Po sobotním úspěšném derby s Třincem si dal Patrik Bartošák pauzu a mezi tři vítkovické tyče šel jeho kolega Daniel Dolejš. Ten ukázal, že Ostravané mají v brankovišti opravdovou jistotu a i rodák z Humpolce několika skvělými zákroky donutil diváky k potlesku.
Dane, jak těžký to byl pro tebe zápas? Podle statistik jsi čelil 42 střelám…
Zápas to byl těžký, prvních deset minut jsem si nesáhl na puk, to jsme hráli velmi dobře. Ale pak bylo vidět, že je to druhý zápas ve dvou dnech a samozřejmě jsme je museli k nějakým střelám pustit. Asi by to nešlo aby za celý zápas na mě nešla žádná střela. Zaplaťpámbu jsme vyhráli, dali jsme čtyři góly, byl tam hattrick, takže super, mám radost.
Odkdy jsi věděl, že budeš chytat? Patrik Bartošák po zápase s Třincem nevypadal, že by neměl nastoupit…
Já jsem to věděl už pár dní dopředu, bylo to plánované. Spíš to bylo proto aby si Patrik odpočinul, nic jiného v tom nebylo. Pár dní předem jsem to tedy věděl a trenéři i Patrik mi to pak naznačovali.
Měl jsi ale poměrně spoustu práce a hlavně několik skvělých zákroků…
Jo, tak to díky. (úsměv) Já jsem rád, jeden gól? To jde, hlavně že se vyhráli. A jsem rád, že jsem mohl po delší době nastoupit a týmu pomoct.
Nemrzí tě trochu ten inkasovaný gól? Mohla z toho být dokonce vychytaná nula…
Mrzí, nemrzí, bylo tam spousta času, kdyby nepadl tenhle gól, padl by tam jiný. Byla to sice trochu smůla, ale to k tomu patří. Měl jsem tam víckrát i štěstí, takže to beru jak to je.
Co ten ekvilibristický zákrok v první třetině kde jsi po teči vyrážel puk holí z branky?
To bylo právě to štěstí, o kterém mluvím. Někdo to přede mnou tečoval, mě to trefilo do ramene a puk padal za mě. Ani nevím, jestli šel do branky, prostě jsem do toho jenom plácl. Spíše štěstí, nic jiného v tom není.
Na videu a v sestřizích to ale bude vypadat dobře, souhlasíš?
To jo, souhlasím. Diváci budou spokojení. (úsměv)
