Před 90 lety VÍTKOVICE zapsaly svůj druhý velký předválečný triumf. Přitom to bylo po neskutečně komplikované sezoně. Mistrem země Moravskoslezské a Slovenska sezony 1934/1935 se staly až v roce 1936. Jakto? Více v našem dalším historickém pojednání.
Hokej v Československu se během 10 let slušně etabloval. V Ostravě už VÍTKOVICE přebíraly vedoucí roli a patřily k nejlepším a nejpopulárnějším sportovním klubům města.
Přitom je ale potřeba mít stále na paměti, že v sezoně 1934/1935, o které bude řeč, byl v celém Československu jediný zimní stadion s umělou ledovou plochou (tedy s mražením). Města mimo Prahu tak byla odkázána pouze a jen na rozmary počasí, na to, zda zamrzne, či nikoli. Také v Ostravě tomu tak bylo. Ledař Arnošt Duda sice prý uměl na Sportovním pavilonu vyrobit kvalitní led, i když už dávno byla všude kolem obleva, nicméně i tady ve VÍTKOVICÍCH se muselo čekat, až půjdou teploty pod bod mrazu.
Změna pravidel
Ohlédneme-li se za soutěžním ročníkem 1934/1935 je potřeba připomenout, že před touto sezonou došlo k úpravě pravidel. Velmi významné. Bylo totiž dovoleno v útočném pásmu přihrávat dopředu! Ano, čtete správně. Hokej ve svých prvopočátcích přihrávku dopředu nepovoloval. Hrálo se jako v ragby, přihrávky mohly jít pouze za sebe nebo maximálně do strany. Přihrát před sebe – to byl ofsajd. Nyní se ale hra zrychlila. Jakmile bylo možné hrát v útočném pásmu dopředu, hra dostala říz.
Ještě jedno je potřeba připomenout. Organizovaný hokej u nás ve 30. letech by se jen těžko mohl srovnávat s tím, co známe dnes. Liga ještě nebyla. Hrálo se nejprve na nejnižší regionální úrovni – v takzvaných župách. A pak dále podle zemského klíče (v rámci Čech, v rámci Moravy a Slezska, v rámci Slovenska, v rámci Podkarpatské Rusi). Samostatným oddílem byl německý národní svaz, který sdružoval pouze německé kluby, ty s českými a slovenskými dosud soutěžně nehrály. Respektive od poloviny 30. let už začínaly, nicméně základem jejich soutěže byl vlastní národní pohár.
Ačkoli svazové nebo župní orgány stanovily před sezonou jakýsi rámec programu, v rámci kterého se mělo hrát, domlouvání termínů se dělo už vyloženě v režii samotných klubů. Bylo to obdobné, jako jsou například dnešní, jak se říká, pivní ligy, hobby ligy. Týmy si mezi sebou řeknou, kdy se potkají a následný zápas se hraje jako „ligový“. Tak tomu bylo i před 90 lety. Ovšem ještě s tou podmínkou, že vydrželo počasí. Často se stalo, že zápas před obecenstvem začal jako soutěžní, ale protože se během něj oteplilo a led doslova uplaval, zůstal zápas nedohrán nebo jej během hry rozhodčí změnil na přátelský s tím, že skutečný soutěžní bude sehrán v náhradním termínu, až bude lepší počasí.
Před 90 lety
Vzhledem k tomu, že v polovině 30. let už bylo i na severní Moravě a ve Slezsku spousta hokejových klubů, bylo nutné, před startem hlavní župní soutěže, odehrát ještě kvalifikaci. To se ovšem VÍTKOVIC netýkalo. Ty už od začátku byly mezi nejlepšími v nejvyšší třídě.
Začalo se tedy v rámci Slezské župy hokejové, tu tvořilo 8 týmů, pět z nich bylo z Ostravy. Kromě VÍTKOVIC, šlo i o Slovan Moravská Ostrava, ČLTK Mariánské Hory, Čechie VII Ostrava a Ostravskou Slavii.
Mariánskohorské týmy ČLTK a Ostravská Slavia se dostaly do soutěže přes kvalifikaci, ale konkrétně ČLTK byl velkým překvapením.
VÍTKOVICE odstartovaly sezonu s Ostravskou Slavií. A už první kolo přineslo značnou kontroverzi. SSKV zvítězil 3:1, avšak rozhodčí Smejkal do zápisu uvedl, že uznal ještě jednu branku Slavie, takže oficiálně měl být výsledek 3:2. Strhla se přetahovaná a župa nakonec potvrdila původní výsledek 3:1. Možná to zní jako marginální problém, ale v soutěži, kde každý tým odehraje jen 7 zápasů mohl i každý gól být rozhodující.
Neslavně skončilo tradiční derby mezi VÍTKOVICEMI a Slovanem. Jedno z posledních, ne-li vůbec poslední soutěžní měření sil rozhodl za hustého sněžení na ledě Slovanu u plynárny před 2 500 diváky Květoslav Metelka (otec pozdějšího hráče i trenéra mistrů Karla Metelky). SSKV padl 0:1. Nutno přiznat, že tehdy čaroval v bráně Slovana naposledy Karel Vorel, reprezentační brankář, který už měl doma bronz z MS 1933 v Praze.
I díky tomuto nezdaru byli v úvodu soutěže nejlepší Třinečtí, avšak do doby, než se střetli s VÍTKOVICEMI. Co na tom, že měli Slezané na kontě 3 výhry v řadě a skóre 17:1. SSKV výhrou 4:0 i díky hattricku kapitána Oldřicha Slováka sestřelil třinecké naděje.
V drama se pak změnil souboj VÍTKOVIC s ČLTK, který předváděl dobré výkony a byl překvapivě vysoko. Vítkovičtí nezačali dobře a Mariánskohorští vedli ve druhé třetině už 2:0. O přestávce se ale prý kabinou VÍTKOVIC prohnal doslova uragán, protože pak se vrátilo na led zcela jiné mužstvo, které díky pěti gólům Medka Kasprzyckého otočilo utkání a po výhře 6:3 získaly VÍTKOVICE župní triumf.
Slezská župa hokejová – výsledky VÍTKOVIC
SSK VÍTKOVICE – I. ČLTK Mariánské Hory 6:3
SSK VÍTKOVICE – Ostravica Frýdek 5:0
SSK VÍTKOVICE – SK Třinec 4:0
SSK VÍTKOVICE – SK Slovan Moravská Ostrava 0:1
SSK VÍTKOVICE – Čechie VII Ostrava 6:0
SSK VÍTKOVICE – Ostravská Slavia 3:1
SSK VÍTKOVICE – KČT Lazy 2:0
Pořadí: 1. VÍTKOVICE, 2. ČLTK Mariánské Hory, 3. Frýdek, 4. Třinec, 5. Slovan Moravská Ostrava, 6. Čechie VII, 7. Ostravská Slavia, 8. Lazy
O mistra země Moravskoslezské
Po župním vítězství následoval posun o symbolické patro výš. Vítězové žup proti sobě o titul mistra země Moravskoslezské. Jenže vše se až zbytečně komplikovalo a teplé počasí bylo ještě další pohromou navíc.
Ve stručnosti – původně se měl hrát turnaj mezi třemi nejlepšími: VÍTKOVICEMI za Slezskou župu, Prostějovem za Hanáckou župu a Třebíčí za Jihomoravskou župu. Hrát se mělo v Třebíči. To se ale nestalo. Alternativou bylo, že by se spolu střetly jen VÍTKOVICE a Třebíč a Prostějov by hrál s vítězem. Na to ale Třebíč nepřistoupila, respektive byla ochotná jet do Ostravy za náhradu tehdy hodně astronomických 3 000 Kč. To ale nevonělo nikomu, a tak svaz rozhodl návrat k první variantě – tedy turnaj. Hrát se mělo v Ostravě
Na vítkovickém ledě se tak měly tři nejlepší moravskoslezské týmy utkat každý s každým na jeden zápas. V sobotu 9. března začali lépe hráči Horácké Slavie. Mladý Sláma otevřel skóre. Vítkovičtí naštěstí brzy srovnali Novým a remíza držela dlouho. Trenér Rokyta pro poslední třetinu udělal mistrný tah – do plné hry pustil druhý útok. A ten se za důvěru odvděčil. Během první minuty skórovali Bohuš Klevar a Duda a za velkých ovací 3 000 diváků vstřelil Duda svůj druhý gól a zpečetil výhru VÍTKOVIC 4:1.
Střetnutí Třebíče s Prostějovem byl one man show Miroslava Slámy. Prostějov, ačkoli vnímán jako favorit, padl 2:4. Prostějov byl však značně oslaben – dorazili do Ostravy jen v šesti lidech, nemohli střídat a došly jim brzy síly.
VÍTKOVICE už nepotřebovaly ani vyhrát, aby obhájily titul mistra země Moravskoslezské. Nekalkulovaly však. Domácímu publiku v duelu s Prostějovem naservírovaly skvělý hokej i bez Nového. Hru dirigoval opět Kasprzycki, dal tři góly. Přidali se Duda a Nový a VÍTKOVICE vyhrály 5:0 a s plným ziskem bodů ovládly finálový turnaj.
Turnaj o mistra země Moravskoslezské
SSK VÍTKOVICE – DSK Třebíč 4:1
DSK Třebíč – SK Prostějov 4:2
SSK Vítkovice – SK Prostějov 5:0
1. VÍTKOVICE, 2. Třebíč, 3. Prostějov
Republikové finále?
Stejně jako před rokem, také tentokrát se měl konat ještě finálový turnaj mezi nejlepšími týmy jednotlivých zemí. Hrát se mělo na Štvanici za účasti mužstev LTC Praha, Sparta Praha, Stadion České Budějovice, SSK VÍTKOVICE a HC Tatry. Jenže opět bylo vše zbytečně komplikované, předně už byl listopad 1935, takže těsně před startem sezony nové (1935/1936). Čekalo se na dohrání soutěž, především německého svazu. Německá soutěž ale nebyla dohrána ještě ani v lednu 1936, a tak byl mistr jmenován! Byla jím Opava, tedy Troppauer EV. Dokonce se tehdy rozhodlo, že finále sezony 34/35 bude hostit právě Opava. Jenže té pak přírodní led na krásném kluzišti na zámeckém okruhu uplaval. Náhradní varianta na Štvanici už nepřipadala v úvahu, a tak se republikové finále ročníku 1934/1935 nekonalo.
Duel s HC Tatry
A pikantnost na závěr, která je ale velmi důležitá. Když tedy už bylo jasné, že republikové finále se konat nebude, dohodly se VÍTKOVICE s HC Tatry, že si to spolu rozdají o neoficiální titul mistra země Moravskoslezské a Slovenska.
První zápas se konal 31. ledna 1936! (v rozehrané sezoně 35/36). Hrálo se v Popradě. Duda otevřel skóre a VÍTKOVICE vedly. V závěrečné třetině vyrovnal Riczinger, ale to už úřadovala obleva a zápas nebyl uznán jako soutěžní, ale pouze jako přátelský.
Podruhé se oba celky potkaly v polovině února v Ostravě. Na vítkovickém ledě už bylo vše regulérní. Tisícovka diváků sledovala rušný zápas, v jehož úvodu poslal do vedení domácí Oldřich Slovák a u toho také skončilo. Po výhře 1:0 VÍTKOVICE získaly skalp slovenského mistra a staly se nejlepším celkem republiky na východ od Čech.
O mistra země Moravskoslezské a Slovenska
SSK Vítkovice – HC Tatry 1:0 (1:0, 0:0, 0:0)
Sestava VÍTKOVIC 1934/1935: Botko, Rokyta – Šauer, Nový - Kubečka, Kasprzycki, Slovák, Duda, B. Klevar, Sudacký, Milíček, J. Linek
