1970 – 1980

 

< 60. léta                                                    80. léta>

 

 

Rok 1970: Po dohodě mezi školským odborem v Ostravě a VŽKG Ostrava došlo ke zřízení experimentální hokejové třídy pohybově nadaných chlapců. Začala tak dlouhá historie výuky mladých hokejistů na ZŠ Rostislavova v Ostravě-Vítkovicích. Žáci, dorostenci a junioři využívali ledovou plochu na zimnim stadionu Ledňáček, vzdáleném asi jeden kilometr od školy. 


Sezona 1970/1971 – ČNHL, skupina B- 2. místo: Ani při svém druhém roce ve funkci trenéra se Ladislav Štemprok se svým týmem nemohl radovat z postupu do nejvyšší soutěže. Sezona v podstatě kopírovala tu předchozí, jen s tím rozdílem, že tentokrát nebyla lepší Karviná, nýbrž Gottwaldov. Vítkovice v sezoně prohrály šestkrát, zatímco hokejisté ze Zlína jen třikrát. Ostravané tentokrát opravdu neměli šanci pomýšlet na postup do kvalifikace o I. ligu, natož o postup do nejvyšší soutěže jako takové. Gottwaldov vyhrál tabulku skupiny B se sedmibodovým náskokem.


Sezona 1971/1972 – ČNHL –  3. místo: Pátá druholigová sezona přece jen konečně přinesla zlepšení, alespoň menší. Ve skupině B došlo k úpravě hracího systému, když po dvoukolové základní části došlo k rozdělení na skupiny: 1-7 a 8-14. Týmy umístěné v horní polovině tabulky pak následně dvoukolově mezi sebou bojovaly o postupové místo do kvalifikace o I. ligy, zatímco týmy z dolní poloviny soupeřily o tři sestupové příčky. Vítkovice v základní části prohrály jen jednou a dvakrát remizovaly. V nadstavbové části 1-7 sice třikrát z dvanácti zápasů prohrály a jednou remizovaly, přesto jejich snažení konečně vyvrcholilo vítězstvím ve skupině B. Druhá Opava ztratila na šest bodů. Ostravané se probojovali do čtyřčlenné kvalifikace o I. ligu, kde se střetli se Škodou Plzeň, Slavií Praha a vítězem SNHL Liptovským Mikulášem. Boj o účast v nejvyšší soutěži byl nesmírně napínavý, pouze Liptovský Mikuláš do něj výrazněji nezasáhl. Vítkovice se ale bohužel v kvalifikaci opět nevyhly zbytečnému zkratu a tím opět sen o návratu do nejvyšší soutěže vzal za své. Ostravané začali remízou na ledě Slavie 4:4, doma porazili Plzeň 5:4 a ve třetím kole se představili na ledě Liptovského Mikuláše – outsidera kvalifikace. Po dvou třetinách byl stav nerozhodný 4:4, Ostravané se ale vítězství nedočkali, v závěrečné dvacetiminutovce se podařilo skórova "Liptákům", čímž si připsali jediné dva body do tabulky. Výpadek na ledě nejslabšího stál Vítkovice postup, neboť každý z trojice reálných uchazečů prohrál s jednim z rivalů – Slavia v Plzni, Plzeň zase v Ostravě. Na Vítkovice ještě prohra s týmem z čela kvalifikace čekala, v předposledním kole jim ji uštědřila Škoda Plzeň, když je na svém ledě rozdrtila 11:0! Západočeši opět vybojovali postup mezi elitu s jednobodovým náskokem. Druhá Slavia i třetí Vítkovice nasbíraly shodně sedm bodů.


Sezona 1972/1973 – ČNHL – 1. místo, postup do I. ligy: Po pěti letech nezdarů přišla vítězná a zároveň postupová sezona.

 

Z Vítkovic odešel trenér Ladislav Štemprok a jeho místo zaujal odchovanec Miroslav Vlach. S novým trenérem najednou přišel nový elán a tentokrát byli všichni v Ostravě rozhodnuti ukončit ligový půst. Dalšími vážnými zájemci o postup do kvalifikace byl ještě Gottwaldov a Karviná, čtvrtý Ingstav Brno spíš jen pokukoval po možnosti dostat se do boje o nejvyšší soutěž. Skupina B ČNHL se pro tento rok nedělila na horní a dolní polovinu. Hrálo se jen dvoukolvě s tím, že po sezoně dojde k reorganizaci, sedm týmů přímo sestupovalo do nově se tvořící II. ČNHL, týmy na 5. až 7. místě měly spadnout do kvalifikace o I. ČNHL. Vítkovice ale tyto problémy neměly zajímat a ani nezajímaly. Ostravané v sezoně dvakrát porazili Karvinou. Připsali si jediné tři prohry, dvě sice právě se druhým Gottwaldovem, ale lepší výsledky s ostatními soupeři Ostravanům zajistily dvoubodový náskok na zlínské hráče a tím tedy postup do kvalifikace. Skóre Vítkovic ve skupině B bylo opět silně kladné – 154:51! V nové sezoně se měla I. liga rozšířit z deseti na čtrnáct účastníků, a tak pětičlenná kvalifikace měla určit tři prvoligové týmy. Kvalifikace se účastnily dva týmy ČNHL skupiny A (Chomutov a Milevsko), jeden zástupce skupiny B (Vítkovice), vítěz SNHL (Zvolen) a nejhorší celek I. ligy (České Budějovice). Rozšíření počtu účastníků nejvyšší soutěže rozhodně nepřihrálo Vítkovicím postup. Ostravský celek se o své místo elitou popral, a velice úspěšně. V osmi zápasech hráči s rytířem Vítkem na dresech vyhráli šestkrát. Dvakrát sice prohráli (v Českých Budějovicích a v Chomutově), ale to je nemuselo vůbec mrzet. Vítkovice nasbíraly v kvalifikaci 12 bodů stejně jako České Budějovice, ovšem vyrazně kladné skóre (56:20 oproti budějovickému 36:22) je posunulo na první místo, čímž se staly vítězem kvalifikace o I. ligu a po šesti letech se opět vrátily mezi elitu nejvyšší soutěže. V jejich snažení jim pomáhal i často zaplněný zimní stadion Josefa Kotase a bouřlivé ostravské publikum.

Sestava: Pavlík, Palička – Soukup, Richtár, Kacíř, Lyčka, Král, Bochenský, Stankovič, Špaček – Střílka, Mec, Janiurek, Stránský, Holaň, Neuvirth, Černík, Vůjtek st., Niesner, Kuřidým, Trojanský, J. Vlk. Trenér: Miroslav Vlach. 


Sezona 1973/1974 – 9. místo: Šestiletý prvoligový půst se pozitivně odrazil v návštěvnosti.

 

První utkání v I. lize po dlouhé době sice Vítkovice prohrály, ale jejich obnovenou premiéru v nejvyšší soutěži sledovalo na zimním stadionu Josefa Kotase 9 613 diváků a během celé sezony návštěvnost neklesla, naopak právě počet diváků z prvního utkání patřil také k nejnižší návštěvnosti. Atmosféru Vítkovicím záviděly i nejúspěšnější týmy v čele s Duklou Jihlava, Spartou Praha, či Brnem. Hokejisté se svým věrným fanouškům odvděčili už ve druhém domácím zápase, když porazili loňského držitele bronzových medailí – Slovan Bratislava – 8:3. Dvanáctičlenná liga se hrála čtyřkolově a po experimentu předcházející sezony se také upustilo od systému play off. Je jasné, že Vítkovice jako nováček, hrály spíše druhé housle a do boje o mistrovský titul přímo nezasáhly. I tak se mužstvu dařilo, pod vedením trenéra Miroslava Vlacha se do týmu stále více dostávali i mladší hráči – František Černík, Jaroslav Vlk, Jaroslav Lyčka, Bohumil Kacíř – čím dál větší důvěru získávali již dříve příchozí hráči středně mladé generace – Vladimír Stránský, Miloš Holaň, Zbyněk Neuvirth. Tradičně výborné výkony podávala i první formace zkušených třicátníků ve složení Václav Střílka – Jaroslav Mec – Petr Janiurek. Skvěle hrál i kapitán mužstva Vladimír Vůjtek. Cílem Vítkovic bylo jednoznačně ubránit ligovou příslušnost. To se Ostravanům podařilo beze zbytku. Vítkovice obsadily velmi solidní deváté místo a od sestupové hladiny je dělil luxusní náskok šestnácti bodů.

Sestava: B. Pavlík, Palička, Brož – Richtár, Kacíř, Lyčka, Král, Stankovič, Špaček, Kudela, Figala – Střílka, Mec, Janiurek, Černík, Vůjtek, O. Pavlík, Stránský, Holaň, Neuvirth, J. Vlk, R. Vlk, Vít. Trenér: Miroslav Vlach. 


Sezona 1974/1975 – 11. místo: Éra trenéra Miroslava Vlacha skončila.

 

U kormidla vítkovického mužsta jej vystřídal jeho někdejší spoluhráč z Vítkovic i z reprezentace Jan Kasper. Nový kouč udělal v kádru menší změny, které ovšem příliš nevedly k lepšímu. První útok ztratil odchodem Petra Janiurka, z týmu odešel i brankář Zdeněk Palička. Kasper také příliš nesázel na zapracování mladších hráčů a to vedlo k tomu, že nejlepší hráči byli často až přespříliš přetěžováni. Výkonnost tak šla oproti předchozí sezoně o něco dolů. Také divácký zájem poklesl, v průměru o tři tisíce oproti předešlému ligovému ročníku. Síla vítkovického mužstva se ale i přes některé nepříznivé okolnosti projevila. Vítkovice sice skončily na předposledním 11. místě, a sestup je tedy minul jen o jednu příčku, avšak na poslední Gottwaldov měly náskok deseti bodů a nebyly tak v přímém ohrožení sestupem do II. ligy. Stále více se do podvědomí ostravských fanoušků vrývala formace Stránský – Holaň – Neuvirth. V obraně se prosazovali především hráči středně mladé generace – Lyčka, Kacíř, Stankovič. Svou rychlostí udivoval jedenadvacetiletý František Černík, tahounem mužstva byl opět kapitán Vladimír Vůjtek.

Sestava: B. Pavlík, Brož – Kacíř, Lyčka, Kudela, Stankovič, Richtár, Špaček, Král – Holaň, Stránský, Neuvirth, Mec, Černík, Vůjtek, O. Pavlík, Čížek, Střílka, Trojanský, Keler. Trenér: Jan Kasper.


Sezona 1975/1976 – 7. místo: Jan Kasper na trenérském postu neprokázal nadprůměrné kvality, a tak se vedení klubu poohlédlo po novém lídrovi vítkovické střídačky.

 

Po třech letech v zahraničí se do Ostravy vrátil Ladislav Štemprok, který tým vedl už na začátku 70. let. Štemprok si vzal k sobě jako asistenta bývalého vítkovického obránce Jana Soukupa začal své úspěšné období v Ostravě, kdy se mužstvo začalo zvedat a postupně se dával dohromady jeden z nejsilnějších kádrů vítkovické historie. Liga se hrála opět trochu odlišněji, po 22. kole došlo k rozdělení tabulky na skupinu 1-6 o titul a 7-12 o sestup. Vítkovicím se bohužel nepodařilo postoupit mezi nejlepších šest, před rozdělením tabulky jim patřilo 9. místo. Bylo tedy jasné, že mužstvoneskončí lépe, než 7. Ve skupině dolní poloviny tabulky ale Ostravané váleli a konečné sedmé místo je důkazem, že byly v této "společnosti" nejlepší. Také fandové si opět našli cestu na zimní stadion, na zápas s Duklou Jihlava přišlo 9000 a na zápas se Spartou Praha dokonce 11 000 diváků! Vítkovice předváděly dobrý hokej a dočkaly se i vysokých výher (7:2 s Ingstavem Brno, 7:3 s Bratislavou a Litvínovem, 6:2 s Košicemi a Litvínovem), dokonce se jim podařilo doma sehrát remízu s pozdějším mistrem, Kladnem.

Útočník František Černík zažil v dosavadním průběhu své kariéry asi nejlepší sezonu ve vítkovickém dresu. Ve 36 zápasech vstřelil 18 branek a na stejný počet gólů také nahrál. Stal se tak pátým nejproduktivnějším hráčem celé I. ligy a vysloužil si tak pozvánku do reprezentace. Poprvé od roku 1964 tak měly Vítkovice na mistrovství světa své zastoupení. Po skvělém výkonu celého mužstva na MS v Katovicích 1976 se pak František Černík vrátil do Ostravy jako novopečený mistr světa i Evropy. 

Sestava: Brož, B. Pavlík, Podešva – Kudela, Kacíř, Richtár, Stankovič, Lyčka, Špaček, Horák, Král, K. Soukup – Černík, Stránský, Vůjtek, Neuvirth, Holaň, Keler, O. Pavlík, Čížek, Niesner, Střílka, Mec, Kuřidím, Trojanský. Trenéři: Ladislav Štemprok a Jan Soukup.


Rok 1976: Ve Vítkovicích dochází ke změně názvu. VŽKG Ostrava se mění na TJ Vítkovice a tento název vydrží ostravskému hokejovému celku až do roku 1993!


Sezona 1976/1977 – 7. místo: Liga se vrací ke starému systému – čtyřkolově každý s každým.

Vítkovice z úvodních pěti zápasů vyhrávají čtyři, jenže optimismus úvodu soutěže brzdí následujcící série proher. Ostravané jako by začali mít stále menší zájem o hokej. Oproti loňsku je propad v návštěvnosti nepochopitelný, na zápasy chodí v průměru 3 až 4 tisíce diváků. Výjimkami jsou soupeři, kteří tradičně táhnou – Jihlava či Sparta. Mužstvo vedené Ladislavem Štemprokem přitom začíná dostávat tvář. Ostravský kouč do týmu přivádí nejen vlastní odchovance, ale také sbírá talenty v okolí. Jako třetí brankář se objeví Jaromír Šindel, do Ostravy se z Prostějova přesunuje Ladislav Svozil, dres vítkovického mužstva obléká i Miroslav Fryčer, po vojně se vrací Jaroslav Vlk. V konečném hodnocení ligové sezony patří Vítkovicím opět sedmá příčka, tři body ztráty na páté České Budějovice i šestý Slovan Bratislava, jeden bod náskoku před osmou Plzní i devátým Litvínovem. Vítkovické barvy tentokrát nehájí čerstvý mistr světa František Černík, který nastoupil vojenskou službu v Dukle Jihlava. 

Sestava: Brož, Podešva, Šindel – Kacíř, Dvořák, Kudela, Richtár, Stankovič, Horák, Mokroš, Lyčka, Hampl – Holaň, Stránský, Svozil, Volek, Neuvirth, J. Vlk, Čížek, Vůjtek, Kuřidým, Niesner, Fryčer, Slavík, Keler. Trenéři: Ladislav Štemprok a Jan Soukup.


Sezona 1977/1978 – 4. místo: Na odliv diváckého zájmu odpověděly Vítkoivce po svém, hned v prvním utkání nové sezony na vlastním ledě porazily Duklu Jihlava vysoko 8:1 a v trendu úspěchů hodlaly pokračovat i nadále.

V domácím prostředí porážejí pozdějšího mistra z Kladna nejprve 7:5 a pak 6:3, ani druhý Litvínov si z Ostravy neveze bod po porážkách 4:6 a 2:5. Vítkovice doma prohrají v celé sezoně jen třikrát a jednou remizují! Na zápasy chodí pravidelně 6 až 8 tisíc diváků. Předváděný hokej se libí. Vítkovické mužstvo se pod vedením Ladislava Štemproka skládá už třetí rok a po dvou průměrných sezonách konečně ukazuje naplno svou sílu. Konečné 4. místo je nejlepším výsledkem od sezony 1957/58, kdy Vítkovice získaly ligový bronz. Jednoznačnými tahouny mužstva jsou Vladimír Stránský, Miloš Holaň, Vladimír Vůjtek nebo také Zbyněk Neuvirth. Obráncům kraluje nejlépe střílející Bohumil Kacíř či Jaroslav Lyčka. Také mládežničtí reprezentanti Ladislav Svozil a Miroslav Fryčer se velice rychle stali základními postavami týmu. O výborně chytající trojici Ivan Podešva, Luděk Brož a Jaromír Šindel je potřeba se také zmínit. Vítkovice dosáhly na výborné 4. místo, čímž naplno ukázaly potenciál mužstva, které zatím ještě rozhodně nedosáhlo na svůj vrchol.

František Černík sice už druhým rokem povinně obléká dres vojenské Dukly Jihlava, přesto se jako zástupce Vítkovic a vítkovické školy účastní MS 1978 v Praze, kde zažívá jeden z nejlepších zápasů své reprezentační kariéry. V utkání s obávaným Sovětským svazem dává brankáři Vladislavu Treťjakovi tři góly a má lví podíl na vítězství ČSSR v poměru 6:4. Bohužel utkání ve finálové skupině Čechoslováci prohrávají rozhodující zápas s SSSR 3:1 a tím prohrají souboj o titul. František Černík se do Vítkovic vrací jako úřadující vicemistr světa. 

Sestava: Brož, Podešva, Šindel – Kacíř, Lyčka, Figala, Stankovič, Kudela, Horák, Dvořák, Efler – Stránský, Holaň, Vůjtek, Neuvirth, Svozil, Kuřidým, Fryčer, Vlk, Volek, Slavík, Niesner, Keler, Čížek. Trenéři: Ladislav Štemprok a Jan Soukup   


Sezona 1978/1979 – 3. místo: Rostoucí trend vítkovických výkonů a výsledků pokračoval i v sezoně 1978/79.

 

Trenér Ladislav Štemprok po třech letech odešel znovu do zahraničí a na jeho místo přišel Jaromír Fryčer. Ten se ale nesnažil nastolit nové pořádky, naopak jeho cílem bylo pokračovat v dobře započaté výstavbě mužstva a svým přínosem Vítkovice ještě obohatil. Do Ostravy se po dvou letech vrátil František Černík a vysoké ambice hráčů i diváků se začaly naplňovat. Vítkovice hrály parádně, doma prohrály jen čtyřikrát a v prvních patnácti kolech jednou remizovaly a prohrály jen dvakrát. Mužstvo šlapalo a také diváci v hojném počtu chodili na zápasy. Sezona tehdy patřila Slovanu Bratislava, který získal svůj první mistrovský titul. Na první příčku Vítkovice bohužel dosáhnout nemohly, Belasí nasbírali o čtyři body více. O druhém místě Jihlavy ale rozhodl jeden jediný bod a Ostravané moc dobře věděli, že jim zcela zbytečně utekl vicemistrovský titul. V domácím utkání právě se Slovanem totiž dvě minuty před koncem Vítkovice vedly 5:2. Někteří diváci už dokonce odcházeli spokojeně domů. Jenže pak přišla dvouminutová smršť bratrů Šťastných, kteří dokázali vyrovnat na 5:5. Vítkovice tak ztratily důležitý bod, který by jim zajistil stříbro, neboť Dukla Jihlava je v sezoně ani jednou neporazila a tudíž by při rovnosti bodů musela své místo přenechat. I tak to byla pro ostravský klub velice úspěšná sezona. Vítkovice po dlouhých jedenadvacetiletech dosáhly na ligovou medaili a i bronz byl fanoušky i hráči velmi kladně přijat.

Bronzoví medailisté z Vítkovic se po sezoně zúčastnili také mistrovství světa 1979 v Moskvě. Tam Československo obhájilo stříbrnou příčku. Vicemistry světa se stali mimo jiné i Milan Figala, Ladislav Svozil a Miroslav Fryčer.

Sestava: Šindel, Brož, Podešva – Lyčka, Kudela, Horák, Dvořák, Figala, Stankovič, Kacíř, Plánovský – Svozil, Holaň, Černík, Vlk, Fryčer, Neuvirth, Stránský, Kuřidým, Volek, Slavík, Vůjtek, O. Pavlík, Bulat, Adamec. Trenéři: Jaromír Fryčer a Jan Soukup.


Sezona 1979/1980 – 4. místo: Vítkovice znovu pod vedením Jaromíra Fryčera okupovaly horní příčky tabulky, ovšem ne už tolik úspěšně jako před rokem. V útoku to týmu šlapalo, ale obrana si v této sezoně vybírala slabší chvilky a vynikající Šindel v bráně nebyl pokaždé schopen zabránit gólové pohromě. Vítkovicím se ani tak moc nedařilo v domácím prostředí. Šestkrát vidělo ostravské publikum prohru a několikrát to byl pořádný výprask, třeba jako od Košic 0:7 nebo od Bratislavy 4:10 či od Pardubic 6:11. Na druhé straně Vítkovice hrály dobře, například se Spartou neprohrály v sezoně ani jednou a doma ji porazily 4:0 a 7:0. Ostravané sice v tomto roce nemohli pomýšlet na medailové umístění, ale 4. místo bylo znovu velkým příslibem. Důležité je podotknout, že pro Vítkovice to byla opět trochu přelomová sezona. Jaromír Šindel už loni ukázal potenciál a i když více odchytal Luděk Brož, Ivan Podešva se do brány dostával jen velmi sporadicky. Před touto sezonou tedy Podešva odešel, stejně tak už dres Vítkovic neoblékal ani dlouholetý kapitán Vladimír Vůjtek, který značnou část sezony 1978/79 musel kvůli zranění vynechat a před touto sezonou odešel do Dukly Trenčín. Vítkovice svým čtvrtým místem potvrdily tři roky mezi ligovou elitou a mírné zklamání z toho, že se tým neudržel na medailových příčkách měl být jen předznamenáním velké sezony, která přišla následujíc rok.

Sestava: Šindel, Brož, Linhart – Lyčka, Kacíř, Dvořák, Stankovič, Mokroš, Figala, Horák, Majerník, Kudela – Vlk, Svozil, Fryčer, Černík, Holaň, Neuvirth, Kuřidým, Stránský, Bulat, Venkrbec, Volek, Krayzel, Adamec. Trenéři: Jaromír Fryčer a Jan Soukup. 

 

< 60. léta                                                    80. léta>