Trenér a generální manažer HC VÍTKOVICE RIDERA Jakub Petr se dva dny po vyřazení svého týmu z předkola play off ohlédl za extraligovou sezonou, vyjmenoval pozitiva i negativa a nastínil, jakým směrem by se měl jeho tým ubírat před novou sezonou.
Krátce po konci série předkola s Plzní jste řekl, že vypadnout v prodloužení rozhodujícího zápasu je relativně nejpřijatelnější konec sezony. Je pravdou, že je to důstojnější, než vypadnout po jednoznačných prohrách 0:3 na zápasy…
Tam je to třeba rozlišit na dvě stránky. A to, když už to člověk dotáhne do té 95. minuty a ví, že může rozhodnout jakýkoli detail, kdejaké špatné nahození a můžete jít do čtvrtfinále. Pak je to euforie a radost. Na druhé straně, když takhle prohrajete, tak víte, že jste svou kůži nedali lacino.
Kde hledat rozdíl mezi vámi a Plzní. Co rozhodlo o tom, že nakonec čtvrtfinále hraje soupeř a ne vy?
S odstupem osmačtyřiceti hodin můžu říct, že Plzeň byla lepší třeba jen o ten moment, že dokázala rozhodnout pátý zápas. Je to o tom, že my jsme doma hráli třikrát, jednou jsme vyhráli v základní hrací době a dvakrát se prodlužovalo. V Plzni jsme oba zápasy prohráli jednoznačně. Nelze se vymlouvat na to, že jsme dostali gól v 95. minutě. Z těch šancí, které jsme měli, jsme ten gól mohli a měli dát my. Myslím, že jestli náš vývoj celé sezony má někdo „shora“ posuzovat, tak je to přesně tak, jak jsme skončili a nemůžeme se vymlouvat na nějakou smůlu, nebo větší štěstí soupeře.
Zklamání z vyřazení znát bylo, ale hořkost asi u vás nebyla na místě, je to tak?
Fajn je to, že tak, jak ta naše sezona byla, tak i ten poslední zápas ukázal obrovské srdce týmu, bojovnost, nasazení. Před sezonou jsme říkali, že nechceme dát svou kůži lacino, a to jsme myslím dokázali a ten poslední zápas jednoznačně charakterizoval. Ale to, abychom byli právoplatnými účastníky čtvrtfinále, to nám chybělo a chybělo nám to v celé sezoně.
A co konkrétně vám tedy chybělo? V sezoně jste několikrát útočili na šestku, ale nedostali jste se do ní. V předkole jste byli blízko postupu do čtvrtfinále, ale opět jste v rozhodujícím momentu neuspěli…
To je ono. Já už jsem to zmiňoval několikrát. S ohledem na skladbu týmu a na věci, které se děly kolem týmu před sezonou, tak si myslím, že se nám povedly ty věci, které nejsou až tak hokejové. Ať už jde o systémové věci, ať už jde přístup hráčů, režim. Sehráli jsme zápasy proti top týmům, ve kterých jsme sice hokejově až tak nedominovali, nepředčili jsme je, ale byli jsme organizovaní, byli jsme silní, pokud jde o defenzivní stránku. Statistiky, ať už běžně dostupné, nebo naše interní analytické, nám v tomto dávají zapravdu. Z pohledu defenzivy a organizace hry byly naše výkony téměř v pořádku. Ale na to, abychom se dostali mezi top šest týmů, máme zase jiná čísla, která hovoří jasně. Jsou to tristní přesilovky. Střelecká potence také nebyla bůhvíjaká. Čísla nejsou lichotivá. A to se projevilo i v play off. Podařilo se nám mít v zádech pátý zápas doma, ale stejně jako jsme v sezoně několikrát klepali na dveře šestky, ale nedokázali jsme potvrdit překvapivé výsledky s top týmy v utkáních s týmy kolem a zpod nás, stejně tak jsme nedotáhli předkolo.
Přitom do čtvrtfinále vám opravdu chyběl krůček…
Je to tak. Ať už máme v Plzni jakou chceme bilanci, tak jsme tam jeli s tím, že vedeme 2:0 na zápasy a je před námi poslední krok. A i když jsme prohráli v 95. minutě, tak jsme ten poslední krok prostě opět nezvládli. To je to, co tuto sezonu charakterizovalo. Problémem byly jednoznačně ofenzivní věci. Neprosazovali jsme se. Naši hráči nefigurují na top příčkách kanadského bodování extraligy. Klíčové jsou v současném hokeji přesilovky. To jde ruku v ruce. Když jsme nedávali góly v pět na pět, tak se nám těžko dařilo skórovat v přesilových hrách. Poslední zápas to znovu charakterizoval. Po vyrovnání na jedna jedna jsme se dostali do tlaku, Plzeň už trochu fyzicky odpadla, upustila od agresivního hokeje v závěru třetí třetiny a my jsme v této fázi nedokázali využít dvě přesilovky. A tam se to lámalo v pravém slovy smyslu. Kdybychom to využili, tak bychom se dnes bavili jinak a chystali se na Liberec. Předkolo bylo obrázkem celého vývoje naší sezony, a to to nechci brát negativně.
Před sezonou jste prezentoval, že vaším cílem pro tuto sezonu je přivést do Ostravy regulérní play off. To se ale nakonec nepodařilo. Jak tedy vnímáte a hodnotíte konečný výsledek vašeho týmu?
Šli jsme do sezony, která byla hodně atypická a my jsme o tom hodně nahlas mluvili a bylo to znát. Ať už to bylo z pohledu organizace, vedení klubu, kdy asi každý věděl, v jakých problémech klub byl a byla tady otázka změny majitele, sponzorů a dalších věcí. To se naštěstí pro všechny podařilo vyřešit, i když opravdu na poslední chvíli těsně před začátkem sezony. Jsou to sice věci, které by tým ovlivnit neměly, ale je potřeba je brát jako fakt. Další věc je ta, že sestava vypadá dobře na papíře, ale druhá věc je otázka zranění. Těch během sezony přibývalo. Chtě nechtě se nám mančaft od prvního zápasu začal rozbíjet. Já jsem něco podobného nezažil a mám informace i od jiných a zkušenějších kolegů, že takové počty zraněných, které jsme měli, bylo toho více, než je zdrávo. Mužstvo bylo poskládáno s novými hráči, ale my v podstatě neměli čas na to, aby se vytvořili potřebné vazby. Samozřejmě jedna věc je příprava, ale pak jde taky o sezonu. Na začátku extraligy se chcete stabilizovat dostat se do pohodových vod tabulky. To byla věc, která nás hodně trápila. Ano, jádro mužstva svým přístupem celou věc zvládlo a buďme rádi, že jsme se nepropadli na spodní příčky. I to musíme brát jako fakta, ale v žádném případě to nesmí být naše alibistické omluvy. I přes všechny tyto problémy jsme na dveře šestky několikrát klepali. Když to zhodnotím celkově – každý hráč od nás dostane informace ke svému výkonu, dozví se, co bylo dobře, co bylo špatně a proč u nás bude pokračovat, nebo také ne. Celková věc je taková, že náš cíl byl posunout to dál, než to bylo v minulé sezoně. To se povedlo, dokonce i z pozice, že jsme předkolo začínali doma. Můj interní cíl, který jsem na tiskovce před sezonou zmínil, bylo čtvrtfinále. Já jsem přesvědčený, že do sezony nemůžete jít s tím, že vaším cílem je předkolo. Objektivně po celém průběhu sezony a s přihlédnutím k objektivním strastem, jako byly přesilovky a střelecká potence, a pak i to, co nemůžete ovlivnit, jako jsou zranění, tak si myslím, že jsme tam, kde jsme. Určitě nemůžeme říct, že je úspěch, že jsme do Ostravy přivedli předkolo play off, ale s tím, že jsme jednu dobu byli dvanáctí a neměli pohromadě téměř celý základ sestavy, by mužstvo nemělo být až tak haněno.
Čili kritiku výkonů jste schopní přijmout, ale obecné tvrzení, že by sezona skončila neúspěchem, akceptovat nemůžete?
Znovu říkám, že nejde o alibismus. Vnímáme ostravskou veřejnost a její přístup k zápasům, kdy se nedaří. Je to tady specifické prostředí, ale není v tom alibismus. Je to prostě realita. Od úterý máme mužstvo pro novou sezonu více než z tří čtvrtin hotové a myslím, že jakýsi první stupínek jsme udělali a teď jdeme dál, abychom v další sezoně naši pozici zase někam dál posunuli.
Alfou a omegou celé sezony byla opravdu zranění. Paradoxní je fakt, že až před posledním rozhodujícím zápasem jste poprvé měli k dispozici celý kádr, nikoho na marodce, a mohli jste tak dát dohromady ideální sestavu…
Je to pravda, ale musíme brát v úvahu, že jsme byli před rozhodujícím zápasem série. Takže někteří kluci nastupovali na sílu a pod injekcemi, protože už nebylo, nač se šetřit. Je pravdou, že když jsme si napsali varianty sestavy na pátý zápas, tak jsme poprvé v sezoně měli k dispozici všechny hráče včetně náhradníků, takže jsme se jen pousmáli, že konečně to tam je. Ale to nejsou problémy, které by se týkaly jen nás.
Marodka potká každý tým, ale u vás to bylo letos opravdu extrémní, v listopadu vám chybělo devět hráčů základní sestavy, mimo jiných…
Já to až tak řešit nechci, protože to nemám rád. Vždy hrajete s tím, co máte k dispozici. Některé týmy řešili problémy s marodkou, když se jim zranili dva nebo tři hráči – všude jste to četli a všichni to řešili. Tohle my jsme určitě nechtěli.
Velké trápení jste zažili také s přesilovkami, co v nich bylo nebo je špatně?
Když chceme být na některé hráče naštvaní, tak musíme hledat objektivní příčiny. V otázce přesilovek jsme asi nejlepší období měli na podzim, v době, kdy jsme s Nitrou hráli Ligu mistrů. I v extralize jsme se v přesilovkách prosazovali. Tam už jsme si mysleli, že ty námi zamýšlené vazby začaly fungovat a je potřeba dopilovat jen detaily. Obecně, přesilovky jsou stejné a to se každý může podívat na extraligu, NHL. Je to samozřejmě i o šikovnosti a citu jednotlivých hráčů, schopnosti najít správný prostor na přihrávku, na střelu, vyhovět si. Novou přesilovku, nebo nový směr ale nikdo nevymyslí, liší se jen provedení. A když se vám to pak rozbije, je to problém. Právě v době, kdy si to mělo všechno sedat a kdy i ti samotní hráči se mají dostávat do pohody a trefovat góly z první střely a dostávat se do pozic, kdy jsou střelecky hrozbou. Můžeme se bavit o tom, že má být větší tlak do brány a tak dále, ale stejně základem přesilovky je vyhovět si. Celá ta pětice. V době, kdy se nám to začínalo dařit, se nám to všechno dramaticky rozbilo. Vypadli nám z toho hráči, hledali jsme dál, dál, vypadávali další a pak postupem času už to začínal být problém. Problém bylo využívání šancí pět na pět a v přesilovkách to bylo ještě znatelnější. Přesilovek jsme měli hodně, o fauly jsme si říkali, ale nedařilo se nám je využívat. To je ten klíčový moment, proč jsme se nedostali do šestky, to rozhodlo. Kdyby se dařilo v těchto fázích, góly by naskakovaly a my ty klíčové okamžiky mohly strhnout na svou stranu.
Zápasová část sezony je za vámi. Jaký je nyní plán mužstva?
Do konce března bude mít tým takový kondičně-regenerační mikrocyklus. Kluci jsou tady stále v režimu, pak odjíždějí na dovolenou s tím, že my nebudeme měnit přípravu, takže pauza mezi sezonami bude delší. Hráči dostávají pět týdnů volno, pak dostávají individuální cyklus. Stejně ale, jak znám jádro mužstva, které zůstane, tak se o volnu hovořit nedá, protože už si hráči vyžádali tréninky pro dobu volna, takže se budou individuálně připravovat i nadále. A jedná se o většinu mužstva. Pokud se bavíme o volnu, tak jde především o psychickou stránku, že vypadnou z prostředí kabiny a zimáku. Týmově začínáme koncem května s krátkou pauzičkou v červenci. Skladba přípravy se měnit nebude. Pro nás trenéry se pauza naskýtá někdy v polovině května, kdy si chceme také vyčistit hlavu, ale jinak v tomto období pracujeme naplno. Pro mě speciálně ta práce na složení mužstva začala s koncem přestupního období, od té doby jsme v kontaktu s hráči, agenty a teď je to část, kdy chceme mít kádr co nejrychleji uzavřený. A musím říct, že až na dva nebo tři otazníky už to mužstvo máme v podstatě hotovo.
Můžete tedy zmínit, k jakým změnám v kádru dojde? Internetem už kolují určité fámy a informace…
Tak nějaké věci se fanoušci dozví prostřednictvím našich oficiálních informačních kanálů, tedy webu a profilů na sociálních sítích v nejbližší době. My samozřejmě chceme nejprve vše probrat s hráči a až poté vyjít s informacemi ven.
Přestupní termín ale začíná až 1. května, do té doby asi nějaké velké přestupové bomby ohlásit ani nemůžete, ne?
Je to tak. Respektujeme, že smlouvy končí ke 30. dubnu. A do té doby není korektní, z mého pohledu, zveřejňovat, že k nám někdo nový přijde, nebo od nás někdo odejde. V tomhle prosím fanoušky o dávku trpělivosti i respektování tohoto termínu. Samozřejmě s některými hráči našeho týmu jsme prodloužili smlouvy a o tom budeme informovat už před koncem dubna, takže v nejbližších dnech se to objeví na našem webu.
Takže přípravy na novou sezonu začaly v podstatě ještě v průběhu té současné…?
To, co děláme teď, bereme tak, že nějaký krok vpřed se udělal, ať už herně, nebo organizačně. Teď děláme vše pro to, aby se udělal krok další. Náš cíl je jasný, je dlouhodobý, ale je nám stoprocentně jasné, kam chceme směřovat. Nás trenéry asi štve nejvíce, že jsme si mysleli, že se už letos do toho čtvrtfinále dostat můžeme. Pořád vnímám, že jsme v nějakém vývoji, ale příští rok už bychom o sobě měli dát vědět ještě víc a cíl si postavit zase trochu jinak. Ne už tak skrytě říkat, že kdyby bylo čtvrtfinále… Ale na to je ještě dost času. Takový první krok k sezoně je OK. Zklamání v nás je, protože jsme se dnes mohli chystat k cestě do Liberce. Ale tak, jak jsem tento rozhovor začal – nebudu říkat, že nám čtvrtfinále uteklo těsně, i když to tak vypadat může.
Zmínil jste, že většina mužstva pro novou sezonu už je daná. Co to ale znamená? Dají se očekávat opět velké změny, nebo dojde jen ke kosmetickým úpravám?
Tak úplně konkrétní být nemůžu, můžu jen naťuknout. Navazuje to na to, co jsem říkal před chvílí. Něco nás trápilo, o něčem jsme si mysleli, že bylo relativně OK. Základ, který tady byl, chceme udržet a vylepšit. A pak jsou věci, které nás trápily a s těmi chceme něco udělat. Kdo čte mezi řádky, tak už asi tuší, co chceme udělat a samozřejmě je jasné, že s některými hráči se budeme muset rozloučit.
Máte za sebou první sezonu v pozici hlavního trenéra u A-mužstva. Jak ji vnímáte z vlastního osobního pohledu?
Nebyl jsem u toho jen já, byli jsme u toho s Pavlem Trnkou, Vladimírem Vůjtkem i Martinem Pruskem. Já sebekriticky přiznám, že se jednalo o první sezonu a z té by se měl člověk poučit. I já jsem asi udělal nějaké chyby, v některých hráčích jsem se, ne že spletl, ale jejich využití mohlo být možná trochu jiné. Člověk si to musí sám pro sebe zanalyzovat a pořád ve mně je, že na tu šestku jsme klepali a přemýšlím, co jsme mohli a měli udělat jinak, aby se nám to povedlo. Do příští sezony je to pro mě i pro nás jednoznačná výzva. Letos čtvrtfinále nevyšlo. Nebyl to úplný průšvih, nebylo to na otevírání šampaňského. Kluci od nás, od vedení klubu i od sponzorů slyšeli, že sezona neúspěchem neskončila. Víme o věcech, které můžeme dělat jinak, ale neúspěch tato sezona nebyla, je odrazovým můstkem pro další ročník.
