Necelý měsíc před svými pětašedesátými narozeninami zemřel po vleklém boji s vážnou chorobou někdejší vítkovický hokejista, funkcionář i trenér Zbyněk Neuvirth, člen zlaté mistrovské party Vítkovic z roku 1981. Vítkovickou hokejovou rodinu smutná zpráva hodně zarmoutila.
Populární hokejové trio Stránský – Holaň – Neuvirth, kterého se na konci 70. a na začátku 80. let báli soupeři, se už ve svém kompletním složení nesejde. Vítkovickou hokejovou rodinu v pondělí večer zasáhla smutná zpráva. Necelý měsíc před svými pětašedesátými narozeninami bohužel odešel někdejší výtečný útočník Zbyněk Neuvirth. Člen mistrovské party 1981 a jeden z lídrů Vítkovic přelomu 70. a 80. let bohužel podlehl zákeřné chorobě, se kterou statečně dlouhý čas bojoval.
Zbyněk Neuvirth patřil k pravým ostravským a vítkovickým patriotům. Byl odchovancem vítkovického hokeje, do A-mužstva se probojoval na přelomu 60. a 70. let, v době, kdy se Vítkovice snažily o návrat z druhé ligy do nejvyšší soutěže. Už v roce 1969 trenéři dali dohromady tehdejší mladíky Vladimíra Stránského, Miloše Holaně a právě Zbyňka Neuvirtha a na mnoho sezon dopředu vytvořili útok, který strašil soupeře. Technicky skvěle nadaný Neuvirth s tolik nepopulární třináctkou na zádech doslova létal po křídle útočné formace. Jako čtyřiadvacetiletý dopomohl Vítkovicím k návratu do nejvyšší soutěže na jaře 1973, už tehdy byl jedním z lídrů kabiny. V dresu s rytířem Vítkem na prsou zažil i okamžiky největší slávy, na krk si postupně pověsil všechny tři cenné kovy československé hokejové ligy, bronz sezony 1978/1979, stříbro sezony 1982/1983 a především zlato mistrovské sezony 1980/1981. Svou bohatou kariéru zakončil až právě v roce 1983 se stříbrnou medailí na krku. Perličkou jeho hokejové kariéry byl fakt, že se stal dvakrát nejslušnějším hráčem československé ligy, což se nikomu jinému nepodařilo.
Okamžitě po konci aktivní kariéry se vrhnul na dráhu trenéra a velice záhy se vypracoval až na předsedu trenérské rady tehdejší TJ Vítkovice. Krátce také působil i jako tajemník celé TJ Vítkovice, která tehdy sdružovala kromě hokeje ještě také fotbal, atletiku a další sporty. Blízkost ledu a přímé zapojení do bojů jej ale lákalo mnohem více, a tak už v sezoně 1991/1992 si jej jako svého asistenta vybral Vladimír Vůjtek starší. Dvouletá spolupráce dvou někdejších spoluhráčů slavila velké úspěchy. Vítkovice v roce 1992 vypadly až v posledním zápase semifinále s Plzní a skončily celkově čtvrté, rok na to už v posledním ročníku společné československé ligy dokonce sahaly po mistrovském titulu. Znovu se stříbrnou medailí na krku se Zbyněk Neuvirth na čas rozloučil s A-mužstvem a vrátil se k mládeži. Extraligové kormidlo chytil znovu až v nešťastné sezoně 1999/2000, opět společně s Vladimírem Vůjtkem. Jenže dvojice ročník nedokončila, výsledkově slabý rok poznamenala řada změn i v hráčském kádru i na lavičce trenérů a Vítkovice musely hájit extraligovou příslušnost v baráži. V roce 1999 tak Zbyněk Neuvirth naposledy stál na střídačce vítkovického A-mužstva. Před odchodem do penze působil jako ředitel a správce střediska Městský stadion Vítkovice. Fandové mu naposledy na otevřené scéně tleskali 4. února 2011 při vzpomínkové akci ke 30. výročí zisku mistrovského titulu roku 1981. Tehdy dlouho ještě po zápase seděl se svými někdejšími spoluhráči a kumpány a vzpomínal na zlaté časy, když s neodmyslitelným chráničem čelisti brázdil led nejvyšších soutěží. Nadále hokej pravidelně a s nadšením navštěvoval a hodně se těšil na novou sezonu 2014/2015, bohužel té se už ale nedočkal.
HC VÍTKOVICE STEEL vyjadřuje všem rodinným příslušníkům a nejbližším upřímnou soustrast a v tiché vzpomínce vzdává čest památce Zbyňka Neuvirtha.
ZBYNĚK NEUVIRTH (12. 8. 1949 – 14. 7. 2014)
