Obránce Marek Hrbas v nové sezoně bodově válí a ke dvěma brankám přidal dvě asistence. Na beka tedy velice slušná čísla. Jak klatovský rodák uvedl, je to hlavně tím, že změnil myšlení a pohled na hokej. Na ledě se mu to vyplácí, bekhendová branka proti Pardubicím byla výstavní.
Marku, proti Pardubicím to byl asi trochu jiný zápas než proti Třinci. Je to tak?
Byl to víceméně zápas, jaký jsme očekávali. Nečekali jsme žádné lehké utkání a prvních deset minut jsme byli hodně špatní. Pak jsme si k tomu něco řekli a i když to byl takový nehezký zápas, máme tři body a to je nejdůležitější.
K tomu vašemu druhému gólu, jak byste jej okomentoval? To byl bekhend skoro jako ze sestřihů z NHL. Zamýšlel jste to takhle?
No, viděl jsem, ještě než jsem dostal puk, že tam je úplně volno. Všichni hráči byli na mantinelu a střed byl prakticky prázdný. Nabruslil jsem si tam a vyšlo to. Jako chtěl jsem to dát bekhendem, to ano, ale že bych to měl udělat až takto, to jsem zase nechtěl. Přímo do vingle, to ne. (úsměv)
Bodově vám vyšel start Extraligy výborně. Čím to je? Je to třeba tím, že se celkově váš tým zlepšil v koncovce?
Asi taky, ale spíše oproti minulé sezoně nepřemýšlím nad hokejem celý den. Jakoby netrápím se něčím, když se něco nepovede nebo nepovede zápas. Snažím se ten hokej více užívat a jsem podle mě takový více uvolněnější. Takže tohle bych spíše řekl, že je ten důvod. Na tom puku si hodně věřím a když se udělá nějaká chyba, tak se udělá. Je to sport chyb a když se něco pokazí, další střídání jdu do toho opět naplno a věřím si.
A jak se to přihodí, že hrajete nyní více uvolněněji a sebevědoměji?
Měl jsem nějaký rozhovor s tátou. S taťkou se o hokeji hodně bavíme a něco jsme si před sezonou řekli. Jak bych to mohl hrát a říkal mi, abych to tolik neřešil, když se něco nepovede. Abych měl čistou hlavu, zapomněl na to špatné, myslel pozitivně a příště to udělal lépe. Není to ale úplně jednoduché takto změnit myšlení. Já byl vždycky typ, že po nějakém špatném zápase nebo střídání jsem to měl v hlavě. Pak se to přenášelo do dalších střídání. Jak jsem ale řekl, něco jsme si s tátou řekli a hokej i když je moje velká láska, tak jsou důležitější věci než hokej.
Takže otec je takový váš psycholog?
Jojo, je to tak. Hodně se spolu o hokeji bavíme, vlastně po každém zápase. Taťka mi hodně pomáhá a dává mi rady. Hokej hrával do nějakých patnácti let a pak ze zdravotních důvodů musel skončit. Hokej ale sleduje celý život a musím říct, že mi hodně pomáhá. Někdy je to těžší, když si myslím, že jsem něco udělal dobře a on to vidí jinak a sundá mě. Ale pomáhá mi to a bavíme se o tom spolu.
Máte to ale asi na dálku, když jste z Plzně. Je to tak?
Přesně tak. Je to takové na dálku, rodiče chodí na zápasy, když hrajeme doma v Plzni nebo v okolí Plzně jako Praha nebo Chomutov. Mám to tedy přes celou republiku, takže řešíme věci telefonicky.
