Měsíc už je obránce Jan Štencel opět součástí Vítkovic, jenže za modro-bílý klub od svého návratu z Komety Brno stihl odehrát jen dva zápasy. Dlouhodobější zranění jen na čtyři týdny vyřadilo ze hry. Od Nového roku ale brzy pětadvacetiletý zadák trénuje i s týmem a zdá se, že by v nejbližší době mohl být připraven se vrátit do zápasových bojů.
Po dlouhodobějším zranění už ses zapojil do přípravy s A-mužstvem. Jak to s tebou vypadá?
Už jsem v plné zátěži s A-týmem. Vypadá to celkem dobře a věřím, že můj návrat do zápasů už je celkem reálný, i když samozřejmě uvidíme. Cítím se dobře. Za ten měsíc jsem potrénoval, myslím, dobře. S naším kondičním trenérem jsme toho hodně udělali, abych byl připraven. Věřím, že to zranění už je za mnou.
Muselo to být pro tebe hodně hektické – po návratu do Vítkovic jsi stihl jen dva zápasy, v Karlových Varech jsi inkasoval pukem do obličeje a v Hradci Králové přišlo dlouhodobější zranění…
Byl to náročný měsíc, to určitě. Změna klubů, změny trenérů, do toho ta zranění. Sešlo se mi to takhle najednou, ale já zase věřím, jak se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Díky tomu zranění jsem mohl měsíc pracovat na fyzičce a věřím, že pro zbytek sezony budu výborně kondičně připravený a ten měsíc budu moci týmu i klukům v kabině splatit.
Pojďme o ten měsíc zpět. Návrat do Vítkovic. Jak se tvůj přesun zpět do Ostravy z Komety vlastně zrodil?
Ví se, že v Kometě je obecně přetlak hráčů. Můj ice-time a vytěžování nebyly takové, jaké bych si představoval. Byly nějaké alternativy, jak by se to dalo řešit. Každopádně jednoho dne přišel majitel za mnou, že na základě nějaké dohody s Vítkovicemi jsem byl přeložen do Ostravy. Času nebylo moc. Takže jsem se sbalil a na druhý den už jsem byl v Ostravě a krátce na to i hrál. Pro mě je to ale určitě pozitivní. Vítkovice znám, vyrůstal jsem tady, je to určitě příjemné. Znám tady lidi, prostředí. Se spoustou kluků, co tady jsou, jsem už hrával. Někdy to bývá složitější, v půlce sezony přestoupit a adaptovat se v novém prostředí, pro mě ale tohle opadlo. Jsem rád, že jsem tady a mám to blízko za rodinou.
Bylo nebo je těžké se přizpůsobit z boje o nejvyšší příčky na boj vlastně o záchranu?
Takhle bych to nebral. Je tady jiný herní styl, je to o adaptaci na jiný herní styl. Samozřejmě ale je jasné, že chci Vítkovicím pomoci v cestě nahoru.
Čtyři sezony jsi byl mimo Vítkovice. Jaké jsou ty, do kterých ses vrátil?
Tak v kabině přibyly nějaké obrazy a nějaké motivační citáty (usměje se). Kabina se malinko obměnila. Kostra klubu a kabiny se mi ale zdají stejné nebo hodně podobné. Samozřejmě došlo ke změnám ve vedení, v týmu, u hráčů, ale to k tomu i patří. Víceméně se ale vracím do míst, kde to znám, které je mi blízké, které je mi vlastní. Pro mě je to po těch čtyřech letech v Brně příjemná změna a nový impuls. Je to i o tom, že se člověk začne zaměřovat i na něco jiného. Začne poslouchat jiné názory od jiných lidí, než na co byl zvyklý v Brně. Pro mě to může být a doufám, že i bude, posun dopředu.
Jak se změnil za čtyři roky Jan Štencel jako hráč a jako člověk, oproti tomu, který před čtyřmi lety odcházel z Vítkovic?
Nějaké vrásky přibyly, možná nějaké vlasy ubyly (smích). Myslím, že za ty čtyři roky jsem posbíral zkušenosti. Přece jen jsem s Kometou vyhrál dva tituly, učil jsem se od těch nejlepších hráčů, kteří v Kometě byli a každý z nich mi dal spoustu rad a měl jsem možnost je pozorovat na ledě i mimo led, čímž mi byli obrovskými vzory. Jsou to zkušenosti. Věřím, že jsem i klidnější. Ve Vítkovicích jsem hrával s košíkem, pak i sezonu jako dospělý, ale přece jen čtyři roky v Kometě jdou poznat, že jsem se i mentálně uklidnil. Srovnal jsem si některé priority, které jsem měl před tím jiné. Takže posun tam bude, ostatně jako u každého.
Více o zkušenostech z dresu Komety a dvou mistrovských titulech si budete moci přečíst v Bulletinu Rytíř Vítek pro utkání s Libercem a Hradcem Králové
