Vítkovice před 40 lety dosáhly na svůj druhý mistrovský titul. Boj o pohár mezi Ostravany a Českými Budějovicemi gradoval. V pátek 13. března 1981 hráli Vítkovičtí poslední kolo na domácím ledě. Jenže poslední kolo nebylo poslední a tudíž rozhodující.
Březen 1981 byl měsícem vítězství. Vítkovice v něm opět poskočily do čela prvoligové tabulky a už ji udržely až do sladkého mistrovského konce. To ostatně víme, dnes, ale přesně před 40 lety v těchto dnech se nervozita blížila absolutnímu vrcholu. V pátek 13. března se hrálo programové poslední kolo sezony (tehdy se hrálo bez play off). Vítkovice držely dvoubodový náskok, tedy nejmenší možný, vzhledem k tomu že byly zrušeny remízy a s nimi i dělba bodů. Musely jej udržet, protože pokud by českobudějovický Motor srovnal bodové konto, v jeho prospěch by hovořila vzájemná bilance.
Poslední kolo ale nebylo poslední. Zápasy 26. kola byly kvůli reprezentačním povinnostem odloženy až na 15. března. Sezona tedy nekončila 13. března, jak původně ve 44. kole měla. Vítkovice, i Budějovice a s nimi celá liga měly před sebou víkend pravdy.
Bez klíčového centra
Ostravané šli do rozhodujícího víkendu a posledních dvou zápasů už bez Ladislava Svozila. Klíčový centr utrpěl tři kola před koncem sezony vážné zranění v zápase na ledě Slovanu Bratislava a po dvojité zlomenině nohy v oblasti kotníku musel zůstat mimo hru. Ztráta lídra prvního útoku se mohla podepsat pod finální fázi boje o mistrovský titul, ale naštěstí spíše jakoby ještě více semkla partu ostravských hráčů. Chtěli vyhrát i pro zraněného kamaráda.
Pátek 13. března, Vítkovice – Plzeň, OZS Josefa Kotase
Poslední domácí zápas sezony. Vyprodaný Ostravský zimní stadion Josefa Kotase věřil v úspěch vítkovických borců a kdo ví, možná i tajně všichni doufali, že by přece jen mohly Budějovice doma padnout s Jihlavou a ostravský led a s ním všichni jeho fanoušci by mohli zažít mistrovské oslavy. Soupeřem byla ale Plzeň, tým, který stále ještě bojoval o záchranu. Takže nervy na obou stranách. Sedmnáctá hodina odbyla a mezi hráče v dresech s rytířem Vítkem na prsou a v trikotech s okřídleným šípem bylo za neskutečného burácení tribun vhozeno úvodní buly. Jak popsali dění na ledě soudobí žurnalisté?
Zápas adepta sestupu s největším aspirantem na titul přinesl dramatický, ale průměrný hokej. Oběma celkům šlo o mnoho a z toho pramenila i viditelná nervozita hráčů obou týmů. Vítkovice bez Svozila si vytvořily už v úvodu střetnutí převahu, ale byla to Plzeň, kdo šel překvapivě po chybách domácích obránců do vedení. Ale ani hrozivých 0:2 nevzalo domácím chuť do hry a touhu po vítězství.
Z dalšího velkého tlaku vytěžili domácí tři góly, jež měly přinést potřebné uklidnění do řad vítkovických hráčů, ale opak byl pravdou. Celou druhou třetinu se Vítkovice nedokázaly najít a chybami v obraně prohospodařily hubený náskok z první části hry. Teprve v poslední třetině, do které šly celky za nerozhodného stavu, se podařilo domácím zúročit velký ofenzivní tlak a dvěma slepenými góly rozhodli o výsledku tohoto důležitého střetnutí.
Pátek 13. března 1981
TJ Vítkovice – TJ Škoda Plzeň 5:3 (3:2, 0:1, 2:0)
Branky: Kacíř 2, Kuřidým, Říha, Fryčer – Černý, Kraft, Razým. Rozhodčí: Kokš – Bulant, Moravec. Vyloučení: 3:1. Bez využití. Diváci: 10 000.
Programově poslední kolo ale nerozhodlo. Vítkovickým se po vydřené výhře nad Plzní donesla informace, že Motor doma, byť s problémy, přetlačil Duklu Jihlaava 4:3. Mistrovské korunovaci na domácím ledě tak osud nepřál hned dvakrát. Dvoubodový rozdíl zůstal a rozhodnout o mistru Československa sezony 1980/1981 tak mělo rozhodnout až dohrávané 26. kolo, v neděli 15. března 1981…
