Banner Promo

Návrat do minulosti 11: První ligová medaile – nováček vicemistrem 1950

Datum publikování:

Nahlédněte s naším seriálem pod pokličku historie hokejových Vítkovic. Příběhy populární i ty méně známé. Tradice našeho klubu je velká a jak se říká – opakování je matka moudrosti. V jedenáctém pokračování oslavíme s mužstvem sezony 1949/1950 historicky první ligovou medaili. Nováček z Ostravy na přelomu 40. a 50. let zasáhl rovnou do boje o mistrovský titul.

V našem předchozím vzpomínání jsme se zaměřili na osobu Vladimíra Bouzka a s ním jsme vlastně jaksi předběhli dobu. Pojďme tedy ještě jednou proti proudu času a navažme tam, kde končil 9. díl.

Jsme v roce 1949. Vítkovice se po dlouhých šesti letech vrátily do nejvyšší soutěže. A nutno přiznat, nechtěly se zde jen mihnout, ale vydržet a být právoplatným členem.

Tady se vracíme k osobě Vladimíra Bouzka. Otec zakladatel, první vítkovický brankář i trenér Vilém Rokyta po dlouhých 21 letech opustil post kouče A-mužstva. Byl to právě dvojnásobný mistr světa Bouzek, který převzal kormidlo mužstva, ale stal se současně také lídrem na ledě, a to z pozice hrajícího trenéra. Kapitánem a chtělo by se říci i hrajícím asistentem hrajícího trenéra byl domácí Ladislav Staněk.

Nejen Bouzek ale přišel posílit tým na ledě. Triumf Vítkovic nad městským rivalem Ostravskou Slavií v sezoně 1948/1949 znamenal, že nejlepší hráči původně mariánskohorského týmu zamířili k modro-bílým za první ligou. Konkrétně Miloslav Blažek a Eduard Remiáš, kteří se okamžitě stali oporami vítkovického mužstva a jeho velkými osobnostmi na téměř jedno desetiletí. Nebylo vůbec překvapením, že právě Ladislav Staněk, s ním Milan Vašat a zmínění Blažek s Remiášem se stali historicky prvními reprezentanty, když na závěr sezony, v předjaří 1949 oblékli dres ČSR v zápase proti Polsku.

Další významnou osobností, která posílila vítkovický celek, byl tehdy třiadvacetiletý rodák z Prahy Václav Bubník. Robustní hráč začínal jako obránce, ale byl natolik univerzální, že byl i výborným útočníkem. Odchovancem studentského klubu Říčany, se kterým dokonce v sezoně 1947/1948 hrál nejvyšší soutěž, sezonu před přestupem do Vítkovic se otrkal ve vojenském ATK na vojně, takže zkušeností měl dostatek.

Zapomenout nesmíme ani na změny v brankovišti. Pro těžké zranění v přátelském zápase se švédským Södertälje v roce 1949 přišly Vítkovice o svou brankářskou jedničku Jaromíra Krkošku. Už v té době měl tým k dispozici rodáka z Valašského Meziříčí Zdeňka Nachmilnera, ale jeho chvíle měla teprve přijít. Z Prahy přišel odchovanec LTC Jindřich Štěpánek, formálně ovšem přišel ze Sparty, kde rok před tím působil. Ve Štěpánkovi získaly Vítkovice hotovou brankářskou jedničku, která se učila od legendárního Bóži Modrého.

Kádr Vítkovic pro sezonu 1949/1950 dostal tedy jasnou podobu: Jindřích Šťepánek, Zdeněk Nachmilner – Miroslav Ošmera, Oldřich Pavlík, Zdeněk Šumlanský, Bohumil Otte – Miloslav Blažek, Vladimír Bouzek, Václav Bubník, Milan Vašat, Ladislav Staněk, František Planka, Jindřich Schober, Oldřich Seiml.

Přestože dnes jsou tato jména ověnčená medailemi a úspěchy, na startu sezony 1949/1950 se nepředpokládalo, že by tým z Ostravy mohl nějak výrazněji zaujmout. Už ze zvyku byl za favorita soutěže považován LTC Praha (po komunistickém puči nesoucí název ZSJ Zdar LTC Praha). Moc se nepočítalo ani s vojenským ATK Praha, natož s Vítkovicemi. Jenže papírové předpoklady byla jedna věc, realita na ledě druhá.

Už první kolo nabídlo 11. listopadu 1949 nečekané věci. ATK Praha porazilo LTC 5:4. Vítkovice sice v úvodním střetnutí doma padly s Budějovicemi 5:6, ale následně vyhrály čtyři duely v řadě. Královo Pole rozdrtily 10:0 a vyšláply si i na vedoucí a dosud neporažené ATK, které na Štvanici rozstřílely 7:1! Tým z Ostravy byl náhle na špici tabulky! Z toho jej sice hned v zápětí sesadila těsná prohra s LTC 2:3, ale následovalo dalších 5 vítězství po sobě.

Vítkovice nepatřily k techničtěji a výkonnostně nejlepším týmům. Sám to přiznal i trenér a hráč Bouzek, který podotkl, že někteří z týmu neuměli dost dobře bruslit, jenže kvality nahrazovala obětavost, bojovnost a odhodlání. Obrana v čele s brankářem Štěpánkem fungovala výborně. Vítkovice inkasovaly ve 14 zápasech 43 gólů – nejméně z celé ligy!

Ligový nervák pokračoval po Novém roce 1950. A jak? Po 9. kole, tedy 5 zápasů před koncem soutěže, byly v čele LTC, ATK a Vítkovice se shodným počtem bodů, LTC favorizovalo lepší skóre. LTC následně nečekaně remizovalo na ledě Králova Pole. ATK s Vítkovicemi vyhrály a Vítkovice se díky lepšímu skóre dostaly do vedení ligy!

Rozhodnutí přineslo 12. kolo a vzájemný souboj Vítkovic s ATK. Jestliže v prosinci 1949 vyplenily Vítkovice led ATK 7:1, pak v únoru 1950 v Ostravě to bylo zcela obráceně. Vítkovičtí před domácím publikem nedokázali potvrdit roli favorita a vedoucího celku. 16 000 diváků sledovalo na Ostravském zimním stadionu výhru ATK v poměru 5:1. Vojenský celek se tím osamostatnil na čele tabulky a dvěma následnými výhrami už nedal Vítkovicím naději na zvrat. Ostravané v předposledním kole přetlačili v Praze LTC 4:3 a pojistili si tím stříbro.

Porážka v posledním kole na ledě Zbrojovky Brno už nemohla nic změnit. Vítkovice, tým, který před rokem teprve postoupil do nejvyšší soutěže, zůstal těsně pod vrcholem a ziskem stříbra oslavil první ligovou medaili v historii klubu. Nováček se stal vicemistrem republiky. Titul bral ATK Praha, bronz zbyl na LTC, za zmínku stojí, že pražská Sparta sestoupila.

Také se sluší dodat, že Miloslav Blažek skončil v tabulce střelců s 20 góly na celkovém druhém místě. Vladimír Bouzek skončil s 16 zásahy 7.

NADCHÁZEJÍCÍ ZÁPAS

POSLEDNÍ ZÁPAS

Tabulka A tým 2023/2024

PozTýmZVVPPPPB
7Bílí Tygři Liberec5224342182
8Mountfield HK52168111775
9HC VÍTKOVICE RIDERA5218582172
10HC Olomouc5216762368
11HC Energie Karlovy Vary5214832761