Sezona 1950/1951 – 2. místo: Vítkovice opět velmi úspěšné.
Ve velice napínavém závěru soutěže se Ostravanům podařilo vrátit se zpět do boje o titul, bohužel na dotáhnutí vedoucích Českých Budějovic to nestačilo, AC Stadion vyhrál titul o jediný bod. I tak ale ve Vítkovicích panovala skvělá nálada. Mužstvo obhájilo stříbrné medaile.
Sestava: Nachmilner, Štěpánek – Otte, Planka, Šumlanský, O. Pavlík – Blažek, Bouzek, V. Bubník, Schober, Staněk, Vašat, Garstka, Sysala, Návrat, Piatkevič.
Sezona 1951/1952 – 1. místo: Po dvou stříbrech se Vítkovice dočkaly zlata! Poprvé v historii se mistrem ligy stali hráči Vítkovic.
Liga se hrála novým systémem. Týmy byly rozděleny do tří regionálních skupin, ze kterých postupovaly vždy první dva do finálové skupiny O přeborníka ČSR. Vítkovice skončily v základní skupině druhé za ATK Praha. Ve finálové skupině, hrané v Ostravě, v Praze a na Kladně se hokejisté Sokola VŽGK střetli s Tatrou Smíchov, Zbrojovkou Brno, Spartou Praha, ATK Praha a Chomutovem. V prvním utkání v Ostravě Vítkovice rozdrtily Tatru Smíchov 9:0. Ve druhém utkání, také v Ostravě, Vítkovičtí přehráli Zbrojovku Brno 5:3, následovala výhra nad Spartou Praha 2:1. Pak ale přišel zlom. Vítkovice prohrály na pražské Štvanici s ATK 4:7 a vše nasvědčovalo tomu, že se z titulu budou radovat právě vojáci z Prahy. Naděje však umírala poslední a před Vítkovicemi stál ještě jeden soupeř. Znovu na Štvanici vyzvali Ostravané Chomutov, paralelně s tímto utkáním hrálo ATK v Kladně s Tatrou Smíchov. Pražské malé derby ale skončilo remízou a Vítkovice nabídnutou příležitostí nepohrdly, porazily Chomutov 8:1 a díky lepšímu skóre vyhrály finálovou skupinu a tím i celou ligu.
Sestava: Nachmilner, Hromniak – Remiáš, O. Pavlík, Planka, Šumlanský, Otte – Blažek, Bouzek, V. Bubník, Seiml, Staněk, Garstka, Schober, Návrat. Hrající trenér: Vladimír Bouzek.
Více o mistrovské sezoně v podrobném článku k 65. výročí ZDE
Rok 1952: Znovu dochází ke změně názvu. Kvůli nové reorganizaci sportovních oddílů vznikají tzv. DSO (Dobrovolné sportovní oddíly), do nichž jsou organizovány všechny civilní týmy a ty jsou začleněny do odborových svazů podle partonátních závodů. Začlenění do daných odborových svazů také ovlivnilo podobu názvu sportovního oddílu. Patronátním závodem vítkovického hokejového oddílu byly Vítkovické železárny Klementa Gottwalda, které byly zařazeny do svazu těžkého průmyslu. Všechny DSO těžkého průmyslu musely převzít název Baník. V průběhu sezony 1952/53 tak došlo ke změně, Sokol Vítkovické železárny se přeměnil na DSO Baník Vítkovice VŽKG (zkráceně Baník Vítkovice, či Baník VŽKG).
Sezona 1952/1953 – 2. místo: Obhájcům mistrovského titulu z Vítkovic se do cesty poprvé postavil i městský rival Baník Ostrava.
Ostravská mužstva ovládla Skupinu C, Vítkovice ji vyhrály o tři body před Baníkem a oba rivalové postoupili do finálové skupiny, která se hrála v Ostravě a Brně. Vítkovice v přímém boji o titul Přeborníka ČSR porazily Baník 13:2, Královo Pole 5:4 a Chomutov 5:2. Bohužel s Českými Budějovicemi prohrály 2:6 a padly také v boji s pozdějším mistrem Spartakem Sokolovo (dnešní Sparta Praha). I tak ale Vítkovičtí rozšířili medailovou sbírku, když potřetí v historii dosáhli na ligové stříbro.
Sestava: Nachmilner – Kýta, Remiáš, Staněk, Blažek, Seiml, Schober, Garstka, Ošmera, Otte, Návrat, Planka, Cvikl. Trenéři: Vladimír Bouzek (hrající), Václav Bubník.
Sezona 1953/1954 – 4. místo: V listopadu 1953 se v Ostravě hrál hokej mezi národním mužstvem Sovětského svazu a Československem, diváci viděli rozdíl ve výstrojích našich hráčů, překvapili nás tenkrát ochrannými přilbami hlavy.
V ligové soutěži si Vítkovice nevedly špatně. Do soutěže zasáhl také nově utvořený policejní celek RH Brno a okamžitě se zařadil mezi nejlepší celky. V základní skupině skončily Vítkovice druhé právě za Rudou Hvězdou. Ve finálové skupině, která se tentokrát hrála v Brně a v Praze, Ostravané dvakrát vyhráli – nad ÚDA Praha 7:2 a Českými Budějovicemi 4:3. Bohužel tři prohry – s Křídly Vlasti 1:3, s RH Brno 1:5 a úspěšným obhájcem titulu Spartakem Sokolovo (Sparta Praha) 0:4 – znamenaly ústup z medilových pozic. Vítkovice skončily ve finálové skupině se čtřmi body čtvrté.
Sezona 1954/1955 – 6.-8. místo: Výsledkový útlum pomalu začíná nabírat na intenzitě, mužstvo stárne a výkonnost klesá.
Systém soutěže doznal menších změn, původní tři skupiny nahradily dvě osmičlenné. Vítkovice ve Skupině A skončily překvapivě Vítkovice až čtvrté, čímž nepostoupily do finálové skupiny a podle počtu bodů obsadily konečné 6. až 8. dělené místo.
Sezona 1955/1956 – 4. místo: V květnu 1955 se stadion J. Kotase stal prvním zastřešeným hokejovým stánkem v republice.
Reprezentační sezona vyvrcholila nepovedenými ZOH v Cortině d´Ampezzo, na kterých reprezentační dres ČSR oblékli i vítkovičtí hráli Václav Bubník a Zdeněk Návrat. V lize se Vítkovicím podařilo odčinit neúspěch předešlé sezony. Ligovou sezonu provázely zmatky, protože kvůli reorganizacím v armádních sportovních oddílech došlo ke zrušení celku Křídla Vlasti. Skupina A tak měla pouze sedm účastníků, v Olomouci začal hrát Tankista Praha. Po skončení sezony došlo k další reorganizaci, při níž byly zrušeny týmy Tankista Praha a ÚDA Praha. Vznikl ale nový vojenský tým – ASD Dukla Olomouc. V základní skupině skončily Vítkovice druhé za RH Brno a vybojovaly tak postup do finálové skupiny. V té však prohrály dvakrát jak se Spartakem Sokolovo (Sparta Praha), tak s pozdějším mistrem Rudou Hvězdou Brno. Ostravané podlehli i Chomutovu, jediný bod ve finálové části si připsali za remízu 3:3 v odvetě s Chomutovem.
Sestava: Nachmilner, Zábrodský – Vašat, Remiáš, Staněk, Grabovský, Cvikl, Planka, O. Pavlík, Blažek, Seiml, Lidral, V. Bubník. Hrající trenér: Václav Bubník
Sezona 1956/1957 – 4. místo : Vítkovický tým absolvoval zájezd do Číny, kde sehrál pět zápasů a pobyl v Číně tři týdny.
Výsledky: s Charbinem 15:0, 15:1, 11:3, v Pekingu 27:3 a v Čančunu 28:2. Na MS v Moskvě hráli z Vítkovic Miroslav Vlach a Ladislav Grabovský. Návštěvnický rekord zaznamenalo mezinárodní utkání Ostrava-Brighton Tigers, kterého se zúčastnilo 14 238 diváků. V lize Vítkovice obhájily čtvrtou příčku z předešlého ročníku. Hrací systém soutěže opět prošel změnami, tentokrát velmi významnými. Dvě skupiny nahradila jedna ligová tabulka o čtrnácti účastnících, kteří se spolu utkali dvoukolově. Mistra ligy určil nejvyšší počet bodů po 26. kole. Finálová skupina byla zrušena. Mistrem se stala RH Brno. Vítkovice vybojovaly čtvrté místo s dvobodovým náskokem na páté Kladno. Ztráta na třetí Plzeň činila čtyři body. V této sezoně nastoupili Ostravané cestu omlazování kádru, mužstvem prošla řada hráčů dorosteneckého věku, kteří se v příští dekádě měli stát hlavními tahouny Vítkovic.
Sestava: Přecechtěl, Hajduk, Lacký, Holubář st., Řezníček, Hořínek – V. Bubník, Planka, Remiáš, Lidral, J. Kasper, Cvikl, Seiml, Blažek, Grabovský, Tesařík, Staněk, Vašat, Netolička, Vlach, O. Pavlík, Sysala, Gelnar, Kurovský, B. Berek, M. Berek, Metekla, J. Soukup, Grábl, Richtár, Vylegal, Janiurek, Matěj, Grochol, D. Tomášek, Juřica, Sirý, Sarga, Kraus, Šturm, Debald, Antončík. Trenér: Vladimír Komínek.
Rok 1957: Po pěti letech dochází opět ke změně názvu klubu. Nesmyslná unifikace názvů z roku 1952 způsobila, že v Československu vznikl bezpočet klubů s označením Baník (kluby těžkého průmyslu), Dynamo (výroba elektroniky), Spartak (strojírenství) a dalších. V roce 1957 se od tohoto označení konečně upustilo a klubům byla dána alespoň částečná možnost na vlastní pojmenování. DSO Baník Vítkovice VŽKG využil této možnosti a od sezony 1957/1958 používal název TJ VŽKG Ostrava (možno dohledat také TJ VŽKG VÍTKOVICE).
Sezona 1957/1958 – 3. místo: Vítkovicím se povedl husarský kousek, když vybojovaly bronzové medaile.
O konečném umístění Ostravanů muselo rozhodovat až skóre, neboť po skončení soutěže měli na svém kontě 27 bodů, stejně jako Chomutov. Vítkovice ale byly velice produktivní a díky velmi aktivnímu skóre obsadily třetí příčku za mistrovskou Rudou Hvězdou Brno a stříbrnou Plzní. K největším vrcholům sezony jistě patřilo domácí utkání s RH Brno, které Vítkovice vyhrály 6:1. Zápas sledovalo na zimním stadionu Josefa Kotase 14 000 diváků!
Sestava: Mikoláš, Přecechtěl – Remiáš, V. Bubník, Lidral, Cvikl, Planka – Seiml, Blažek, Vlach, Tesařík, Netolička, Grabovský, Vašat, Sysala, O. Pavlík, Staněk, Garstka. Trenér: Vladimír Komínek.
Sezona 1958/1959 – 6. místo: Po povedené předešlé sezoně přišel znovu útlum, který už ale byl jasnou známkou generačního problému.
Starší hráči, kteří před sedmi lety získali mistrovský titul, už začali za ligovou špičkou viditelně zaostávat. Vítkovice vyhrály v sezoně 10 zápasů, čtyřikrát remizovaly a osmkrát prohrály. V konečném hodnocení jim tak patřilo šesté místo, bod za pátými Pardubicemi a taktéž bod před sedmou Jihlavou. Hráčskou kariéru ukončil kapitán mistrů z roku 1952 Ladislav Staněk, který se přesunul na trenérskou lavici. V této sezoně ovšem vítkovický hokej zaznamenal obrovský úspěch. Na mistrovství světa konaném v Českoslosvensku (pořadatelským městem byla kromě Prahy, Bratislavy, Brna, Kladna, Kolína a Mladé Boleslavi také Ostrava, kde hrálo například Švédsko) oblékli repreprezentační dres také hráči Vítkovic – Miroslav Vlach a Jan Kasper. Miroslav Vlach vsteřil v utkání s Kanadou ve finálové skupině v 59. minutě gól do prázdné branky, čímž zvýšil na 5:3 a rozhodl tak o zisku bronzových medailí pro ČSR. USA totiž získaly také 6 bodů, stejně jako Čechoslováci, jenže právě pátý gól z utkání proti Kanadě vylepšil Československu skóre, díky kterému mohla pořadatelská země slavit cenný kov.
Sezona 1959/1960 – 11. místo, sestup: Výsledkový pád se nepodařilo zastavit. Vítkovicím se v sezoně vůbec nedařilo, mezi 4. a 10. kolem doknce zaznamenaly šestizápasovou šňůru porážek, což v sezoně hrané na 22 kol znamenalo téměř nedostižitelnou ztrátu. Ostravané se dočkali i několika nepříjemně vysokých porážek – od Plzně 1:7, od Kladna 3:7, od RH Brno 0:7, od Bratislavy 2:8 a Pardubic dokonce 1:8. Horší v lize už byla jen Opava, společně s ní musely Vítkovice z 11. místa nejvyšší soutěž opustit.
