Jan Hruška gól v Brně neslavil, výhra ho ale nadmíru těší

Neměl to lehké, poprvé od odchodu z Komety se postavil na brněnský led. Zkušený útočník Jan Hruška přiznal před těžkým zápasem proti „svým“ určitou nervozitu, v utkání ale nedal nic znát. Se svou tradiční sedmapadesátkou na zádech přispěl k tříbodové výhře Vítkovic také gólem – premiérovým v ostravském dresu. 

Poprvé ve své extraligové kariéře ses postavil Brnu, se kterým jsi krom jiného získal dva mistrovské tituly. Jaké byly tvé pocity při příjezdu pod Špilberk, ovšem v roli soupeře?

Nechtěl jsem si to moc připouštět. Ale… Mám takový zvyk, že když sednu do autobusu, tak do dvou minut spím a probudím se až na zimáku. Tentokrát to bylo jiné, nemohl jsem zabrat ani náhodou. Asi ve mně byla určitá slušná, docela nervozita. Trvalo nějaký čas na rozbruslení, než to ze mě opadlo.

 

Utkání vám vyšlo, se svým současným týmem – Vítkovicemi – odvážíš z Brna tři body. Navíc jsi pomohl gólem. Jaké jsou ty pocity pozápasové?

Každá výhra je sladká. Tahle je taková… nevím, jsem takový rozpolcený. Na jednu stranu mě i mrzí, že se na domácí kluky píská. My jsme měli i štěstí. V rozhodující chvíli jsme dali důležité góly. Za Vítkovice jsme samozřejmě nadšení, že máme tři body z ledu Komety. Ale tahle mince má u mě i dvě strany.

 

Ta druhá strana u tebe asi byla znát po vstřelení gólu – nijak velká oslava to nebyla…

Euforie byla u mě vnitřní, ale zase myslím, že je potřeba to nějak krotit. Přece jen jsem v Kometě hrál hodně dlouho a nemá cenu dělat pak po gólu nějaké šaškárny. Já si to pak oslavím s blízkém kruhu, ale že bych na ledě dělal salta, to není ku cti ani mé, ani Komety.

 

Radili se s tebou konkrétně trenéři a spoluhráči, co by mohlo platit na brněnské brankáře a vůbec na tým?

To ne. Já myslím, že tady ve Vítkovicích je to natolik zkušený tým a natolik zkušení trenéři, že mají svou hlavu očividně nás na to připravili perfektně.

 

Váš nástup v zápase byl hodně zajímavý. Nejprve vás Kometa zavřela ve vašem pásmu a po třech minutách u vás jste během několika vteřin dvěma góly vyhnali Vejmelku z branky…

To byla ta naše taktika, zkusit je zamknout v naší třetině a potom udeřit, myslím, že to vyšlo fantasticky (úsměv). Takový ten sport někdy je. Oni měli v začátku více ze hry, ale my jsme to ustáli a se štěstím dali dva góly. Na druhou stranu Kometa se z toho nesesypala, dlouho to bylo vyrovnané herně a pak i také znovu výsledkově. Nakonec jsme to urvali.

 

V čem je tedy podle tebe základ vítkovického úspěchu na brněnském ledě?

Myslím, že každý podal kvalitní a zodpovědný výkon. Jistě, s výjimkou faulů, kterými jsme Kometě dali přesilovky, které oni mají prostě dobré a se kterými jsme nejprve měli dost problém. Myslím, že základ byl v tom, že jsme všichni zahráli to, co jsme měli a co jsme si řekli, že budeme hrát. To slavilo úspěch.

 

Tohle byl první zápas po reprezentační pauze, první z poslední série utkání. Je tahle výhra velkým povzbuzením do zbytku soutěže?

Jasně! Byl to jeden z nejtěžších soupeřů, kteří nás v tomhle závěru čekají. Ještě navíc venku, Kometa doma hraje perfektně. Odvézt si odtud tři body je výborná vzpruha. Ale, v pátek je další veledůležitý zápas a na ten je potřeba se připravit stejně, ne-li líp.

 

Souhrou výsledků jste pod sebe v tabulce dostali Kladno. Je to ve Vítkovicích na dobré cestě?

Na dobré cestě to je, ale ještě zbývá sedm zápasů a to je strašně moc. Přes dvacet bodů je ve hře. Není dobré se něčím uspokojit. To se možná trochu nevyplatilo tomu Kladnu, které ještě nedávno mělo obrovský polštář a teď do toho spadli, ani nevědí jak. Z toho se musíme hlavně my poučit a s pokorou do těch dalších zápasů jít a bojovat.

 

Zpět k tobě, bereš výhru a gól proti Kometě jako určitou satisfakci po tom odchodu z Brna?

Satisfakce je silné slovo. Nebyl jsem v Kometě chtěný, takže to, že jsme tady vyhráli mě potěšilo.

 

Dosud jsi nastupoval ve Vítkovicích v dresu s číslem 30 a čekal jsi na gól. Až nyní jsi oblékl svou tradiční padesát sedmičku a hned ses trefil. Šetřil sis to na tuhle chvíli a navíc do Brna?

(pobaveně) No, tak jako úplně jsem si to nechtěl šetřit, byl bych radši, kdyby mi to tam padlo dřív a častěji. Ale na druhou stranu, sbírali jsme pravidelně body, já jsem týmu i bez gólu snad nějak pomáhal, takže mě to úplně netížilo. Kdybychom měli v zádech šest porážek, tak by to bylo docela nepříjemný, ale takhle mi to, že jsem nedával góly, až tolik nevadilo a nesvazovalo. A podařilo se to prolomit nyní.