Banner Promo

1980 – 1990

Datum publikování:

 

< 70. léta                                                    90. léta>

 

 

Sezona 1980/1981 – 1. místo: Vítkovice podruhé mistrem ligy.

 

Podruhé v historii dosáhl vítkovický hokej na nejvyšší příčku. Dramatická sezona začala několka změnami. Na ligové úrovni došlo k úpravě hracího systému, když došlo ke zrušení nerozhodných výsledků a uvedení do praxe prodloužení s následnými samostatnými nájezdy. Ve Vítkovicích došlo ke změnám na trenérském postu. Jaromíra Fryčera na postu hlavního trenéra vystřídal jeho asistent Jan Soukup, který si k sobě vzal dalšího bývalého vítkovického obránce Karla Metelku. Do týmu přišel z Jihlavy Miloš Říha, který se okamžitě zařadil mezi nejlepší hráče. Sezona snů odstartovala domácí výhrou nad Jihlavou 4:2. První prohra přišla ve 4. kole v Gottwaldově. Doma ale byly Vítkovice k neudržení, vůbec první porážku viděl stadion Josefa Kotase až v 17. kole! V 11. kole se Ostravané vyhoupli do čela tabulky před České Budějovice, celosezonního rivala v boji o mistrovský titul. Až po šestnácti zápasech musely Vítkovice opustit první příčku. Největší ztráta na čelo činila 4 body. Vítkovicím se s blížícím se závěrem sezony začala vidina mistrovského titulu vzdalovat. Jenže mužstvo mělo nezvyklou vnitřní sílu, která se dokázala projevit v době, kdy bylo nejhůře. Ve 36. kole (osm zápasů před koncem soutěže) začala stíhací jízda. Vítkovice stáhly náskok Českých Budějovic na rozdíl dvou bodů a v domácím prostředí porazily Motor 7:3! Beznadějně vyprodaný stadion Josfa Kotase aplaudoval borcům v dresech s rytířem Vítkem. Boj o titul začal šest kol před koncem od nuly. Ostravané měli v závěrečných bojích více fyzických i mentálních sil. Nepříjemný okamžik zažil dvě kola před závěrem ligy útočník Ladislav Svozil, který v zápase v Bratislavě utrpěl komplikovanou zlomeninu kotníku a sezonu už nedohrál. Také za něj bojovali v posledním zápase všichni jeho spoluhráči. Na ledě Gottwaldova sice po dvou třetinách prohrávali 1:0, ale tým se vzepjal k neskutečnému závěru. V poslední dvacetiminutovce nejprve vyrovnal Říha, pak Fryčer zvýšil na 2:1 a nechytatelnou bombou , která byla nakonec vítězná, poslal do dvou brankového vedení Ostravany Černík. Gottwaldov se zmohl na snížení, jenže v power play pečetil vítězství Vítkovic trefou do prázdné branky Miloš Říha. Vítkovice tak mohly začít slavit mistrovský titul.

Vítkovice měly v této sezoně hned několik předností, kterými nakonec vybojovaly vysněný mistrovský titul. Za všechny je potřeba vyjmenovat tyto – tým byl jednou rodinou, jednou partou, která dokázala čelit nástrahám ligy a soupeřů. Vítkovicím skvěle nahrál nový systém soutěže – mnoho rozhodujících bodů vybojovaly v prodloužení či v penaltách. Šikovnost a um jednotilvých hráčů v tomto sehrály velkou roli a zapomenout nelze ani na vynikajícího Jaromíra Šindela v bráně. To vše v kombinaci s takřka neporazitelným prostředím bouřícího zimního stadionu Josefa Kotase vyprodukovalo mistrovský titul.

Novopečený mistr ligy měl své zastoupení i na mistrovství světa. Bohužel vinou již zmíněného zranění se MS ve Švédsku 1981 nemohl zúčastnit Ladislav Svozil. Československo však reprezentovali Šindel, Černík a Fryčer. 

Sestava: Šindel, Brož – Kacíř, Lyčka, Figala, Dvořák, Mokroš, Stankovič, Horák, Šumichrast, Kadlec – Fryčer, Svozil, Černík, Vlk, Neuvirth, Říha, Kuřidým, Holaň, Krayzel, Stránský, Prorok, Venkrbec, Zábojník, Kotala. Trenéři: Jan Soukup a Karel Metelka.

Více o mistrovské sezoně ZDE


Sezona 1981/1982 – 4. místo: Na obhájce mistrovského titulu si před novou sezonou leckdo brousil zuby. Kádr Vítkovic během léta opustil nejproduktivnější hráč zlaté sezony, Miroslav Fryčer emigroval přes Jugoslávii do Kanady, kde se stal hráčem klubu NHL Québec Nordiques. Ostravané se nemohli spolehnout ani na druhého výborného útočníka Ladislava Svozila, který se ještě polovinu sezony zotavoval ze zlomeniny kotníku z Bratislavy v předešlém ligovém ročníku. Svou bohatou hráčskou kariéru ukončil Vladimír Stránský. Vstup do soutěže nebyl tak vydařený jako před rokem. Vítkovice ovšem přece jen patřily k aspirantům na nejvyšší příčky, pro titul si ale suverénně šla Dukla Jihlava, která jej nakonec získala s neuvěřitelným dvanáctibodovým náskokem na druhé Kladno a čtyřiadvacetibodovým na třetí Litvínov! Vítkovice vybojovaly velice slušné 4. místo, osm bodů před Pardubicemi. K zisku bronzu chyběly dva body. Ostravští hráči se v této sezoně v hojném počtu objevili i v tabulce produktivity celé ligy. Mezi deset nejlepších se dostali Jaroslav Vlk (skončil 2.), František Černík (celkově 5.) a Miloš Říha (7.). František Černík se s 28 brankami umístil na 3. místě v tabulce střelců.  

Vítkovice mají své zastoupení i na mistrovství světa. Na šampionát do Finska letí František Černík a obránce Antonín Plánovský.

Sestava: Šindel, Brož – Plánovský, Lyčka, Kalužík, Kacíř, Dvořák, A. Tomášek, Stankovič – Vlk, Černík, Říha, Holaň, Kuřidým, Neuvirh, Svozil, Kotala, Venkrbec, Krayzel, Prorok. Trenéři: Jan Soukup a Karel Metelka. 


Sezona 1982/1983 – 2. místo: Šilhání po titulu, Vítkovice vybojovaly vicemistrovský titul za suverénní Duklou Jihlava.

Před začátkem ligových bojů odešli z Vítkovic další dva členové mistrovského kádru – útočník Miloš Holaň a obránce Pavel Stankovič. Do mužstva bylo zařazeno i několik mladých hráčů, kteří si rozhodně nevedli špatně. Liga se po dvou ročnících bez remíz vrátila ke starému systému nerozhodných výsledků. Vítkovice v této sezoně pomýšlely znovu na vysoké umístění, i když začátek soutěže byl jako z hororu – porážka na ledě Dukly Jihlava 1:10! Nicméně nezdar prvního kola dlouhodobě nepoznamenal ostravské hráče. Tým začal vyhrávat a už v 6. kole před svými fanoušky odčinil dvouciferný výsledek z Vysočiny. Obětí byla Plzeň, která si z Ostravy odvezla porážku 11:5. Vítkovice pokračovaly v povedených výkonech a velice rychle se usadily v horních patrech tabulky. Byly druhým nejčastěji skórujícím týmem – nastřílely 191 gólů, Košice je předběhly o jedinou branku. Na zisk mistrovského titulu to ovšem tentokrát nestačilo. Dukla Jihlava vyhrála o osm bodů. Vítkovice se radují z ligového stříbra, bilance posledních pěti let je výborná – 1 zlato, 1 stříbro a 1 bronz, k tomu dvě čtvrtá místa.

Druhou stříbrnou medaili v sezoně si na krk pověsili ještě Ladislav Svozil s Františkem Černíkem, kteří na MS 1983 reprezentovali Československo. František Černík byl dokonce kapitánem národního týmu.

Sestava: Šindel, Brož, Cagaš – Dvořák, Plánovský, Lyčka, Kacíř, Kalužík, Majerník, Figala, Tomášek, Vavrečka, Flašar, Moták – Svozil, Vlk, Černík, Kuřidým, Říha, Prorok, Venkrbec, Kotala, Přecechtěl, Neuvirth, Petr Holubář, R. Kasper, Melichařík, P. Adamec, M. Adamec, Trličík. Trenéři: Jan Soukup a Karel Metelka.  


Sezona 1983/1984 – 10. místo: Úspěšné roky vítkovického hokeje skončily stříbrem z roku 1983.

 

Další sezona se bohužel už nesla v duchu existenčních bojů. Na vojnu do Jihlavy putoval Jaromír Šindel a tím došlo citelnému oslabení týmu. Do Ostravy se sice vrátil Ivan Podešva, který společně s Luďkem Brožem hájil vítkovickou branku, nicméně Šindela se mu zastoupit nepodařilo. Také v této sezoně pokračoval trenérský tandem Soukup – Metelka v omlazování kádru, jenže během soutěže se celek dostal nečekaně do existenčních problémů. Vítkovice ztratily začátek soutěže, z úvodních 15 zápasů vyhrály jen čtyři a to znamenalo sešup do nejnižších pater tabulky. Ostravané se několikrát dotkli i jejího samotného dna. Neúspěchy nekonec vyvrcholili v odvolání obou trenéru, do konce sezony pak tým vedl trenér Vladimír Šustek. Vítkovice se naštěstí vzchopily, skvělými výkony tomu pomohl kapitán mužstva František Černík, který ve 44 zápasech nastřílel 25 gólů. Ostravané nabrali nový dech a všechny síly vrhli do boje o záchranu, který se jim nakonec podařilo vyhrát. Dvě kola před koncem ligy si vítěžstvím v Bratislavě Vítkovice zachránily příslušnost v nejvyšší soutěži.

Reprezentačním vyrcholem sezony byla olympiáda v Sarajevu, kde národní dres oblékl znovu jako kapitán František Černík. Branku Československa hájil vedle Králíka i Jaromír Šindel. Českoslovenští hokejisté skončili na druhém místě a brali tak olympijské stříbro.

Po skončení sezony zažily Vítkovice jedno velké loučení. Po dvanácti sezonách v nejvyšší lize se s vítkovickým dresem rozloučil František Černík, kterému bylo umožněno přestoupit do NHL, konkrétně do týmu Detroit Red Wings.   

Sestava: Brož, Podešva, Bolek, Pavel Holubář – Kacíř, Dvořák, Plánovský, Majerník, Lyčka, Vavrečka, Kalužík, Flašar, Kadlec – Černík, Svozil, Blk, Kuřidým, Klíma, Kotala, Petr Holubář, R. Kasper, Přecechtěl, Plevák, Bulat, Folta, Venkrbec, Mikula, Trličík, Holeček, Melichařík, Smeták, Boháč. Trenéři: Jan Soukup a Karel Metelka. Později Vladimír Šustek.


Sezona 1984/1985 – 12. místo, sestup do I.ČNHL: Černé scénáře předchozí sezony se napnily v tomto ligovém ročníku. Vítkovice odchod Františka Černíka výrazně oslabil, stejně tak tomu bylo i na postu brankářů, jak Ivan Podešva, tak Luděk Brož odešli z Ostravy a mladí gólmani Jiří Hamal ani Pavel Holubář ještě nebyli připraveni sami čelit prvoligové realitě (statistika uvádí, že průměr obdržených branek na zápas byl u obou zhruba 4,25 gólu!). Kapitánské céčko převzal Ladislav Svozil, střídání přišlo i na postu trenérů, do nové sezony vedla tým dvojice Karel Pražák a Zdeněk Pavliš. Vítkovice nezačaly sezónu příliš tragicky, dalo se očekávat, že budou prohrávat, nicméně v prvních deseti kolech se přece jen objevily čtyři výhry a to naplňovalo fanoušky nadějemi na umístění někde kolem horšího středu tabulky, hlavně, když pak přišla čtyřzápasová vítězná šňůra. Nicméně pak přišel sešup směrem dolů. V deseti utkáních mezi 19. a 29. kolem zvítězili Ostravané jen jednou, od Sparty dokonce inkasovali porážku 1:11. Ani pak se výsledkový propad nezastavil, Vítkovice sbíraly body nepravidelně, zato pravidelně dostávaly výprasky v podobě proher 2:8, 1:9, 1:7. Problém byl v tom, že tým neprohrával jen s lídry soutěže, nýbrž ztrácel drahocenné body i v zápasech s nejbližšími soupeři, se kterými bojoval o záchranu. Právě tento fakt se měl stát vítkovickému celku osudným. Všechno bylo marné, ani "Varující zpráva Československé tělovýchově", ve které se vedoucí představitelé klubu snažili najít politickovýchovné problémy a apelovat na "morálku socialistických sportovců", se zcela (překvapivě) minula účinkem. Mužstvo sice v závěru zabralo a v osmi kolech nasbíralo 10 bodů, nicméně situace byla více, než jasná. 10. Slovan Bratislava, 11. Škoda Plzeň i 12. Vítkovice měly shodně 33 bodů na svém kontě. Při bodové remíze určovaly pořadí vzájemné zápasy týmů, ze společného měření sil ale vyšly Vítkovice jasně naprázdno. Z celkových osmi zápasů vyhrály jen dva, což je odsunulo na celkové 12. místo a znamenalo ohrožení sestupem.

Prvoligovou příslušnost měly Vítkovice šanci uhájit ještě v kvalifikaci proti vítězi I.ČNHL Kladnu a vítězi I.SNHL Popradu. Bohužel jedna výhra nad Popradem ligu v Ostravě zachránit nemohla. Vítkovice prohrály v odvetě v Popradu 5:6, na Kladně padly 2:4 a jejich sestup do druhé ligy definitivně pečetila prohra s Kladnem 3:9 na domácím ledě. Na zimním stadionu Josefa Kotase bylo v ten den hodně smutno.

Sestava: Hamal, Pavel Holubář – Plánovský, Kalužík, Dvořák, Kadlec, Majerník, Kacíř, Lyčka, Flašar – Vlk, Svozil, Kotala, Přecechtěl, Kuřidým, Folta, Kocián, Petr Holubář, Mikulenka, Klíma, Plevák, Šrom, Trličík, Venkrbec, Überall, Smeták, Ralevský. Trenéři: Karel Pražák a Zdeněk Pavliš. 


Sezona 1985/1986 – I. ČNHL, 1. místo, vítěz kvalifikace – postup do I. ligy: Před druholigovou sezonou nemohl být vyhlášen jiný cíl, než vrátit se do nejvyšší soutěže. Klub tomu podřídil vše.

 

Nová trenérská dvojice Vladimír Vůjtek – Zdeněk Pavliš vedla svůj tým za vysněným postupem. Během léta došlo k výrazným změnám. Předně došlo k posílení na postu brankářů, mladíky Hamala s Holubářem vystřídali Milan Krošlák, Vladimír Hiadlovský a hlavně Miroslav Kohout, který si velice brzy získal svým showmanstvím sympatie ostravského publika, přestože do týmu přišel ze Sparty Praha. Do útoku se na jeden rok vrátil Miloš Říha. Tým byl doplněn několika mladšími hráči a z vojny se vrátil například Pavel Prorok. Krátce po začátku sezony však z mužstva musel odejít loňský kapitán Ladislav Svozil, který musel na dva roky na vojnu do Dukly Jihlava. Už před prvním zápasem tak kapitánské céčko předal svému parťákovi z dob mistrovské sezony Jaroslavu Vlkovi. Mužsttvo se chytlo neskutečným způsobem, první porážka přišla až v 10. kole. I přes ztrátu bodů v Hradci Králové ale dál pokračovala domimance ostravského mužstva, na které na stadion Josefa Kotase chodilo stále více a více diváků bavit se parádní hrou týmu, který většinu soupeřů přehrával rozdílem jedné a někdy i více tříd. Podruhé Vítkovice padly na ledě Ingstavu Brno až ve 26. kole! Ostravané v sezoně poznali hořkost porážky jen čtyřikrát a pětkrát dokonce vyprovodili soupeře dvouciferným výsledkem. Po 44. kole měly Vítkovice na svém kontě 78 bodů, o celých 20 více než druhá Olomouc, navíc při skóre 256:109. Teď už tým jen čekala kvalifikace o postup do I. ligy.

Hrací systém kvalifikace o I. ligu doznal menších změn. Zatímco v první lize se hrála skupina o udržení, ze které vzešel jeden přímý sestupující, o přímý postup do nejvyšší soutěže se v sérii na tři vítězné zápasy měli střetnout vítěz I.ČNHL s vítězem I.SNHL. Na Vítkovice tak čekaly Michalovce. První duel kvalifikace sledovalo v Ostravě 10 000 diváků a domácí nenechali nikoho na pochybách, že by snad nechtěli do nejvyšší soutěže. Vítězství 4:0 se sice zrodilo až ve třetí třetině, ale celkově vojáci z Michalovců asi nemohli pomýšlet na zisk prvního bodu. Druhé utkání se hrálo v Košicích, neboť stadion v Michalovcích nesplňoval příslušné parametry. V divokém zápase sice Vítkovice prohrávaly po první třetině o gól, ale pak se rozjela branková mašina borců s rytířem Vítkem na prsou a díky hattricku Lumíra Kotaly a dvěma brankám Miloše Říhy vezli Ostravané z Košic vítězství 8:4! Vítkovicím tak stačilo doma vyhrát a mohly začít oslavy návratu do nejvyšší soutěže. Osm a půl tisíce diváků bouřilo na tribunách "starého Kotase" a i když Michalovce opět po 20 minutách vedly, na zvrácení série to nestačilo. Vítkovice ve druhé třetině čtyřikrát skórovaly a po výhře 6:2 mohli hráči vzkázat fanouškům, že příští rok budou opět mezi elitou. Vítkovice vystřídaly v I. lize sestupující Kladno.

Sestava: Kohout, Hiadlovský, Krošlák – Kacíř, A. Tomášek, Dvořák, Plánovský, Kalužík, Lyčka, Kadlec, Majerník, Tejkl – Vlk, Plevák, Andrýs, Michálek, Kotala, Folta, Kosejk, Hermann, Říha, Trličík, Kuřidým, Přecechtěl, Prorok, Venkrbec, Mikulenka, Svozil, Kochman, Žák. Trenéři: Vladimír Vůjtek a Zdeněk Pavliš. 


4. listopad 1986: Vítkovické železárny dokončily stavbu Paláce kultury a sportu v Ostravě-Zábřehu, jen pár kroků od ZS Ledňáček. Sezonu absolvovaly Vítkovice střídavě na OZS Josefa Kotase, ale i v Paláci kultury a sportu. Právě 4. listopadu 1986 zde sehrály své vůbec první ligové utkání, ve kterém porazily Teslu Pardubice 3:1.


Sezona 1986/1987 – 12. místo – sestup do I.ČNHL: Po návratu do I. ligy se s vítkovickým dresem rozloučili Jaroslav Lyčka, Radomír Kuřidým a Karel Dvořák, tým po jedné sezoně opustil i Miloš Říha. Ze základu mistrovského kádru roku 1981 tak ve Vítkovicích zůstali už jen Bohumil Kacíř a Jaroslav Vlk, titul jako hráči ještě zažili Vladimír Kadlec, Pavel Prorok a Lumír Kotala, ovšem jako mladí hráči tehdy neodehráli příliš zápasů. Trenér Vladimír Vůjtek povolal do A-mužstva pár dalších mladíků a vše nasvědčovalo tomu, že by Vítkovice neměly mít příliš starostí s udržením se v lize, dokonce se mluvilo i o postupu do play off, které se od loňské sezony opět hrálo. Úvod soutěže dával těmto hlasům za pravdu. Po 11. kolech dokonce Vítkovicím patřila 3. příčka v tabulce a zdálo se, že je tak, jak má být. Bohužel nebylo. Do listopadu se ještě týmu dařilo a Ostravané se pohybovali kolem poloviny tabulky, pak ale najednou přišel zvrat. Od 20. do 34. kola si Vítkovice připsaly jediný bod za remízu se Spartou, jinak šlo mužstvo od porážky k porážce. V únoru došlo k výměně trenérů, když Vůjtka s Pavlišem nahradil Jaroslav Jiřík se Zbyněk Neuvirthem. Ani to ale nepomohlo. V týmu to vřelo, dost často docházelo k otevřeným neshodám v kabině, ale i na střídačce a na ledě. Emoce začaly pracovat a psychika hráčů byla dost silně nahlodaná. Po 34. kole, posledním základní části, byly Vítkovice na posledním 12. místě. Naději na udržení mohly vykřesat ještě ve skupině o udržení, kterou hrála mužstva na 9. až 12. místě. Ani v těchto bojích se ale Ostravané nezvedli. poprvé vyhráli až ve 4. kole, celkově zvítězli jen čtyřikrát a definitivně potvrdili svůj sestup do I. České národní hokejové ligy.

Sestava: Kohout, Kurfürst, Vašíček – Plánovský, A. Tomášek, Kadlec, Kacíř, Tejkl, Majerník, Kováčik, Kalužík, Vavrečka – Kotala, Mikulenka, Hermann, Vlk, Prorok, Kosejk, Chabroň, R. Kasper, Velínský, Plevák, Andrýs, Fabián, Trličík, Přecechtěl, Hulva, Michálek. Trenéři: Vladimír Vůjtek a Zdeněk Pavliš, později Jaroslav Jiřík a Zbyněk Neuvirth. 


Sezona 1987/1988 – I. ČNHL, 1. místo, vítězství v kvalifikaci – postup do I. ligy: Vítkovický klub byl nucen slavit šedesáté výročí svého založení ve druhé lize, ovšem na druhou stranu, hráči A-mužstva dali svým fanouškům k narozeninám dárek v podobě návratu do nejvyšší soutěže.

 

Vše začalo příchodem nových trenérů – Jána Selveka a Karla Metelky. Docela dost se to promíchalo i v sestavě. Odešli brankáři Kohout a Kurfürst, dále Majerník, Trličík, Přecechtěl, Kováčik, na vojnu nastoupili Andrýs, Hermann a Kalužík. Do zahraničí dostali svolení odejít Vlk a Kacíř. Z vojny se vrátil Svozil, Petr Holubář a Flašar a Ralevský. Z Trenčína se vrátil brankář Cagaš a další gólman Pavel Holubář. Navíc do A-mužstva postoupili i mladíci v čele s urostlým bekem Richardem Šmehlíkem. Vítkovice čekala extrémně náročná sezona, zatímco před dvěma lety stačilo k postupu do I. ligy "pouze" vyhrát základní část a pak úspěšně zvládnout kvalifikaci, pro tuto sezonu to bylo o hodně horší. Také I.ČNHL zavedla systém play off a budoucí postupující si tak musel proklestit cestu přes vyřazovací boje. Vítkovice opět dominovaly základní části, vyhrály s 19bodovým náskokem před druhou Olomoucí, prohrály jen tři utkání a rozdaly dva dvouciferné brankové příděly.

Z prvního místa tedy postoupily do čtvrtfinále a vůbec poprvé měli vítkovičtí fandové možnost okusit příchuť bojů play off. Soupeřem byla Slavia Praha, kterou Ostravané smetli 2:0 na zápasy po vítězstvích 6:2 a 11:4. V semifinále na Vítkovice čekal Šumavan Vimperk, ani ten si proti partě z Ostravy neškrtnul, 2:0 na zápasy po výhrách 6:3 a 5:2. Postupujícího do kvalifikace o Celostátní hokejovou ligu měl určit duel mezi Vítkovicemi a Olomoucí. Hanáci byli také bez šance, Ostravané zvítězili 5:2 a 4:2. Tím ale práce pro svěřence trenérů Selveka a Metelky nekončila. Teprve teď měli vítkovičtí hráči svést rozhodující bitvu o návrat do nejvyšší soutěže. Jako vítěz České národní hokejové ligy se střetli s vítězem Slovenské národní hokejové ligy – Plastikou Nitra. Kvalifikaci odehrály Vítkovice na stařičkém a dosluhujícím OZS Josefa Kotase, s tím se rozloučily stylově, v sérii na tři vítězství vidělo dějiště velkých bojů minulosti dvě vítězství a radost z návratu do I. ligy. Úvodní zápas v Ostravě skončil těsným vítězstvím domácích 2:1, v Nitře si po výhře 4:2 připsaly Vítkovice druhý bod a postupovou tečku za vítěznou sezonou napsaly doma utkáním, které skončilo 6:3 v jejich prospěch.

Sestava: Cagaš, Pavel Holubář, Vašíček – Gulda, Plánovský, Flašar, A. Tomášek, Tejkl, Vavrečka, Kadlec, Nachtman, Šmehlík – Prorok, Svozil, Velínský, Hulva, Kotala, Petr Holubář, Chabroň, Fabián, Mikulenka, Ralevský, Boháč, Gála. Trenéři: Ján Selvek a Karel Metelka. 


Sezona 1988/1989 – 10. místo (ZČ – 9.): V předešlé sezoně ukončil mistr světa 1876, mistr ligy 1981, mnohonásobný reprezentant, vítkovický odchovanec a bývalý hráč mimo jiné Detroitu Red Wings František Černík svou aktivní hráčskou kariéru. Prakticky okamžitě ale Černík nastoupil do funkce sekretáře (obdoba dnešní funkce generálního manažera) TJ Vítkovice.

 

Změnu neznanamenalo pouze vedení klubu, také trenérská lavice se proměnila. Ján selvek odešel a Karla Metelku doplnil Jan Soukup. Vítkovice se jako staronový účastník nejvyšší soutěže zprvu trápily, od 9. kola ale na jejich konto začaly body přece jen přibývat a k závěru soutěže to už už vypadalo, že by Ostravané dokonce mohli proklouznout do play off. Nakonec však zůstali na hranici, na prvním nepostupovém místě se ztrátou dvou bodů na osmý Litvínov.

Po základní části tak na Vítkovice čekala skupina o 9. až 12. místo, která určovala dva sestupující týmy do prolínací soutěže o I. ligu. Ostravané se bojům o ligovou příslušnost vyhli, v tabulce skupiny 9.-12. nasbírali nejvíce bodů a to znamenalo, že  je čeká souboj o 9. místo na tři vítězné zápasy s tehdejším Gottwaldovem. V prvních dvou utkáních ale byli úspěšnější zlínští. Vítkovice vyhrály až třetí duel, jenže i ve čtvrtém byl lepší soupeř, a tak Vítkovice skončily sezonu na celkovém 10. místě.

Sestava: Pavel Holubář, Cagaš, Vašíček – Plánovský, Gulda, Flašar, Šmehlík, Vavrečka, Kalužík, A. Tomášek, Nachtman, Tejkl, Holaň ml. – Kotala, Fabián, Hulva, Ryšánek, Chabroň, Petr Holubář, Mikulenka, Badal, Hermann, Folta, R. Kasper, Zachar, Velínský, Žák, Viliam Růžička, Vůjtek ml., Mládek, Zdráhal. Trenéři: Karel Metelka a Jan Soukup.


Sezona 1989/1990 – 7. místo (ZČ – 5.): Trenéra Karla Metelku nahradil na střídačce Vladimír Vůjtek.

 

Tato sezona měla být tou poslední v dlouhé historii zimního stadionu Josefa Kotase. Vítkovice už téměř čtyři roky hrály stabilně v Paláci kutlury a sportu, ale čas od času využily služeb stařičkého zimního stadionu v centru Ostravy. Tento rok ale měl být tím posledním, kdy se I. liga představila na historicky prvním zastřešeném kluzišti Československa. Liga se pro letošní rok hrála čtyřkolově každý s každým a Vítkovicím se v základní části náramně dařilo, paradoxně více bodů nasbíraly venku než v domácím prostředí. Po 44. kole jim patřila 5. příčka, což znamenalo, že ve čtvrtfinále čekala na ostravský tým Sparta Praha.

Historicky první vítkovické prvoligové play off ale neskončilo nijak zářivě. V sérii hrané na dvě vítěství Sparta nepustila Vítkovice prakticky k ničemu a po dvou výhrách se Vítkovice musely vzdát naděje na postup. Sezona ale ještě nekončila, tehdejší systém ligy velel hrát, dokud nebude zcela jasné konečné umístění, takže se Vítkovice utkaly ve skupině poražených ze čtvrtfinále o 5. až 8. místo s Košicemi. Sérii nakonec vyhráli 2:1 Východniari a Ostravané šli v boji o konečné 7. místo na bývalý Gottwaldov, od ledna ovšem SK Zlín. V souboji se Zlínem Vítkovice konečně uspěly, vrátily tak ševcům porážku z loňského roku, kdž sice nejprve prohrály 5:8, ale pak po výhrách 9:5 a 5:4 v prodloužení urvaly alespoň 7. místo.

Sestava: Cagaš, Vašíček, Hlinka – Holaň ml., A. Tomášek, Flašar, Gulda, Šmehlík, Vavrečka, Kalužík, Nachtman, Kysela, Javín – Fabián, Kotala, Hermann, Zachar, Ryšánek, Hulva, Andrýs, R. Kasper, Folta, Žák, Vůjtek ml., Mikulenka, Peterek, Badal, Šimíček, Petr Holubář, Zdráhal, Potěšil. Trenéři: Jan Soukup a Vladimír Vůjtek.

 

< 70. léta                                                    90. léta>

 

 

NADCHÁZEJÍCÍ ZÁPAS

POSLEDNÍ ZÁPAS

Tabulka A tým 2023/2024

PozTýmZVVPPPPB
7Bílí Tygři Liberec5224342182
8Mountfield HK52168111775
9HC VÍTKOVICE RIDERA5218582172
10HC Olomouc5216762368
11HC Energie Karlovy Vary5214832761