Jako trenér dovedl pátou třídu k ligovému triumfu a sedmou třídu ke stříbru. Bývalý útočník, ale současný trenér Luděk Krayzel se za uplynulým soutěžním ročníkem ohlíží se spokojeností a se stejným odhodláním povede své svěřence, nyní již o rok starší do přípravy na nadcházející sezonu. Tentokrát už jako kouč 6. a 8. třídy a také jako šéftrenér žákovských týmů HC VÍTKOVICE STEEL.
V sezoně 2015/2016 jste poprvé působil v roli trenéra žákovských mužstev Vítkovic a výsledkem je zlatá medaile páté třídy a stříbro sedmé třídy. Jak uplynulý ročník vy osobně hodnotíte?
Pokud jde o pátou třídu, tak nějakou představu jsem si s sebou přinesl už z Poruby, kde jsem začínal s trénováním ještě v době aktivní hráčské kariéry. Měl jsem ponětí o tom, jak to chodí s hráči, jak to chodí s rodiči a vůbec. Když se ohlédnu za sezonou ve Vítkovicích, tak s klukama větší problém určitě nebyl. Trošku problémů jsme si užili s některými rodiči, ale od Nového roku už to začalo všechno klapat – hráči i rodiče. Oni věděli, co můžou čekat ode mě, já věděl, co můžu čekat od nich a společně jsme fungovali. Kluci udělali v té sezoně dost práce a jejich umístění je toho konec konců odrazem.
Pátá třída také po sezoně absolvovala dva zahraniční turnaje, na kterých si nevedla vůbec špatně…
To je pravda. Ve Francii to byla opravdu odměna pro ty kluky za celou sezonu. Byl to skvěle organizovaný turnaj, kdy nám pořadatel hradil ubytování a stravu a kromě toho dokonce i dresy. Takže na našich rodičích bylo jen zaplatit autobus, což v tom celkovém objemu byla opravdu malá částka. Kulisa toho turnaje byla úžasná, kvalitativně to bylo také dobré. V Rakousku už to bylo po hokejové stránce těžší. Prohráli jsme dva zápasy akorát s celkovým vítězem Jihlavou, která přivezla opravdu šikovné kluky. První zápas byl z naší strany debakl, prohra 0:5 byla ale dost způsobená i tím, že to byl první zápas, chvíli po příjezdu a přece jen naši kluci přijeli do nového prostředí, částečně byli ještě hlavou v autobuse a také se pod to podepsal i fakt, že jsme v sezoně moc zápasů neprohráli a tudíž pro nás ta situace byla něčím novým, neobvyklým. Možná si mysleli, že to půjde samo, ale nešlo. Po tom debaklu jsme se zvedli, fungovali parádně, ve finále to bylo úplně vyrovnané, jen jsme těsně před koncem smolně inkasovali na 2:3. Skončili jsme druzí, ale i přesto, že to byl turnaj po sezoně, tak kluci makali a nemám, co jim vyčítat.
Jak to vypadalo v sedmé třídě?
Tady se mnohem více projevila možnost nasazení starších kluků. To platí ostatně ve všech žákovských kategoriích, ale v naší sedmičce jsme měli více mladších kluků, zatímco soupeři proti nám nasazovali převážně ty starší. Jak pro mě, tak především pro naše hráče to bylo něco nového, ale poprali se s tím velice slušně po stránce výkonu a myslím, že ani ty výsledky nebyly vůbec špatné.
V žákovských kategoriích jsou ale samozřejmě výsledky spíše vodítko, než cíl…
To je jasné, jde o výchovu a přípravu nových hráčů. My jsme se snažili trénovat jak herní, tak individuální dovednosti více do detailů a myslím, že se to povedlo. Jak u páté třídy, tak u sedmé třídy mám z té sezony určitě pozitivní pocit. Samozřejmě dalo se dost věcí i zlepšit, ale na to máme vlastně další rok, takže můžeme v klidu pracovat dál.
Tradiční otázkou na trenéra žákovských mužstev asi je, zda máte v týmu nové Jágry, Olesze, Krayzely…?
(smích) Tak šikovní kluci tady jsou. V páté třídě opravdu stačí, abyste v týmu měli dva nebo tři opravdu šikovné hráče a ti Vám pak rozhodnou celý zápas. V sedmičce už je to více o týmovém výkonu. V páté třídě jsou hodně šikovní kluci, ale mají před sebou opravdu dlouhou cestu. Nesmíme zapomínat na to, že to jsou děti na prahu puberty a jak se mění člověk, může to ovlivnit hodně i ten vztah k hokeji. Je hodně věcí, které pak toho kluka můžou zlákat od hokeje. Může se přihodit i zranění. Takže mluvit o tom, kdo to kam dotáhne v budoucnu, je teď opravdu předčasné. Ale můžu říct, že ve své současné kategorii jsou někteří jak v páté, tak v sedmé třídě šikovní a mají velký příslib. Jen je potřeba to dále rovzíjet.
V nové sezoně budete trénovat vyšší třídy, tedy konkrétně šestou a osmou, což ale znamená, že se svými svěřenci z minulé sezony budete pokračovat…
Ano. Já jsem rád, že to zůstává vlastně při starém jak pro mě a pro hráče, tak pro rodiče. Pro mě osobně je velice důležité, že s těma klukama můžu pracovat další rok a rozvíjet a navázat na to, co jsme dělali v minulé sezoně. Pořád je, kam to posunovat. Už v této sezoně jsme zavedli určitou kompenzaci, více střelby, práce na detailech. A až po dvou letech můžu opravdu říct: ano, hráči se zlepšili, nebo ne, něco bylo špatně. Rok není tak dlouhá doba, to jsme stihli něco začít, ale ve druhém roce to můžeme ještě rozvíjet.
Ve Vítkovicích jste se zařadil po bok klubových trenérských legend. Jak vás jako nováčka přijali vaši kolegové?
Já to samozřejmě můžu říct ze svého pohledu. Já myslím, že problém nebyl. Vlastně všechny jsem znal už z dřívějších let. Mojmír Trličík mě trénoval, Jardu Vlka jsem znal, s Romanem Ryšánkem jsem hrál. Já myslím, že plus mínus jsme se navzájem znali všichni, kluci mě mezi sebe vzali, neviděl bych žádný problém.
Od sezony 2016/2017 budete nově, kromě trenéra 6. a 8. třídy, také šéftrenérem žákovských mužstev, tedy týmů od přípravky po 8. třídu. Letní příprava těmto týmům začíná už v následujícím týdnu a i letos je v ní kladen důraz také na tréninky na ledě. Což pro někoho může být hodně překvapivé, tradice vždy velela během letní přípravy trénovat mimo led… Můžete vysvětlit, v čem je příprava na ledě během dubna a května opodstatněná?
Není to nic nového, co bychom nastupovali až letos. Tohle je praxe posledních několika let a netýká se jen žákovských mužstev. Společně s námi v dalším týdnu startují na ledě s přípravou i týmy Akademie – mladší a starší dorost a junioři. My samozřejmě, a to se nemění, vedeme všechny děti, napříč kategoriemi, k tomu, aby v létě dělaly úplně všechno. Dva dny v týdnu budou na ledě, zbývající tři dny budou na suchu a absolvují různé běhy, pohybovou aktivitu atd. Ten led v téhle fázi roku je prospěšný v tom, že nám dává prostor pro zaměření se na věci, na které v sezoně až tolik času není. Můžete dělat techniku bruslení, techniku jednotlivce. Vyšší kategorie dělají i fyzičku na ledě, že tedy pět dní v kuse neběhají po lese, ale mají to zpestřené dvěma dny bruslení na ledě. V tomhle směru to vnímám hodně pozitivně a jako dobrou věc.
