Čtvrtfinále asi pro nás mělo být stropem, přiznává trenér dorostu Pavel Hulva

Starší dorostenci HC VÍTKOVICE STEEL měli možnost vrátit se do play off, ale nakonec svou šanci po kontumaci prvního čtvrtfinále nevyužili a skončili před branami semifinále. Trenér Pavel Hulva prozradil, že to byl více méně reálný strop jeho mužstva, ale rozhovořil se i o dalších věcech, které sezonu staršího dorostu provázely.

Do play off jste šli podle tabulky jako favorit, ale papírově slabší soupeři vás dokázali potrápit a dokonce i ve čtvrtfinále vyřadit. Čím si to vysvětlujete?

Těch důvodů bylo více. Za prvé, i když je to ohraná písnička, play off je opravdu jiná soutěž. Za druhé záleží na tom, jak se mužstva dají do kupy a jaký mají kádr. My jsme narazili v osmifinále na Olomouc, jejíž juniorka už vypadla, takže si mohli stáhnout starší hráče se zkušenostmi s juniorky. A obdobné to bylo i u Českých Budějovic. Jestliže soupeř má tři, čtyři kluky, kteří celou sezonu, nebo její velkou část hrají juniorskou extraligu, tak je to strašně znát. Je to jiná síla a je to znát.

Po většinu sezony jste ale byli hodně v popředí…

Tak, ono to tak vypadá. Vyhráli jsme svou východní skupinu, v nadstavbové části jsme skončili druzí. Do play off jsme tak šli jako papíroví favoriti, to připouštím. Ale kádr byl hodně úzký – dvě třetiny hráčů byly z mladšího dorostu. Já osobně si myslím, že ten skok mezi starším a mladším dorostem je hodně velký. Ne, každý ten přechod dokáže zvládnout hned. Máme po sezoně a někteří doteď zcela nepřešli na hokej staršího dorostu. Ať už to je fyzicky, mentálně, nebo herně. Někteří jsou stále zvyklí si hrát ten svůj dětský hokejíček. Ale tady už to nejde, tady se pohybují hráči, kteří mají zkušenosti z extraligy juniorů, jsou v repre osmnáctky. Proto jsme měli úzký kádr těch špílmachrů. I když dokázali hodně, pořád ty stěžejní situace nemohly být pokaždé na nich. Ti, kteří by je mohli zastoupit, to ale nezvládali tak, jak měli. My jsme v dané chvíli neměli kam sáhnout. Mladší dorost se nám potácel na hraně sestupu, takže moc jsme tam brát nemohli. Zkoušeli jsme pár hráčů, ale například z pěti vytipovaných byli použitelní pro nás maximálně dva, možná. Do toho juniorka, která v prosinci měla své problémy a které jsme naopak my uvolňovali hráče. Takže ono to jde všechno ruku v ruce, je to jedno s druhým. Na tu soutěž jsme měli úzký kádr a i to je důvodem, proč pro nás sezona tak rychle skončila.


V play off došlo ke kuriózní situaci, kdy jste po druhé prohře jasně vypadli ze čtvrtfinále, ale poté došlo k dodatečné kontumaci prvního zápasu a vy jste se do série vrátili a v rozhodujícím duelu chyběl k postupu do semifinále jen krůček. Jak moc náročné to všechno bylo?

Já tu sérii s Budějovicemi vezmu celou. Bylo to něco podobného, jako s Olomoucí. S Olomoucí jsme nevypadli, ale Budějovice byly opravdu fyzicky zdatnější, hrály vyloženě zezadu. My jsme v těch utkáních nebyli horší, ani jednou. V prvním utkání jsme dostali dva góly v power play, za kratší konec jsme možná táhli deset minut v první třetině, jinak to bylo vyrovnané. U nich jsme byli jednoznačně lepší, ale nezvládli jsme to. Pak jsme přijeli domů, rozprášili jsme mančaft s tím, že máme dva dny volna. Najednou zvonil telefon, že hrajeme dál. Zažívali jsme zvláštní, ale dobrý pocit, věděli jsme, že hrajeme dál a že můžeme bojovat dál. V tu chvíli jsme už i my měli z juniorky dvě posily. Třetí zápas, zase nám deset minut uteklo, otočili jsme to, vedli jsme tři dva, špatné střídání – tři tři a nezvládli jsme nájezdy, které jsou vždy vabank.

Jak moc vás mrzí, že jste vypadli už ve čtvrtfinále?

Je to smutná tečka za sezonou, protože jsme se chtěli dostat dál. Přiznám ale upřímně, že čtvrtfinále bylo asi strop pro tento mančaft, v tomto složení.

Mládež ale není jen o výsledcích, ale hlavně o výchově nových hráčů, jak jste na tom byli z tohoto pohledu?

Samozřejmě, my mládežničtí trenéři máme za úkol hlavně vychovávat mládež. Pokud nám z mužstva odejdou hráči, kteří budou automaticky zapracovaní o kategorii výše, tak je to super. Z tohoto hlediska jsme to splnili, ať to je Jáchym, ať to je Stránský, Krenželok, Puzič, Rudl. Tito hráči mají velký potenciál úspěšně postoupit do juniorky a udržet se v ní. Takové hráče máme. To je jedno z mála plusů, ale velké plus, této sezony, které já vidím.

Hovoříte o jednom z mála plusů, minusy tedy převažují, které hlavně?

Tak jak už jsem zmínil před tím o tom přechodu hráčů z mladšího dorostu do staršího. To je asi hlavní. Nebudu tady vyjmenovávat, co bylo nebo nebylo špatně. Ale velké minus letošní sezony, které jsme ale nemohli nijak ovlivnit, to jsou dvě hodně těžká zranění v našem týmu. Dominik Volný a Lukáš Horváth si přivodili hodně těžká a dlouhodobá zranění. Něco takového jsem za svou kariéru nezažil, ale každopádně celý tým oba zdravíme, přejeme hodně zdraví a co nejkratší léčení, aby už byli připraveni zase za námi přijít a být s námi v týmu.

Je týden po skončení sezony, ale vy stále ještě trénujete, jaký je váš nejbližší program?

My už tradičně na závěr sezony jedeme do Prahy na Memoriál Jana Marka. Je to kvalitní turnaj, na kterém už týmy zkoušejí ročníky pro příští sezonu staršího dorostu, tedy ty mladší hráče, kteří jdou do staršího dorostu z mladšího. Tyto kluky už tady máme pohromadě, týden společně trénujeme. Ozkoušíme si to na turnaji. Potom přijedeme z turnaje, dáme si poslední trénink, takový sranda mač a rozpustíme to s tím, že se znovu sejdeme zhruba okolo šestého a sedmého května, kdy zahájíme letní přípravu.