Přes léto se udály změny nejen v hráčské kabině, ale také v realizačním týmu. O servis a pohodlí hráčů se bude od nové sezony starat Jan Lamacz, jenž má zkušenosti nejen z prostředí Extraligy, ale také u mládežnických reprezentací.
Jak ses k práci kustoda dostal?
Po skončení mé neúspěšné hokejové kariéry. (úsměv) Chtěl jsem zůstat u hokeje a shodou okolností tehdy Denis Havel pracoval jako videotrenér v Třinci. V té době jsme byli de facto sousedi z jedné vesnice, takže ihned jakmile se uvolnilo místo kustoda, neváhal jsem ani vteřinu. Nyní to bude už třináct let.
Už ses seznámil s prostředím ve Vítkovících? Jak se ti tady líbí?
Postupně poznávám všechny prostory haly, je velká a rozlehlá. Čekají nás změny, na kterých pracujeme, a i já přidávám ruku k dílu svými poznatky. Modernizace šatny a zázemí týmu bude změna, ale na výsledek se hrozně těším.
Byl rozhodujícím faktorem tvého příchodu i znalost pana Varadi?
Ano a samozřejmě i rodina. Po nečekaném konci jsem přemýšlel co dál. Přiznám se, že byla možnost práce i mimo sport. Když jsem ale viděl zájem napříč ligou, tak přeci jen zvítězila láska k hokeji. S Vaškem Varaďou jsme měli pár schůzek, spolupracovali jsme spolu pět let, takže ví, jak pracuji. Zájem byl, doma jsme to probrali, a tak nebylo co řešit.
Několik dlouhých sezon jsi strávil u regionálního rivala. Co očekáváš od angažmá ve Vítkovicích?
Hlavně chci navázat na svou práci. Mezi kustody už nejsem žádný nováček, ale i tak mám chuť se posouvat a učit novým věcem. Týmu věřím a doufám v nějaký úspěch. Každopádně zápasy s Třincem pro mě budou speciální, v organizaci znám všechny, mám tam spoustu kamarádů. Bude to velmi emotivní.
Znáš i některé vítkovické hráče z předchozího působiště?
Za ty roky znám od vidění prakticky všechny, osobně snad jen Ralfíka (Ralfs Freibergs) a Hladoše (Jan Hladonik). Dále pak kluky, kteří prošli juniorskou reprezentací, kterých je tady spousta.
Co tě na pozici kustoda nejvíce baví a co naopak nemáš rád, když se přihodí?
Nejlepší na této práci je asi atmosféra v kabině doplněná různorodou a nevšední prací. Co nemám rád? Asi negativní projevy lidí na stadionech.
Jak vypadá běžný zápasový den kustoda?
Je nekonečně dlouhý! (smích) Není to o tom přijít deset minut před zápasem, postavit se na střídačku. Užít si hokej z první řady a po konci odjet domů, jak si většina lidí myslí. Přicházíš na zimák jako první kolem sedmé hodiny, připravuješ tým a vybavení na dopolední fázi a rozbruslení. Poté nastává proces příprav na zápas, což obnáší úklid a přípravu šatny, vyvěsit dresy, vyprat a vysušit prádlo, nakrájet ovoce, případně nabrousit brusle, drobné opravy výstroje, seřadit hokejky, připravit střídačku a tak dále. Je toho zkrátka hodně. Mým úkolem je, ať se kluci nemusí o nic starat, mají vše po ruce a můžou se soustředit jen na svůj výkon. Po zápase odcházíš, až je zase vše nachystáno na další tréninkový den, poslední okolo desáté hodiny večer.
Máš nějaký rituál před zápasem?
Těch jsem míval hodně. Bylo těžké si je všechny zapamatovat a dodržovat před každým zápasem. Dokonce měl každý rituál svůj přesně daný čas na vteřiny! Ale většinou byly spojeny s konkrétními hráči, takže mi vlastně žádný takový nezůstal. Mám jen jeden svůj.
Co rád děláš ve volném čase? Hraješ i amatérskou hokejovou ligu.
Volného času během sezóny moc není, ale když už, tak se ho snažím trávit s rodinou a vracet jim čas, kdy jsem v práci. Teď navíc stavíme náš vysněný dům, takže je to, jak se říká, z práce do práce. (úsměv) Hraji dokonce dvě různé amatérské ligy. Uvidím, kolik toho stihnu letos. Je to pro mě relax, kdy na chvíli na vše zapomenu, vyčistím si hlavu, užiju si led a pobavím se s přáteli.
