Michal Hlinka ukázal v Třinci svůj potenciál

Ještě před týdnem brázdil prvoligový led v Havlíčkově Brodu a dnes má za sebou utkání proti Spartě nebo Třinci. Devatenáctiletý centr Michal Hlinka právě na ledě Ocelářů ukázal, co v něm vězí. Dostal se do několika vyložených šancí, bohužel zkušenosti mu stále ještě chybí. Příslibem do budoucna ale syn bývalého brankáře Vítkovic jistě je.

 

V letošní sezoně jsi odehrál už tři utkání v extralize, navíc ses v utkání v Třinci posunul ze čtvrté formace do druhé. Jak se ti hraje?


No hraje se mi určitě dobře, ale nedá se říct, že nějak postupuju sestavou. Je to na úkor zranění nebo nemocí. Ale samozřejmě i tohle mě hodně těší. Budu se snažit co nejlíp využít tuhle příležitost.


Byl jsi vidět už v přípravě, podařilo se ti skórovat například proti Zlínu v Tipsport Cupu. Hodnotíš přípravnou část sezony kladně?


Já si myslím, že mi to hodně dalo. To, že tam něco spadlo, nebo jsem se bodově nějak prosadil, to je až něco navíc. Já jsem hodně rád, že tady jsem a že jsem příležitost vůbec dostal.

V samotném začátku soutěže jsi ale prostor nedostal a nakonec ses přesunul do Havlíčkova Brodu. Nebyl jsi z toho zklamaný?


To vůbec ne. Já jsem s tím počítal. Ve Vítkovicích je dobrý kádr, takže jsem na to myslel. Já to bral tak, že přijde čas, kdy někdo onemocní, nebo se zranění, a tak jsem jenom čekal, až mi zavolá trenér, že mám přijet zpátky do Vítkovic.


Toho jsi se dočkal velice brzo, pomohlo ti to krátké angažmá v Havlíčkově Brodě vůbec nějak?


Odehrál jsem tam pět zápasů, v posledním jsem dal konečně gól. Takže tak na rozlučku. Jako přiznám, že to bylo pořád takové rozkoukávání, ale i tak to bylo fajn.


V utkáních proti Mladé Boleslavi a Spartě jsi hrál ve čtvrté formaci. Pro Třinec tě ale nemoc Petera Húževky posunula do druhého útoku. Tam už má hráč určitě větší prostor na ledě…


Ono to je hodně o tom, jak se celá situace vyvine. Jak se hráč připraví. Nezáleží na tom, jestli hrajete čtvrtou nebo druhou lajnu. Ten zápas se vyvíjí, a když to dobře sedne, tak se dá hrát i vzadu dobře. Bohužel já jsem měl v Třinci dvě šance a ty jsem nedal.


Co k tomu chybělo?


Štěstíčko (smích) a možná trochu přemýšlení.


Při jedné z šancí jsi stál u tyčky, ale puk se ti nepovedlo dostat do branky. Skočilo ti to, nebo jsi to netrefil?


Byl jsem hodně blízko a gólman to dobře přečetl. Rychle se přesunul a já to už nestačil zvednout, poslal jsem mu to do betonu.


Pak jsi se brankářem Peterem Hamerlíkem a obráncem Marinem Lojkem srazil za brankou…


Byl tam nahozený kotouč, gólman šel za bránu a já jsem tam dojížděl skoro jako první. Siky (Juraj Sýkora, pozn. red.) myslím z levé strany dojížděl zpátky, tak jsem se na něj podíval, že mu tam budu dávat zpětnou. Když jsem se otočil, tak byl přede mnou gólman a třinecký bránící hráč mě do něj ještě šťouchnul. Pak jsme si tam něco řekli, ale v pohodě.


Máš za sebou utkání se Spartou, Ocelářské derby. Proti takovým soupeřům se to hraje samo, nemyslíš?


Já si myslím, že je to vyrovnané, je to jako hrát proti jinému soupeři. Jako je to prestižnější, přijde víc lidí a je to více vyhecované. Já osobně ale nepociťuju nějaké zvláštní změny. Koncentrace musí být stejná.

 

Podrobnější rozhovor s Michalem Hlinkou mladším o otci Michalovi Hlinkovi a ambicích mladého útočníka si přečtěte v nedělním 7. čísle hokejového bulletinu Rytíř Vítek.