947 už stál zbrusu nový stadion Josefa Kotase. I poté se občas, především mládežnické celky na kluziště při vyhovujících podmínkách podívaly. Jak už bylo zmíněno. Pavilon stojí dodnes, je domovem týmu národní házené SSK Vítkovice.

Sportovní Pavilon ve Vítkovicích – vstup v dnešní době

Sportovní Pavilon ve Vítkovicích – pohled na hřiště v dnešní době

 

Sportovní Pavilon ve Vítkovicích je stále funkčním sportovištěm