Dekáda Vítkovic: Připomeňte si momenty mezi léty 2010 a 2020

Začal rok 2020, další desetiletí 21. století je za námi. Začalo výbuchem 3:10 v Pardubicích ve stříbrné sezoně 2009/2010 a končilo tolik potřebnou výhrou 4:2 tamtéž. Mezi tím klub dosáhl na dvě extraligové medaile, reprezentoval na Spengler Cupu i v Lize mistrů, změnil název i logo, zažil vzestupy i pády.

S příchodem roku 2020 spousta klubů i médií nabídla subjektivní pohled za uplynulým desetiletím. Dovolili jsme si totéž. Jaká byla druhá dekáda 21. století z vítkovického pohledu? Rušná, krušná, medailová, nadějná. Přinesla radost, ale i zklamání. Změnu názvu. Změnu majitele. Změny trenérů, samozřejmě hráčské přesuny, ale především hromadu sportovní zábavy. Rozhodli jsme se zmapovat a vypíchnout ty nejdůležitější a nejzajímavější momenty, které se odehrály mezi 1. lednem 2010 a 1. lednem 2020.

 

Začátek dekády – desítka v Pardubicích

Porážka 3:10, tak vstoupily Vítkovice v neděli 3. ledna do roku 2010 na ledě Pardubic. Následovaly tři porážky za sebou. Pardubická desítka byla také jediným dvouciferným výsledkem Vítkovic v dekádě. Kdo by ale vzpomínal na nepovedený vstup do kalendářního roku? Ostravanům se v sezoně 2009/2010 dařilo a svou cestu tým trenéra Aloise Hadamczika zakončil až ve finále extraligy. Ne vždy platí „jak na Nový rok, tak po celý rok“.

 

Dvě stříbra

Druhá dekáda 21. století zůstane ve vítkovické historii zapsána jednoznačně jako úspěšná. Odstartovala dvěma finálovými účastmi. Nejprve v roce 2010 pod vedením trenéra Aloise Hadamczika – tým skončil po základní části na 4. místě, vyřadil Spartu i Slavii, bohužel ve finále nestačil na Pardubice s Dominikem Haškem. Hned pro další sezonu (2010/2011) predikovali odborníci, že Vítkovice sestoupí. Ze stříbrného kádru odešlo 11 hráčů, také trenéři. Nově se týmu chopila dvojice Mojmír Trličík – Zdeněk Moták. Další šanci mladším hráčům, které ale doplňovaly silné osobnosti střední a starší generace. Celoplošný aktivní hokej slavil úspěch a Ostravané po roce opět bojovali v posledním kole o mistrovský titul. Po základní části jim patřilo 3. místo, ve čtvrtfinále si poradili s Českými Budějovicemi, v semifinále vrátili Pardubicím rok starou prohru, ve finále ale na ně čekal hvězdný Třinec, který nakonec měl více štěstí i kvality a modro-bílí brali druhé místo.

 

Úspěšná mezinárodní reprezentace

Vítkovice byly mezi roky 2010 a 2020 hodně vidět i na mezinárodním poli. Tři účasti na slavném Spengler Cupu po sobě jsou toho důkazem. Navíc dvakrát se Ostravané z Davosu vrátili s bronzovou medailí. V roce 2012 dokonce v ročníku, kdy kvůli výluky v NHL nastoupily za protivníky i hvězdy zámořské soutěže a Vítkovice přitom skupinu s ruskou Ufou a švýcarským Fribourgem vyhrály a v semifinále držely hodně těsnou bitvu s domácím Davosem, posíleným o hvězdu Chicaga Patricka Kaneho a ikonu San Jose Sharks a před tím Bostonu Bruins Joe Thorntona. Po třetí účasti na Spengler Cupu ale pouť Vítkovic Evropou neskončila. První tři ročníky nově rozjeté Champions Hockey League se bez ostravského klubu neobešly. Ostravští fandové mohli vidět na vlastní oči finského multimistra Tapparu Tampere s vycházející hvězdičkou Patrickem Lainem. Nejdále došli modro-bílí v ročníku 2016/2017 – až do čtvrtfinále play off CHL. 

Dvakrát 92 bodů

Ostravanům se ve druhé dekádě 21. století podařilo utvořit a pak také vyrovnat klubový rekord v počtu nasbíraných bodů během základní části. V ročníku 2010/2011 skončily Vítkovice na 3. místě se ziskem 92 bodů – do té doby nejvyšší počet bodů od zavedení tříbodového systému. V sezoně 2017/2018 se mužstvu tento příděl podařilo zopakovat, byť to stačilo „jen“ na 4. místo po základní části. Dvaadevadesát bodů je zatím historické maximum Vítkovic.

 

Sezona bez play off

Jen jednou se během uplynulého desetiletí nedostali hokejisté Vítkovic do play off – i to z této dekády dělá jednu z nejúspěšnějších sezon s nejvyrovnanější konzistencí. Ročník 2015/2016 skončil pro Ostravany neúspěchem. Tým ještě v předposledním kole sahal po účasti v play off, ale domácí zápas s pozdějším mistrem Libercem – nezvládnutý v koncovce – je nakonec místo v elitní desítce stál. 66 bodů na kontě po základní části je navíc vůbec nejnižší bodový zisk od zavedení tříbodového systému. Záchranářské problémy ale Vítkovice neměly, ve skupině o udržení se celkem snadno vyhnuly baráži.

 

Změna názvu a majitele

Prodloužení smlouvy mezi Riderou a hokejovým týmem HC Vítkovice.
Na fotografii vlevo Václav Daněk z Ridery vpravo Aleš Pavlík za HC Vítkovice.

Od 90. let 20. století byl ústřední postavou vítkovického klubu v nejvyšší pozici František Černík. Od roku 2005 klub nesl název HC VÍTKOVICE STEEL. S rokem 2016 ale přišla změna. František Černík prodal svůj většinový podíl v akciové společnosti Aleši Pavlíkovi, který se tak stal novým majitelem klubu. Po skončení smlouvy o generálním partnerovi s firmou VÍTKOVICE STEEL se novým generálním partnerem stala Skupina Ridera. Klub od 7. 9. 2016 nese název HC VÍTKOVICE RIDERA a za zmínku jistě stojí, že se jednalo teprve o druhou změnu názvu klubu od roku 1993 (co by za to v jiných neméně tradičních a možná i úspěšnějších klubech dali?).

 

Nejlepší návštěva od roku 1999

Druhá dekáda 21. století se také zapsala tím, že se v jedné ze sezon přiblížila návštěvnost bájným hranicím poloviny 90. let 20. století. Konkrétně ročník 2017/2018 zaznamenal divácký průměr v základní části 6 986 diváků! K překonání rekordu sezony 1997/1998 to sice nestačilo (7 527), nicméně přiblížit se hranici 7 tisíc se od té doby podařilo jen dvakrát, v roce 1999 a pak v roce 2018.

 

Top 3: Nezapomenutelné momenty

Jsou momenty, které v paměti zůstanou napořád. Dekáda 2010 – 2020 přinesla i z pohledu Vítkovic řadu zajímavých zážitků, ale tři nezapomenutelné momenty budou čnít asi nad všemi, seřadili jsme je podle toho, kdy se staly, to, který z nich byl větší a který menší, necháme na každém fanouškovi.

  • Finálové vítězství nad Třincem (9. 4. 2011): Vítkovice – Třinec 5:4 SN – Třinec byl půlminuty od čtvrtého vítězství ve finále a od pojištění mistrovského titulu. V klíčovém momentu, hry Vítkovic bez brankáře, ale Jan Peterek minul prázdnou bránu, puk získali domácí a za obrovské podpory vlastních fanoušků se pokusili za stavu 3:4 o zvrat. Marek Malík posunul z hloubi vlastní obranné třetiny na Petra Vránu, který ze středu přiťukl na pravé křídlo rozjetému Janu Káňovi, ten pálil okamžitě zpoza kruhu. Brankář Peter Hamerlík vyrazil na levou stranu, kde dorážel Lukáš Klimek – 4:4. Obrovský výbuch vítkovické radosti. Duel dospěl přes prodloužení do samostatných nájezdů, ty zahajoval překvapivý exekutor Ondrej Šedivý a Hamerlíka doslova vymíchal. Třinec nenašel odpověď, následoval chladnokrevně proměněný nájezd Viktora Ujčíka a když Radek Bonk nepřekonal Romana Málka, Vítkovice slavily výhru 5:4 po nájezdech a snížily stav série na 1:3 ze svého pohledu. Mistrovská korunovace se musela odkládat do Třince.
  • Vítězný gól nejdelšího zápasu v českých dějinách (7. 3. 2013): České Budějovice – Vítkovice 2:3 PP – pátý rozhodující zápas předkola play off 2013. Podle novinky v pravidlech se mělo v případě potřeby prodlužovat až do rozhodnutí, tedy bez samostatných nájezdů. Zápas Vítkovic v Českých Budějovích dospěl za stavu 2:2 přesně do tohoto bodu. Už se hrála druhá polovina 3. prodloužení! Domácí Jihočeši udělali drobnou chybu ve střídání, čímž umožnili Vladimíru Svačinovi jít do brejkové situace, útočník posunul do druhé vlny za sebe, odkud bez přípravy pálil slovenský čahoun Peter Húževka, Jakub Kovář v brance Mountfieldu na puk nedosáhl. Zápas skončil, série také. Na časomíře svítil ukazatel 113:51! Historicky nejdelší utkání (do dnešních dnů) sehrané na české půdě skončilo výhrou Vítkovic 3:2. Sluší se dodat, že brankář Vítkovic Filip Šindelář kryl v utkání 84 střel.
  • Demolice Třince v domácím derby (13. 11 2015): Vítkovice – Třinec 7:0 – Téměř vyprodaný ostravský palác a tradičně velice atraktivní derby Vítkovic s Třincem. Říká se, že derby nemá favorita, ale v tomhle utkání to byla hra kočky s myší. Vítkovice překvapivě rozstřílely Třinec 7:0! Nebyl to žádný zkratovitý kolaps Slezanů. Ostravané dali v první třetině 3 góly, ve druhé 3 góly, v poslední přidali poslední. Brankář Daniel Dolejš kryl 23 střel. Zatímco modro-bílá euforie obíhala arénou, červeno-bílí propadli zoufalství. Tradičně plný sektor hostí se na třetí třetinu vyprázdnil, část fanoušků Třince se dokonce se závěrem utkání snažila dostat na střídačku svého týmu. Prohrát 0:7 na ledě úhlavního rivala, to bylo silné kafe. Po utkání rezignovala trenérská dvojice Ocelářů Jiří Kalous – Václav Varaďa. Jenže i pro Vítkovice byl tento zápas určitým danajským darem. Po výhře 7:0 přišla série nezdarů. Oba týmy se trápily. Zatímco Třinec pak na poslední chvíli z desátého místa postoupil do play off, Vítkovice zůstaly dva body za ním a play off se konalo bez nich.

 

Statistické okénko (1. 1. 2010 – 1. 1. 2020)

 

Úvodní zápas: 3. 1. 2010, v Pardubicích, porážka 3:10

Závěrečný zápas: 30. 12. 2019, v Pardubicích, výhra 4:2

 

Počet odehraných zápasů

Celkem: 617

V základní části: 516

V play off: 95

V play out: 6

 

Výhry

Celkem: 242

V základní části: 209

V play off: 31

V play out: 2

 

Výhry v PP/SN

Celkem: 68

V základní části: 56

V play off: 12

V play out: 0

 

Porážky v PP/SN

Celkem: 45

V základní části: 37

V play off: 6

V play out: 2

 

Porážky

Celkem: 262

V základní části: 214

V play off: 46

V play out: 2

 

Počet vstřelených branek

Celkem: 1 673

V základní části: 1 427

V play off: 234

V play out: 12

 

Počet inkasovaných branek

Celkem: 1 688

V základní části: 1 421

V play off: 255

V play out: 12

 

Počet získaných bodů celkem

784

 

Nejproduktivnější hráč dekády

Jiří Burger 272 bodů (87+185)

 

Kapitáni

Jiří Burger (2010 – 2016)

Rostislav Olesz (2016 – 2019)

Jan Výtisk (2019/2020)

* nejsou uvedeni alternující kapitáni, ale pouze pravidelní

 

Trenéři

Alois Hadamczik / Kamil Konečný (2010)

Mojmír Trličík / Zdeněk Moták (2010 – 2012)

Peter Oremus / Ladislav Svozil (2012 – 2013)

Peter Oremus / Roman Šimíček (2013 – 2014)

Ladislav Svozil / Jakub Petr (2014 – 2016)

Jakub Petr / Pavel Trnka (2016 – 2019)

Mojmír Trličík / Rostislav Klesla / Ladislav Svozil (2019)